John Moses Browning (*21. 1. 1855, + 26. 11. 1926) byl asi největším zbraňovým konstruktérem všech dob. Z jeho tvůrčího génia měla prospěch celá řada firem, například Colt, Winchester nebo Remington. Ale snad nejsilnější vazbu měl na belgickou Fabrique National des Arems de Guerre, známou spíše jako FN.
Cesty FN a J. M. Browninga se poprvé sešly v roce 1897, když FN koupila licenci na pistoli v ráži 7,65 Browning. V roce 1902 FN zahájila výrobu další Browningovy revoluční zbraně, samonabíjecí brokovnice Auto – 5. Zbraň s dlouhým zákluzem hlavně byla první úspěšná samonabíjecí brokovnice a FN s ní úspěšně vykročila na pole loveckých zbraní.
Úspěšnou spolupráci přervala první světová válka. Záhy po jejím konci se Browning do Herstalu vrátil a zpřetrhané pouto obnovil. V roce 1922 začal konstruovat novou zbraň – loveckou brokovou kozlici. V té době byly kozlice extrémně drahé zbraně, nepříliš rozšířené, používané jen tím málem střelců, kteří si je mohli dovolit.
J. M. Browning na konstrukci zbraně pracoval po tři roky. Za cíl si vytkl postavit takovou kozlici, kterou by si mohl dovolit i normální člověk, třeba dělník, pokud by měl zájem si na ni ušetřit.
Zbraň představil vedení firmy FN v roce 1925. Jako snad všechny Browningovy konstrukce, i tato zbraň zaujala již na první pohled. Elegantní, dobře vyvážená, na dobu svého vzniku strojní výrobě nečekaně silně přizpůsobená konstrukce se setkala s příznivým ohlasem a firma se rozhodla ji zavést do výroby. J.M. Browning chtěl ale zbraň ještě lehce „dopilovat“, sám byl lovec a dobrý střelec a velmi dobře věděl, co střelec potřebuje (to je ostatně cítit snad ze všech zbraní, které zkonstruoval). Měl vizi brokovnice s jednou spouští, která se bude při střelbě sama přepínat.
Současně se začal zabývat konstrukcí samonabíjecí pistole v ráži 9 mm Luger, určené pro armádní výběrová řízení, pozdější pistoli FN HP. (Tu dokončil z velké míry až D. Saive.) Dne 26. 11. 1926, během Browningova 61. pobytu v Herstalu, se mu při práci v prototypové dílně náhle udělalo nevolno. Odešel do kanceláře, kde seděl jeho syn Val. Nevolnost rychle sílila a J. M. Browning ještě stačil říci: „Synku, ani by mě nepřekvapilo, kdybych umíral.“ Pak se zhroutil. Přivolaný lékař již mohl jen konstatovat smrt. Práce v továrně FN v Herstalu se zastavila. „Le Maitre“ – Mistr odešel. Jedna z místností na ředitelství továrny byla přeměněna v pohřební kapli, kde se dlouhé zástupy zaměstnanců loučily s mužem, který požíval u FN až skoro nábožný respekt.
FN kupodivu neměla v té době příliš mnoho volných kapacit a razantně rozšiřovat se bála. Ona to obecně nebyla příliš lehká doba pro žádnou evropskou zbrojovku a zařadit do sériové výroby novou zbraň, s náklady na výrobní a montážní přípravky, to si tehdy všichni několikrát rozmýšleli.
Práce na zbrani označené B25 či prostě Superposé – Nad sebou, se ujal syn Val Browning, ale trvalo dalších dlouhých 5 let, než byla v roce 1931 zahájena skutečná sériová výroba. První B25 měly ještě spoušťový mechanismus se dvěma spouštěmi, Val však usilovně pracoval na jednospoušti, kterou jeho otec již měl rozpracovanou. Od samého počátku však měla B25 vyhazovače (s možností zablokování jejich funkce na pouhý vytahovač) – další konstrukční prvek, vyhrazený v té době jen drahým, luxusním zbraním.
Hned první rok ukázal, že navzdory Velké ekonomické krizi odstartované tzv. Černým pátkem na Newyorské burze 24. 9. 1929 se poslední Browningova zbraň setkala s mimořádným úspěchem. Ujala se jak v Evropě, tak v USA, kam od počátku směřovalo téměř 60 % produkce. Než výrobu přervala v roce 1940 válka, vyrobili v Herstalu 17 000 kusů. I s přihlédnutím k technologičnosti zbraně je to na dobu jejího vzniku úctyhodné číslo. Od roku 1939 se dodávala Superposé již s jednospouští, kterou do konečné podoby dokončil Val Browning. Současně s nástupem jednospoušťového mechanismu také přišla možnost volit pořadí odpalování hlavní pomocí hmatníku pojistky. I tuto funkci ale rozpracoval již geniální John Moses a v době vzniku zbraně byla unikátní.
Výroba byla obnovena v roce 1947, když se FN vzpamatovala z následků druhé světové války. Zatímco první B25 byly pouze v ráži 12, poválečná výroba již v roce 1949 nabídla kozlici z v ráži 20.
B25 v téměř nezměněné podobě FN vyráběla sériově až do roku 1975. V té době již světlo světa spatřilo asi 450 000 kozlic. Ještě v 60. letech 20. století Superposé přitom byla nejenom vynikající, kvalitní zbraní, ale současně byla i cenově dostupná a splňovala Browningovu vizi zbraně, kterou si může koupit i prostý dělník. Z nabídky FN nezmizela úplně. Cena práce belgického dělníka ale rostla a také díky své reputaci se ze Superposé postupně stala prestižní zbraň. Jako takovou ji Fabrique National nabízela i nadále, ale již jako zakázkovou zbraň, v podstatě jako svoji vlajkovou loď. Browningovu ideu cenově dostupné zbraně začaly plnit Superposé vyráběné japonskou firmou Miroku, dalším členem průmyslové skupiny Browning International.
Protože poptávka po „pravé“ Superposé neutuchala, začala firma nabízet v roce 1985 model B125 – první generaci modernizace, která slavnou zbraň upravila pro podmínky nových možností technologie výroby. Výrobní technologie však neustrnula, a tak v roce 1991 vznikla další generace – model B325. Tady se musím přiznat, že se mi nikde nepodařilo najít příčinu vynechání čísla 2 v řadě modernizací.
V roce 1995 přišla další modernizace označená logicky B425. S tou vstoupila FN do třetího tisíciletí. V roce 2003 pak nastoupila verze B525, označovaná někdy také jako B5.25.
Popularita Browningových Superposé je obrovská a po pouhých 6 letech výroby modelu B5.25 dosáhl celkový počet vyrobených zbraní opravdu úctyhodného čísla 1 000 000. Na oblibě jí nic neubral nástup nové kozlice Cynergy, opět do značné míry přelomové konstrukce, která vznikla v roce 2004.
Zpětně dnes můžeme konstatovat, že jsou to právě brokové kozlice Browning, které stály u dnes již masového rozšíření tohoto typu zbraně. První Superposé vznikla v době, kdy loveckým brokovnicím jednoznačně vládly dvojky s hlavněmi vedle sebe. Mezi těmito dvojkami pak místo nejvyšší zaujímaly zbraně „anglického typu“. Podíl nejrůznějších trojáků byl ve světovém měřítku zanedbatelný, jejich vliv je výrazný v podstatě pouze ve střední Evropě. Důvodem omezeného rozšíření trojáků je opět cena (složité vyrovnávání hlavňového svazku, komplikovaný bicí a spoušťový mechanismus) a snad i hmotnost, která většinou bývá vyšší než u dvojhlavňových zbraní. Dnes z hlediska konstrukce sportovních i loveckých brokových zbraní kozlice jednoznačně dominují. Nebýt průlomu Browningovy Superposé, kdo ví, kam by vývoj šel?
Po konstrukční stránce se B5.25 nijak výrazně neodchyluje od původní konstrukce. Základem je hlavňový svazek ukotvený v lůžku hlavní pomocí masivního průchozího příčného čepu. J. M. Browning tuto koncepci navrhl podle svých vlastních proto, aby dosáhl extrémně pevného uložení, s velkou životností, jednoduchého na výrobu a současně umožňujícího v případě opotřebení čepu jeho prostou výměnou snadnou renovaci zbraně. Hlavňový svazek je na tomto čepu zavěšen jednoduchým hákem na hlavňové objímce. Proti samovolnému vyklesnutí z lůžka je hlavňový svazek jištěn zadním koncem předpažbí, uchyceným na svazku západkou na jeho spodní ploše.
Pevnost závěru je dále zvýšena dvěma ozuby na zadní spodní straně hlavňové objímky, které zapadají do odpovídajících otvorů ve spodní části baskule.
Bicí mechanismus používá vnitřní kladívka, hnaná vinutými pružinami uloženými za kladívky. Kladívka jsou napínána při otevření závěru (sklopení hlavní). Spoušťové páky jsou zavěšeny shora nad kladívky. Úderníky jsou setrvačné, tedy kratší než dutina v těle baskule, opatřené repulsními pružinkami. Tento bezpečnostní prvek J. M. Browning převzal ze své jiné extrémně slavné konstrukce, ze samonabíjecí pistole Colt 1911 Government model.
Uzamčení závěru je ovládáno temenní kličkou. Vlastní uzamčení je realizováno masivním příčným klínem.
Spoušťový mechanismus je od roku 1939 jednospoušťový, s možností volby pořadí odpalování hlavní. Jeho koncepci dopracoval do sériové podoby Browningův syn Val. Ovládání pořadí odpalu hlavní se děje pomocí hmatníku pojistky, umístěného na horní straně krku pažby. Po odpálení náboje v první hlavni se spoušťový mechanismus automaticky, bez další manipulace se zbraní, přepne na druhou hlaveň. Pokud nedojde po stisku spouště (například z důvodu defektu munice) k výstřelu, bicí mechanismus se nepřepne. K odpalu další hlavně však není nutné otevírat závěr a přesouvat volič pořadí odpalu, stačí zbraň zajistit a opět odjistit. Toto Browning považoval za bezpečnostní prvek, střelec je upozorněn na nestandardní vývin rány a před pokračováním ve střelbě musí zbraň uvést do bezpečného stavu.
Spoušťový mechanismus B25 a jejích následovnic je jeden z nejspolehlivějších, jaké znám. Nepamatuji si, že bych byl u této zbraně někdy svědkem selhání spoušťového mechanismu nebo nežádoucího „dublování“ vlivem slepení spoušťového mechanismu zaschlým mazivem či nečistotami.
Kozlice je standardně vybavena vyhazovači, jejichž funkci zajišťují opět vinuté pružiny, uložené spolu s mechanismem vyhazovačů v předpažbí. Vyhazovače jsou aktivovány pomocí táhel navazujících na bicí kladívka. Vybrané verze mají možnost vyřazení funkce vyhazovačů, které pak slouží pouze jako vytahovače. Vlastní spoušť má u některých modelů možnost upravit polohu spouště v podélné ose a tedy precizní nastavení dosahu na spoušť podle potřeb střelce.
Celá baskule tvoří jeden kompaktní celek, u kterého v době vzniku konstrukce bylo zejména vyzdvihováno její snadné strojní slícování s pažbou. Tělo baskule je ocelové, v případě provedení Light je ocel nahrazena slitinou hliníku s ocelovými zesilovacími prvky (např. hlavní čep).
Boky baskule Superposé se podle luxusnosti zbraně nabízejí ve dvou provedeních. Základní, u kterého boky baskule končí na úrovni přední úpony spoušťového lučíku, linií zhruba kolmou na osu vývrtu. U luxusnějších provedení se nabízí tzv. „velké plechy“ – grand plaque, kdy bočnice jsou obloukem prodlouženy vzad ke krku pažby. Tyto boky nabízejí rytcům výrazně větší plochu pro zdobení zbraně, a jak ukazují přiložené fotografie, rytci Browning International ji umí využít způsobem, nad kterým se tají dech. Mimochodem, výzdoba luxusních zbraní má v továrně dlouholetou tradici. Soudobý tým rytců má své kořeny v roce 1926, kdy uvnitř továrny vzniklo samostatné oddělení umělecké výzdoby zbraní pod vedením Felixe Funkena. Jeho práce jsou legendární a současní rytci, zejména Louis Vrancken, za tímto jménem nijak nezaostávají.
U většiny zbrojních konstrukcí J. M. Browninga si technik všimne, že ačkoliv se jedná o relativně jednoduché, technicky velmi dobře srozumitelné konstrukce, John Moses se většinou vyhýbal řešením, kde jedna součástka plní více funkcí najednou. Ve zdrcující většině případů dával přednost většímu počtu „jednoúčelových“ součástek. Výroba zbraně se tím možná poněkud prodražuje, na druhou stranu jsou jednoúčelové součástky Browningových zbraní méně namáhány, jejich případné nastavení a seřízení je snadné a srozumitelné a v konečném důsledku taková konstrukce přispívá k hladké funkci i dlouhé životnosti a spolehlivosti zbraně. To platí jak o Browningových pistolích, tak o jeho kulometech či dlouhých samonabíjecích zbraních. Superposé v tomto směru nijak nevybočuje.
Výroba kozlic B5.25 probíhá dnes na číslicově řízených strojích, které zajišťují vysokou kvalitu i rozměrovou stálost. Výsledkem je precizní chod mechanismu a dlouhá životnost zbraně. Firma Browning International ale nabízí v rámci svého Custom Shop – obchodu se zbraněmi na zakázku také klasické provedení kozlic B25 a kulových dvojáků CCS. Tyto zbraně jsou dodnes dolícovávány a dopracovávány s vysokým podílem ruční práce. Kovové styčné plochy jsou lícovány na „saze“ – součástky jsou načerněny sazemi nad petrolejovým kahanem a jemně dopracovány, styčné plochy dřeva s kovem se lícují na „rumělku“ – jemný barevný pudr, který vyznačuje přesně místo kontaktu. Výsledkem precizního slícování pak je dokonalý soulad mezi všemi součástkami a z toho plynoucí životnost.
Browningova Superposé byla během doby vyráběna v mnoha rážích. Základem byla vždy ráže 12 a 20, v létech 1963 - 86 doplněná rážemi 28 a 410. Kupodivu, nikdy se nevyráběla v ráži 16, která svého času byla v Evropě hodně populární.
Podle určení mají zbraně různé délky hlavní, od krátkých „lesaček“ s hlavněmi 670 mm až po hlavně dlouhé 810 mm. V souladu s určením zbraně se také mění osazení hlavní mířidly (klasická kovová muška nebo světlovodné vlákno; pomocná muška uprostřed délky hlavní) a vybavení výměnnými zahrdleními („čoky“). Zahrdlení umožňující střelbu ocelovými broky již dnes považuji za samozřejmost.
Browningova Superposé se nabízela a dodnes nabízí také jako kulový dvoják v rážích 8x57 JRS nebo 9,3 x 74 či 30R Blaser. Tato verze má označení CCS. Pokud ale vím, továrna nikdy nenabízela v našich krajích oblíbený kulobrok. Široký výběr pažbení i délek hlavní zbraně dává jistotu, že ať už chcete brokovnici pro jakýkoliv účel, Browning International vám bude schopen nabídnout přesně tu správnou Superposé. Katalog pro rok 2009 nabízí celkem 25 různých provedení B25 s ocelovou baskulí (lovecké i sportovní verze), 4 provedení verze Light s baskulí z lehké hliníkové slitiny a 3 kulové kozlice. To vše v brokových rážích 12, 20 a 28.
Brokovnice je obecně těžké hodnotit. Zejména pokud autor sám není nijak výjimečný střelec z brokovnice (a to je diplomaticky řečeno, moje okolí moji zdatnost spíš hodnotí slovy: „Bezpečnej střelec. Hodně bezpečnej, neublíží ani holubům.“). Přesto si dovolím alespoň několik poznámek. Superposé nikdy nevynikala lehkostí. Vždycky se jednalo o zbraň udržující se hmotnostně někde v rámci obvyklé hmotnosti zbraní dané ráže. Je ale velmi dobře vyvážená, její pažbení (alespoň loveckého provedení) mi vyhovuje z hlediska přilícitelnosti a dobře se táhne s terčem. Vyvážení je klasické, podle délky hlavní více či méně těžké „na předek“.
Přilícitelnost je pochopitelně individuální, ale Superposé, jakékoliv verze a data výroby, je bezesporu extrémně spolehlivá a trvanlivá zbraň. Jeden z mých známých v USA má tuto zbraň po svém pradědečkovi, puška v ráži 12 byla vyrobená v roce 1933 a dodnes slouží. Ptal jsem se, zda ji někdy museli nechat opravovat. Kam až rodinná paměť sahá, nevzpomíná si, že by ji museli dát byť i jen na pouhé vyčištění vnitřních mechanismů. Zbraň prostě již čtvrtou generaci jen věrně slouží. Počet ran ze zbraně vystřelených si netroufá ani odhadovat, ale bude jich desítky tisíc. Již od doby jeho dědečka je zbraň používaná mimo jiné i na lovy na vodní ptactvo, kterého je v oblasti, kde známý žije, opravdu hodně. Navíc, dnešní majitel zbraně stejně jako jeho otec je nadšeným střelcem na asfaltové terče.
Měl jsem možnost se seznámit s více zbraněmi Superposé, v různých stádiích jejich života. Několik charakteristik je jim společných – především je to hladký chod jak závěru, tak spouště. Nikdy jsem se nesetkal se Superposé, které bych mohl vytknout něco na jejím zpracování, bez ohledu na to, jak byla zbraň stará. Další podstatnou charakteristikou je již zmíněná životnost. Ani u sportovních zbraní jsem se dodnes nesetkal s „vystřílenou“ zbraní.
Elegance Browningovy konstrukce je nepochybná a dnes tvoří v podstatě kánon tvarů klasické kozlice, který ostatní více či méně kopírují. Philippe Chamoret, bývalý marketingový manager Browning International, složil skvělé Browningově konstrukci poklonu, kterou asi není třeba dál rozvádět: „Mám zbraní víc, ale Superposé je jediná, která má duši.“
Za pomoc a spolupráci při zpracování tohoto článku děkuji J. Studýnkovi a M. Walterové z firmy Walter Trading, oficiálního zástupce zbraní Browning International v ČR. Přímo u výrobce, firmy Browning International, mi pomohli pánové. F. Gallego, F. Chamoret a T. Cussmann.