Časopis Myslivost

Richarde, Ty máš opravdu široký repertoár, co se týče množství titulů i pestrosti žánrů. Patří do něj i myslivecké písničky? To víš, že patří! Není jich moc, ale pár jsem jich přece jen natočil v různých rozhlasových a televizních pořadech. Vzpomínám třeba na „Mysliveček vyšel z lesa“ To jsme taky jednou točili pořad „Se srdcem divno hrát“, který uváděli Jiřina Bohdalová s Vladimírem Dvořákem, a Vladimír chodil na konferenciérské vstupy pořád v mysliveckém oblečení. Tak se ho Jiřina zeptala, proč to – a on odpověděl: „Přece točíme pořad Se srncem divno hrát!“ Ale můj největší „myslivecký hit“ byla skladba „Hájenko, hájenko“ s Petrem Finkem, to byl postrach hitparád. A zpíváš je – i Ty ostatní – také na mysliveckých akcích: plesech, bálech, posledních lečích? Zpívám, i když to zase není příliš často. Před časem třeba myslivcům v Merklíně, tam se mi moc líbilo, v poslední době jsem účinkoval na reprezentačním plesu myslivců v Národním domě Na Vinohradech, na tradičním večeru Obvodního mysliveckého spolku v Praze 8, pravidelně zpívám na myslivecké výstavě Natura Viva v Lysé nad Labem. A musím říci, že tam všude vystupuji rád. Zůstaňme ještě u myslivosti – jak to přesně bylo s Tvou účastí v kursu uchazečů o první lovecký lístek? No – asi takhle. Kurs jsem si zaplatil, hrozně tlustou knihu vyfasoval a začal ji studovat. Po pěti letech jsem asi ve třetině. Přednášky jsem ale moc nenavštěvoval, byly po večerech a to já pořád ještě hodně vystupuju. Takže ke zkouškám jsem pochopitelně nešel. Ale s předstihem jsem si udělal „zbroják“, základní věci už docela zvládám i v myslivosti, do přírody chodím moc rád. Prostě se do toho naplno pustím až budu v zaslouženém důchodu, v třiaosmdesáti mám ještě přece pořád čas. Teď jsi mi připomněl slavného britského autora G. B. Shawa, který přestal v devadesáti letech kouřit a pít. Když se ho ptali proč, odpověděl: „Pomalu musím myslet na budoucnost!“ Ale je vidět, že máš rád přírodu i její obyvatele A co takhle pes? Máš nebo měl jsi nějaké? Psa jsem měl vždycky, ale nebyli to lovečtí. Spíše hlídači, bylo jich asi pět, a pořádné obludy. Třeba neapolský mastif, kterého se bál při natáčení i Zdeněk Srstka. My jsme prostě vždycky byli taková psí rodina, ale jak říkám, u loveckých plemen bych se bál, aby mi v lese nezdrhli. Teď máme bordeauxskou dogu, takže pokračujeme v tom trendu ... Pojďme teď k muzice. Vím, že pořád hodně jezdíš – co Tě třeba čeká v nejbližší době, kam bys naše čtenáře pozval? Zpívat budu ve Zdicích a v Novém Strašecí, to jezdím sám jen s aparaturou, takové „one man show“, takže pořadatele to přijde levně a lidi pořád chodí. Jezdím také po klubech důchodců. A připravuji teď pravidelný měsíčník „Stará láska nerezaví“ pro Šlágr TV. To se musíš docela otáčet. Přitom také ještě natáčíš desky nebo se objevuješ v televizi, naposled právě na Šlágr TV. Jaká je spolupráce s Karlem Peterkou? Jsou kolem něj nepřesné informace, najdou se pomlouvači, existují předsudky. Ale zvednout tu rukavici a začít vysílat pro lidi muziku, na kterou všechny hlavní televizní stanice s odpuštěním kašlou, mohl přece každý. Udělal to Karel a daří se mu. A mně se s ním spolupracuje moc dobře, mám značnou volnost a fajn lidi kolem sebe. Samozřejmě ne všechno na Šlágr TV je zrovna top a k některým úletům dochází, ale to i jinde ... Vyšly o Tobě také už dvě publikace. Co v nich čtenáři najdou? První, „Zpěvák se zvláštním posláním nebo špion s podmanivým hlasem“, je jasná, konkrétní, prostě můj životní osud bez příkras. Druhá, „Stará láska opravdu nerezaví aneb Celý život s písničkou“ uvádí na pravou míru některé fámy a pověsti kolem mé životní i umělecké dráhy. Myslím, že obě se čtou docela dobře, ta první byla včetně vícenákladu rychle úplně rozprodaná. Poslední otázka, Richarde – co bys přál našim čtenářům a vůbec myslivcům a české a moravské myslivosti? Já nejsem mezi myslivci často, ale pokud se mi to podaří, potkávám se tam s veselými, společenskými lidmi, kteří mají hluboké znalosti o svém koníčku. Tak bych jim přál, aby jim ta dobrá nálada i zájem vydržely dál přes všechny problémy, kterými dnes naše myslivost prochází. A na to jim připíjím sklenkou „zelené“, kterou, alespoň podle mých zkušeností, pijí nejraděj a nejvíc! Rozhovor připravil Jaroslav ŠPRONGL