Myslivost - „Zelené“ aktivity se spolu dobře propojují...

Duben / 2014

„Zelené“ aktivity se spolu dobře propojují...

Myslivost 4/2014, str. 116 Kamila Kaasová

Vedoucí pobočky Českého svazu ochránců přírody a Záchranné stanice živočichů v Rokycanech Pavel Moulis je nejen dlouholetým myslivcem, ale také stálým přispěvatelem do rubriky Ze života ČMMJ. Zajímalo mě, jak se mu podařilo navázat spolupráci myslivců a ochránců přírody, což nebývá vždy samozřejmé, tak jsem se do záchranné stanice v Rokycanech vydala podívat.

Povězte mi o svých ochranářských a mysliveckých začátcích - táhlo Vás to do přírody už v dětství?

V roce 1983 jsme s partou kamarádů v obci Mokrouše nedaleko Rokycan, založili přírodovědný kroužek. Jeho náplní bylo čištění přírody, vyvěšování budek a vycházky do lesa. Bydleli jsme v té době s rodiči v Rokycanech, ale na víkendy jsme jezdili k babi a dědovi na Mokrouše. Při našich schůzkách jsme také pozorovali myslivce při práci i při lovech se psy. Moc jsme se chtěli přidat k nim. Tato touha mi vydržela až do dospělosti, ale zrealizoval jsem ji až v roce 2002, kdy jsem se přihlásil do kurzu a složil zkoušky o první lovecký lístek. V roce 2004 následovaly zkoušky pro myslivecké hospodáře a zakončil jsem to vyššími zkouškami z myslivosti v roce 2011.

V roce 1982 vznikla rokycanská pobočka ČSOP, do které jsem vstoupil v roce 1983. Do roku 1989 byla rozdělena po sekcích – botanická, zoologická, všeobecná. Později se struktura změnila, sekce se sjednotily v jednu všeobsahující. Členství přestalo být povinné, což pro mnoho lidí znamenalo konec jejich aktivity ve svazu. Po roce 1989 zbyla hrst skalních příznivců a začala nová éra Českého svazu ochránců přírody v Rokycanech. V roce 1990 se pobočka přestěhovala k nám domů. Byly tu prostory, kde jsme zřídili klubovnu a kancelář. Na větší akce si však bylo potřeba pronajímat odpovídající prostory, ale na běžný provoz je to i v této době zcela dostačující. V roce 1990 jsme vybudovali i zdejší záchrannou stanici pro živočichy, přičemž jsme začínali se třemi voliérami. Lidé se o nás postupem času dozvídali a zraněných živočichů začalo přibývat. Dříve jsme fungovali jen pro Rokycansko, dnes zajišťujeme příjem živočichů i na území Berounska a Hořovicka. Spolupracujeme přímo s veřejností, ale i dalšími organizacemi, které přijdou do styku s volně žijícími živočichy potřebujícími pomoc. Péči o pejsky a kočičky nezajišťujeme, tu má na starost úřad, v jehož katastru se pes či kočka nalezne. Významným pomocníkem v našich aktivitách jsou i myslivci. Těm pravidelně posíláme nejen informace o našich aktivitách, ale i nabídku spolupráce při zajišťování jejich akcí.

Kolik zvířecích pacientů během roku máte?

Za dvacet čtyři let provozu záchranné stanice jsme převzali do péče přes pět tisíc živočichů, převážně ptáků. Bohužel často se jednalo o mláďata přinesená lidmi, v dobré víře pomoci. I z tohoto důvodu se snažíme každoročně připomínat lidem, aby z přírody nebrali mláďata, která nejsou viditelně zraněná. U hodně mladých zvířecích jedinců totiž může vzniknout imprinting (vtištění) na člověka, což následně vylučuje jejich návrat zpět do přírody. Zůstávají pak u nás, v jiných stanicích, zoologických zahradách nebo zájmových chovech. Proto se občas může v lese objevit např. srnec, který napadá lidi. Vyloučeno není ani setkání s jiným ochočeným zvířetem, které mládí strávilo u lidí.

Značné procento zranění vzniká u ptáků popálením na drátech elektrického vedení. Proto naše ústředí v Praze oslovilo energetické rozvodné závody (např. ČEZ, EON ...), zda by s tím šlo něco dělat. A výsledky se pozvolna dostavují. Vznikly např. nové typy sloupů mající tvar, na který se ptákům špatně sedá. Způsobů zranění, kdy se živočichové dostanou do nesnází a následně k nám, je pochopitelně více. Zcela jistě nejde opomenout např. dopravu či práce v zemědělství.

Občas se u nás objeví i vzácnější druhy. Vloni jsme měli např. datly, krkavce či včelojeda, ale setkáváme se třeba i s ledňáčkem. Pokud je zvíře jen vyčerpané po zimě nebo uvíznuté někde v jámě či světlíku, stačí dva až tři týdny, aby se dostalo do kondice, a vrací se zpět přírodě. Pokud přijde o část opeření, je třeba počkat až přepeření, což může být i rok.

Ve většině případů pro zvířata sami zajedeme k nálezci. Zhruba do hodiny, do hodiny a půl jsme kdekoliv na námi zajišťovaném území, tedy Berounsku, Hořovicku a Rokycansku. Vzhledem k tomu, že se v řadě případů jedná o zvěř, je spolupráce s myslivci přímo nutná. V některých případech zažíváme komické situace, které leckdy nemají racionální vysvětlení. Například nedávno, v půl sedmé ráno, se objevila liška před vchodem do rokycanské pobočky Komerční banky. Byla nezraněná, ale velice vystrašená. Vzhledem k tomu, že je vedle banky redakce Rokycanského deníku, zastavil jsem se tam pro redaktora, společně jsme lišku vyfotili, odchytili a vypustili za městem. Dodnes netušíme, jak se sem liška dostala.

Vyléčíte většinu donesených zvířat nebo se často jedná o případy, kterým už není pomoci?

Úspěšnost záchrany živočichů máme vcelku dobrou. Zpět do přírody vracíme kolem padesáti procent, úhyn se pohybuje kolem třiceti procent. Většinou se jedná o zvířata srážená na silnicích, u kterých bývají zranění neslučitelná se životem. U spárkaté zvěře se většinou domlouváme rovnou s myslivci, aby se na nalezený kus dojeli podívat. Dojde-li k dopravní nehodě, volají policisté přímo mysliveckého hospodáře a vše řeší s ním. Bohužel někdy nálezci těžce nesou, že se sražené zvíře už nedá zachránit a jeho utrpení myslivci ukončí. Myslivcům pak dávají za vinu, že se o to nepokouší a raději volají nám. Je to samozřejmě nespravedlivé, protože se někdy skutečně nedá nic dělat a není rozhodující, zda případ řeší myslivec či záchranná stanice.

Nevyslechl jste si někdy kritiku od svých kolegů myslivců, když zachráníte některého z predátorů a vrátíte jej zpět do honitby?

Stane se to, ale spíše proto, že jsem byl nejdřív ochranář a až potom myslivec. Každopádně se snažím věci lidem vysvětlovat. I z tohoto důvodu jsem si udělal myslivecké zkoušky a dnes se své zkušenosti snažím předávat dál. Mezi živočichy nedělám rozdíl – stejnou péči dostane jak běžně se vyskytující druh, tak zvláště chráněný. Jde přeci o zvíře v nouzi, které se snažím vyléčit a vrátit tam kam patří, tedy do přírody.

Když jsem potom na myslivecké akci či čekané, je to jiná situace. Chovám se jako zodpovědný myslivec, který má tu možnost rozhodnout o životě a smrti. A to je výsada, kterou nemá žádný jiný spolek.

Kde se lidé mohou dozvědět novinky z vaší činnosti?

Informace o našich aktivitách lze nalézt na našich webových stránkách (

Pravidelně posílám články také do odborných časopisů, Myslivost nevyjímaje. Je skvělé, že do ní myslivci zasílají zprávy ze svých akcí, je to výborná výměna zkušeností a inspirace pro ostatní sdružení a spolky.

Určitě by ale bylo vhodné a věci prospěšné posílat obecnější články o činnosti sdružení i do místního tisku, aby se dostal k rukám nejbližších spoluobčanů a ti si mohli na myslivce udělat vlastní názor. Třeba o tom, jak odchovávají drobnou zvěř, dělají budky, koroptví boudy či jinak podporují život v přírodě. Aktivit mysliveckých společností je nesmírně mnoho a je velká škoda, že se svojí činností své okolí seznamují velice málo. I z tohoto důvodu je pohled na myslivost takový, jaký je. A to je pochopitelně velká škoda, neboť myslivost má nesmírně široký potenciál nejen aktivit, ale i schopných lidí.

www.csop.erc.cz), ale řadu příspěvků přímo zasíláme do nejrůznějších periodik. Mezi nejvýznamnější patří Rokycanský a Berounský deník, Podbrdské noviny, 5+2 či jiné neméně známé sdělovací prostředky. Redakce nám vycházejí vstříc, neboť ochrana přírody je téma pro všechny kategorie čtenářů a dá se uveřejnit v podstatě kdykoliv. Někdy nám vyjde i celostránková reportáž o tom, jak se chovat v přírodě k živočichům či o námi pořádané akci. živočichů a rostlin? Co si myslíte o akcích typu vyhubení kamzíků v Jeseníkách a dalších?

Je evidentní, že některé nové nebo navrátivší se druhy působí svému okolí nemalé potíže. Přesto si myslím, že člověk nemá být ten, který má rozhodovat o tom, kdy se druh stává původním a kdy nepůvodním. Pozbývá to logiky vývoje. Navíc si vždy sama příroda nejlépe poradí. Proč by tu dnes nemohli žít druhy, které tu mají podmínky, jen proto, že někdo řekne, že tenhle tedy ne a druhý ano. Kamzíka bych tedy i nadále rád viděl v Jeseníkách a nejen zde. Vždy ovšem záleží na úhlu pohledu. Každý milovník přírody měl radost, když mohl na Rokycansku pozorovat kormorána či orla mořského, ale rybáři takové nadšení nesdíleli. Vždy je totiž nutné nejen komunikovat, ale i pochopit druhou stranu. A v tom bych chtěl v budoucnu pokračovat i nadále.

Díky za rozhovor!

Ing. Kamila KAASOVÁ

Snímky archiv Pavla Moulise

Ve které honitbě provozujete myslivost? Jste členem sdružení?

Myslivost vykonávám v Honebním společenstvu Litohlavy – Klabava. Je nás dohromady dvacet a hospodaříme v převážně polní honitbě o výměře kolem 750 hektarů. Hlavní zvěří je u nás srnčí, černá, ukazuje se mufloní a občas přejde i daňčí. Drobná zvěř se vyskytuje výjimečně, i když stavy zajíců začaly v poslední době samovolně stoupat. Z tohoto důvodu se v Litohlavech uskutečnily zkoušky vloh a podzimní zkoušky.

Zpravidla pořádáme dva podzimní hony, na kterých se loví zejména zvěř bažantí, kterou vypouštíme. Na prvním honu jsme vypustili 280 bažantů a 178 jich bylo na výřadu. Při druhém, který bývá v prosinci a je spojen s poslední lečí, bylo na výřadu 30 vypuštěných bažantů. Oba hony jsou však především společenskou záležitostí, neboť myslivci jsou na řadě míst pořadateli společenských akcí – huberstkých zábav či mysliveckých plesů. I v tomto směru zastává myslivost svoji nezastupitelnou funkci, především na malých obcích. Černou zvěř lovíme individuálně, kolem 30 kusů za rok. Hranici tří honiteb tvoří Klabavská nádrž, kde lze lovit i divoké kachny na tahu. Moc jich ale nelovíme. Z predátorů lovíme hlavně lišku. Vyskytuje se zde však i jezevec, psík mývalovitý, norek americký. Z těch vzácnějších pak i vydra říční a bobr evropský.

Kromě péče o zvěř a lovu věnujeme velkou pozornost mysliveckým zařízením, aby dobře zapadla do krajiny a byla v perfektním stavu. V rámci myslivecké činnosti jsme vybudovali umělé nory, hnízdní budky pro kachny, koroptví boudy i budky pro dravce za podpory Krajského úřadu Plzeň v rámci mysliveckých dotací. Proto všude, kam přijdu, nabádám myslivce, ať si o dotace zažádají, neboť to není na rozdíl od jiných dotací vůbec složité.

Také velice rád jezdím na pozvání na nejrůznější myslivecké akce, ať již lovecké či společenské, do jiných sdružení. Člověk se rád podívá, jak to chodí jinde. Občas někdo divně kouká, když přijedu autem s logem záchranné stanice živočichů, ale většinou vždy pochopí, že myslivost a ochrana přírody k sobě neodmyslitelně patří. Své názory jsem nedávno ještě umocnil reklamou na autě. Na jednu stranu jsem umístil srnečka s nápisem myslivost, na druhou stranu dravce s nápisem sokolnictví. Obě samolepky pak spojuje nápis „Společně chráníme přírodu“. Tím je snad řečeno vše.

Takže působíte i mezi sokolníky?

Sokolnické zkoušky jsem si v roce 2004 udělal na popud Mgr. Kumbery, který je dlouholetým vedoucím střediska sokolníků v Rokycanech. Bylo v něm málo členů a hrozilo, že se středisko rozpadne. Tak jsme si s další členkou ČSOP Helenou Spálenkovou udělali zkoušky, abychom toto středisko podpořili. Dnes jsou tu evidováni sokolníci nejen z blízkého okolí, ale i vzdálenějších míst republiky. Ve spolupráci s myslivci pořádáme osvětové akce o sokolnictví, které též doznává změn. Lov se sokolem je velmi impozantní, ale je zapotřebí drobná zvěř. Ta bohužel z řady honiteb mizí. Proto se také sokolnictví v souvislosti s úbytkem drobné zvěře modifikuje. Létá se s dravci na balóny, na draky. Řady odchovaných dravců ze sokolnických chovů se také vrací do přírody.

V čem si myslíte, že jsou hlavní výhody spolupráce myslivců, sokolníků a ochranářů? Při jakých akcích se setkáváte?

Všechny tyto „zelené“ aktivity se navzájem dobře prolínají. Myslivost včetně sokolnictví v sobě zahrnuje mnoho nesmírně zajímavých činností – péči o zvěř, kynologii, střelectví, kulturu, zvěřinovou kuchyni – ochranáři pak zase umějí pracovat s veřejností, čerpat nejrůznější dotace či pracovat s médii. Díky tomu tak může docházek k oboustranně prospěšné spolupráci.

Abych uvedl konkrétní případ - od roku 1994 jsme jako ČSOP začali spolupracovat s myslivci z Litohlav při sázení stromků a keřů, posléze i čištění Klabavské nádrže. Myslivci dodali část lidí, ochránci pak pytle, dopravu a občerstvení. Vzhledem k tomu, že to byla moc pěkná akce, vznikla tradice, kterou každoročně opakujeme. Bohužel musím říci, že je stále co uklízet.

Také pořádáme v Městských parcích veřejné přikrmování zvěře s velice dobrou účastí veřejnosti. V honitbě Mysliveckého sdružení Stráně Rokycany máme několik míst, kde přikrmujeme. Chodí s námi děti, starší spoluobčané i myslivci. Nosíme jablka, obilniny a další využitelné potraviny nejen ke spokojenosti zvěře, ale i ostatních obyvatel parků. Spolu s myslivci jsme též sázeli na obecních pozemcích plodonosné dřeviny, pro obživu a kryt ptáků. Je sympatické, že se do podobných akcí pouštějí i samotní myslivci. Také pořádáme na rokycanských školách sběr plodů pro zvěř, které pak věnujeme spolupracujícím myslivcům.

Před několika lety jsme obnovili na Rokycansku Zlatou srnčí trofej. Jeden rok ji pořádá OMS ČMMJ Rokycany ve spolupráci s naší pobočkou ČSOP a přijedou soutěžit děti z OMS ČMMJ Plzeň, druhý rok se vystřídáme. Soutěžící z Rokycanska jsou převážně děti z Přírodovědného oddílu mladých ochránců přírody při ČSOP Rokycany. Vloni jsme oslovili i OMS ČMMJ Beroun, zda se k nám při pořádání Zlaté srnčí trofeje nechce přidat a vypadá to, že jsme odstartovali další možnosti spolupráce.

Odrostlé děti z našich kroužků se také často stávají adepty a dělají si myslivecké zkoušky.

Na naše akce velice často zveme myslivce z okolí, aby dětem představil tuto krásnou činnost. Přivede-li s sebou loveckého psa či donese své trofeje, děti většinou poslouchají s velkým zaujetím.

Minulý rok jsme také pořádali seminář „Zaostřeno na myslivost“, o který byl mezi lidmi velký zájem, protože myslivost je oborem, který má co nabídnout.

I myslivci se snaží občas pomoci. Milým překvapením bylo Honební společenstvo Kařez, které získalo prostředky a část z nich věnovalo na naše ochranářské aktivity.

Zmínil jste, že soutěžící děti na Zlaté srnčí trofeji jsou z Přírodovědného oddílu mladých ochránců přírody z Rokycan. Kdo tento kroužek vede a kolik dětí do něj pravidelně chodí?

Kroužek funguje již několik let. Nejprve jsem ho vedl já, ale díky dalším aktivitám jej v současné době vede Olga Matějková a Helena Spálenková. S dětmi pracují velmi dobře. Registrovaných dětí máme téměř padesát, do kroužku jich chodí pravidelně patnáct. Takové to zdravé jádro, na které se občas nabalí sourozenec nebo kamarád. Činností kroužku jsou procházky do přírody, schůzky v klubovně s povídáním o různých druzích a občas i besedy s ukázkami živých zvířat. Každoročně pořádáme letní soustředění v Hlohovicích na Rokycansku. Máme však i kroužky jinde. Ve Stodě a ve Zbůchu fungují kroužky mladých ochránců přírody při školách pod vedením Rudolfa Hrdličky. Jejich členové přijíždí několikrát do roka sem do Rokycan na větší akce. Letos třeba přijedou na úklid Klabavské nádrže, přičemž dopravu a občerstvení zajistíme. Úklidové akce jsou velmi výchovné, když děti vidí, kolik úsilí stojí uklidit kus přírody, určitě nebudou v budoucnu přírodě škodit. Stejně tak je to i s poškozováním stromů.

Chodí do kroužku i vaše děti? Nebo se věnují myslivosti?

Syn má myslivecké a sokolnické zkoušky. Zajímá ho spíše sokolnictví, ale pomáhá především s provozem záchranné stanice živočichů. Zatím ještě nemá zbrojní průkaz a ani na hony se mnou moc nechodí. Je to klasická situace. Když mu bylo dvanáct a chtěl se mnou na hony chodit, říkal jsem mu, ať počká do patnácti. Když mu bylo patnáct, přestalo ho to k lovu táhnout. Dceři bude devět a situace je podobná. Každopádně ji příroda baví, včetně myslivosti. Chodí se mnou krmit, na čekanou, jezdí pro zvířata. No uvidíme, jak to bude, až vyroste a její zájmy se utříbí.

Vlastníte také loveckého psa?

Mám německého krátkosrstého ohaře s všestrannými zkouškami, je mu deset let. Jmenuje se Nord z Českého lesa. Je výborný pracovně i exteriérově, získal třetí místo na Celostátní speciální výstavě NKO v Mladé Boleslavi v roce 2006. Je skvělý pomocník nejen při honech, ale pomáhá také s dohledáváním poraněných zvířat, která někdy odejdou kus od nahlášeného místa nehody a těžko bychom je hledali bez něj. Je to nejen pomocník, ale především kamarád. Bohužel jeho využitelnost s úbytkem drobné zvěře klesá, ale díky pozvání na myslivecké akce přece jen ještě nějaká je. I tam, kde jsou vodní plochy. Je to neskutečný vodař a vynikající aportér.

Kolik členů má rokycanská pobočka ČSOP? Jaké jsou podmínky členství a co pro své členy v průběhu roku chystáte?

Máme přibližně 100 členů, jsme jedna z početnějších poboček ČSOP, celkem jich je v republice přes 300. Členové platí roční příspěvek, který se skládá z povinného odvodu do pražské centrály a druhé částky, která zůstává na pobočce. Tu si každá pobočka stanovuje sama, ale také nemusí. Pro ilustraci – odvod za rodinné členství je 350 Kč ročně, rokycanská pobočka vybírá 500 Kč za rodinu ročně, tedy 150 Kč zůstane pro potřeby pobočky.

Získané finance používáme na chod záchranné stanice živočichů, práci s dětmi a mládeží a ekocentra, což v praxi znamená např. dopravu a ošetření živočichů, krmivo, kancelářské potřeby, ale i občerstvení při společných akcích. Kromě zmiňovaných výsadeb a úklidu krajiny rádi děláme i vycházky a zájezdy na zajímavá místa, kde se věnujeme nejen přírodě, ale i historii a turistice. Relativně novou aktivitou je organizování seminářů na různá témata.

Každoročně připravujeme i tradiční ples, který bývá příjemným zpestřením společenského života v Rokycanech.

I když bychom raději členy, kteří námi pořádané akce navštěvují, jsme rádi i za ty, kteří nás podporují buď finančně, nebo jinými prostředky, neboť možností podpory je celá řada. Za další prostředky vděčíme nejrůznějším donátorům a sponzorům, které vždy uvádíme ve výroční zprávě.

Můžu se Vás ještě zeptat, jaký je Váš názor na rozlišování původních a nepůvodních druhů

Časopis Myslivost

Duben / 2014

„Zelené“ aktivity se spolu dobře propojují...

Přílohy

Příručka první pomoci pro myslivce