Časopis Myslivost

Mnohé trofeje, které byly současným bodovacím systémem ohodnoceny, získaly díky těmto skutečnostem (časově omezené expanzi parožní tkáně) „neregulérně“ spoustu bodů navíc. Hodnoty naměřených veličin (hmotnosti a objemu) by zdaleka neodpovídaly hodnotám, které by komisař naměřil v případě standardně vysušených parůžků, tedy pokud by byly vyschlé na výchozí, konstantní hodnotu. U bodově významných srnčích trofejí aspirujících na světové prvenství, je možno tímto způsobem získat neuvěřitelných 15 až 20 b. CIC navíc! V současném mezinárodním bodovacím systému je tedy veliká trhlina, kterou je nutno co nejdříve zacelit. V tomto bodovacím systému dosud neexistuje žádný mechanismus, který by tyto zmanipulované trofeje včas odhalil a z bodování vyřadil.

Podle současného bodovacího systému, který se řídí pravidly CIC, mají trofeje, které byly již jednou mezinárodně obodovány, takzvanou „imunitu“ a naměřené bodové hodnoty jsou konečné a v tomto směru již neměnné. Osobně jsem přesvědčen, že mnoho medailových trofejí, zejména významných bodových hodnot, které by dnes byly duplicitně přeměřeny, by byly degradovány o mnoho b. CIC. Z toho důvodu je nezbytně nutné zabezpečit integritu celého systému mezinárodního hodnocení trofejí.

Abych myslivecké veřejnosti dokázal, že má tvrzení a závěry, které jsem v oblasti expanze parožní tkáně učinil, nejsou jen planá slova a že se významně promítají i do oblasti mezinárodního hodnocení trofejí, přeměřil jsem 10 zlatých trofejí, které byly publikovány v myslivecky významných knihách Lovecké trofeje českých zemí (Praha 1974) a Zlaté trofeje ČSSR (Bratislava 1976). Výsledky duplicitních měření těchto deseti trofejí, mě naprosto konsternovaly!

Na základě získaných údajů z exaktního měření hmotností a objemů, která jsem osobně provedl, jsem zjistil, že se trofeje máčením ve vodě s největší pravděpodobností „fixlovaly“ již v minulosti.

U pěti trofejí aktuální hodnoty hmotnosti a objemu naprosto kolidovaly s hodnotami uvedenými v příslušných publikacích. Největší disproporci obou veličin jsem zjistil u nejsilnější trofeje ze souboru, která pocházela z roku 1974 a získala 150,55 b. CIC. V naměřených hodnotách hmotností jsme se rozcházeli o 32 gramů, což v přepočtu na mezinárodní body způsobilo rozdíl 3,2 b. CIC. V objemu jsem zjistil rozdíl 27 cm³, což v přepočtu na mezinárodní body dělalo 8,1 b. CIC. Ve výsledném hodnocení by tedy došlo k degradaci trofeje o významných 11,3 b. CIC, a to ze 150,55 na 139,25 b. CIC.

Další trofej, která se svými parametry výrazně lišila s mými zjištěnými hodnotami, pocházela z roku 1980 a měla hodnotu 130,72 b. CIC. Hmotnostní rozdíl jsem u této trofeje zjistil 29 g (2,9 b. CIC) a objemový rozdíl 25 cm³ (7,5 b. CIC). Celkový bodový rozdíl činil 10,4 b. CIC. U této trofeje by došlo k degradaci ze 130,72 b. CIC na aktuálních 120,32 b. CIC, tedy ze zlaté medaile na medaili stříbrnou!

U další trofeje z roku 1961 o hodnotě 133,40 b. CIC by došlo k degradaci o 7,4 b. CIC, tedy opět by ponížila ze zlaté medaile na medaili stříbrnou!

A tak by se dalo s menšími rozdíly pokračovat dále. Jsem přesvědčen, že už tyto tři „mediálně“ známé trofeje, jsou dostačujícími důkazy nekorektních a cílených manipulací s trofejemi. Je naprosto nemožné, aby trofeje (staré několik desetiletí), postupem času takto seschly a výrazně změnily své parametry.

Jak jsem již několikrát akcentoval, parůžky srnce mají schopnost vyschnout na konstantní hmotnost a objem za pouhé tři týdny, pokud jsou uskladněny v běžných pokojových podmínkách, a tyto parametry se již dále nemění. V případě těchto tří trofejí, je tedy naprosto nezpochybnitelné, že byly těsně před bodováním zmanipulovány máčením ve vodě!

Kontrolní měření tyto skutečnosti zcela jasně potvrdila. Trofeje byly na 20 dní ponořeny do vody a znovu přeměřeny. Navzdory skutečnosti že trofeje byly staré i několik desetiletí (nejstarší trofej 53 let), měly schopnost takové expanze, že své parametry vrátily (s menšími rozdíly) do tehdy naměřených hodnot.

Mnoho myslivců si po přečtení této pasáže položí otázku, jak jsem se k těmto „mediálně“ známým trofejím, které pochází z různých koutů republiky, vůbec dostal? Vysvětlení je nasnadě. Před nedávnem jsem se v souvislosti s přípravou mé nové publikace Srnčí zvěř II. – abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku, seznámil s dvěma významnými sběrateli srnčích trofejí, a to Karlem Daňkem z Jiříkovic u Brna a Milanem Sentivanim z Olomouce. Tito zanícení sběratelé, kromě exkluzivních sbírek abnormálních srnčích trofejí, disponovali i exponovanými trofejemi z výše uvedených publikací, které získaly za úplatu přímo od lovců nebo z pozůstalostí od nových majitelů. Po vzájemné dohodě mně trofeje poskytli k aktuálnímu přehodnocení, za což jim touto cestou ještě jednou děkuji. Obrázky těchto trofejí provázejí tento článek.

V současné době se stává skoro pravidlem, že se některé trofeje těsně před stanovením bodové hodnoty účelově namáčejí ve vodě. A nejedná se jen o trofeje srnčí zvěře, které v tomto směru mají schopnost „nasbírat“ nejvíce bodů, ale i o trofeje ostatních druhů jelenovitých přežvýkavců jako je jelen lesní a daněk evropský. Nejednou jsem zaslechl „praktické rady“ určené majitelům medailových trofejí: „Až půjdeš s trofejí k profesoru Hromasovi nebo před hodnotitelskou komisi, namoč parůžky na několik dní do vody, budou těžší a získají více bodů“.

Bohužel si nikdo z aktérů této „mokré metody“ neuvědomoval, že máčením parůžků výrazně zvednou nejen hmotnost trofeje, ale zejména její objem, který díky fenomenální schopnosti expanze parožní tkáně udělá objem ještě větší, než byl začerstva, tedy v den ulovení trofejového jedince. Tímto způsobem trofej získá několik mezinárodních bodů navíc.

Tím si osobně vysvětluji i výrazné disproporce naměřených bodových hodnot srnčích trofejí, mezi okresní, ústřední a mezinárodní hodnotitelskou komisí. O těchto „záhadných“ rozdílnostech v měření, bylo již nejednou napsáno v našich mysliveckých periodikách.

Jelikož je toto téma velice citlivé a já v oblasti hodnocení trofejí pracuji jen na okresní úrovni s certifikátem hodnotitele CIC, pozval jsem jako svědky k sérii měření další významné osobnosti české myslivosti. Měření se zúčastnil doc. Ing. Josef Feuereisel, Ph.D., CIC - senior Mezinárodního hodnocení trofejí a člen Ústřední hodnotitelské komise MZe, Ing. Jaroslav Svoboda - předseda Okresní hodnotitelské komise Blansko a dlouholetý člen Ústřední hodnotitelské komise MZe a Karel Klíč - člen Okresní hodnotitelské komise Blansko a hospodář MS Šebetov. Měření se tedy zúčastnili erudovaní odborníci na všech úrovních hodnocení trofejí.

Jelikož není známo, do jaké míry se hygroskopický efekt „ponorné metody“ promítá do trofejí ostatních druhů jelenovitých přežvýkavců, provedli jsme kromě měření trofejí srnce i sérii měření trofeje jelena evropského a daňka skvrnitého.

Naše exaktní měření spočívala v tom, že jsme nejprve u všech trofejí zjistili měrné parametry v suché formě, které jsme zapsali do připravené tabulky. Druhé měření proběhlo s odstupem tří týdnů, a na tuto dobu byly trofeje účelově ponořeny do vody. Bylo totiž nutné, aby parožní tkáň absorbovala tekutinu a zvětšila své rozměry. Výsledky měření jsme pak společně vyhodnocovali a vzájemně konfrontovali.

Námi zjištěné výsledky byly více než překvapivé a přinesly v oblasti hodnocení trofejí alarmující zjištění. U trofejí všech tří druhů jelenovitých přežvýkavců došlo k výraznému navýšení všech veličin, a to zejména hmotnosti i objemu. K největším disproporcím v měření však došlo u parůžků srnce obecného, u kterého se hygroskopický efekt parožní tkáně promítl nejvíce.

U shozů srnce s hodnotou 200 b. CIC, které byly v roce 2012 oficiálně ohodnoceny Mezinárodní hodnotitelskou komisí v Levicích, došlo k navýšení hmotnosti z původních 525 g na aktuálních 582 g s rozdílem 57 g. V bodovém vyjádření vznikl rozdíl 5,7 b. CIC. Ve veličině objemu došlo k navýšení z původních 318 cm³ na aktuálních 344 cm³ s rozdílem 26 cm³. V bodovém vyjádření tak vznikl rozdíl významných 7,8 b. CIC. Při stanovení bodové hodnoty mezi suchou a mokrou formou vznikl u těchto shozů významný rozdíl 13,5 b. CIC. A zde je nutno brát v potaz skutečnost, že byly měřeny pouze shozy, bez zohlednění hmotnosti za lebku. Lebka by v případě parůžků tohoto srnce, s pučnicemi více než 40 mm silnými, navýšila ve prospěch trofeje zřejmě ještě kolem 6 b. CIC. V celkovém bodovém hodnocení by tato exponovaná trofej získala v „mokré“ formě, neskutečných 19,5 bodu navíc! A to je opravdu alarmující zjištění!

Progrese změn hmotnosti a objemu těchto parůžků (shozů) je zachycena v připojené tabulce.

Komisař hodnotitelské komise nemůže vodou zmanipulované trofeje bez příslušného technického vybavení odhalit, neboť opticky a pohmatem se trofeje jeví jako zcela normální a přirozené (pokud z nich zrovna neteče voda). Doprovodný obrazový materiál zachycuje „hodnotitelskou komisi“ při exaktním měření všech tří druhů jelenovitých přežvýkavců a další autentické skutečnosti.

U trofeje jelena lesního s bodovou hodnotou 185 b. CIC došlo po namočení k zvýšení hmotnosti z 5,9 kg na 6,7 kg. U obvodů lodyh a růží, které v konečném bodování zajišťují (vyjma délky lodyh) nejvíce bodů, došlo k výraznému zvětšení, a to v průměru o 6 mm.

U zlaté trofeje daňka evropského o bodové hodnotě 184,1 b. CIC, který k měření poskytl Ing. Jaroslav Svoboda, se zvýšila hmotnost z původních 3,5 kg na rovné 4,0 kg. U obvodů lodyh a růží došlo mezi suchou a mokrou formou k zvětšení v průměru o 5 mm. Také tyto skutečnosti jsou alarmující, neboť u trofejí těchto druhů jelenovitých přežvýkavců, které aspirují na světové prvenství, rozhoduje mnohdy i desetina bodu.

Výsledky těchto rigorózních měření jsou skutečně alarmující. Je tedy nezpochybnitelné, že tímto zjištěním je „devalvován“ současný systém mezinárodního hodnocení trofejí, který nyní naprosto postrádá objektivitu. V oblasti hodnocení trofejí totiž dosud neexistují žádné kontrolní mechanismy, které by tyto zmanipulované trofeje včas odhalily. Je nezbytně nutné, aby vedení CIC začalo okamžitě jednat a sestavilo tým pracovníků k zpřesnění metodiky hodnocení trofejí!

Z důvodu skutečnosti, že jsem studiem fyzikálních a mechanických vlastností parožní tkáně strávil několik let, mám vlastní sofistikovaný způsob, jak zmanipulované trofeje identifikovat. V době, kdy jsem podnikal v oblasti zakázkové výroby nábytku, jsem za účelem nákupu řeziva používal digitální vlhkoměr, který vyhodnocoval aktuální stav vlhkosti. V minulosti bylo mnoho prodejců neseriózních a prodávali řezivo jiné, než deklarované vlhkosti (namísto řeziva vysušeného klidně prodali řezivo čerstvé). Truhlář, který si při nákupu neměl možnost ověřit aktuální stav vlhkosti, svoji důvěřivost zaplatil při samotné výrobě nábytku. Nedostatečně vysušený masív začal brzy sesychat a vyrobené dílo bylo trvale znehodnoceno.

Parožní tkáň jelenovitých přežvýkavců je možno přirovnat k masivnímu dřevu. Jednou z hlavních fyzikálních vlastností parožní hmoty je její schopnost absorbovat vlhkost. Paroh je stejně jako masívní dřevo hygroskopickým materiálem, to znamená, že má schopnost pohlcovat a udržovat svoji vlhkost v rovnovážné poloze, která je závislá na jeho vlastnostech a zejména okolní vlhkosti a teplotě. Jelikož okolí teplota a vlhkost je proměnlivá, mění se integrálně s touto skutečností i vlhkost parožní tkáně.

Ztrácí-li paroh vlhkost, sesychá a tím zmenšuje, stejně jako dřevo své rozměry. Naopak když parožní tkáň navlhá, vyrovnává svoji vlhkost se vzdušnou vlhkostí okolí, „bobtná“ a tím zvětšuje své rozměry. A to samozřejmě v každém ročním období s ohledem na vlhkost vzduchu. Střídavému sesýchání a bobtnání se v truhlářské terminologii říká pracování dřeva. Paroh tedy „pracuje“ při změnách vlhkosti v intervalu od absolutně suchého do bodu expanze, při kterém jsou buňky parožní tkáně maximálně nasycené vodou. Nad touto hranicí se již rozměry parohu nemění. Tyto skutečnosti byly exaktně zachyceny v připojených tabulkách minulého článku.

Byl jsem zvědav, zda měřič vlhkosti dřeva může být užitečný i v oblasti hodnocení trofejí, a zda lze na jeho bázi odhalovat zmanipulované trofeje. Rozjel jsem se proto do truhlářské provozovny za bratrem a vlhkoměr, který nám léta sloužil při odhalování nekorektních praktik prodejců řeziva, si vypůjčil.

Navzdory skutečnosti, že byl přístroj více než dvě desítky let starý, velice dobře fungoval i při měření vlhkosti parožní tkáně. Bylo nezbytně nutné udělat na přístroji několik úprav, zejména vybrousit špičky měřící sondy tak, aby se její hroty daly snáze zapíchnout do parožní tkáně. Pak už bylo jen zapotřebí udělat několik zkušebních měření, zejména zjistit aktuální stav vlhkosti parožní tkáně v suché, čerstvé a posléze mokré formě.

K měření vlhkosti čerstvé parožiny mi významně posloužily shozené parůžky mých srnců, které chovám v experimentálních výbězích. Na základě série měření jsem zjistil, že čerstvá parožní tkáň osciluje kolem 21 – 24 % vlhkosti. Podélný řez čerstvě shozeného parůžků ukázal, že vnitřní vlhkost spongiózní tkáně je vždy o něco vyšší, než vlhkost měřená na jeho povrchu.

Tato skutečnost se mi potvrdila i u parohů daňka evropského. Nedávno jsem asistoval při imobilizaci mladého daňka lopatáče, který se převážel k našim slovenským sousedům. Za účelem bezpečnosti bylo nutné odřezat jeho parohy. Na řezu (těsně nad růží) jsem naměřil vyšší vlhkost než na obvodovém plášti lodyhy a lopaty.

Na základě série měření jsem zjistil, že paroží daňka má v čerstvé formě o něco vyšší vlhkost než parůžky srnce obecného. S největší pravděpodobností je to způsobeno tím, že každý druh má jiné vlastnosti paroží, zejména odlišnou hustotu parožní tkáně, která je pro tuto oblast měření klíčová.

Suchou formu parožní tkáně nebylo problém exaktně změřit, neboť v mém loveckém salonku visí na stěnách desítky již vyschlých srnčích trofejí. K měření suché formy parožní tkáně jsem proto použil trofeje, které se k tomuto účelu samy nabízely. Výsledky měření suché parožiny, byly v závislosti na měrné hustotě parožní tkáně nepatrně odlišné, ale v zásadě mohu konstatovat, že se pohybovaly v rozmezí od 11 do 14 % vlhkosti.

Poslední sérii měření jsem provedl u tekutinou nasycených parůžků. Naměřené hodnoty byly oproti hodnotám suché formy trofeje diametrálně odlišné, většinou se pohybovaly nad hranicí 25 % vlhkosti. Vlhkost zmanipulovaných srnčích trofejí se úměrně snižuje s délkou pobytu trofeje v pokojových podmínkách, to znamená, že čím déle je trofej na suchu, tím rychleji snižuje svoji vlhkost.

Na základě výsledků svých měření mohu konstatovat, že vodou nasycené (zmanipulované) trofeje lze vlhkoměrem odhalit i po týdenním pobytu v pokojových podmínkách, neboť v té době ještě dosahují vlhkosti kolem 19 %. Největší hodnotu vlhkosti jsem zjistil u trofeje daňka, který měl druhý den po vytažení z vody vlhkost 27,5 % (tato vlhkost byla naměřena v horní části lopaty). Jen pro porovnání uvádím, že jelen měl den po vytažení z vody vlhkost kolem 25 % (měřeno v lodyze).

Doba vysychání po vyjmutí z vody je závislá na síle lodyh, měrné hustotě parožní tkáně a druhu trofejového jedince. Všeobecně mohu konstatovat, že za 3 - 4 týdny se parametry parohů všech druhů jelenovitých přežvýkavců vrátí do normálu, tedy do výchozích hodnot pokojových podmínek. Nejdéle si udržuje vlhkost paroží jelena, u něhož je specifická porézní struktura spongiózní parožní tkáně.

Osobně jsem přesvědčen, že kvalitní, kalibrované vlhkoměry je možné prakticky využít i v oblasti hodnocení trofejí. Tyto přístroje jsou schopny exaktně detekovat vlhkosti parožní tkáně všech druhů jelenovitých přežvýkavců a tím odhalovat potenciální manipulaci.

Co jsou měřiče vlhkosti a na jakém principu pracují?

Měřiče vlhkosti jsou sofistikovanou technickou pomůckou využitelnou v oblastech dřevozpracujícího, nábytkářského a stavebního průmyslu, pro pohotovou a vysoce spolehlivou kontrolu vlhkosti zpracovávaného materiálu. Nejvyužívanější jsou v sušárnách dřevní hmoty a menších truhlářských provozovnách.

Měřič vlhkosti pracuje na principu měření elektrického odporu mezi elektrodami měřicí sondy. Pro vyhodnocení výsledků měření je využita závislost elektrického odporu materiálu na jeho vlhkosti. Výsledná hodnota je udána přímo v procentech vlhkosti měřeného materiálu a zobrazuje se na LCD displeji. Vestavěná teplotní kompenzace umožnuje měření i při teplotách odlišných od 20 ^oC, bez nutnosti použití korekční tabulky pro přepočet. Pro vysokou přesnost přístroje jsou zajištěny různé rozsahy měření.

Na našem trhu existuje několik typů digitálních vlhkoměrů různých značek a různých kvalit. Kvalita a míra inovací vlhkoměru se významně promítá do jeho ceny. Na našem trhu existují i vysoce sofistikované vlhkoměry, které pracují na principu pouhého doteku, tedy bez nutnosti zapichování detekční sondy do materiálu. Tyto vlhkoměry by byly v oblasti hodnocení trofejí nejlépe využitelné a k trofeji nejšetrnější, neboť by nedocházelo k potenciálnímu porušení intaktního povrchu trofeje. Dotekové vlhkoměry by bylo ovšem nutné vyzkoušet ve vztahu k parožní tkáni. Na doprovodných snímcích jsou zachyceny některé typy kapesních vlhkoměrů se zapichovací sondou.

Mnou navržené způsoby měření

Podle mého názoru jsou jen dva možné způsoby, jak získat integritu systému tak, aby hodnocení trofejí bylo zcela objektivní a spravedlivé. První možnost je, že se budou trofeje svážet minimálně jeden měsíc před samotným hodnocením a budou uskladněny ve vytápěné (klimatizované) místnosti o pokojové teplotě kolem 22 ^oC. V tomto časovém rozmezí potenciálně zmanipulované trofeje vyschnou a jejich parametry se vrátí do původního stavu pokojových podmínek. Při tomto způsobu měření musí být explicitně zrušena možnost přivážet trofeje tzv. na poslední chvíli. Totiž právě tyto trofeje, které se z různých důvodů přivážejí těsně před samotným hodnocením, jsou nejvíce podezřelé z různých manipulací.

Druhá možnost se jeví jako přijatelnější a spočívá v tom, že se bude při hodnocení trofejí používat kvalitní, kalibrovaný měřič vlhkosti, který ukáže aktuální stav vlhkosti parožní tkáně. Hodnotitel na základě naměřené hodnoty rozhodne, zda trofej „pustí“ k hodnocení, nebo zda ji vyřadí. Komisaři všech členských zemí musí bezpodmínečně pracovat s kalibrovaným a předem ověřeným vlhkoměrem identické značky. Osobně jsem přesvědčen, že kvalitní vlhkoměr zmanipulované trofeje okamžitě odhalí.

Trofeje, které budou přesahovat stanovený rozsah vlhkosti, budou z hodnocení vyřazeny, nebo „budou čekat“ na vyschnutí. Každý vlastník trofeje si nyní dobře rozmyslí, zda bude podvádět a čelit potenciálnímu odhalení nebo zda bude dodržovat stanovené „regule hry“. V bodovací tabulce konkrétního druhu, by pak neměl chybět údaj o aktuálním stavu vlhkosti trofeje, potvrzený podpisem hodnotitele.

Z důvodu významného přínosu nových poznatků a zejména proto, aby hodnocení trofejí bylo objektivní a spravedlivé, je nezbytně nutné v těchto exaktních měřeních pokračovat a provést je u statisticky významného počtu trofejí. Série měření je třeba provádět u trofejí všech druhů jelenovitých přežvýkavců, zejména srnce, jehož trofejí se v rámci evropského kontinentu hodnotí drtivá většina. Z důvodu objektivity je nutné provádět měření v různých typech prostředí s různými vzdušnými vlhkostmi.

Tato exaktní měření spojená s přípravou nové či úpravou stávající metodiky bude časově i finančně velmi náročná. V tomto směru by bylo vhodné získat finanční podporu některých našich nebo zahraničních výzkumných nebo vědeckých pracovišť, popřípadě podporu Ministerstva zemědělství. Tato problematika má zcela jistě mezinárodní status a měla by mít prioritu před ostatními projekty.

Osobně jsem přesvědčen, že úprava stávající metodiky hodnocení trofejí parohaté zvěře s možností určení vlhkosti trofeje v podstatné míře zamezí nebo alespoň ztíží možnost účelového zvyšování bodové hodnoty trofejí a z toho často plynoucích finančních zisků za odlov trofejové zvěře.

Z důvodu skutečnosti, že jsem autorem těchto poznatků a do exaktního výzkumu parožní a lebeční tkáně jsem investoval veškeré finanční prostředky, věřím, že budu součástí pracovního týmu a osobně se budu moci podílet na přípravě nové metodiky. Jsem přesvědčen, že ucelená metodika kvalitativně zlepší celý systém hodnocení trofejí na všech úrovních, a bude velkým přínosem pro celou mysliveckou veřejnost.

Výše uvedené skutečnosti prezentované v tomto článku jsou předmětem průmyslově právní ochrany.

Text a snímky Pavel SCHERER

tel. 724 218 513

www.scherer.cz