Časopis Myslivost

Když jsem pak poprvé dostal možnost odjet do Afriky, byl jsem okouzlen. Slunce mi hřálo do tváře, nezaměnitelné vůně Afriky se mi vpisovaly do vzpomínek a já jsem úplně propadl kouzlu Afriky. Ale o tom až později.

Mohu říci, že s myšlenkou lovu v Africe jsem si začal pohrávat před několika roky. Tak jako každý potenciální návštěvník afrického loveckého safari jsem brouzdal po internetu, hledal v časopisech a ptal se kamarádů. Na rozdíl od mnoha lovců jsem zároveň chtěl vzít s sebou manželku a prožít s ní krásnou dovolenou. Možná se při této informaci pár pravověrných myslivců ušklíbne, ale ruku na srdce, pokud vím, nejsem jediný ženatý myslivec.

Samozřejmě, že i v Česku čas strávený na lovech krade doma spoustě myslivců hezké chvilky s rodinou. Když si pak vzpomenete, že vyrazíte na lov do Afriky a začnete výlet řešit se správkyní rodinného rozpočtu, je jasné, že padne otázka: Proč si neudělat společnou krásnou dovolenou? Nutno říci, že o to byl pro nás složitější výběr společnosti, se kterou do Afriky pojedeme.

Při listování loňským zářijovým číslem Myslivosti mě upoutal článek „Poprvé na lovu v Jižní Africe“ od Martina Křižanovského. Po přečtení článku, který teoreticky odpověděl téměř na všechny mé otázky, jsem se přece jen za autorem vypravil. Pan Křižanovský mi povyprávěl o své lovecké výpravě a potěšilo mne, že mezitím byl s cestovkou ADDO TOURS v Jižní Africe již podruhé, tentokrát s manželkou, a podařilo se mu spojit lovecké safari s výletem po národních parcích a pobytem u moře, takže i jeho žena byla z dovolené nadšená.

Po této návštěvě jsem již nemusel přemýšlet, kdy bych měl jet, co bych si měl vzít s sebou a naprosto také opadla moje obava z bezpečnosti v Jihoafrické republice. Ještě ten večer jsem zasedl k počítači a zaslal jsem mou poptávku do cestovní kanceláře Addo Tours, která byla zmiňovaná v článku.

Druhý den jsem dostal vyhotovenou nabídku a na následné osobní schůzce jsem získal další potřebné informace, které mě utvrdily v pocitu, že Milan Schejbal a Petr Hawerland, společníci CK Addo tours, jsou asi opravdoví odborníci.

Slovo dalo slovo a poslední lednový týden jsem již stál se svojí ženou a nakonec i s kamarádem Tomášem, jeho ženou, dcerou a synem před letištěm Václava Havla v Praze. Následoval přelet do Frankfurtu, Johannesburgu a druhý den jsme odpoledne přistáli ve slunném Port Elizabeth.

Na letišti nás uvítal jeden z majitelů cestovky Milan Schejbal a usměvavý správce farmy Chris. Po krátkém přejezdu na farmu Fijnbosch, která patří jednomu z majitelů, se najednou ocitáme uprostřed africké přírody. Hned za branou farmy nás přivítala skupinka pakoňů žíhaných a přivítací drink proběhl za přítomnosti zvědavého stáda impal.

Po vybalení a osvěžení si vzal správce skupinku žen a dětí na projížďku po farmě a my lovci odjíždíme na střelnici vyzkoušet zapůjčené zbraně, se kterými budeme lovit následující dny. Dostávám kulovnici Tikka ráže 270Win a na 100 m bez problémů trefuji připravený terč. Musím obdivovat skvělé seřízení zbraně a již se těším na svůj první zážitek.

Slavnostní večeře s půlkilovými steaky na ohni byla skvělou příležitostí k seznámení se s profilovcem Larnem, který bude následující dny mým průvodcem. Ačkoliv mluvím jen málo anglicky, není problém s komunikací a večer příjemně ubíhá.

Druhý den ráno vyjíždíme na můj první africký lov. V plánu je lov na bushbucka, česky lesoně. Manželka překvapila, a i když měla možnost návštěvy malé soukromé rezervace nebo ležení u moře, hrdinně vyrazila se mnou.

Sedíme na speciálně upraveném terénním voze a projíždíme kopcovitou buší. Slunce pálí a teplota se pomalu šplhá na 32 stupňů Celsia. Vidíme impaly, buvolce, v dálce několik paviánů. Najednou náš černý stopař nechává zastavit automobil. Dívám se směrem, kterým ukazuje, ale nic nevidím. Beru si nabízený dalekohled a na protějším kopci konečně vidím ve vysoké trávě krásného samce. Larno vystupuje z vozu a uděluje poslední instrukce. Půjde první, za ním já a poslední jde Milan. Moje žena a stopař zůstávají u vozu na dohled ke zvěři. Plížíme se řídkou buší, přikrčeni a skryti ve vysoké trávě. Tiše se přibližujeme ke zvěři.

Jakmile Larno najde vhodnou střeleckou pozici, upozorňuje mě, že bushbuck stává vždy chráněn buší a každá větvička může změnit směr rány. Opírám si pušku do připravené trojnožky a čekám. Slyším své srdce, jak vzrušeně tluče, a čekám, co se bude dít.

Samec stojí za hustým keřem tak, že je vidět jen jeho silueta. Najednou vychází zpoza keře. Zaměřuji a vedu si ho v optice do chvíle, než se na vteřinku zastaví. Střílím. Bushbuck značí zásah a zmizí v husté buši.

Samozřejmě mě v tu chvíli napadají myšlenky, že střela nešla na komoru. Náš stopař na místě nástřelu nachází barvu a my se vydáváme bez otálení po stopě. Larno vypouští svého psa Riempiho a za chvíli již slyšíme zuřivé vrčení. Prodíráme se hustým porostem kupředu za hlasem psa. Buš je těžce prostupná s ostrými trny. Vybíháme na prostranství a vidím, jak Riempie doráží na bushbucka v ohni.

Larno mi blahopřeje. Má rána zasáhla horní část komory – Larno mi vysvětluje, že je třeba mířit trochu níž - místní pravidlo říká - jeď po předním běhu a miř nad první třetinu těla v této rovině.

Zažívám první pocit afrického loveckého štěstí, fotíme se s trofejí a ve stínu si dopřáváme chladivý doušek nabízené vody. Teplota se vyšplhala na horkých 34 stupňů. Pro dnešní den mám uloveno.

Vracíme se na farmu, kde stopař zvěřinu a trofej ošetří. Teprve po návratu zjišťuji, jak ostré byly trny keřů, kterými jsme procházeli. Celé mé nohy jsou pokryty krvavými škrábanci.

Odpoledne trávíme na sněhobílých plážích ve městečku Jeffreys Bay. Úspěšný den zakončujeme večeří, kdy je nám jako předkrm naservírován fantastický tatarský biftek z kudu. Maso je jemné a výtečné.

U večeře poznávám dalšího velice zajímavého hosta cestovky ADDO tours. Vašek Trouška je ostřílený africký lovec, který byl s majiteli cestovky poprvé v Africe lovit již v roce 2001, a od té doby nevynechá jedinou příležitost k lovu v Africe. Fascinuje mne jeho lovecká vášeň. Sedíme okolo ohně, Vašek vypráví lovecké zážitky a při jeho vyprávění o lovech v Africe i u nás v Evropě si nikdo z nás ani neuvědomí, že je už skoro dvě hodiny ráno. Vašek dnes ulovil antilopu, na kterou spoustu roků čekal a o které jen snil - antilopu vranou. Jeho vyprávění je tak zajímavé, že jsou vzhůru všichni ostatní účastníci výpravy, a to naštěstí se teprve Václav za pár dnů chystá s druhým majitelem cestovky Petrem Hawerlandem na lov lva na Botswanské hranice do poušti Kalahari. Kdyby měl už lov lva za sebou, asi bychom seděli do rána.

Na další den jsme pro změnu naplánovali aktivní relax. Před snídaní vyrážíme rychle s kamarády na jezero, které je asi 500 m od farmy a hodinu lovíme nádherné okouny bass. Anglická snídaně s opečenou slaninou, vajíčky, melouny a hroznovým vínem potěšila všechny labužníky.

Po snídani vyrážíme do parku ADDO Elephant Park, který je nejvíce se rozvíjejícím národním parkem v Jihoafrické republice a jedinečným parkem, který dnes již sahá od pouště Karoo až k oceánu. Jedeme prostorným mikrobusem, v chladicích kufrech vždy máme s sebou chlazené nápoje. Zastavujeme se v malé soukromé rezervaci Sea View, kde mimo jiné je jeden z největších chovů bílých lvů na světě. Poté přijíždíme do parku ADDO a po lehkém občerstvení v místní restauraci u recepce vyrážíme po parku.

Hned u vjezdu potkáváme několik slonů u vodní nádrže a kousek dál obrovského buvola. Můj fotoaparát cvaká fotku za fotkou a do mých loveckých snů se vkrádá další zvíře na tento výlet v příštím roce. Stará část parku je hodně hustě zarostlá buší a musíte se hodně snažit, abyste zvířata viděli. Máme štěstí na několik prasat bradavičných, spoustu slonů, na šakala a tři impozantní samce kudu.

Přejíždíme k jihu na nově otevřenou část parku. Díky tomu, že zde původně byly pastviny, nacházíme přehledné otevřené pláně se stády zeber, pakoňů žíhaných, buvolců káma a impal. K autu se zleva blíží šílenou rychlostí trojice pštrosů. Něco je muselo pořádně vystrašit. Jedna z cest naštěstí odbočuje doleva, jedeme směrem, který napovídá, že uvidíme něco zajímavého.

Skutečně máme štěstí. Kousek od nás dvě lvice právě ulovily impalu. V úžasu zíráme na scénu, kterou jsme doteď viděli jen v televizi.

Pomalu se šeří. Plni zážitků se vracíme na farmu. K večeři je tuňák na grilu a výborné africké víno. Vašek dlouho do noci vypráví své příběhy z lovu. Jen spát jdeme o chvilku dřív, protože další den nás čeká opět lov.

Kamarád Tomáš ráno vyráží na lov do Paviáních hor, Vašek má v plánu dlouho předem plánovaného bahnivce jižního a já budu lovit samce impaly na jedné ze sousedních farem. Jedeme společně s Vaškem, zatímco Tomáš vyráží s jiným profilovcem kamsi na lov kudu. Skupinka „žen a dětí“ se dnes od Chrise nechala odvézt do Port San Francis a na krásnou Ústřicovou pláž. Jsem klidnější, než první den, kdy se na mně podepisovala únava z cesty a nervozita prvního lovu v neznámém prostředí. Vašek je starý profík a je radost ho vidět při lovu bahnivce. Vyrazili jsme opět s Larnem a Milanem.

Jsme na nádherné farmě v horách, která má přes 6000 hektarů. Vysoké hory a průrvy ve skalách s malými potůčky snad ani nepřipomínají Afriku. Vidíme několik samic kudu, ve veliké dálce je tlupa paviánů. Jen bahnivec a impala nikde. Slezli jsme dolů z auta a jdeme do údolí. Jsou za námi skoro dvě hodiny lovu a nikde nic.

Najednou v dálce vybíhá malá hnědá tečka a mizí v buši. Larno neomylně sděluje, že je to bahnivec. Opatrně se snažíme přiblížit. Když jsme už skoro na dostřel, bahnivec vybíhá a zase nám mizí. Aspoň víme, že je to slušný samec. Je teprve kolem deváté hodiny ráno, ale při výšlapu po horách je nám dost teplo.

Teprve při třetím pokusu se ke zvířeti dostat jsou snad dvě vteřiny času na výstřel. Vašek zvedá pušku a neomylně střílí. Perfektní rána, zvíře zůstává na místě v ohni. Jsem tak unavený ze šplhání po horách, že radostí Vaška objímám.

Zbývá nám donést docela těžkou antilopu k autu. Profilovec vzdává zvířeti a Václavu Trouškovi pocty, pak odcházíme k autu. Studené nápoje jsou jako zázrak pro vyprahlá těla.

Na farmu se vracíme delší cestou přes pláň, na které potkáváme stádečko impal. Máme štěstí. Je to skupina samců. Vybíráme největšího s krásnými lyrovitými rohy. Zrazuje nás vítr a stádo mizí za nejbližší kopec. Opět musíme z auta.

Obcházíme kopec z druhé strany a máme štěstí na vítr. Přicházejí k nám. Můj samec jde jako první vpředu. Čekám na vhodný okamžik, kdy zvířata nebudou v krytu a střílím. Impala značí a vybíhá. Po asi 50 metrech se zastavuje. I když je vidět na levé straně barva, raději střílím ještě jednou. Zvíře padá a my vybíháme k němu. Druhá rána nebyla potřeba. No jo, když se ale v Africe platí i za postřelené zvíře, proto ta rána jistoty.

Dalších deset dní jsme si užívali klid na farmě Fijnbosch uprostřed přírody střídavě s pobytem na domcích na břehu Indického oceánu, kde CK Addo tours nabízí ubytování skutečně na břehu oceánu. Mezitím jsme ještě vyrazili na mořský rybolov a na lov springbucka - antilopy skákavé. O našem pobytu v JAR by se dalo popsat ještě mnoho stránek.

Co je však podstatné, kápli jsme na profíky, kteří dokáží skloubit rodinnou dovolenou s kvalitním lovem, což bylo pro mne to nejdůležitější. Manželka byla z dovolené nadšená a mně je jasné, že brzy poletím znovu a samozřejmě se stejnou cestovkou. S ostatními „účastníky zájezdu“ jsme se shodli, že profesionalita majitelů, vybavení farmy, způsoby a kvalita lovu nám přinesla skutečný aktivní odpočinek se spoustou nových zážitků – nám lovcům především loveckých.

Samozřejmě i Vašek Trouška si na severu v Kalahari ulovil svého lva snů, takže příští rok má o čem u ohně povídat. Tak Vašku lovu zdar!!!

Václav VONDRÁK