V útulném prostředí divadelního klubu jsem se sešel s předním hercem Vinohradského divadla, známým filmovým a televizním hercem Svatoplukem Skopalem. Ač není myslivec, je to člověk, který umí přírodu vnímat, ctí ji a v přírodě nachází nové síly. Setkání to bylo velmi milé, byť jeho naplánování nebylo úplně jednoduché.
Pane Skopale, vím o Vás, že nevlastníte mobilní telefon, jde to v dnešní době zvládat i bez něj?
Mobil nemám. Představa, že jsem dosažitelný stále, je pro mě jako z hororu. Rodina mi říká, že si ho mohu vypnout, ale já bych se bál, že mi zrovna bude někdo volat. Je to psychická zábrana. Když jsem v lese, na lesní chatce, tak chci relaxovat a mobil tam nepatři. Je to stejné jako PET láhev, která leží na zemi. Je to nepřirozené, alespoň podle mě. Řekl jsem si proto, že to zkusím bez něj. Mám doma telefon se záznamníkem. Večer si ho vždy poslechnu a zavolám, kam chci. A zjišťuji, že to jde. Doba už je tak uspěchaná a mobily tomu jen přidávají.
Kde se nachází Vaše lesní chatka?
Na Vysočině. Po otci, který byl velký milovník přírody a tramp, máme dřevěnou chatu, která leží dva kilometry za vesnicí a tam už opravdu nikdo není. Když se ráno probudím, na pasece před chatkou mě vítají zajíci a srnky a je na ně moc hezký pohled. Na vyčištění hlavy není nic lepšího než klid přírody. Denně potkávám cestou do práce houfy a houfy lidí. Vždycky se potom velmi těším, až zase zavítám do přírody a projdu se tam se psem.
Když se řekne myslivost, myslivci, co se Vám vybaví?
Představím si lidi, kteří se starají o přírodu a udržují v ní rozumnou rovnováhu. Jsou to odborníci, kteří vědí, jak se zvěří hospodařit, co je pro ni dobré a co ne. Za vesnicí, kde máme chatu, je několik krmelců pro zvěř, a tak vidím, že se místní myslivci o zvěř dobře starají. Mezi myslivci mám také několik známých a kamarádů, kterých si vážím právě pro to, co dělají. Spousta lidí vidí myslivce jen jako člověka s flintou přes rameno, který vyráží do lesa lovit zvěř. Práci, která za tím stojí, ale nevidí. A také neví, že myslivost není jen lov zvěře. Já osobně myslivec nejsem, asi bych nedokázal zvěř ulovit, ale chápu, že je to někdy nutné. Na druhou stranu, zvěřinu mám ale moc rád, už jsem vyzkoušel kančí, srnčí, daňčí. Nedávno jsme dostali zvěřinu z divočáka, manželka jej upekla a to byla opravdu dobrota.
Zmiňoval jste Vaši oblíbenou Vysočinu, kterou další část republiky máte rád?
Líbí se mi v Beskydech. Když člověk vyšplhá na Lysou horu a dívá se dolů na šedý příkrov, který většinou zahaluje Ostravsko, tak nahlas uvažuje, proč přírodu tak przníme. Nádherná je také Pálava, kde mě fascinuje, jak se najednou z roviny vypínají bělavé pálavské kopce. Já jsem spíš kopcovitý typ člověka, rovinu moc nemusím. Máme štěstí, že přírodu lidé u nás nestihli ještě zničit.
Čím jí podle Vás nejvíce ubližují?
Někdy mi připadá, že snad vším. Nejsem odborník na ochranu přírody, abych mohl zasvěceně hovořit. Lidé dělají přírodě moc naschválů. Často vidím v lese ulámané větve stromů, odpadky poházené po zemi. Příroda není odpadní koš pro nás lidi. Sama má spoustu problémů, se kterými se musí vyrovnávat, a my bychom ji to neměli ještě stěžovat. Někdy mám dojem, že lidem chybí základní morálka. Nevědí, že se po lese nejezdí na motorce, nevyváží se do přírody odpad, neznečišťují se řeky a podobně. Přál bych si, aby se lidé nad svým jednáním zamysleli.
Hrajete ve Vinohradském divadle, také v televizi a filmu. Kde Vás mohou čtenáři aktuálně vidět?
Právě dobíhal seriál Sanitka 2, pokračování legendárního seriálu z prostředí pražské záchranné služby. Objevím se také ve výpravném seriálu České televize První republika. Mým zatím posledním filmem byl snímek Probudím se včera, kde hraju otce Jirky Mádla a Filipa Blažka. A také zvu diváky do divadla na Vinohradech, kde působím v několika inscenacích.
Co byste popřál čtenářům Myslivosti a myslivcům?
Aby myslivci ve své práci pro přírodu vytrvali, je záslužná. A aby nedovolili lidem přírodu zkazit úplně. Stále ještě máme v lesích dostatek krásné zvěře, o kterou se musí někdo starat, aby tady byla i pro naše potomky.
Děkuji za rozhovor.
Připravil Mgr. Lubomír HAJNÝ