Olovo patří zcela jasně mezi toxické prvky. Z historického hlediska je právě nadměrné používání olova jedním z faktorů, který přispěl k zániku Římské říše v období kolem změny letopočtu, kde snadno zpracovatelné a tvárné olovo používali k výstavbě jinak pokrokových vodovodů. Procházející voda se tak obohacovala jedovatým olovem, jejíž pití způsobilo degenerativní změny, až došlo k zániku celé civilizace.
Toxicita olova je zvláště významná pro dětský organismus. Trvalá expozice dětského organismu i nízkými dávkami olova je příčinou zpomalení duševního vývoje a nepříznivých změn v chování.
V minulé době byl tento prvek, kvůli používání olova v trubkách v rozvodech pitné vody, při výrobě barev, jako aditiva v benzínu a jeho ostatnímu využití v průmyslu, všudypřítomným kontaminantem prostředí. V současné době je takové použití olova zakázáno.
Olovo se po vniknutí do organismu ukládá hlavně v kostech a v určitém množství se nachází v krvi a poškozuje játra. Typickými příznaky otravy olovem jsou bledost obličeje a rtů, zácpa a nechuť k jídlu, kolika, anémie, bolesti hlavy, křeče, chronická nefritida, poškození mozku a poruchy centrálního mozkového systému, neplodnost a další poruchy. I stopy olova v okolním prostředí a potravě mohou vést při trvalém přísunu do organismu k následným těžkým onemocněním, protože olovo se v těle kumuluje a vylučuje se jen obtížně.
Pro výrobu loveckých střel je olovo pro svou měrnou hmotnost a plasticitu nejvhodnějším materiálem. V současné době, kdy je podrobněji zkoumána oblast ekologie a nezávadnost potravin, je pozornost soustředěna i na rezidua olova a jeho kontaminaci zvěřiny ulovené zvěře, což samozřejmě, zejména při opakované konzumaci, může způsobovat i vážné zdravotní problémy.
Pro toxicitu olova se nahrazují olověné broky většinou ocelí, která však zdaleka nemá tak výhodné balistické vlastnosti jako olovo, a tím má daleko nižší ranivost, až na hranici humanity lovu. Ekologicky nejvhodnější náhrada za olověné broky s poměrně lepšími balistickými vlastnostmi než ocelové broky, jsou broky ze zinku. Jejich nejvýraznější nevýhodou je však cena, která je až trojnásobná oproti nábojům s olověnou náplní. Nejkvalitnější brokové náboje od špičkových výrobců zůstávají olověné, avšak s povlakem niklu, který zabraňuje přestupu olova do zvěřiny. Tuhost poniklovaných broků je větší a mají tak i vyšší ranivost.
Nicméně k největšímu zamoření zvěřiny olovem nevzniká u drobné zvěře, kde se broky netříští a vyjmou se v podstatě celé, ale u spárkaté zvěře lovené běžnými střelami s olověným jádrem, která se při průchodu tělem zvěře tříští a rozděluje na jednotlivé fragmenty, střepiny a další malé částice.
K monitoringu případné kontaminace zvěřiny ulovené zvěře jsme provedli rentgenové snímky zvěřiny ulovené spárkaté zvěře v okolí kaverny střelného kanálu. Možná k překvapení je poměrně velké okolí poznamenáno střepinami olova. Na snímcích jsou viditelné jako bílé skvrny. Tato zvěřina je tedy nepoživatelná, protože představuje významné zdravotní riziko.
Velmi důležité je si říci, jak k takové situaci dochází. Střepiny olova se uvolňují ze střely, která se postupně rozkládá při průchodu těla zvěře. K velmi významnému rozkladu střely a její fragmentaci dojde při nárazu na kost. Někdy je rozklad střely úplný a najdeme často jen plášť, zatímco olověné jádro je zachyceno tělem zvěře.
V případě úplného rozkladu a roztříštění střely je nutné počítat s tím, že okolí a podél celého střelného kanálu je zvěřina kontaminována a je nepoživatelná a ke spotřebě nevhodná, a to i pro psa!
Dalším negativním nežádoucím výsledkem zcela roztříštěné střely je, že svým střepinovým efektem způsobí rozsáhlé mechanické poškození zvěřiny s typickými velkými podlitinami i ve značné vzdálenosti od střelného kanálu.
Základní otázkou a východiskem z uvedeného problému je, zda lze intoxikaci zvěřiny ulovené zvěře olovem zabránit nebo nějak předcházet. Odpověď je ano.
Situace, kdy dochází k přílišnému nebo úplnému rozkladu střely a k její fragmentaci do střepin, signalizuje zásadně velmi nekvalitní střelu. Zcela rozložená střela, kromě zamoření zvěřiny olovem, má i menší ranivost při lovu silnějšího kusu zvěře, protože při nárazu na kloub nebo kost se rozloží příliš rychle, nepronikne k životně důležitým orgánům nebo neprojde oběma polovinami zvěře, nezpůsobí párový šok, a tedy nezpůsobí rychlé a spolehlivé smrtelné zranění. Pokud nalezneme, většinou ve škáře na výstřelné straně, zbytky pláště bez jádra, znamená to, že olovo jádra zůstalo ve zvěřině, ale také, že se jedná o střelu s možným velmi nespolehlivým účinkem. Takové střely jsou, z loveckého i ekologického hlediska, k lovu zcela nevhodné.
Výrobci loveckých střel se velmi zabývají řízeným rozkladem střely po zásahu cíle a přizpůsobují konstrukci a použité materiály optimálnímu výsledku působení střely. Střela se má po zásahu částečně deformovat k předání vysokého podílu své energie, ale musí v každém případě zůstat celistvá, za žádných okolností se nesmí oddělit plášť od jádra, a to ani části střely.
Při zkoumání vlastností střely se měří váhová retence, tedy zbytková hmotnost střely po průchodu tělem zvěře. Zbytková hmotnost kvalitní střely musí zůstat na úrovni 95 % původní hmotnosti střely a více. Nejlepší výsledky vykazují střely, které mají speciálním způsobem spojen plášť s jádrem nebo střely dvoujaderné. Některé střely mají tak dokonalé spojení jádra s pláštěm, že i při rozložení a rozevření špičky střely, případně ohnutí částí pláště o 180° při tvorbě typického hřibovitého tvaru, k odtržení olova od pláště nedojde.
Dalším řešením je použití tzv. ekologických střel, které jsou vyrobeny z jednoho kusu slitinové kompozice. K jejich výrobě se používá slitina barevných kovů, především Cu, Zn, Sn, Sb a i malé množství olova ke zvýšení hmotnosti.
Použití celistvých střel z jednoho materiálu má ovšem také svoje úskalí. Tyto střely jsou tužší, pevnější a méně plastické než střely plášťované s měkkým jádrem. První celistvé střely pocházející z USA byly výrobcem deklarovány jen k lovu těžké, především africké zvěře, kde i antilopy mají kůži silnější než evropská nebo americká zvěř stejné velikosti. U menší zvěře střela nemusí nacházet dostatečný odpor k svému rozvinutí, zachová se více méně jako střela celoplášťová a nepředá dostatek své energie k vyvolání spolehlivého smrtícího účinku.
Dalším problémem celistvých střel je jejich působení na hlaveň. Menší plasticita střel více namáhá vývrt hlavně a může způsobit jeho vyšší opotřebení. K omezení tohoto vlivu se některé střely osazují nákružky ke zmenšení třecí plochy mezi střelou a vývrtem. K tomu je třeba uvést, že dosud nebyly provedeny objektivní životnostní zkoušky, které by tuto obavu vyloučily.
Z uvedeného vyplývá, že použití kvalitní střely k lovu jednak zaručuje vyšší spolehlivost ulovení zvěře, eliminuje intoxikaci zvěřiny olovem a vzhledem k absenci střepinového efektu navíc nedochází k širokému poškozování zvěřiny ve formě podlitin.
© Dr. Ing. Jiří HANÁK, MVDr. Luboš KUNEŠ,
Snímek MVDr. Pavel Forejtek, CSc., Prof. Dr. Peter Paulsen