Časopis Myslivost

 

Ochrana přírody jistě prošla od devadesátých let nemalou změnou týkající se restrukturalizace, ale bohužel i obratů, v názorech na to, jak přírodu správně chránit. Už konečně nejsme v 90. letech, kdy byla nejhlasitější nejrůznější hnutí, jejichž představitelé natahovali ruce o peníze, hystericky se přivazovali ke kmenům stromů, a slibovali, že na ochranu přírody mají oni ten správný recept.

Skuteční ochránci přírody chrání druhovou bohatost a ne jednotlivé květy jestřábníku na lodyze, či jednotlivé skupiny, jejichž důležitost vyzdvihují.

Ochrana přírody je v naší vlasti už přes patnáct let. Zarážející ovšem je, že i když se na ochranu přírody proinvestoval velký balík peněz, tak se tyto náklady často míjí účinkem. Mám na mysli důkazy z vědecky podložených mapování živočichů hovořící o katastrofických počtech vymřelých druhů. Oproti jiným mapovaným skupinám (vyšší rostliny, ptáci a savci) je pro monitoring narušenosti přírody nejvhodnější zřejmě hmyz. U hmyzu, jehož zástupci zřejmě nejcitlivěji reagují na změny v prostředí (i v maloplošných areálech), je patrno, že za posledních sto let a hlavně v posledních letech, vymřelo 7 až 15 % druhů a v absolutních číslech to je jen u hmyzu cca 2000 až 3000 druhů (tolik je veškerý počet vyšších rostlin). Nehledě na to, že jsou skupiny, jako majkovití brouci, kde vymřelo i 10 druhů z 25, což je dokonce 40 %.

Mluvím o tom proto, že zrovna poslední lokality vymřelých druhů byla samozřejmě zákonem chráněná území. Takhle dopadla ochrana přírody v rukou ochránců. Ti ale za proinvestované peníze státu a dobu hospodaření v nejcennějších částech země nepředvedli uspokojující výsledky. Jedná se bohužel v našich podmínkách o fatální selhání české ochrany přírody, ta je dodnes prezentována s důrazem na specifické skupiny organismů (orchideje, dravci, šelmy a sovy) a demonstruje bezradnost a nepřipravenost vůči vymírání jiných taxonomických skupin, které ochranu zasluhují v daleko větší míře. Jsme jako veřejnost ochotni akceptovat další ochuzování naší přírody?

Ovšem věnujme se kamzíkům. Jistě jste na stránkách časopisu Myslivost zaznamenali několik článků týkajících se kamzíků. U kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) rozlišujeme dva podruhy (alpský a tatranský) a v ČR je znám jen alpský poddruh kamzíka. Alpský poddruh kamzíka se vyskytuje v Jeseníkách, na Českokamenicku (Lužické hory) a je rovněž introdukován v Slovenském ráji. V Jeseníkách i v Lužických horách došlo k vysazení začátkem 20. století.

V Hrubém Jeseníku se kamzík horský několikrát dostal do střetu se zájmy ochrany přírody. Další názorový střet na uměle vysazený druh se objevil poměrně nedávno v souvislosti s polemikou ohledně předpokládaného vzniku nového NP Jeseníky. Laxním mě nenechala formulace vedoucího správy CHKO Jeseníky Ing. Halfara. V denníku MF Dnes ze dne 23. 10. 2009 uvedl, že v dlouhodobém plánu péče je cílový stav, ve kterém se s kamzíkem nepočítá. To je velice pěkná formulace a méně násilnou formou hovoří o postupné likvidaci tohoto druhu v Jeseníkách.

CHKO Jeseníky byla založena v roce 1969, kdy se kamzík vyskytoval v této oblasti již přes půl století let a byl po dlouhá léta tamní správou CHKO chráněn. Na vrcholu početnosti byla sčítaná populace okolo 850 ks (odhadována až na 1000 ks). V roce 2003 proběhlo poslední sčítání kamzíků v Jeseníkách, jež skončilo nelichotivým stavem. Stav kamzičí zvěře se blížil ke 100 kusům v celém pohoří Hrubý Jeseník.

Dnes se můžete připojit k petici pro vznik NP Jeseníky, ve kterém „se s kamzíkem nepočítá“. Iniciátor této petice se může například pyšnit i podpisy divadelních herců a umělců z velkoměst naší vlasti, kteří jistě svým podpisem demonstrují, že se s problematikou seznámili. Iniciátor této petice má veliký zájem o vytvoření NP, protože jistě vznikne nový statutární orgán (pracovní příležitost), ten bude ovlivňovat hospodaření lidí v dané oblasti. Zajímavé je, že iniciátor této petice je, stejně jako zdejší proslulý botanik a hlavní kritik kamzíků, podnikatel v ochraně životního prostředí. Je to u nás takovou tradicí, vždyť samotná AOPK (Agentura ochrany přírody a krajiny) je funkčností orgán správní (kontrolní činnost) i výzkumný (včetně ochrany území). Zvládne tedy kontrolovat sama sebe, což je v rozporu s dohodami ES (Evropského společenství). Je veliká škoda, že existuje několik jedinců, kteří poškozují jméno odborně pracujícím ochráncům přírody.

Kamzík tedy není v naší vlasti původní. Existují botanicky orientovaní specialisté, což je zlomková disciplína v ochraně přírody, a ti dnes znovu vytýkají, že kamzík spásá vzácná společenstva rostlin a tím ohrožuje jejich zachování pro příští generace. Zajímavé je, že za těch sto let, co se kamzík v Hrubém Jeseníku vyskytuje, žádný druh rostlin prokazatelně nevymřel díky kamzíkovi. Jsem ochoten akceptovat názor, že kamzík zvládne pomyslnou „poznávačku“ bylin a dovede se v nich orientovat a tyto rostliny, zrovna ty vzácné, vyhledávat.

Dost kostrbaté mi přijde tvrzení, že je vina jen na kamzíkovi. Vždyť v dané oblasti se vyskytuje několikanásobně vyšší početnost jelena lesního. Ten se přece k velkému údivu botaniků také pase. Zajímalo by mne, jak mám přesvědčivě v terénu poznat, zda nějaký květ uhryzl jelen nebo kamzík. To, že hlavním škůdcem je kamzík, zjistili botanici, protože se ve vegetaci vyskytovala hojnost kamzičího trusu. Trus je ovšem v prostředí velice stabilní, zvláště jsou zpomaleny jeho rozkladné procesy vlivem počasí, které je v těchto horách chladné a proměnlivé. Kamzík je na svých stávaništích méně pohyblivý než jelen lesní, proto se domnívám, že jde o chybné pozorování ze strany botaniků, z hlediska četnosti výskytu pobytových znaků. Ono to v televizi vypadalo velice působivě, když úředník ze správy ochrany přírody vysvětluje na rostlině jestřábníku, že z původních devíti květů zbude na lodyze jen jeden. Nevím, nakolik to znamená ohrožení pro rostlinu, ale co kdyby se objevil nějaký nový vědec zkoumající, zda to třeba v konečném důsledku rostlinu nepodpoří ve vegetativním vývoji.Takového nového vědce by jistě ze strany správy CHKO Jeseníky čekala nehynoucí podpora.

Ochránci přišli s dalším problémem týkající se kamzíka. Vždyť přece má ostrá kopýtka, kterými narušuje povrch půdy a způsobuje erozi a ničení vegetace. To je znovu velice pokroková myšlenka. V Jeseníkách je nejcennější subalpínské bezlesí (nad pomyslnou hranicí lesa) sestupující do nižších nadmořských výšek v prostorách kotlin (oblasti s nejpřísnější ochranou a střetem zájmů ochránců a kamzíků). Kamzík se ale rovněž podílí na nelesní krajině právě svým pasením. Jak to teda je? Buď je chybné pozorování, protože toho kamzík tolik nespase oproti početnosti jelena, což je vůči němu křivé obvinění, anebo se pase moc, a tím se podílí na udržování bezlesé krajiny, protože z výzkumů a historických pramenů vyplývá, že horní hranici lesa ovlivňoval člověk po generace pasením. Takže kdyby kamzík doopravdy zatěžoval pasením přírodu, tak by to zdánlivě připomínalo stav krajiny v minulosti. Jak asi vypadala krajina nad hranicí lesa, když se zde pásly krávy a ovce, a to ještě do šedesátých let minulého století?. Když se vlastně nic nebude na vzácných lokalitách pást, tak bude potřeba, aby v bezlesých částech pod hranicí lesa někdo toto bezlesí udržoval. To do jisté míry svedou laviny, ale co když nepadají tak intenzivně a lokality začnou zarůstat sukcesí v les? Dopadne to jako na Pálavě či v Českém středohoří, kde sice ovšem xerotermní teplomilná společenstva jsou znovu spásána dobytkem pro zabránění zarůstání cenných stanovišť. Je to pokrok, protože se ochránci museli přesvědčit, že sečením jsou podporovány agresivní druhy trsnatých a výběžkatých trav (čehož využívá jakýkoli sedlák), což u pastvy, kde dochází k narušování travních drnů a tedy i drobné erozi, není. Takže na bezlesí jesenické krajiny se podílí extrémní podnebí nad hranicí lesa, lavinová činnost a také pastva dnes už zvěře včetně kamzíků, což je podotýkám drobnou náhradou za tradiční způsob hospodaření. No jo, ale co ta škodlivá eroze? Myslím si, že pádem laviny s odtržením vegetačního pokryvu a následným táním je erozní činnost tak velká, že nemá cenu cokoliv zazlívat kamzíkům. Ochránci na laviny čekají jak na smilování, protože udržují v krajině bezlesí a také to znamená počátek iniciálního stádia sukcesní činnosti a vytvoření nového prostoru pro raně sukcesní společenstva rostlin, jenž patří k nejohroženějším biotopům u nás. Raně sukcesní druhy jsou po určité době vytlačeny konkurenčně silnějšími druhy, jako jsou trávy (proto jsou tak ohroženy). Mám obavy, že si zde ochránci znovu protiřečí.

Výzkum problematiky kamzičí zvěře prováděl Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště-Strnady přes vegetační období v roce 1991 - srovnával oplocenou plochu vegetace s plochou zatíženou kamzíky. Zjistil, že v oploceném území dochází k negativnímu zarůstání chráněných rostlin. Průzkumem ohrožených společenstev dále výzkumníci zjistili, že 84 % cenných společenstev je zatíženo méně a spíše vůbec (poškozeno bylo jen 15 % společenstev). Trus je vnímán jako další negativní faktor na lokality. Ve vegetačním období se nalézal na lokalitách převážně nerozložený zimní trus (ze suché potravy), ten oproti letnímu nemůže výrazně ovlivnit pH půdy či působit přehnojení a tím zánik náchylných druhů. Při rozboru trávicího traktu a trusu byly přítomny z drtivé většiny agresivní trávy Avenella flexuosa a Deschampsia cespitosa. Z reprodukčních částí rostlin byly přítomny s převahou plody borůvek a květy bylin tvořily nepatrný zlomek.

Nechápu, jak po takové době znovu vyvstane otázka o škodlivosti kamzíka. Do dnešních dnů se „ochráncům přírody“ hodí jen jeden argument, který nebyl vyvrácen, a to je fakt, že kamzík horský není původní druh. Jak je to vlastně s tou původností druhů? Původnost druhů byla řešena v minulosti a nyní se považuje víceméně za mrtvou tématiku. Napadá mě jedno blízké srovnání zdánlivě nesouvisící s kamzíky. Existují dva nepůvodní živočichové, kteří jsou rovněž chráněni, tak jako byl po dlouhou dobu chráněn kamzík v Jeseníkách úplně stejnými ochránci, kteří by ho nejraději zlikvidovali, ovšem tito ochránci sídlí přitom v jiných regionech.

Králík divoký a sysel si budují nory, kde je stabilnější teplota i vlhko, a v okolí nor udržuje velice jemným způsobem různorodou mozaiku nejrůznějších biotopů. Kupříkladu jde o prostředí v noře, odkrytý půdní povrch před norou s ranně sukcesním stadiem vegetace v okolí spásané nory, dále vydupaná místa před norou, krátkostébelné trávníky, místa s nízkým zápojem vegetace či bez vegetace a různorodé křoviny v okolí. To je příklad živočichů, kteří se u nás aklimatizovali, a není smysluplné hodnotit, kdy k nám byli zavlečeni. Společné pro ně je, že žijí v norách, což je místo, kde je spousta organického materiálu, jenž je živným substrátem pro mnoho druhů vymírající zvířeny. Vydupaná místa před norou jsou osídlena dříve běžnými zástupci rodu Dorcadion nebo potemníkem písečným Opatrum sabulosom. Nedostatek trusu v krajině, stepní či vysokohorské, je norou kompenzován (vazba broků rodu Trox, hnojníků rodu Aphodius či chrobáček Ontophagus semicornis či velcí smrtníci rodu Blaps). Tito živočichové nalézají u nepůvodních druhů jedno z posledních útočišť. Je úplně jedno, kdy se tyto nepůvodní druhy k nám dostaly, i když to není úplně dávno. U těchto nepůvodních druhů je jejich úloha natolik nezastupitelná, že technickými prostředky nelze jejich úlohu nahradit. Hlavně tato zvířata provádějí ochranu přírody zadarmo. Daleko účelnější je v stepních rezervacích uvolnit peníze myslivcům na nákup očkovaných králíků, než je rozhazovat ochráncům se sekačkami. Kolegové z Entomologického ústavu AV ČR králíka právoplatně nazývají „ušatý ekosystémový inženýr“. Pro srovnání tedy nepůvodní druh může být po čase neodmyslitelným článkem v ekologii.

 Je to příklad i nepůvodního kamzíka, jenž rovněž vytvořil silné ekologické vazby s ohroženými organismy a je z hlediska ochrany přírody nutné o kamzíka pečovat. Mám na mysli kupříkladu sporný trus kamzíků. Vyhledává jej velice vzácný brouk Agoliinus piceus a jeho příbuzní zřejmě jako náhradu za trus dobytka. Hlavní je, že kamzík (králík, sysel či dokonce dobytek) provádí a prováděl ochranu přírody zadarmo. Po reportáži v televizi člověk nabude dojmu, že jsou kamzíci doopravdy škůdci. Problém je také ten, že většina pozorovatelů a posluchačů bere reportáž jako svatou pravdu. Kamzičí trus stál na počátku rozpaků ze zatíženosti biotopů, je živným substrátem hned pro několik živočichů v Jeseníkách. Dokonce kolegové, když zavítají do Jeseníků na jedny z mála lokalit těchto živočichů, tak kamzičí exkrementy vyhledávají, protože na tomto organickém materiálu tyto brouky pozorují. Dalo by se zobecnit, že za dobu, co se v Jeseníkách nepase, jsou jakkoli koncentrované kamzičí exkrementy zřejmě jedinou náhradou za životně důležitý substrát pro jiné chráněné organismy.

Takže nechápu, proč někdo kamzíky obviňuje neprávem. Pokud mne někdo přesvědčí, že mám ve smyslu ochrany přírody počítat jen s původními druhy, tak asi budu psát kritiku na mé předky, že se příliš nezajímali o ochranu přírody, i když vytvořili krajinu, kterou jsme začali chránit, protože neexistuje kout v naší republice neovlivňován po generace člověkem. Člověk ve střední Evropě krajinu vždy drancoval a ona na jeho počínání byla zvyklá. Dnes je situace jiná, protože se změnilo hospodaření v lesnictví (před 250 lety) a v zemědělství je největší změna v obhospodařování patrná po druhé světové válce, což je jistě důvod velkých změn z hlediska zastoupení organismů. Hlavně jsme také začali přírodu chránit. Vlastně by Slované, Germáni ani Keltové neměli v Evropě, co pohledávat, protože v zájmu ochrany připadá v úvahu jen původní člověk (neandrtálec). Je jisté, že původnost druhů lze vyložit různorodě a je aplikovatelná na cokoliv, jde o to, jak se to v dané chvíli hodí.