Časopis Myslivost

V období po revoluci se možnosti výrazně změnily. Členství v honitbách není nikterak omezeno a téměř celý svět nabízí možnosti poplatkových lovů, i Českou republiku a české myslivce zasáhla vlna lovecké turistiky snad do všech koutů světa. Vše se zdá být poměrně jednoduché, ale někdy tomu tak není. Lovecká turistika totiž souvisí nejen s řadou nezapomenutelných zážitků, ale také s řadou problémů. Lov, lovecká turistika, preparace trofejí a vše, co s tím souvisí, je mojí profesí a vlastně životním stylem. Za dobu, po kterou se tomuto odvětví věnuji ať už z dob minulých jako amatér, nebo v současné době profesionálně, jsem získal řadu zkušeností, poznatků a zážitků. Z akcí, které jsem organizoval či jsem se jich účastnil jako lovec, jsem si odnesl spoustu zážitků. Všechny nezapomenutelné, ne všechny však příjemné. Čtenáře Myslivosti bych rád na stránkách dalších čísel seznámil nejen s úžasným průběhem většiny akcí, ale zejména s úskalími, které lovce mohou a často také na lovu v zahraničí potkají. Budu se zde zabývat výběrem vhodné destinace, přípravou k odletu, výběrem vhodné zbraně, cestováním, lovem samotným až po ošetření ulovené zvěře pro následnou preparaci. Jaké jsou tedy možnosti? Je spousta destinací, které nabízí poplatkové lovy. Jejich reklamu najdete na webových stránkách, tématických časopisech, či na loveckých veletrzích a výstavách. Svoji prezentaci mají většinou pečlivě zpracovanou, přehlednou, doplněnou o fotogalerii, většinou těch nejlepších úlovků. Získáte zde informace o ubytování, stravování, doplňkových programech, jako jsou návštěvy místních atrakcí (národní parky atd.). Důležitou součástí prezentace je samozřejmě ceník a to může být kámen úrazu. Ceník většinou obsahuje poplatky za ulovenou zvěř, případně za chybenou či postřelenou zvěř a denní taxu. V té bývá zahrnuto ubytování, strava, doprovody při lovu, doprava z letiště do revíru a doprava při lovu. Nechci nikterak ironizovat tyto nabídky, chci jen upozornit na to, že informace vyplývající z takovýchto reklam nebývají zdaleka vyčerpávající. Mnohokrát jsem se setkal s příběhy lovců, kteří podlehli těmto nabídkám a vyrazili na vlastní pěst za „nezapomenutelnými zážitky“ s vidinou ušetřených peněz. Nemalá část vynaložených finančních prostředků totiž přijde do kapsy loveckého průvodce, který loveckou akci organizuje. Alespoň tak uvažuje každý, kdo chce na lovecké výpravě co nejvíce ušetřit. Dovolil jsem si tyto příběhy spojit v jediný, který ať si posoudí každý sám. Franta s Karlem, oba živnostníci a hlavně vášniví lovci, se rozhodli splnit si svůj dávný sen – lov v Africe. Franta znal z vyprávění jednoho člověka, který se organizací lovů v zahraničí zabýval, a tak se rozhodl jej kontaktovat. Sehnal si telefonní číslo a po krátkém hovoru znal první základní informace, včetně orientační cenové nabídky, která zahrnovala i organizační poplatek, včetně provize pro tohoto průvodce. Průvodce však trval na osobním setkání, kde by všechno probrali dopodrobna tak, aby akce byla ušita takzvaně na míru a nezůstali žádné otazníky týkající se hlavně konečné ceny a servisu. Večer měl Franta schůzku s kamarádem, kde mu o telefonátu s loveckým průvodcem řekl a samozřejmě se zmínil i o tom, že se spolu bavili i o cenové nabídce. Pragmatický Karel si všechno pozorně vyslechl a začal počítat. Jednoduchou aritmetikou, porovnáním „price listu“ jedné jihoafrické lovecké farmy s cenovou nabídkou loveckého průvodce došel k závěru, že pochopitelně bude mnohem výhodnější si všechno zařídit sami. Vždyť na tom nic není. Následoval e-mail do JAR, pak další a další… Milým překvapením pro oba kamarády byla vstřícnost a ochota Jihoafričana, na kterého farmě měl lov probíhat. K tomu se vrátím později. Byl domluven termín, ve kterém byli očekáváni farmářem na jeho farmě. Tak začalo zařizování letenek. Než se dohodne přesný termín, je dobré si zjistit cenu letenky, snadno se může stát, že v tu dobu budou ceny na maximu, což může znamenat i v ekonomické třídě plus deset tisíc. Lovecký průvodce má většinou zkušenosti a dobré vztahy se zástupci leteckých společností, takže dokáže nalézt nejpřijatelnější variantu a termín lovu upravit plus minus několik dnů. Vyplatí se to. Co se dá dělat, letenka je sice dražší než se předpokládalo, ale kdo by si nechal kazit radost z prvního výletu do Afriky. Kamarádi se potkali na letišti dvě hodiny před odletem a plni euforie nastoupili k odbavování. Každý měl tři zavazadla, jedno příruční na palubu, velký kufr s loveckou výbavou a kufr se zbraní. Dostáváme se k prvnímu zásadnímu problému. Odbavení na letišti. Dvě hodiny před odletem může být málo vzhledem ke komplikacím, které mohou nastat. Vše se řídí zvláštním režimem. Roli hraje počet zavazadel, jejich hmotnost a co v nich převážíme. Transport zbraní je samostatnou kapitolou. Odbavení a přeprava zbraní podléhá zákonu o zbraních a střelivu ČR a samozřejmě země, kam cestujeme. Každá letecká společnost má na přepravu zbraní vlastní předpisy a tady prostě končí legrace. Ke zbraním je třeba vypsat různé tiskopisy (v angličtině), mít zvací dopis atd. Je to jeden z důvodů, jak neodletět, dostat se do správního řízení a zaplatit tučnou pokutu. Pro loveckého průvodce je běžnou rutinou své klienty provést odbavením a potřebné dokumenty obstarat a vyplnit. Oba lovci ale nakonec tedy prošli odbavením a cítili nutnost prošlé útrapy zapít v některém z barů v bezcelní zóně. Začalo to několika panáky (je to přece první výlet na černý kontinent a to je třeba oslavit), pokračovalo to tradičně pivem a končilo to hned dvojím nepříjemným překvapením. Prvním byla cena za „občerstvení“ a druhým problém při nastupování na palubu, kdy je stewardi odmítli pustit pro opilost. Jednoduše další důvod neodletět. Ale pokračujme dál, naši lovci se na palubu nakonec nějak dostali. Let proběhl bez problémů i s mezipřistáním v Dubaji. Konečně v Johanesburgu. Po předchozích problémech naši lovci tuší další. Jazykově zrovna vybavení nejsou a pocit své maličkosti v cizí neznámé zemi je začíná deprimovat. Zpočátku se nechali vést davem pasažérů vystupujících z letadla, pak ale začalo nové dobrodružství. Nechápali otázky celních a imigračních úředníků, nechápali samozřejmě ani to, proč byl zadrženi. Důvodů k nepříjemnostem po příletu na letiště může být několik. Neznalost jazyka, neznalost místních předpisů a zákonů. S cestováním je spojena únava, nervozita a stres. Při odbavení vždy zmobilizujme síly, buďme pozorní. Znám případy, kdy čeští lovci byli zadrženi proto, že neměli něco v pořádku, ale hlavně pro svoji aroganci vůči úředníkům. Velmi nepříjemná situace! Při styku s úředníky či policisty buďme vstřícní a milí. Konkrétně pro JAR se vízum uděluje až po přistání a abychom kýžené razítko dostali do pasu, musíme splnit několik základních podmínek. Počínaje platností pasu, konče zdůvodnění své návštěvy země imigračním úředníkům. Ale pojďme dál. Po šílených procedurách při odbavování naši lovci konečně s vízem v pasech našli pás se zavazadly. Dejme tomu, že kufry došly v pořádku, ale kde jsou zbraně? Kamarády polilo opět horko, i když letištní terminál je příjemně klimatizován. Další problém na světě. Takže od začátku. Při výstupu z letadla pokračujeme k přepážkám, kde projdeme celním odbavením, na imigračním nám „sejmou oči“, zdvořile se zeptají na důvod, délku a místo návštěvy a pobytu, proklepnou si nás v databázi a pakliže je vše v pořádku, dostaneme vízum. Pokračujeme k pásu, kde si počkáme na zavazadla. Zbraně si však vyzvedneme na oddělení policie, kde proběhne poměrně podrobná a důkladná kontrola zbraní a souvisejících dokumentů. Považuji to za jeden z klíčových okamžiků lovecké výpravy. Opět ale platí, že lovecký průvodce by vás měl i tímto odbavením provést bez větších problémů. Odbavení a přeprava luků je v tomto případě absolutně snadná. Luk jsem vytahoval z futrálu pouze několikrát, ale to jen ze zvědavosti policajtů jaký že mám luk, evidentně se bowhuntingu věnovali, protože jsme „pokecali“ o lovecké lukostřelbě obecně. Další naše cesta vede do vestibulu, kde by nás měl očekávat náš hostitel. Pokud jsme se domluvili, že dorazíme samostatně až na jeho adresu, čeká nás dobrodružství, na které pravděpodobně nezapomeneme. Cestování po Jižní Africe je „poněkud“ jiné, než na jaké jsme zvyklí u nás a vzdálenosti mají také trochu jiný význam, než u nás. Existuje místní vnitrostátní letecká doprava, ale počítali jsme s touto alternativou ještě před odletem? Je to další odbavování a hlavně peníze navíc! Dá se pronajmout auto přímo na letišti, ale opět, počítali jsme s tím? Máme mezinárodní řidičák? Víme o tom, že v JAR se jezdí vlevo? Jedním z úkolů průvodce je přitom zajistit vaši dopravu až na místo lovu. Franta s Karlem konečně dorazili na farmu. Fyzicky i psychicky totálně zdevastovaní, ale přece jim to nemůže zkazit jejich první lov v Africe… Přivítání s farmářem bylo srdečné až bouřlivé. Po první sklence Merlota byly všechny útrapy zapomenuty a začalo plánování lovu. Naši lovci si na poprvé chtěli hlavně užít Afriku, a aby je to tolik nestálo, naplánovali si doma lov šakala, paviána a prasete bradavičnatého. Šakal a pavián jsou téměř zadarmo a těch 200 dolarů za kňoura bez rozdílu síly trofeje klidně obětují. Hlavně že si zaloví. Po přednesení svého požadavku farmáři poprvé ztuhnul úsměv a našim lovcům vzápětí také. Víno jaksi zhořklo a dobrá nálada byla ta tam. Tyto druhy zvěře opravdu patří mezi nejlevnější, ale ekonomiku každé lovecké farmy tvoří zvěř, která je cíleně na konkrétní farmě chovaná a rozhodně se nejedná o paviána, šakala ani prase. Tato zvěř se loví příležitostně a spíš jako bonus po úspěšném lovu zvěře jako jsou antilopy. Žádný farmář ani místní outfitter si vás nepozve, aniž byste neměli pro ně ekonomický význam. Aby tedy první lov v Africe vůbec proběhl, svolili naši lovci odlov antilopy travní, skákavé a impaly. Patří mezi ty levnější, ale už to jsou zvířata pro Afriku typická a jako preparáty hlav s poprsím důstojně vyzdobí lovecké pokoje obou kamarádů. Nálada už ale nebyla tak bujará, lovci cítili, že přátelská atmosféra se změnila na čistě obchodní. Nicméně lov proběhl úspěšně, všechna zvěř byla dosledována a Frantovi se dokonce poštěstilo ulovit kňoura prasete bradavičnatého, když se za soumraku terénním autem vraceli do lodge. Nálada se znatelně lepšila adekvátně k počtu ulovené zvěře a lahví prvotřídního jihoafrického červeného. Nadešel poslední večer na farmě, čas vyúčtování. Našim kamarádům opět spadly čelisti… Vše měli důkladně propočítáno už z domova, dokonce našli i nějaký ten dolar navíc na antilopy, se kterými až tak nepočítali, ale co má znamenat navýšení ceny za vypité víno a nějaké field taxidermy? Říkáme tomu skryté poplatky. V Čechách jev víc než obvyklý. V oficiálních cenících často najdete jen denní taxy a poplatky za ulovení konkrétního druhu zvěře. Jaké je pak překvapení při zjištění, že v tom není započítána konzumace alkoholu a ošetření zvěře po ulovení pro následovnou preparaci (dohledání, vyvržení, doprava na základnu, stažení, konzervace kůží, vyvaření lebek a doprava do taxidermy firmy, kde se kůže a lebky připravují k leteckému nebo lodnímu transportu. Opět peníze navíc a nálada pod psa. Pojďme ale dál. Vše je na místě uhrazeno, čert vem peníze, vždyť první Afrika je první Afrika. Zbývá zodpovědět poslední otázku a sice, kdy nám přijdou trofeje? A odpověď farmáře? No to nevím. To si musíte nějak zařídit, tady má práce končí. Krve by se v lovcích nedořezal… Mělo by být samozřejmostí, že lovecký průvodce spolupracuje s některou místní taxidermy a dokáže trofeje dopravit až domů a zajistit jejich preparaci. Není to snadný úkol. Spousta byrokracie a hlavně peníze navíc. Je nutno zajistit všechny možné permity z místa lovu, trofeje prochází karanténou, pak se balí a odesílají. Odbavení trofejí na našem území podléhá kromě jiného přísným veterinárním předpisům. Platí, že takovouto zásilku je možno zaslat jen do preparátorské dílny, která splňuje přísná kritéria, je schválena státní veterinární správou a má uděleno veterinární CZ číslo, které je v databázi Státní veterinární správy a celního úřadu a na základě kterého je možno provést odbavení. Posílat trofeje k preparátorům, kteří činnost vykonávají v podstatě na černo, je porušením zákona a velký hazard pro lovce. Hrozí neodbavení trofejí, skladovací poplatky (ne zrovna malé), zabavení zásilky nebo odeslání zpět do země odeslání. Samostatnou kapitolou je odbavování trofejí z druhů spadající pod CITES. A závěr? Ano, určitě je šance spoustu peněz ušetřit tím, že vyrazíme na vlastní pěst. Pokud vše proběhne jak má, není co řešit. Lovecký průvodce je pouze v roli toho, kdo vám zajistí určitý komfort a hladký průběh celé akce. Tento příběh je vlastně shrnutím řady příběhů, které se opravdu staly. Samozřejmě nejen v Jihoafrické republice. Tuto destinaci jsem záměrně použil jako jednu z nejznámějších, destinaci, kam asi zatím jezdí nejvíce českých lovců. Celý příběh jsem záměrně malinko přehnal. Ne proto, abych lovce odradil od loveckých cest. Záměr byl zřetelně poukázat na nejčastější problémy týkající se lovu v zahraničí. Znám spoustu lovců, kteří jsou světáci a opravdu si lov dokáží zorganizovat sami. Těm tento článek není určen a rozhodně není mým úmyslem je poučovat. Článek jsem napsal pro ty, kteří mají podobné špatné zkušenosti, jako jsem popsal a pro ty, kteří se pro svůj první lov v zahraničí teprve rozhodují. Bohužel jsem poznal i takové „lovecké průvodce“, kteří odeslali své klienty do destinace, vyinkasovali peníze a tím to pro ně skončilo. Zoufalí lovci se pak na mě obraceli, abych jim dostal trofeje domů. Má představa úspěšné lovecké akce je taková, že si lovec vybere loveckého průvodce, sdělí mu svůj záměr a představy a ten se postará o vše ostatní. Lovec musí být dopředu seznámen s veškerými náklady týkajících se lovu, včetně konečné preparace. Je samozřejmě potřeba počítat s nečekanými výdaji během cesty, výlety do třetích zemí bývají téměř pravidelně spojeny s různými „překvapeními“. To ale nedokáže ovlivnit ani ten nejlepší průvodce. Je třeba i uvědomit, že za postřelenou zvěř se platí často plná částka, jako za ulovenou. Bohužel jsem se setkal i s tím, že lovci postřelenou zapřeli, přesto, že na nástřelu byla barva. Je to velmi ostudná situace. Já považuji za samozřejmost se osobně s každým lovcem sejít, do posledního detailu probrat náležitosti a odsouhlasit si je. Pochopitelně se může stát něco, co nazýváme pojistnou událostí. Zranění, způsobená škoda, ztráta zavazadel… Pojištění je velmi důležité, ale je dobré uzavřít opravdu seriózní pojistku. Přesto, že nejraději doprovázím lukostřelce, je samozřejmostí lovcům, kteří budou lovit kulovnicí, poskytnout veškerý servis týkající se poradenské činnosti ohledně vybavení pro cestu a lov, výběru vhodné ráže, střeliva a praktické střelecké přípravě na naší střelnici. Takže po nezbytných přípravách se sejdeme na letišti a lovci se už jen soustředí na lov a vše co s ním souvisí. Loveckou akci považuji za ukončenou předáním vypreparovaných trofejí lovcům, jako vzpomínku na jejich lov v zahraničí. Jinak řečeno, pokud lovec investuje peníze do lovecké cesty, měl by mít jen starosti s úspěšným lovem. Na druhou stranu je ale třeba vědět, že mohou nastat komplikace, které nemůže nikdo, ani průvodce, předvídat a je dobré zachovat chladnou hlavu a situaci nezhoršovat nevhodným chováním vůči průvodci, který se určitě snaží vše, co může, vyřešit. Tímto článkem jsem se snažil nastínit problematiku organizace lovecké cesty. Samozřejmě článek nelze pokládat za směrodatný návod jak vyrazit na lov do zahraničí. Pořád existuje spousta „co kdyby“. Každá výprava je originál sám o sobě a druhá věc je, že nemám patent na rozum. Vycházím jen z nějakých mých zkušeností. Cesta loveckého průvodce je trnitá, osobně mohu doložit, hlavně z počátků mé praxe, případy, na základě kterých jsem byl téměř rozhodnut věnovat se nějaké jiné činnosti (naštěstí jsem vydržel). Udělal jsem spoustu chyb ať už z mé nezkušenosti, nebo třeba taky že jsem byl příliš důvěřivý vůči někomu, kdo mě pak nechal na holičkách. Nelituji toho, chybami se člověk učí a díky tomu stoupá šance, jak zlepšovat průběh loveckých expedic. Náš lovecký servis spočívá od organizace lovu až po úpravu trofejí v naší profesionální preparátorské dílně. V dalších číslech Myslivosti se pokusím čtivou formou popsat jednotlivé problémy, které jsem nastínil teď. Kromě jiného se zmíním i o lovu černých medvědů lukem v Kanadě a vším, co nás během této expedice potkalo.