Silné (medailové) zbraně kňourů mají, jak známo, jednoznačně ten nejužší vztah k věku kňourů. Samozřejmě svou roli přitom hraje i genetické založení kňourů, neboť zejména na východním Slovensku žije trofejově silnější poddruh prasete divokého karpatského (Sus scrofa atilla), zatímco u nás ve volných honitbách poddruh prasete divokého středoevropského (Sus scrofa scrofa). První z uvedených poddruhů byl k nám ovšem také dovážen do obor, v nichž žije doposud – především se jedná o oboru Sedlice na Strakonicku.
Porovnání vystavovaných zbraní kňourů oceněných medailemi na minulých mezinárodních mysliveckých výstavách včetně poslední konané v Lysé nad Labem jako Natura Viva 2009 je uvedeno v tabulce č. 1. Přestože je ze statistických výkazů známo, že rok od roku počty lovených divočáků stoupají, tak se tato skutečnost neprojevuje v celkových počtech kvalitních (medailových) zbraní kňourů. Sice se navýšily počty trofejí oceněných medailemi zlatými, ale na přibližně stejné úrovni jsou počty trofejí stříbrných a naopak velice poklesly počty trofejí bronzových, a to i přesto, že se naše poslední výstava konala nikoliv s pětiletým odstupem, nýbrž s odstupem o rok kratším. Ani v případě povýšení posledních údajů o pětinu nedosáhneme totiž úrovně z roku 2005, což znamená, že kvalita zbraní kňourů se snížila, a to nejen ve volnosti, nýbrž i v oborních chovech (pokud byly ovšem předloženy všechny medailové trofeje z ulovených kňourů). Přitom z oborních chovů k roku 2000 pocházelo přibližně 35 % medailemi oceněných zbraní kňourů, k roku 2005 to bylo už pouhých 13 % a k roku 2009 dokonce jen 9 %.
Proto je zajímavé a současně i poučné posouzení kvalit medailových trofejí kňourů ulovených v posledních čtyřech letech, jak je uvedeno v tabulce č. 2. Ukazuje se, že teprve v posledním roce před výstavou bylo uloveno nejvíce kňourů se zbraněmi oceněnými některou z medailí. Bylo tomu tak ve volných honitbách i v oborách. To je možno přičíst buď předvýstavní euforii myslivců, a nebo kvalitnějšímu odhadu věku kňourů úzce souvisejícího s kvalitou jejich zbraní. Přivítat bychom mohli především druhý odhad.
Právě proto je nanejvýš účelné posoudit věk lovených kňourů, jejichž zbraně získaly některou z medailí, jak je uvedeno v tabulce č. 3. Obecně je z této tabulky zřetelně vidět, že v průměru byli loveni ve vyšším věku kňouři, jejichž trofeje byly oceněny medailí zlatou než kňouři se zbraněmi stříbrnými či dokonce bronzovými. Přestože byl uloven kňour se zbraněmi bronzovými již jako čtyřletý a se zbraněmi stříbrnými či dokonce zlatými byli loveni i kňouři pětiletí, zůstává otázkou, jaké zbraně by mohli mít ve věku alespoň sedmi, ne-li dokonce osmi let. V zásadě bychom měli nechat nadějné kňoury, aby se dožili šesti anebo i více let, což je obvyklá praxe v oborních chovech, kde oborníci svou zvěř dobře znají. Ve volných honitbách je to spíše úvaha teoretická, která se však dříve nebo později odráží do výstavní praxe.
Ještě lepší pohled na tento chovatelský problém podává tabulka č. 4 uvádějící přehled bodových hodnot trofejí kňourů ve vztahu k jejich věku. Také údaje v této tabulce potvrzují, že nejvyšších bodových hodnot zbraní dosahují kňouři dožívající se osmi, ale i více let. Těch také bylo ve volných honitbách loveno nejvíce, i když v oborních chovech byli ve větších počtech loveni i ve věku deseti let. Čtyřletí kňouři nepřesáhli bodovou hranici pro udělení bronzové medaile (110,00 – 114,99 b. CIC), což se v průměru nepodařilo ani kňourům sedmiletým. Nad hranici pro udělení medaile zlaté (120,00 a více bodů CIC) už se ale se svými zbraněmi dostávali kňouři pětiletí a starší, ale nedosahovali jí v průměru kňouři z volnosti, zato tento průměr dosáhli (i když ne všichni) osmiletí a starší kňouři z obor.
V tabulce č. 5 jsou uvedeny bodové hodnoty vždy nejsilnějších zbraní kňourů z úlovků v posledních čtyřech letech. Celkově nejvyšších, ale i nejvyšších průměrných, bodových hodnot trofejí dosáhli kňouři v roce 2008 – tedy v posledním roce před výstavou. V průměru nad hranicí pro zlatou medaili byly zbraně vždy deseti kňourů v roce 2006, ale zejména v roce 2008. Kdyby tento trend pokračoval i v příštích letech, mohli bychom být s kvalitou trofejí kňourů spokojeni.
V tabulce č. 6 je uveden věk týchž deseti (jak je ale uvedeno i v tab. č. 5 v oborách méně) kňourů ulovených v posledních čtyřech letech. Nejvyššího průměrného věku dosahovalo vždy deset kňourů s nejsilnějšími zbraněmi ulovených ve volnosti v roce 2005, ale počítáme-li i kňoury z oborních chovů, pak to bylo v roce 2008. Vcelku kňouři z oborních chovů byli starší než kňouři lovení ve volnosti.
Poučné je i posouzení počtu kňourů nosících medailové zbraně vztažené k celkovému počtu lovených kňourů. V tomto případě se jedná o jakousi „výtěžnost“ kvalitních (medailových) trofejí, jak je uvedena v tabulce č. 7. V uvedených posledních čtyřech letech před výstavou Natura Viva 2009 se lovilo každým rokem více a více kňourů - zejména ve volných honitbách. Z toho přibližně každý stý kňour měl zbraně oceněné některou z medailí. Je logické, že nejvíce kňourů bylo nutno ulovit na jednu trofej zlatou, méně již na trofej stříbrnou a nejméně na trofej bronzovou. Tyto podíly byly rok od roku menší a menší, což opět ukazuje na rostoucí zodpovědnost myslivců při lovu této zvěře. Není vyloučeno, že právě díky tomuto zodpovědnému přístupu nejen k lovu, ale i k chovu černé zvěře, se budou její stavy i nadále nikoliv zvyšovat, ale především zkvalitňovat.
Podívejme se nyní na zastoupení medailových zbraní kňourů v jednotlivých krajích a okresech naší republiky. Pomineme-li celkem logicky, že žádná taková trofej nepochází z kraje Praha, přece jen je s podivem, že stejně je na tom kraj Karlovarský, z jehož tří okresů nebyly přeloženy ani jediné medailové zbraně kňourů. Jinak ale z hlediska počtů i z hlediska kvality bylo nejvíce medailových zbraní kňourů předloženo z kraje Olomouckého (18), především z okresů Olomouc (5 - z toho 1 ve zlatě, 3 ve stříbře a 1 v bronzu), Šumperk (6 – 0, 2, 4), Jeseník (4 – 0, 3, 1), Prostějov (2) a Přerov (1), dále z kraje Jihomoravského (13), z okresů Hodonín (8 – 2, 2, 4), Vyškov (2 – 1, 1, 0), Znojmo (2 – 1, 0, 1) a Brno-město (1), Středočeského (11), z okresů Příbram (4 – 0, 2, 2), Kutná Hora (2 – 2, 0, 0), Praha - západ (2 – 0, 2, 0), Beroun, Mělník a Nymburk (po jedné zlaté) a Královéhradeckého (8) z okresů Trutnov (4 – 0, 3, 1), Rychnov nad Kněžnou (3 – 1, 0, 2) a Hradec Králové (1 – 1, 0, 0). Dále byl trofejově početně nejúspěšnější kraj Zlínský (7) a v něm okresy Uherské Hradiště (6 – 1, 2, 3) a Vsetín (1 – 1, 0, 0), za nímiž se umístily se stejnými počty medailových trofejí kňourů (6) kraje Vysočina, zastoupený zejména okresem Žďár nad Sázavou (4 – 0, 2, 2), příp. Havlíčkův Brod a Pelhřimov, dále kraj Pardubický a v něm okresy Chrudim (3 – 1, 1, 1), Ústí nad Orlicí (2) a Svitavy (1) a kraj Plzeňský s okresy Plzeň - jih (4 – 1, 1, 2), Klatovy a Rokycany (po jedné trofeji). Z kraje Ústeckého byly předloženy 4 trofeje (po jedné z okresů Louny, Most, Děčín a Litoměřice), z kraje Libereckého 3 trofeje (2 z okresu Semily a 1 z okresu Liberec) a konečně po 2 zlatých trofejích předložil kraj Moravskoslezský (okresy Bruntál a Nový Jičín) a zbývající kraj Jihočeský měl dvě stříbrné trofeje z okresu Jindřichův Hradec.
Bezkonkurenčně nejvíce a nejkvalitnějších trofejí kňourů z obor pocházelo z obory Sedlice na Strakonicku (8 – 5, 2, 1), následovaly jedny zlaté zbraně z obory Moravský Krumlov na Znojemsku a jedny bronzové zbraně z obory Nové Mitrovice na okrese Plzeň - jih.
Domnívám se, že uvedený přehled ukazuje nejen na výskyt kňourů s kvalitním zbraněmi, ale i na chovatelské přístupy myslivců v uvedených okresech či oborách k chovu této nepochybně zajímavé zvěře a samozřejmě i k jejich odpovědnému přístupu k průběrnému a následně i kvalitativnímu sklizňovému odstřelu kňourů. Teprve budoucnost ale ukáže, jak dalece budeme schopni držet stavy této zvěře na únosných úrovních a sklízet z těchto stavů stále větší počty kňourů s co nejkvalitnějšími trofejemi – zbraněmi.
Prof. Ing. et Ing.h.c.. Josef Hromas, CSc
spolupracovník Středoevropského institutu ekologie zvěře Wien – Brno - Nitra