Osud tetřevů a tetřívků není myslivcům lhostejný a nejen to. Přes všechny praktické, teoretické, ale i administrativní problémy chovu a především reintrodukcí tetřevovitých a přes skeptické názory některých zoologů na takovéto záchranné programy, je taková péče o lesní kury pravidelně v posledních letech realizována.
A každý rok, již po více než deset let, se také scházejí myslivečtí odborníci, kteří se zabývají chovem tetřevů a tetřívků a jejich navrácením na připravená, vhodná stanoviště ve volnosti. Vzájemně se informují a řeší nejaktuálnější problémy.
V roce 2013 mělo toto setkání formu mezinárodní konference, na kterou přijeli účastníci z Lotyšska, Srbska, Bulharska, Polska a samozřejmě ze Slovenska. Zajištění této mezinárodní konference se ujal Stanislav Martynek, který poskytl účastníkům zázemí školícího střediska „Hlušec“ a svého vzorově vedeného chovu tetřeva.
Letos se setkání odborníků na chov a reintrodukce tetřevovitých konalo jako obvykle pod odbornou patronací Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, s podporou Myslivecké komise ČMMJ. Jednání – prezentace referátů a diskuze se odehrávala v prostorách České zemědělské univerzity, které zajistila fakulta Agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, jejíž odborníci přispěli především k problematice výživy a etologie (doc. Ing. B. Hučko, CSc.). Organizaci setkání a moderování diskuze zajistil Ing. František Havránek, CSc.
Druhý den byl věnován návštěvě pražské zoologické zahrady, expozici ptáků. Návštěvy se ujal kurátor chovu ptáků Antonín Vaidl. Není pochyb o tom, že nejen zajímavá exkurze, ale především výměna názorů byla velmi přínosná. Diskutována byla například otázka rizik inbrední deprese u ptáků. Zkušenosti ze zoologických zahrad, stejně jako některé testy VÚLHM, ukazují na to, že není tak akutní, jak je jí někdy přisuzováno.
Vraťme se však k prvnímu dni setkání, kterého se zúčastnili zástupci Českomoravské myslivecké jednoty, Lesů České republiky, Správy Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, chovatelé a odborníci jako například Stanislav Martynek, Václav Svoboda nebo kolega Štefan Andrejčik za Slovenska a další. Ze zdravotních důvodů se bohužel nemohl zúčastnit Václav Fišr z Městských lesů Domažlice, s.r.o. Právě zde je realizován pravděpodobně nejúspěšnější projekt navrácení tetřeva do přírody u nás.
Záchrana tetřeva v tomto regionu je realizována jednak z dotací Ministerstva zemědělství, ale především opatřeními jako je úprava sítě turistických stezek, redukce predátorů a ochrana vypuštěných tetřevů před nimi. Dalším problémem je pak postupná adaptace mladých tetřevů na místní podmínky a přírodní potravu.
O tom, že nastoupená cest může být úspěšná svědčí, stejně jako některé dřívější projekty graf č.1, který dokumentuje nárůst pozorování tetřevů v oblasti vypouštění.
Dalším významným příspěvkem bylo vystoupení Ing. V. Nováka, který informoval o stavu populace tetřevů a tetřívků v Národním parku Šumava a plánovaných opatřeních na jejich podporu. Na základě realizovaného sčítání tetřívků byl konstatován trvalý pokles a fragmentace zbytkové populace. Izolované skupiny několika tetřívků zřejmě spějí k vymizení a je na místě je posilovat vypouštěnými jedinci – samozřejmě se současnou ochranou a rekonstrukcí stanovišť, včetně problému neúměrně vysoké predace a managementu nejen dřevinných formací, ale i bezlesí.
Nové informace o koexistenci tetřeva hlušce v současném prostředí NP a CHKO Šumava přednesl Ing. Karel Plaňanský, který se kromě jiného zabýval exaktním vyhodnocením vlivu turistiky a prací v lese na chování tetřevů. Například graf č. 2 ukazuje, že v době zpracování kalamity na Vimperském velkostatku (červené sloupce let 1868 - 1883), nepotvrzuje některé dosavadní teorie o významu tohoto faktoru. Právě v tomto období byli tetřevi obeznáváni a loveni na svých obvyklých, tradičních tokaništích s narůstajícími počty. Rozvolněním porostů vznikla vhodná stanoviště pro tetřevy, zatímco se zvýšeným pracovním ruchem v lese se ptáci dokázali zřejmě vyrovnat. Je známo, že při odkorňování navštěvovali tetřevi tyto lokality brzy po odchodu dělníků domů a sbírali zde živočišnou potravu (larvy) a před příchodem dělníků místo opět opouštěli.
O tom jaký význam mají různé lesnické činnosti na výskyt tetřevů svědčí i graf č. 2. A význam typu biotopů dokladuje graf č. 3 uvedený v práci K. Plaňanského a kolektivu „Tetřev hlušec v koexistenci v současném prostředí v NP Šumava“ z roku 2012.
Vlastní problematikou voliérového chovu tetřeva, s maximálním uplatněním aspektů přirozené reprodukce, jako je vysezení vajec a odchov kuřat vlastní matkou – tetřeví slepicí se zabýval S.Martynek.
Na závěr setkání byla diskutována možnost organizace dalších setkání, která by byla definována po formální stránce jako poradní sbor nebo Asociace chovatelů tetřevovitých. Zdá se však, že stávající forma setkávání na základě dobrovolnosti a kolegiality velmi dobře vyhovuje potřebám řešení společného problému, to je aktivně pracovat na záchraně druhu, který byl a stále je symbolem těch nejušlechtilejších tradic české myslivosti.
Ing. František HAVRÁNEK, CSc.,
člen Myslivecké komise ČMMJ