Formování větších skupin loveckých psů a jednotlivých plemen se odvíjí od několika daností, jimž jsou především klimatické a geografické podmínky, na nich závisející druhy lovené zvěře, a souběžně zdokonalování lovecké techniky. Zbraně používané pro lov ve starověku a středověku byly zpravidla tytéž, jaké se užívaly ve válečnictví, tedy luky a šípy, kuše, oštěpy a meče. Kuše byly zaváděny v době kolem první křížové výpravy (1100 n. l.), ale až do druhé poloviny 15. století nebyly příliš rozšířené pro lov. Palné zbraně pak v průběhu 16. století přinesly zásadní změnu tradičního lovu.
Nejstarší známý popis různých způsobů lovu jednotlivých druhů zvěře a typů loveckých psů podal již ve 4. století př. n. l. antický autor Xenofon (430 - 353 př. n. l.) v díle Kynegetikos - o honbě. Později je převzal do svého stejnojmenného díla Arriános (žil v letech 95 - 175 n. l.). Výraznější specializace loveckých psů se pojí s přeměnou lovu v umění zvané myslivost, od středověku.
Více >