V poslední době se návody na výstavbu posedů a dalších mysliveckých zařízení objevují na stránkách Myslivosti čím dál méně, přestože mezi čtenáři nalezneme zcela nepochybně skupinu lidí, kteří by radu při budování těchto staveb uvítali. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl přiblížit čtenářům Myslivosti způsob výstavby jednoduchého posedu, který jsem si v poslední době oblíbil.
Blíží se totiž kvapem doba srnců a já věřím, že mnozí myslivci využijí pro lov i obeznávání i takovýto jednoduchý a relativně nenáročný typ posedu.
Posed, s jehož výrobou bych chtěl seznámit, řadíme mezi posedy žebříkové. Jedná se o stavbu nenáročnou na materiál i na čas, nicméně o stavbu velmi praktickou. Setkal jsem se již s více způsoby řešení žebříkových posedů, avšak tento se mi jeví jako nejpřijatelnější z hlediska bezpečnosti i pohodlí, které oceníme především během delších čekaných. V porovnání s jinými způsoby řešení se popsaný žebříkový posed vyznačuje poměrně malou výškou, větší šířkou a celkově mohutnější konstrukcí, což jej činí mimořádně stabilním.
Dříve než začneme se stavbou, měli bychom si vybrat vhodné místo pro umístění zařízení. V potaz musíme vzít, zda se jedná o lokalitu dostatečně navštěvovanou zvěří, bude-li možný nenápadný přístup k posedu, zda bude v daném místě dostatečný přehled o okolním dění a především, zda se jedná o místo bezpečné pro případnou střelbu. Pozor si musíme dát i na převládající směr větru v dané oblasti. Během čekané je navíc dobré zůstat alespoň částečně ukryt za okolními větvemi.
Máme-li vybrané místo, které splňuje tyto požadavky, můžeme začít se samotným budováním zařízení. V první řadě se musíme postarat o to, abychom měli dostatek materiálu v podobě smrkové kulatiny. Ke stavbě lze použít jak kulatinu suchou, tak syrovou. Obě varianty mají svá pro a proti. Při použití kulatiny suché je manipulace s hotovým posedem poměrně snadná díky nízké hmotnosti použitého materiálu. Negativní vlastností je, že oproti dřevu syrovému se do dřeva suchého hůře zatloukají hřebíky.
Použitím kulatiny syrové se ve většině případů tomuto problému vyhneme, nicméně hmotnost je výrazně vyšší a manipulovatelnost náročnější. Po určité době je navíc potřeba "utáhnout" všechny spoje z důvodu vysychání a změny objemu dřeva. Já osobně preferuji práci se dřevem syrovým.
Podle některých názorů by kulatina měla být zbavena kůry z důvodu prevence proti napadení dřeva některými škůdci. Po odstranění kůry se nicméně příčle žebříku stávají nebezpečně kluzkými v případě navlhnutí a celý posed je více nápadný.
Nejdůležitější ovšem je, abychom při použití jakéhokoliv a jakkoliv upraveného dřeva dbali na to, aby námi zvolený materiál byl dostatečně zdravý a silný. Z hlediska bezpečnosti je rozumné používat kulatinu o průměru minimálně 7 cm v případě, že je necháváme v celku. Půlíme-li kulatinu pilou, měli bychom počítat s průměrem tyčí přes 10 cm. Prodloužíme tak životnost zařízení a zabráníme úrazům způsobeným praskáním nedostatečně silného materiálu.
Ke spojování jednotlivých částí posedu volíme hřebíky velikosti úměrné průměru materiálu. U spojů používáme pro větší bezpečnost obvykle více než jeden hřebík.
Většina rozměrů u popisovaného posedu není fixní a lze použít materiál delších i kratších rozměrů v závislosti na místních podmínkách a potřebách. Výjimku představují rozměry pro sestavení sedátka a zad posedu. Tyto rozměry by měly vždy alespoň přibližně odpovídat uváděným údajům. Zajistíme si tak pohodlné a příjemné posezení. V našem případě popisuji výrobu posedu o šířce 70 cm a celkové výšce asi 250 cm.
Obr. 1: Silnější kulatinu, určenou pro sedátko, zádovou opěrku a příčle žebříku, podélně přepůlíme pomocí pily.
Obr. 2: Veškerý materiál potřebný pro stavbu posedu. Žebříkové příčle umisťujeme tak, aby jejich spodní hrana byla vzdálena 30 cm od spodní hrany příčle předchozí a na každé straně přečnívaly stojky asi o 10 cm. První příčel umístíme 30 cm od země. Poslední příčel je vhodné upevnit až po postavení posedu ke stromu z důvodu nastavení vhodné vzdálenosti v závislosti na pohodlném opření nohou konkrétního jednotlivce.
Obr. 3: Zádlaby pro žebříkové příčle jsou vhodné především kvůli bezpečnějšímu spojení příčle se stojkou žebříku. Zářez vytvoříme pomocí pily a zádlab dokončíme ostrou sekyrou.
Obr. 4: U silnějších tyčí je vhodné jejich konce, kterými budou spojeny s jinou částí posedu, zkosit šikmým řezem. Docílíme tím snadnějšího a pevnějšího spojení.
Obr. 5: Pozor! Tento krok je pravděpodobně nejproblémovějším okamžikem celé stavby. Pro vytvoření podpěry sedátka budeme potřebovat dva kratší díly seříznuté na obou koncích tak, abychom byli schopni jeden z těchto konců uchytit shora k žebříku a druhý konec byl seříznutý pro uchycení na vnější straně. Obě zkosení jsou tedy oproti sobě pootočena o 90°. Hloubku sedátka je třeba dodržet kolem 50 cm. Podpěry sedátka musí s žebříkem svírat úhel asi 100 až 110°. Při menším úhlu budeme při sezení „utopeni“. Zádové tyče připevníme jedním koncem k zadní straně žebříku a vně k sedátkovým podpěrám. Použijeme kulatinu v délce přibližně 250 cm, přičemž nad horní úroveň sedátka musí přečnívat opět asi o 50 cm. Při tomto a následném kroku dbejte na to, aby záda byla dostatečně srovnaná a vrchní konstrukce posedu nebyla oproti žebříku „šikmo“ pootočená.
Obr. 6: Pro sedátko a zádovou opěrku použijeme zbytek přepůlené kulatiny. Na každé straně by opět měla přečnívat asi o 10 cm. V tomto kroku se nabízejí dvě různá řešení. První z nich (použitou v našem případě) je upevnění všech částí řeznou stranou dolů. Jedná se o variantu méně pohodlnou, nicméně, díky větším mezerám, se na sedátku v zimě nedrží sníh a v létě sedátko lépe osychá. Alternativou je rozmístění jednotlivých dílů „na přeskáčku“. Umístíme vždy jednu příčel rozříznutou stranou dolů a další touto stranou nahoru bez ponechání mezer mezi sousedními díly.
Obr. 7: Přidáním krátké tyče na záda posedu ze zadní strany zajistíme pro posed oporu, která se opírá o kmen stromu. Toto řešení oddálí vlastní opěrku od kmene a my si budeme moci užít většího pohodlí. Nebudeme se totiž zády dotýkat kmene stromu a opěrku nám nebude znečišťovat pryskyřice, kterou jehličnaté stromy hojně roní.
Obr. 8: Sestavením fixačního kříže zajistíme pevnost a stabilitu posedu. Obě části tvořící kříž je vhodné přichytit dohromady pomocí jednoho většího hřebíku.
Obr. 9: Vzpěry pro „ohrádku“ upevníme k zádům a k žebříku posedu. Tyto tyče necháme delší, abychom k nim měli možnost upevnit další součásti posedu způsobem odpovídajícím dané lokalitě, střelbě dolů ze svahu nebo vzhůru proti němu.
Obr. 10: Žebřík bez dokončené „ohrádky“ postavíme a opřeme zády o strom. Pomocí vázacího drátu přichytíme posed v oblasti zádové opěrky ke stromu. Žebřík nespojujeme se stromem pomocí hřebíků!
Obr. 11: Boční tyče „ohrádky“ připevníme k vrcholové části zad a jejich druhé konce upevníme k bočním vzpěrám ve výšce vyhovující místnímu terénu.
Obr. 12: Jeden konec přední opěrky připevníme ke zbývající konstrukci pomocí jediného hřebíku. Na druhém konci použijeme jeden, případně dva silnější hřebíky, které necháme vyčnívat a můžeme na ně druhou část opěrky položit. Získáme tak pohyblivou část, zajišťující dostatečnou oporu při střelbě a umožňující zároveň její odklápění pro pohodlný výstup na posed. Výšku, do které opěrku připevníte, volíme opět podle místních podmínek.
Obr. 13: Podložením stojek žebříku plochými kameny zabráníme jejich zahnívání a prodloužíme tak životnost posedu.
Obr. 14: Posed je vhodné „zavětrovat“ pomocí jednoho, raději však dvou dlouhých tyčí. Jedním koncem je připevníme k posedu a na jejich druhém konci řádně opřeme do země, případně je podložíme a zatěžkáme velkými kameny. Tyto části konstrukce zajistí stabilitu posedu a zamezí posunům v případě větru nebo našeho pohybu. Přečnívající části všech dílů nakonec zarovnáme.
Poslední fází práce je příprava okolí posedu. Je třeba přiměřeně prořezat okolní větve, abychom dobře viděli a měli možnost bez problému zvěř přečíst a případně ulovit. Na druhou stranu není dobré čištění okolí přehánět. Ať už z důvodu zakrytí osoby sedící na žebříku, tak především kvůli opatrnosti zvěře. Při přehnaném vyřezání okolní vegetace se v mnoha případech stane, že zvěř místu nevěří a přestane jej navštěvovat.
Další velmi podstatnou částí je vyčištění „šouláku“ pro tiché přiblížení k posedu. Všechna naše práce bude zbytečná, pokud zvěř zradíme již při svém příchodu.
Některým čtenářům se výška dva a půl metru může zdát nedostatečná. Jelikož se pohybuji v lesní honitbě, je tento posed konstruován tak, aby vyhovoval především těmto podmínkám. Je tudíž možné, že pro honitby polní by byl stavbou nevyhovující. V předešlých případech jsem nicméně vyzkoušel jak posedy vyšší, tak nižší a dospěl jsem k závěru, že se jedná o výšku takřka ideální. U posedů nižších se často vyskytl problém, že jsem se během léta a podzimu, kdy vyrostla okolní vegetace, ocitl příliš nízko nad zemí a neviděl jsem do okolní trávy a podrostu. Posedy vyšší byly naopak často problematické z hlediska okolních větví. Pro dobrý přehled byla potřeba spousta ořezávání, což je mnohdy práce časově náročná a například při budování posedu pro čekanou na zvěř černou se jedná o krok až nežádoucí.
Věřím, že si tento typ posedu najde v praxi své příznivce. Doufám také, že se můj příspěvek setká s ohlasem u těch z vás, kdo si dosud lámali hlavu nad tím, jak si podobně jednoduché zařízení vybudovat a stane se pro ně alespoň drobnou inspirací, která zajistí vhodné řešením loveckých potřeb.
Dobře vím, že jednoduché žebříkové posedy mají mnoho přívrženců i odpůrců. Oproti vysokým kazatelnám poskytují samozřejmě méně pohodlí a nulovou ochranu proti rozmarům počasí. Disponují však několika nezanedbatelnými pozitivy. Patří mezi ně zejména mobilita celého zařízení, které lze v případě změny okolních podmínek snadno přestěhovat. V neposlední řadě nám tyto typy posedů zajistí bezprostřední kontakt s okolím. Neunikne nám žádný zvuk ani žádný pohyb v naší blízkosti. Právě na podobném posedu se stáváme na chvíli součástí přírody. A to je jeden z hlavních důvodů, proč se myslivci svému koníčku věnují.
A pokud máte nápady a tipy na stavbu jiných typů mysliveckých zařízení, nejen posedů, určitě pošlete článek do redakce Myslivosti, do řad myslivců přicházejí stále noví lidé, kteří hledají inspiraci a poučení. Podělte se o své praktické zkušenosti a poznatky.
-PL-