Myslivecká sdružení, ale i rybáři, včelaři, sportovci a další neziskové organizace, mají od 1. ledna letošního roku nový právní rámec. Tímto dnem nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, který zrušil dosavadní zákon upravující občanská sdružení a zakotvil do našeho právního řádu nová ustanovení.
Úprava zájmových sdružení, kterou se naplňuje ústavní právo občanů se sdružovat k realizaci vlastních zájmů, tak doznala největší změny za posledních několik desetiletí.
Přitom se nejedná o zanedbatelný počet subjektů, neboť Ministerstvo vnitra registrovalo přibližně 94 tisíc občanských sdružení. Přijetím nového Občanského zákoníku (dále jen NOZ) tak došlo kromě jiného ke změnám v oblasti tzv. spolkového práva. To se stává pevnou součástí obecné právní úpravy, která se vztahuje na všechny spolky jako právnické osoby typu korporace.
Nová právní úprava spolkového práva se na první pohled může jevit jako příliš složitá od té předcházející, nám dobře známé. Ve skutečnosti tomu tak snad není, je pouze nová a jiná. NOZ nabízí pestrost, variabilitu postupů, více cest jak dojít k optimálnímu řešení pro konkrétní spolek.
Nejviditelnější změna je ve změně názvosloví zájmových sdružení, které se nově považují za spolky. V naprosté většině případů již existujících sdružení platí tzv. automatická transformace, což znamená, že se překlopily do právní formy spolku, aniž musel kdokoli co činit. A to na základě ustanovení § 3045 odst. 1 NOZ, které říká, že sdružení podle zákona o sdružování občanů se považují za spolky podle tohoto zákona. Zkráceně řečeno, ke změně dochází ze zákona, není nutné se znovu registrovat.
V souladu s nově schváleným zákonem o veřejných rejstřících jsou od nového roku k vedení rejstříku spolků pověřeny příslušné krajské soudy podle sídla spolku. Na příslušný rejstříkový soud přešel již existující registr občanských sdružení spolu s veškerými v něm obsaženými daty.
Spolky se v prvé řadě musejí seznámit s přechodnými ustanoveními NOZ. Tam zjistí, že jsou nastaveny některé lhůty, jež by měly dodržet, pokud se nechtějí dostat do problémů. Zejména jsou důležitá přechodná ustanovení NOZ v § 3041 a následujících. Ustanovení stanov, která odporují donucujícím ustanovením NOZ, pozbývají závaznosti dnem nabytí jeho účinnosti (1. leden 2014).
Spolek musí nejpozději do 3 let od účinnosti NOZ, tedy do 1. 1. 2017, přizpůsobit stanovy NOZ a doručit je příslušnému rejstříkovému soudu, u něhož je spolek zapsán. V případě, že spolek toto neučiní, příslušný rejstříkový soud ho k tomu vyzve a stanoví dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti. Pokud i takto dodatečně stanovená lhůta uplyne marně, soud spolek na návrh orgánu veřejné moci nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, zruší a nařídí její likvidaci.
Další z přechodných ustanovení říká, že pokud název spolku odporuje ustanovením NOZ, musí spolek přizpůsobit svůj název požadavkům zákona do 2 let ode dne nabytí účinnosti NOZ, tedy do 1. 1. 2016.
A jaké nároky klade nová právní úprava na spolky?
Předně jsou to obecná pravidla o názvech právnických osob obsažena v NOZ v § 132 až 135 a zvláštní úprava názvů spolků je dána ustanovením § 216. To říká, že název spolku musí obsahovat označení právní formy buď slovem, nebo zkratkou. Slovní označení zní „spolek“ nebo „zapsaný spolek“, stanovená zkratka je „z. s.“.
Na tomto místě si můžeme položit otázku, a tou je, že pokud název spolku (občanského sdružení) již obsahuje slovo spolek, zda i v tomto případě je název v rozporu s výše uvedenou úpravou. S pravděpodobností lze usoudit, že obsahuje-li název spolku jako součást kmene názvu pouze slovo spolek, tak se jedná o označení právní formy podle NOZ a název by tak nemusel obsahovat i zkratku „z. s.“.
Spolky by si měly upravit vnitřní předpisy do podoby, která jim bude vyhovovat, jinak se budou muset řídit dispozitivními ustanoveními NOZ. V praxi to znamená, že by si spolky měly porovnat stanovy se zněním NOZ. Tam, kde doznají rozdílů, si musí posoudit, zda jsou v rozporu s donucujícími ustanovením NOZ, potom jejich interní předpis v této části již pozbyl závaznosti, tam, kde zjistí rozdíl v dispozitivním ustanovení, si musí zvážit, která úprava je pro ně vlastní a jak si představují svoji další činnost.
Odpověď na otázku, co musí obsahovat stanovy spolku, nám dává ustanovení § 218 NOZ, kde je stanovena jejich minimalistická verze jako výčet základních znaků pro trvání spolku. Těmito atributy jsou název a sídlo spolku, účel spolku, práva a povinnosti členů vůči spolku a určení statutárního orgánu. Vše další je při předpokladu nekolidování s donucujícími ustanoveními NOZ na uvážení spolku.
O názvu spolku jsem se již zmiňoval výše a k sídlu spolku je možné odkázat na ustanovení § 136 NOZ. Z něho lze dovodit, že sídlo jako jeden z identifikátorů právnické osoby může být i v bytě, za předpokladu, že nebude narušován klid a pořádek v domě.
Jelikož spolky se zapisují do veřejného rejstříku, potom postačí, když ve stanovách je uveden pouze název obce, kde je sídlo spolku, avšak do veřejného rejstříku se zapisuje plná adresa sídla. Což může mít praktický význam v případě změny adresy v rámci obce, kdy by se nemusely měnit stanovy, jen se provede změna v rejstříku spolků.
U každé formy právnické osoby musí být patrný účel jejího založení. Spolek je vymezen jako účelové společenství osob, charakterizované jejich společným zájmem, který naplňují společnou činností. Musíme rozlišovat na činnost hlavní a vedlejší (doplňkovou). Na to může být také navázáno případné získání statusu veřejné prospěšnosti (§ 146 až 150 NOZ), s nímž budou v budoucnu spojeny také některé benefity, například v daňové oblasti.
Hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže.
Vedlejší hospodářskou činností může spolek podnikat nebo provozovat jinou výdělečnou činnost, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku. Případný zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku. Rovněž musíme při této příležitosti vzpomenout i zakázané účely vymezené v § 145 NOZ .
Určení práv a povinností členů nebo určení způsobu, jakým budou práva a povinnosti členům vznikat, v sobě rovněž zahrnuje i úpravu vzniku a zániku samotného členství ve spolku. To vše může být upraveno v rozličném obsahu i rozsahu vzhledem na stanovený účel spolku a na způsob činnosti spolkové samosprávy.
Statutární orgán musí být určen jako povinný orgán spolku. Zákonná úprava orgánů spolků a vnitřní organizace spolku je úpravou dispozitivní, která umožňuje spolkům upravit svou strukturu podle svého uvážení a s jakoukoliv organizační strukturou a libovolnými orgány. V případě, že stanovy nebudou věnovat vnitřní organizaci spolku pozornost, přijde na řadu úprava podrobností podle NOZ.
Zákon stanovil orgány spolku na dva obligatorní – statutární orgán a nejvyšší orgán, a na další fakultativní orgány, a to kontrolní komisi, rozhodčí komisi a další orgány. Přičemž statutární orgán může být současně i jeho nejvyšším orgánem.
Spolek si musí rozhodnou, zda bude mít statutární orgán kolektivní nebo individuální a kdo volí a odvolává členy statutárního orgánu. Pokud neurčí jinak, řídí se volba a odvolání NOZ a tím, kdo volí a odvolává je nejvyšší orgán.
Pro označení orgánů spolku se stanoví jediné omezení, že nesmí jejich označení vzbuzovat klamný dojem o jejich povaze, jinak jejich pojmenování je na uvážení spolku. Při rozhodování o orgánech musíme mít na paměti i personální možnosti spolku, tedy jinými slovy řečeno, spolek musí brát v potaz nejen početnost členské základny, ale i kvalitativní schopnosti svých členů.
Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, tak se zavazuje, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou a s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Tedy na takového člena je kladena odpovědnost za výkon svěřené funkce a měl by mít patřičné řídící či odborné schopnosti.
Co se týká početnosti orgánů, tak je určen jen u kontrolní komise minimálním počtem alespoň tří členů. Není slučitelné členství v kontrolní komisi a ve statutárním orgánu. U členů rozhodčí komise se vyžaduje zletilost, bezúhonnost, plná svéprávnost a nebýt současně členem statutárního orgánu nebo kontrolní komise.
Je možné uzavřít, že přechodná ustanovení ponechávají určitý prostor pro zjednání nápravy i po lhůtě 3 let od účinnosti NOZ, ale vzhledem k možným důsledkům (zrušení spolku) je vhodné doporučit, aby se spolky včas věnovaly této problematice. Také vzhledem k tomu, že stávající části stanov, které jsou od 1. ledna v rozporu s donucujícími ustanoveními NOZ, nejsou závazná, tudíž ve vztahu k členům se jich spolek nemůže domáhat, což může za určitých okolností ztížit fungování spolků.
Lze doporučit, aby si myslivecká sdružení nejprve důkladně rozmyslela, co zamýšlí, jakou cestou se chtějí vydat, jak má organizačně a funkčně vypadat jejich spolek. Zcela určitě není dobré se snažit regulovat úplně vše, protože potom se může stát nemožné dodržovat svá vlastní pravidla. Jistě lze doporučit přibrat k diskusi o stanovách a záměrech s nimi odborníka na spolkové právo, vyvarujeme se tak zbytečných nedorozumění a nesouladů.
JUDr. Jiří KŠICA
předseda Organizačně-právní komise ČMMJ
a člen myslivecké rady ČMMJ, z.s.