Časopis Myslivost

S dovolením jsme se ale pokusili na tento náš měsíc podívat i z jiného pohledu. Máme totiž možnost pohledu dvou generací, což se u nás doma často projevuje ve vášnivých debatách o smyslu, budoucnosti, významu a mnoha dalších pohledech na naši krásnou myslivost. Jsme myslivecká a lesnická rodina s dlouholetou rodinnou tradicí a s mnoha pohledy, které dokážeme mezi sebou diskutovat a korigovat dle zkušeností moudřejších (starších) a dravostí nedočkavých (mladých). Starší generace vidí moc negativ, mladá chce vidět hlavně pozitiva. Starší říkají, že dnešní myslivost už není, co bývala, že všechno je špatně, že mnozí myslivci jsou špatní a že už brzy s myslivostí skončí. Mladí vidí aktuálnost a v ničem jiném nevyrostli, tak teď je ta jejich pravá myslivost a za pár let budou myslivost vidět taky jinýma očima. Ve finále, když se na to podíváme s nadhledem, tak historie se jistým způsobem neustále opakuje a je jedno, jaká je doba. Vše je takové, jak to chceme vidět. Vše je takové, jaké si to uděláme. Podobných debat a podobných závěrů by se dala napsat celá škála. Rozdílnost názorů je však naprosto v pořádku. Pokud si dovedeme sednout ke „kulatému“ stolu a vyříkat si problémy, nebo jenom starosti, které nás tíží, tak máme vyhráno. Bohužel často právě ona diskuse nám všem chybí. Diskuse, ale v pravém slova smyslu, to znamená, že obě strany budou chtít naslouchat. Nejenom jednostranně, ale oboustranně. Velký problém vidíme v tom, že v myslivosti nám vymizely osobnosti. Osobnosti, které když něco řeknou, tak to prostě platí, protože je to pravda a řekla to osobnost, která nemá na hrbu prohřešky, které vidí všichni okolo, jenom ona sama je nevidí. Osobnosti, kterým nejsou cizí i vlastnosti s osobností spojené. Zavzpomínejme všichni, jaké všechny ctnosti jsme se učili u osobnosti myslivce v mysliveckém kurzu. Některé vlastnosti už ani někteří nemají ve vlastních slovních zásobách, natož v povahách. Osobnosti, které alespoň z části oplývají některými ctnostmi, ale mezi námi stále jsou, jsou vzácné, ale jsou. Jenom jsou často zatlačeny do kouta, aby měly klid? Před nedávnem jsem zažil krásnou diskusi s předním českým zoologem a s významným mysliveckým odborníkem. Z diskuse nakonec vyplynulo, že nemáme žádný směr, který by nám někdo ukázal a řekl „jdeme tudy“, protože zde je ta správná cesta, kde budeme táhnout za jeden provaz. Základna ČMMJ je rozpolcená a mnoho členů z ní vystupuje jenom proto, že nemá pocit soudržnosti, nebo že nesouhlasí s někým, nebo s něčím. Ale to není cesta. Východisko je v opravdových osobnostech, které musí udávat jednotný rytmus, který bude následovat většina, protože budou cítit, že to s myslivostí myslí opravdu dobře. Nezapomeňme však na Červen - měsíc myslivosti. Alespoň v tomto měsíci bychom se měli podívat před sebe, za sebe, ale i okolo sebe a říci si, je toto ta správná cesta? Neděláme někde chybu? Jak na naše činnosti v přírodě pohlíží veřejnost a ostatní odborníci? Nejsme všemohoucí a péče o přírodu a zvěř je nám pouze svěřená. Děláme to dobře? A proč se tento článek pasoval do role propagace Června - měsíce myslivosti? To že je to měsíc ochrany a tak dále, ví snad každý. Že bychom si tento měsíc měli všichni hýčkat, by mělo být samozřejmostí. Asi všichni zaznamenali, že jsme aktuálně bez mysliveckého vedení ČMMJ. Každá změna v historii vedla k určitému pokroku, k určité naději v lepší budoucnost. Červen, měsíc myslivosti, bychom tak nejenom nyní, měli brát i jako měsíc naděje. Naděje ve společnou novou a dobrou cestu. Naděje, v lepší budoucnost naší myslivosti. Ale, kolegyně a kolegové, bez spolupráce, znalostí a táhnutí za jeden provaz, to nepůjde… Ing. Vlastimil HART, Ph.D. Vedoucí Katedry myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze a jeho učitel a nejenom myslivecký vzor Ing. Jan HART