Časopis Myslivost

Natura Viva 2014 očima premiérového návštěvníka Ráno zvoní budík na stole. Už jsem notnou chvilku vzhůru, a tak vyskakuji hbitě z postele a budík umlčuji. Ještě hbitěji se odívám do zeleného a už kontroluji čas na hodinkách, jestli nemeškáme. Aby taky ne! Výstava přeci začíná od devíti hodin a z všemožných důvodů mám teprve letos premiéru! Z nedočkavosti a také z velké dávky zvědavosti pobízím zbylou posádku automobilu, kterým se vypravíme na cestu… Možná u vás probíhaly přípravy také v podobném tempu nebo jste vše stihli zařídit klidněji, důležité však je, že mluvíme o mezinárodní výstavě myslivosti, včelařství a rybářství – Natura Viva 2014. Výstava probíhala tradičně na výstavišti v Lysé nad Labem v polabské krajině. O prestiži výstavy vypovídá nejen profesionální příprava akce, ale i účast mnoha kolegů a vystavovatelů z různých zemí. Potkat jste tu mohli zástupce z Německa, Rakouska, Polska, Slovenska, Maďarska, Rumunska… a jistě by se našli ještě další přespolní účastníci. Dovnitř na výstavu se mohl člověk dostat několika vchody. Zvolil jsem vchod od vlakového nádraží, kde bylo zajištěno jedno z parkovišť, a hned jsem se ocitl v hale C velkého výstaviště. Oči přecházely nádherou, všude tolik bezva věcí a materiálů úzce spjatých s myslivostí! Uličkami mezi jednotlivými stánky a obchůdky proudily davy návštěvníků. Často zde byly k vidění zelené košile s klobouky na hlavách v doprovodu drahých poloviček i dětí, které zvědavě okukovaly, co se dalo. U každého stánku či vitríny se tísnilo vždy několik zájemců a vystavovatelé měli plné ruce práce, aby uspokojili všechny požadavky, přání a zvídavé dotazy návštěvníků. Po prvotní prohlídce haly C mi bylo jasné, že tady by se kdekdo mohl stát „myslivcem přes noc“ (pomineme-li absolvování zkoušek a jiné nutné patřičnosti). Neznalý návštěvník si zde mohl pořídit takřka veškerou nutnou výbavu, doplňky a oblečení. K vidění zde bylo spoustu puškařů, zbrojířů, oděvníků, nožířů… Mohli jste si zde pořídit vhodné oblečení do přírody od hlavy až k patě, klobouky, šperky z grandlí, dlouhé i krátké palné zbraně, nože, vábničky, myslivecké kabely, náboje, vydělané kůže, nábytek z paroží, umělecké rytiny a spoustu dalších neméně zajímavých či užitečných věcí. Při průchodu do další výstavní haly potěšilo oko diváka pěkné myslivecké zátiší s krmelcem a srnčí zvěří. Kdo chtěl, mohl zde dostat informace u přepážky nebo si vyzvednout pár informačních letáčků. V hale A rej bohaté myslivecké nadílky pokračoval. Myslivecká výstava, na které se v této části dostávalo pozornosti zejména literatuře, doplňkům, nožům, oděvům, ale třeba i neskutečným trofejím z jedné slovenské obory a kapitálním trofejím na stánku Lesů ČR či nabídkám loveckých kanceláří, se zde ještě dělila také s kolegy včelaři a rybáři. Ve včelařském koutku se daly sehnat rozličné včelí kousky a výrobky včetně oblíbené medoviny a medových sladkostí. Vystavovaly se zde různé úly a Český svaz včelařů zde konal zajímavou a hezky zpracovanou osvětu. Návštěvníky zaujal též živý úl, kde mohli pozorovat včelí živobytí. Vedle včelařů měli svou expozici vystavenou rybáři. Příznivci Petrova cechu si zde mohli přijít na veškeré rybářské vybavení od prutů a udic po navijáky, návnady, podběráky aj. Návštěvníci se také mohli dozvědět o historii rybářství v Čechách či zhlédnout prezentaci některých rybářských škol. Oblíbenou atrakcí u rybářů bylo akvárium s mnoha rybími druhy anebo možnost virtuálně ulovit škodlivého kormorána. Venkovní výstava byla směsicí spousty vůní, barev a veselého hlaholu. Sehnat se zde daly plody našich zahrad či sadů nebo něco teplého do žaludku. Nabídka občerstvení byla vskutku vysoká zahrnujíc zvěřinové speciality přes grilované steaky a sýry až po hotová jídla. Fanoušci zlatavého moku mohli vybírat z několika druhů piv a k sehnání byla i dobrá pálenka. Venku také hrála živá muzika a v přestávkách se prezentovali např. psí účastníci výstavy. V den, kdy jsem byl na výstavě, krásným vystoupením zde divákům zpříjemnil pobyt pohádkový princ a zpěvák Josef Zíma. Za další částí výstavy musel návštěvník do prvního poschodí výstavní haly. Zde se odehrávala hlavní část programu určeného všem divákům. Na hlavní podiu se v době mé návštěvy odehrávalo vystoupení vábičů zvěře a imitací různých hlasů a zvuků zvířat s poutavým výkladem. V průběhu výstavy se zde však odehrávaly také četné soutěže mezi trubači či zpěváky lidových písniček s mysliveckou tematikou. Hlavním vystavovatelem v této části výstavy byla Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ). Kdokoli z návštěvníků se zde mohl dozvědět o činnosti jednotlivých klubů při ČMMJ. Zajímavé výklady vyprávěli a ukazovali sokolníci, trubači, fotografové, dále pak i lidé z Videoklubu, Dámy české myslivosti, vábiči zvěře a další. U všech se návštěvníkům dostalo vlídného přijetí a vstřícného přístupu. Řekl bych, že v této části výstavy se líbilo nejvíc i dětem. Spousta se jich věnovala malování u ilustrátora Petra Slaby ze studia Divočák a usmívala se radostí, když jim pan Slaba nakreslil nějaké to zvířátko i na ruku. Obrovskou oblibu si však vydobyli lovečtí psi, resp. stánky jednotlivých chovatelských klubů loveckých plemen psů. Ten den na výstavišti byli zástupci z klubu retrívrů a také z klubu honičů, kde lidem ukazovali švýcarské bernské honiče. Ještě více dětských úsměvů vyčarovala štěňátka, které si mohli návštěvníci pořídit i do svých domovů. Výstava Natura Viva 2014 v Lysé nad Labem mi přinesla tolik zajímavých dojmů a příjemných zážitků, že na ní budu dlouho vzpomínat. V kombinaci s hezkým počasím to byl opravdu krásný den strávený mezi milými lidmi na pěkném místě v Polabí. Pořadatelům a organizátorům patří velký dík za obětavou a pilnou práci, která nám návštěvníkům umožnila se letošní výstavy zúčastnit. Věřím, že každý odcházel spokojený a že se v dobrém sejdeme i na příštím ročníku výstavy. Na shledanou, přátelé! Jiří KURKA Natura Viva 2014 očima pravidelného účastníka Dovolím si přidat pár postřehů z jiného břehu, než je pohled premiérového návštěvníka. Výstavu Natura Viva považuji tak trochu za své dítě a každý rok se snažíme přispět jako redakce doprovodnými programy. Ty ale hodnotit v tuto chvíli nechci, to musí posoudit sami návštěvníci, jejichž zájem byl letos opravdu velký, snad žádnou chvíli nezelo hlediště před podiem doslova prázdnotou. V programu vystoupilo několik známých osobností, vábili jsme zvěř, vybírali dalekohledy, brousili nože, losovali jsme ceny i soutěžili s mladými trubači, vařil se ale i předvolební guláš, svůj prostor dostali včelaři i rybáři. Osobně mne potěšilo, že se historicky poprvé veřejně na podiu sešly oba české a jeden slovenský dámský myslivecký klub – Klub slovenských poľovníčok, Dámy české myslivosti a První ženský myslivecký spolek Diana. Obšírněji zmíním snad jen jednu novinku – první ročník mistrovství republiky ve vábeních jiných druhů zvěře. Tuto soutěž pořádal Klubu vábičů při ČMMJ ve spolupráci s redakcí Myslivosti. Pravda, vyhlásili jsme toto mistrovství trochu opožděně, panovaly tedy jisté obavy, zda se přihlásí dostatek soutěžících. Jakýmsi etalonem byli pro nás slovenští přátelé, kteří podobné mistrovství pořádají již dvanáct let a při prvním ročníku soutěžili čtyři vábiči. S potěšením jsme tedy zaregistrovali šest přihlášených vábičů, kteří měli podle propozic předvést postupně pět ukázek hlasů – hlas mladé srny, pískání jelena siky v říji, hlas divočáků na krmelišti, vábivý hlas kachny divoké a zaječí vřeštění. Ukázky posuzovalo tak jako při soutěži ve vábení jelenů anonymně v budkách vedle jeviště trio rozhodčích (Václav Svoboda, Pavel Kumžák a Tomáš Třeský) systémem šestibodového hodnocení. Jako největší slabinou se ukázalo v tomto druhu soutěže najít a naučit se používat vyhovující vábničku, na rozdíl od jeleních hlasů je zde totiž mnohem důležitější „kvalita nástroje“. Dalším úskalím je kombinace pěti zcela rozdílných hlasů, z tohoto pohledu je soutěž „jiných hlasů“ znatelně obtížnější než soutěž jelenářů, o to možná ale atraktivnější. A pomyslný klobouk dolů před šesti mladými odvážlivci, z nichž dokonce tři nikdy neměli možnost vábit v přírodě mezi sikami! Atraktivnost soutěže snad potvrdilo zcela zaplněné hlediště, které celou hodinovou soutěž sledovalo s napětím, porozuměním a umělo ocenit výkony soutěžících. Myslím, že byl určitě dán základ tradici dalšího mistrovství, věřím, že se pro příští rok najdou další soutěžící, kteří nenalezli letos odvahu. Určitě je mezi českými myslivci mnoho šikovných vábičů. Historicky prvním mistrem republiky ve vábení jiných druhů zvěře se stal počtem 70 bodů Vojtěch Mráz, o jeden jediný bod na stříbrném stupínku skončil Marek Peiker a na bronzovém stupínku s 66 body se umístil Michael Hrdlička, pokračovatel tradice firmy TurVab. Pro úplnost čtvrtý se umístil Jaroslav Bláha (61 b.), pátý Jindřich Posselt (54 b.) a šestý Daniel Peiker (50 b.) Letošní Natura byla přelomová zcela novým uspořádáním, díky nové hale C se většina prodejců zbraní a střeliva přesunula do nových prostor, vzhledem k novému vstupu od nádraží se i trochu přesunulo těžiště výstavy. Na volných plochách zmizely montované haly, velmi citelně se rozvolnily plochy, širší uličky a rozptýlení návštěvníků na v podstatě dvojnásobnou plochu mělo efekt ve větším návštěvnickém komfortu, u stánků se netísnily davy jako v minulosti, byl čas si vše prohlédnout, podebatovat s prodejci a kamarády a projít kamkoliv. Samozřejmě pozitivním efektem byly nové prostory pro občerstvení včetně restaurace a také nezbytné nové sociální zázemí. Nová hala tedy naplnila dlouholetá očekávání, byť třeba první den si prodělala dětskou nemoc v podobě nefungující klimatizace. V každém případě je kvalitativní skok výstaviště podstatný a nezbytný pro příští rok, kdy je naplánovaná velká mezinárodní výstava trofejí. Byl-li jsem členem organizačního výboru, pak musím zpětně potvrdit určité obavy, zda se nové prostory dostatečně zaplní. Nakonec byla účast vystavujících firem a subjektů rekordní, trochu škodolibě lze prozradit, že největší nápor firem nastal po určitém zklamání z předcházející výstavy v Brně, i když se firmy dušovaly, že nemají na to vystavovat a uhradit obě po sobě blízko jdoucí výstavy, mnohé změnily po Silvě v Brně náhled a přišly si „spravit chuť“ do Lysé. Trochu paradoxně se rozmach výstaviště, a také rozmach expozic rybářů a včelařů, jejichž expozice byly letos opravdu pěkné, přitažlivé a rozměrné, konal v dobu, kdy na expozici myslivců bylo vidět jisté šetření, úspornost daná nejistotou v dalším směřování ČMMJ. Z výstavní haly zmizel pověstný „krmelec“, samotný stánek ČMMJ byl v podstatě řadovým, nijak nevybočujícím stánkem, nijak nesálaje nějakou obzvláštní vstřícností. Někdy ale méně opravdu znamená více. Však také se po celých pět dní diskutovalo ani ne o tom, co a jak se vystavuje a propaguje, ale spíše o tom, zda vůbec bude mít kdo příští rok vystavovat a co bude s organizací dál. Naštěstí ale svoji úlohu splnily stánky satelitních klubů a subjektů, spolupracujících firem a vystavovatelů blízkých ČMMJ, roli nezpochybnitelného lákadla sehrály jako každý rok stánky kynologických klubů a sokolníci. Velmi pozitivně hodnoceným faktem bylo to, že se po letech vrátily trofeje, v horním patře haly A proběhla okresním přehlídka z Nymburska, k ní velmi dobře pasovala reprezentativní přehlídka trofejí Plzeňska, a to ještě na poslední chvíli „cukli“ příbramští a českolipští myslivci. Díky za to Plzeňákům, kteří jako první pochopili, že se na Natuře mohou prezentovat jednotlivé kraje a pochlubit se svými chovatelskými úspěchy. Nechají se „nakazit“ příští rok i ostatní kraje? Uděláme reprezentativní přehlídku z celé republiky? Dokáží se v rámci krajů alespoň na tomto okresy domluvit? Mluvíme-li o trofejích, pak jistě byly ozdobou vedle sebe poprvé veřejně vystavené tři nejsilnější světové trofeje muflonů z volnosti, z honitby Machov, kterou čtenáři Myslivosti již znají z nedávné reportáže. Jelikož bylo hned po slavnostním zahájení oficiálně přislíbeno, že Ministerstvo zemědělství finančně podpoří a zaštítí velkou mezinárodní výstavu a národní přehlídku trofejí v květnu 2015, věřme, že se poměry v ČMMJ zkonsolidují natolik, že plně využije potenciál obrozeného výstaviště a Natura 2015 se stane opravdovou přehlídkou a výstavní skříní českých myslivců před celým okolním mysliveckým světem. Budeme-li mít všichni dostatek snahy, vstřícnosti, pochopení a nadhledu, věřím, že se na společném postupu domluvíme. Vím, že jsou čeští myslivci schopni takovou výstavu špičkově uspořádat. A přestože se bude výstava konat v době „přestavbové“ a v podstatě už i „předsjezdové“, nezbývá než doufat, že se stane vyjádřením pospolitosti a jednotnosti myslivců pod znakem organizace, která hájí zájmy českých myslivců už více než devadesát let. Výstava by totiž měla ukázat nejen reprezentativní přehled ulovených trofejí, ale v prvé řadě přínosy a klady myslivců pro naši přírodu, ukázat nové pohledy a postavení myslivců v moderní agrární krajině. Jiří KASINA