Problematika růstu početnosti černé zvěře je všeobecně diskutované téma. Ve všech státech, kde se prase divoké vyskytuje, došlo v posledních třiceti letech k populační explozi, a dochází k šíření tohoto druhu do oblastí, kde se dříve nevyskytoval (severské státy, Portugalsko). Ve většině evropských států má růst populací prasete divokého exponenciální charakter. Tento stav je dáván do souvislosti s vysokou plodností dospělých bachyň, se změnami prostředí a v posledních letech i se zapojením tělesně nedospělých jedinců do reprodukce (selat).
Jako velice významný faktor, který zapříčiňuje zvyšování stavů prasete divokého, je kvalita prostředí, jež ovlivňuje růst juvenilních jedinců, resp. pohlavní dospívání. V naší práci jsme se zaměřili právě na zjištění vlivu prostředí na schopnost růstu, resp. schopnost reprodukce.
Během let 2003 - 2007 bylo vyšetřeno v 654 kusů černé zvěře ve třech oblastech České republiky. U ulovených kusů se měřila výška v kohoutku, délka těla, délka pírka, délka slecha, délka metatarsu (od kraje spárku po patní kloub na zadním běhu) a hmotnost (podle možností vyvrženého či nevyvrženého kusu). U jedinců do 2 let věku jsme určili věk s přesností na měsíc (podle vývoje trvalého chrupu), u starších kusů byl odhadnut věk s přesností na 1 rok. U samic byla zjišťována gravidita. Divočáci byli zkoumáni v oblasti Černokostelecka, Doupovska a v Pošumaví.
Oblast Černokostelecka představuje menší komplex lesů v nižších nadmořských výškách, který je obklopen intenzivní zemědělskou krajinou, kde jsou hlavními pěstovanými plodinami řepka, pšenice a kukuřice na zrno. Lesy tvoří především smrkové porosty, ovšem poměrně hojně jsou zde zastoupeny bučiny a dubiny.
Hlavní část Doupovska tvoří vojenský výcvikový prostor Hradiště. Oblast byla až do II. světové války hustě obydlena, ale po vzniku vojenského prostoru většina vesnic zanikla. Území není téměř zemědělsky využíváno (pouze extenzivní pastviny), lesní porosty jsou většinou smíšené, s vysokým zastoupením listnatých dřevin. Velkou část území tvoří porosty dříve zemědělsky využívané, kde došlo ke spontánní sukcesi a dnes zde převládá směs trnek, hlohů, růže šípkové a náletů jasanů případně vrb.
Oblast Sušicka v Pošumaví je tvořeno mozaikou jehličnatých porostů a extenzivních pastvin ve vyšších nadmořských výškách. Intenzivní zemědělské pozemky jsou zde zastoupeny sporadicky.
Z morfometrických měření vyplývají jednoznačné rozdíly mezi všemi třemi oblastmi s přibývajícím věkem. Nepatrné rozdíly jsou do věku 6 - 7 měsíců. Od této doby dochází k významné diferenciaci ve všech sledovaných znacích. Například průměrná hmotnost vyvrženého kusu ve věku 5 - 6 měsíců byla na Kostelecku 11,4 ±1,5 kg (n = 7); na Doupovsku 12,0 ±3,01 kg (n = 16) , na Šumavě 12,7 ±2,6 kg (n = 17). Větší rozdíly jsou patrné již ve věku 7 - 8 měsíců, kdy průměrná hmotnost vyvrženého kusu ve věku 7 - 8 měsíců na Kostelecku byla 24,4 ±5,8 kg (n = 45); na Doupovsku 20,4 ±6,6 kg (n = 71); na Šumavě 19,9 ±4,4 kg (n = 44). K diferenciaci ve fyzickém vývoji tedy dochází na začátku nevegetační doby, kdy se omezují zdroje potravy (v různých oblastech různě).
Ve všech třech oblastech byla zaznamenána gravidita u selata (tedy u jedinců fyzicky nedospělých). Největší podíl oplodněných bachyněk - selat byl na Kostelecku. Zde bylo oplodněno 35 % bachyněk ve věku 7 - 8 měsíců, 43 % ve věku 9 - 10 měsíců, a 63 % ve věku 11 - 12 měsíců. Na Šumavě bylo ve věku 7 - 8 měsíců gravidních 35 %, v 9 - 10 měsících 33 % bachyněk. Na Doupovsku bylo zjištěna gravidita u 25 % selat v 7 - 8 měsících, resp. 25 % v 9 - 10 měsících. Průměrný počet zárodků byl od 2 do 3,6 v závislosti na oblasti.
Další z výstupů, které naše práce měla, je rozložení vrhů a doba metání během roku. Doba chrutí, resp. metání je nejsynchronizovanější na Kostelecku. Zde je metáno 70 – 90 % selat během března až května, naopak na Šumavě a na Doupovsku je tento podíl nižší (45 – 60 %). V těchto oblastech je ovšem výraznější druhý vrchol metání (12 – 15 %), na rozdíl od Kostelecka (6 – 7 %). Důvodem proč se vyskytují druhé vrcholy metání od srpna do října, může být zapojení selat do reprodukce v průběhu jara, pokud nezabřezla už v hlavní době reprodukce. Nebo drsnějšími povětrnostními podmínkami, kdy vlivem nízkých teplot uhynou vrhy z brzkého jara, a bachyně během několika následujících týdnů jdou znova do chrutí a zabřeznou.
Vysoký podíl selat metaných v březnu a dubnu na Kostelecku, oproti Doupovsku a Šumavě, může opět značit vliv oblasti, jak na dobu metání, tak na morfometrické ukazatele.
To potvrzují zjištění z Francie, která říkají, že při dostatku dostupné potravy v průběhu předcházejícího podzimu a příznivých environmentálních faktorech doba metání přichází dříve a je synchronizovanější než v letech se špatnou dostupností potravy. Tato studie byla prováděna v jižní Francii v oblasti, kde většinu potravy divokých prasat tvoří žaludy a kde se pravidelně střídají semenné roky dubu. V našich podmínkách by faktor dostupné potravy mohly převzít, zejména na Kostelecku, zemědělské plodiny atraktivní pro divoká prasata. Tedy hlavně kukuřice pěstovaná na zrno, jejíž podíl je vysoký právě na Kostelecku a minimální na Šumavě a Doupovsku.
Závěrem lze konstatovat, že zapojení selat do reprodukce je běžné, a zároveň se nejedná o žádnou abnormalitu. To potvrzují i ostatní studie z různých států Evropy. Zároveň se selata mohou výrazně podílet na zvyšování početnosti. Hlavní faktor, který ovlivňuje případné zabřeznutí bachyňky - selete je jeho hmotnost (jako minimální je udávána živá hmotnost 20 kg). Této hmotnosti dosahují všechna naše selata nejpozději ve věku 10 měsíců. Jejich zapojení je závislé na úživnosti prostředí, kdy větší část selat se zapojuje do reprodukce v úživnějších oblastech.