Časopis Myslivost

Za zády návštěvníků občas zazní z malého chovného rybníčku i mohutné plácnutí. To by se to chytalo, říkám si. „Asi ano, máme tu mateční kapry a jedna jikrnačka má tak kolem osmi, deseti kilo,“ dodává Antonín Madzia, a pokračuje: „Však si je také patřičně hlídáme. Kdybyste nahodil, hned máte někoho z rybářů za zády. Ale připouštím, že pytláků tady máme dost. Proto porybní tvoří polovinu našich stálých zaměstnanců.“ Autor společného setkání, polanecký občan a spisovatel Štěpán Neuwirth však má pro setkání spisovatelů v plánu ještě další perličky. Na poznávací pouti se zastavíme u druhého největšího rybníka soustavy - Podhorníku. „Je tady strašně bahna. Jak v rybnících, tak i v napájecí strouze. Spláchnuté bahno se kdysi vyváželo zpět na pole jako hnojivo, ale s příchodem chemických prostředků to ztratilo na významu,“ vysvětluje Štěpán a ukazuje: „Teď je tady všude tak do metru vody, dříve jí v řečišti bylo zejména v zátokách pod kořeny velkých stromů dva i tři metry. Dnes je to pouhá vzpomínka na časy dávno minulé.“ Cesta nás vede dál kolem sádek Českého rybářského svazu u legendární Pily. Díky blahosklonnému povolení k vjezdu, které spisovatelská sešlost obdržela od vedení Správy Chráněné krajinné oblasti Poodří, můžeme do oblasti Blücherova lesa, kam od splavu u Pily míří strouha Mlýnka. Kousek od mostu přes její tok se Mlýnka spojuje s Polančicí. „Tady jsme s tátou chytali metrové štiky, jež k nám natahovaly až z Odry, která je od nás tak na pět set metrů. Cestu rybám zastavil pod soutokem neblaze vybudovaný jez. Jsme už na území Národní přírodní rezervace Polanská niva, která je součástí Chráněné krajinné oblasti Poodří. Vše zde musí zůstat v takovém stavu, v němž se lokalita nachází. Lidský zásah je nepřípustný! Kromě nepatřičného a nežádoucího splavu pod soutokem Mlýnky s Polančicí jsem měl výhrady například proti cyklostezce; dnes po ní jezdí nespočetné množství turistů na kolech, aniž by věnovali pozornost výjimečnosti a kráse krajiny, ale buďme i přesto rádi, že kus poctivé a zachovalé přírody u Ostravy zůstal. Chraňme si tento nevšední skvost!“ Přidal svůj názor spisovatel Štěpán Neuwirth. Křik ze stovek opeřených hrdel dává tušit, že se blížíme k hnízdišti vodních ptáků na rybníku Velký Vaček. Labutě se nedají přehlédnout, ale jsou tu i čápi, volavky, roháči, malé lysky, kachny a - divoké husy… Myslivci s přehledem poznávají každý druh a občas s podivem zjišťují, jak k nám migrují stále častěji ptáci ze severnějších zemí. Ti nejmenší jsou příliš drzí, a tak mohutný labuťák zvedne své těžké tělo a žene prcky dál od hnízda, na němž samice zahřívá snůšku nového pokolení vznešených ptáků. Ani si nás výrazněji nevšímají, přitom na úzké hrázi vzhledem k zamčeným vratům plotu příliš rušno asi nebude. Na člověka si prostě zvykli. Ještě procházka po velké louce Zálesí u Blücherova lesa až k soutoku Odry s Ondřejnicí, kde z lesa voněl česnek medvědí a na louce se vlnily lány kopretin, zvonků nebo kohoutků. U oderského jezu nad soutokem Odry s Ondřejnicí skončila Národní přírodní rezervace Polanská niva a najednou narovnaná Odra dostala směrem ke Košatce kvůli regulaci toku upravený vzhled. Další lidské pochybení… Ještě cesta zpátky a přišel čas oběda s odpolední besedou. V sobotu desátého května přijeli do Polanky nad Odrou členové neformálního literárního uskupení Myslivečtí spisovatelé Moravy. Skupina čtyř autorů, kteří za svého života vytvořili několik desítek literárních děl zacílených na myslivost a přírodu, měla jasný cíl. Poznat prostředí, které inspirovalo jejich kamaráda a kolegu, polaneckého občana Štěpána Neuwirtha k napsání několika úspěšných titulů, mezi něž patří například Srna z olšového mlází, Smrt číhá v tůni, Ostroretky v proudu, Dříve než zemřou řeky a další. Spisovatelé Oldřich Koudelka, Ota Bouzek a Jiří Šmotek byli doprovázeni dalšími přáteli z řad fotografů, filmařů, výtvarníků a lesníků, za všechny jmenujme alespoň Jiřího Pecháčka, Milenu Hamerskou, Radima Jaroška, Jana Lipinu či Miroslava Kupču, ocenili v této souvislosti zájem ochranářů, rybářů, myslivců a lesníků o toto neformální setkání, které bylo v rámci kulturního života naší obce ojedinělé. Není pamětníka něčeho podobného. Vždyť kdy se poštěstí mít možnost setkat se tváří v tvář s autory, jejichž díla už po desetiletí oslovují čtenáře přírodní literatury. Bezpočet besed, rozhlasových a televizních relací, publicistické materiály v časopisech i denících – to vše patří k životnímu poslání a práci zmíněných spisovatelů, kteří neúnavně bojují za přírodu a její krásy. Jak řekl Štěpán Neuwirth na závěr setkání: „Člověk bez přírody žít nemůže. Příroda bez člověka ano!“ V průběhu besedy, která následovala po dopolední terénní exkurzi do Národní přírodní rezervace Polanecká niva, se účastníci shodli na názoru, jenž lze shrnout takto: „Krajina, kterou jsme mohli navštívit, je úžasná, třebaže do jisté míry už poznamenaná lidskou činností. Nemůžeme-li jinak, pak alespoň touto cestou vzkazujeme obyvatelům Polanky nad Odrou i všem milovníkům přírody, aby si tohoto přírodního skvostu vážili a chránili ho pro další generace.“ František HUML Ilustrační snímky Jan Lipina a Oldřich Koudelka