Napsáno pro ty, kterým nejde jen o trofej
Každý máme nějaký ten sen a cíl. Lovci na tom nejsou jinak. Pro někoho je snem lov v Africe, jiný dlouho šetří a těší se na lov kozorožce v Asii, někdo nešetří a sní o dobrém, životním srnci, kterého jistě jednou někde za humny potká. Řekl bych, že největší snílci – možná až blázni – jsou ti, co se rozhodnou ulovit vlka.
Možností a destinací mají na výběr mnoho – od Slovenska přes Rumunsko, Srbsko, Rusko až po Kanadu. Také způsoby lovu si mohou vybrat. Od čekání při újedi, nátlačku, lov v zalapované leči až po lov za pomoci vrtulníku, sněžného skůtru či gazíku.
Ti, co zvolili tu nejsnazší cestu se stoprocentním úspěchem a možností za týden pobytu ulovit i několik vlků, již své trofeje mají. Mají vlka, ale moc se s ním nechlubí. Chybí jim totiž k té trofeji příběh. Ten příběh, který po každém úspěšném a namáhavém lovu vyprávíte kamarádům. Vyprávíte ho stokrát, vyprávíte ho celý život vždy stejně a vždy tak, jak se to opravdu stalo. A z vašeho vyprávění je cítit hrdost.
Jste hrdý na to, že jste svého vlka před ulovením musel obelstít. Obelstít tím, že jste celé noci v mrazu na něj čekal u újedi či podnikal s loveckými kolegy nekonečné výstupy do strmých zasněžených svahů, tam zpocený a vyčerpaný čekal několik hodin než honci proženou leč, nebo jste seděl v tichu tajgy při teplotách hluboko pod bodem mrazu nehnutě mnoho hodin v zalapované leči.
Lovců, kteří takto vlka ulovili, mezi námi mnoho není. Mnohem více je těch, kteří se dali podstatně jednodušší cestou a také mají doma trofej vlka (nebo dvou i více), vlka, kterého nemuseli obelstít, kterého stačilo jen uštvat za pomoci moderní techniky kdesi na nekonečných pláních ve stepi poblíž Mongolských hranic. Mají trofej, ale trofej bez příběhu.
Rumunská Bukovina a hlavně její Kalimanské hory (Munții Călimani) – oblast na severovýchodě Rumunska je místem, kde je možno vlky lovit tradičními způsoby. V noci čekaná u újedi, přes den natláčka. Pravděpodobnost, že vlka uvidíte, je poměrně velká. Pravděpodobnost, že ho ulovíte je podstatně menší.
Vlk není medvěd, který s naprostou pravidelností navštěvuje újeď a jeho ulovení je obvykle snadné. Mladého medvěda nikdo neloví, a tak bez problémů dochází každoročně a každodenně na újeď až do doby, kdy zestárne, zmohutní a personál ho vybere k odlovu. A to trvá několik let. V okamžiku výstřelu bývá na újedi obvykle sám, a tak, pokud není postřelen a přežije, nemá jak a komu své nepříjemné „zkušenosti“ předat.
Vlci jsou však pronásledováni po staletí a neustále. Žijí ve smečce a již od mládí jsou vychováváni a vedeni k opatrnosti před člověkem. Navíc neustále mění místo pobytu a i padesátikilometrový přesun za noc pro ně není problém.
Lovit vlky v předhůří Kalimanských hor je nádherný zážitek. A nejen pro lovce. I já, pokud lovce doprovázím, si pobyt v Bukovině užívám. Celonoční čekání v mrazu u újedí již pro mne není, ale natláček na obeznané vlky se rád zúčastním. Pokud je obnova, je prakticky každý den organizovaná natláčka na předem obeznané vlky.
Vystoupat v hlubokém sněhu do prudkých karpatských svahů není jednoduché. Výstup trvá často více než hodinu, srdce máte až v krku, plíce pracují naplno. Na přiděleném místě si rychle převléknete propocené triko a košili a pak čekáte. Hodinu až dvě, pod korunami karpatských velikánů, v naprostém tichu.
Stojíte nehnutě, tiše a jen očima propátráváte prostor před sebou. V dálce se zvláštním dlouhým voláním ozývají honci a vy si představujete svého vlka za každým stromem či křovím. Občas padne rána, ale to jen honci dávají o sobě vědět.
Leč je u konce. Honci, mladí chlapci, hubení, lehce oblečení a ani nezpocení vypráví svým mysliveckým kolegům zážitky z leče. Ničemu z toho nerozumíte. Mrzí vás, že to opětně nevyšlo. Přemáhá vás únava, společně se vypije láhev pálenky a po rozloučení opět návrat na „základnu“.
Organizace lovu je perfektní, místní lovci to mají naučené. Přesuny na natláčky bývají do revírů vzdálených i 80 km od lovecké chaty či penzionu. Rychle se trochu prospat, najíst, dát si kalíšek místní pálenky s borůvkami a znovu na celonoční čekání.
Vyrazíte-li na lov do Rumunska, do krásného kraje zvaného Bukovina, čeká vás dlouhá cesta autem. Je to mnoho hodin, ale jakmile budete na místě, ocitnete se v jiném světě. Budete v úchvatné přírodě, bez turistů, cyklistů, lyžařů a mimo civilizační shon, který vás doma neustále obklopuje. V kraji, který se ani Čaušeskovi nepodařilo změnit.
Všude jsou příjemní a slušní lidé, většinou zemědělci, kteří neustále pracují. Doma, v lese, řežou dříví na primitivních katrech, chovají dobytek, včelaří. Budete v kraji, kde vás každý pozdraví a každý vám odpoví na pozdrav. Všichni jsou věřící, pravoslavná víra jim pomáhá překonat každodenní problémy. Návštěva kostela je pro místní povinnosti a pokřižovat se před každým kostelem či křížem u cesty také. Kostely jsou udržované, krásně zdobené a o hroby zemřelých pečují s láskou.
Lidé jsou spokojení, mají pro co žít a nikdo si nestěžuje. Nekrade se tam a ploty mají proto, aby krávy či ovce nevlezly na sousedův pozemek. Ráno vás vzbudí kohoutí kokrhání, klapot koňských kopyt a zvuk rolniček – to brzy ráno sváží v konvích čerstvě nadojené mléko do sběrny. Koně ostatně vidíte všude. Nejsou tam pro zábavu jako u nás, jsou tam na práci. Obdivujete, co ti malí koníci vše dokážou. S jakou lehkostí přibližují dřevo z hor, jak si poradí s plným vozem klád či obrovskou fůrou sena.
Lovce tam vidí rádi, okamžitě se s vámi snaží navázat rozhovor. Jakmile zjistí, že chcete ulovit vlka, začnou vám dodávat informace z celého okolí. Dozvíte se, kde našli při těžbě dřeva stržený kus vysoké, kde vlci zadávili ovce a kde rozsápali hlídacího psa. Vlci jim komplikují život a maří jejich práci. A vy jste ten, kdo by jim od vlků mohl, alespoň na čas, pomoci.
Vlk je však velký soupeř a přelstít ho není snadné. I jen jedna malá chybička lovce během několikadenního lovu znamená totální neúspěch a odjezd domů bez vysněné trofeje.
Proto si nesmírně vážím všech lovců, kteří ulovili vlka díky své odvaze, trpělivosti, vytrvalosti, odříkání a nedbali na námahu a finanční prostředky. A vážím si i těch, kteří byli odvážní, vytrvalí a přesto se jim nezadařilo. Třeba jen proto, že jim chybělo to nutné lovecké štěstí. Takový už lov na vlka je.
Petr ZIEGROSSER
arev@arev.cz