O nebezpečnosti palných zbraní, jejich devastačních a drastických účincích není třeba se rozsáhle rozepisovat. Při jejich používání se, stejně jako při jakékoliv lidské činnosti, vloudí chyba a selhání lidského faktoru nebo nešťastná souhra náhod a výsledkem je tragedie v podobě smrtelného zranění.
Nejnebezpečnější jsou společné lovy na spárkatou zvěř, kde se používají kulové zbraně. Je faktem, že statisticky je tragických nehod v myslivosti řádově a výrazně menší poměr než při jiných zájmových činnostech. U dopravy jsme si zvykli, že po víkendu nám televizní noviny sdělí, že na silnicích zemřelo 10 či15 lidí a nikdo se již nad tím nepozastavuje, ale událost při myslivosti je ovšem mediálně atraktivní a mnohdy je sdělovacími prostředky až zveličována.
Na druhou stranu stále se opakující nehody při lovu svědčí o tom, že opatrnosti při organizaci a průběhu není nikdy dost a také to, že poučení či proškolení o bezpečnosti účastníků lovu není často úplně dostatečné. Nehovořím o tom, že závazné obecné či pravidelné školení o bezpečnosti při výkonu práva myslivosti u nás neexistuje vůbec.
Považme, že na každém pracovišti, kde hrozí sebemenší rizika, je povinné školení o bezpečnosti práce a o její dodržování se stará profesionální bezpečnostní technik, u naší myslivosti něco podobného není a bohužel v tomto pokulháváme za ostatním světem. V prevenci nehod při lovu vidím v této souvislosti velký dluh legislativy i orgánů státní správy od shora až dolů. Vždyť se jedná o životy a zdraví lidí.
Co však udělat, aby rizika nehod při společných lovech byla minimalizována?
Bezpečnost na společných lovech začíná už při jeho přípravě a plánování.
Výběr jednotlivých lečí nesmí být výsledkem náhodné improvizace, ale uváženého výběru, a to nejen z hlediska možného výskytu lovené zvěře, ale především také z hlediska bezpečnosti. To znamená, že dopředu je třeba si určit, v návaznosti na konfiguraci terénu bezpečné rozestavení střelců tak, aby nebyly tvořeny kapsy v řadě střelců, řada střelců netvořila oblouky, a tím se některý z nich se nedostal do možného směru střelby druhé střelce. Při rozestavení střelců je třeba dbát, aby vždy byla zabezpečena dobrá viditelnost, alespoň sousedních střelců, stanoveny směry a segmenty střelby, zvolen správný směr a způsob postupu honců.
Nejlépe je, když se sejdou členové vedení lovu (obvykle předseda, hospodář a závodčí) den předem a řádně připraví organizaci celého lovu a jednotlivých lečí.
V některých zemích, například ve Finsku, je taková příprava povinná ze zákona a musí se jí zúčastnit všichni účastníci včetně střelců. Během přípravy se promítají mapy jednotlivých lečí, aby každý účastník věděl a znal v jakém terénu a prostředí se bude pohybovat. Kterým směrem bude probíhat tlak, kde jsou očekávány spády zvěře a tím předpokládané směry střelby. Podotkněme, že ve Finsku není běžná probírka porostů, takže jsou přirozeně husté a tím pravděpodobnost proniknutí střely přes porost je velmi malá, ale přesto, bezpečnost lovu je na prvním místě. Prostě podle hesla: „Bezpečnost – první cnost“.
Pro bezpečný průběh společného lovu je nutné jeho zabezpečení na místě samém při jeho začátku a v jeho celém průběhu. Při nástupu lovců obvykle vedoucí lovu požádá o bezpečné zacházení se zbraní a často skončí jen u tohoto konstatovaní s přesvědčením, že pro poučení o bezpečnosti účastníků vykonal vše. To ovšem zdaleka nestačí.
Při nástupu musí lovcům nejen představit závodčí a informovat o počtu lečí a dorozumívacích signálech, ale také o konfiguraci terénu jednotlivých lečí, jasně a jednoznačně stanovit, zda bude střelba probíhat do leče a za jakých podmínek případně povolit jen střelbu z leče ven, sdělit za jakých podmínek bude probíhat případný dosled postřelené zvěře, zdůraznit nutnost setrvání střelců na střeleckém stanovišti, vyčkání na závodčího s určením dalšího postupu pro případný dosled atd.
Závodčími by měli být ustanoveny pouze takové osoby, které dokonale znají terén a pokud nebyla již dříve určena a označena jednotlivá střelecká stanoviště, což je v některých honitbách už dobrým pravidlem, závodčí musí umět vybrat nejlepší místa, jak z hlediska lovu, tak z hlediska bezpečnosti.
Na některých skutečně profesionálně vedených společných lovech jdou závodčí beze zbraní, jejich úkolem není lov, ale dozor nad správným průběhem lovu.
Samozřejmé by mělo být průběžné spojení vysílačkami nebo mobilními telefony mezi vedoucím lovu, závodčími a vedoucím honců k ověření postupu honců, situace v leči a v řadě střelců.
Praktickou záležitostí, která není pouhým alibismem, je připravit bezpečností pokyny předem v písemné formě, kterou jsou předány každému účastníkovi, proti podpisu, při příchodu a kontrole dokladů. Příklad takových pokynů v připojeném textovém boxu.
Velmi užitečným, a možná jedním ze zásadních prvků bezpečnosti na společném lovu, je nošení transparentních prvků a oděvních doplňků, které výrazně zviditelňují zúčastněné osoby. V jiným zemích je povinnost nosit transparentní oblečení na společných honech stanovena závaznými předpisy už dávno. Je to jak v již zmíněné Skandinávii, tak v dalších evropských zemích. V USA je dokonce nařízeno nošení viditelných oděvů i v případě individuálního lovu pokud se zúčastní více než jeden lovec. To znamená, že pokud jdou myslivci lovit ve dvojici, a to i na čekanou, musí již být vybaveni reflexním oblečením.
U nás se používání reflexních prvků oblečení pomalu zavádí pouze na bázi dobrovolnosti.
Před časem jsem získal z policejních zdrojů přehled o smrtelných případech za několik posledních desetiletí, kdy se několikrát vyskytnul případ zastřelení myslivce kolegou. Jednalo se jak o případy na společných lovech, kdy poškozený splynul s prostředím a druhým byl přehlédnut, nebo kdy vyšli společně na čekanou, každý z nich obsadil jiný posed a když se druhý vracel k posedu prvního, první myslivec jej omylem v šeru zastřelil. Jednou dokonce došlo k zvláště závažné tragédii, kdy takto otec zastřelil syna.
Pokud by u nás existovalo podobné nařízení jako v USA, potom by k těmto a mnoha dalším nehodám zřejmě nemuselo vůbec dojít. Stejně tak na společných lovech je účastník s reflexními prvky daleko zřetelnější a nelze jej snadno přehlédnout tak, jako když je, sice v řádném mysliveckém oblečení podle všech tradic, ale jen v zeleném oblečení, které snadno splyne s okolím.
Domnívám se, že, i když tato povinnost nevyplývá ze zákona, ale na druhou stranu zákon nijak neomezuje možnou iniciativu orgánu státní správy v přínosech pro bezpečnost, pro ochranu života a zdraví našich občanů, neměl by nejvyšší orgán státní správy myslivosti být lhostejný a měl by správně reagovat na reálné podmínky a vzniklé situace a používání reflexního oblečení na společných lovech doporučit. I když by takové doporučení nemělo striktní právní závaznost, přesto se domnívám, že autorita orgánu státní správy by přispěla k širšímu používání bezpečnostních prvků a tím i vyššího stupně ochrany života a zdraví účastníků společného lovu.
© Dr.Ing.Jiří Hanák
Příklad bezpečnostních a dalších pokynů pro účastníky společného lovu
BEZPEČNOSTNÍ A ORGANIZAČNÍ POKYNY NA SPOLEČNÝCH LOVECH v HONITBĚ …
Společné lovy se konají zásadně při dodržování a uplatňování všech zákonných nařízení, mysliveckých tradic a správného mysliveckého chování, kde všichni účastníci jsou povinni se podle nich chovat a jednat.
Na společný lov je přípustný pouze myslivecký oděv, v žádném případě nejsou povoleny vojenské nebo jiné maskovací oděvy, které jsou nebezpečné; nevhodný oděv může být důvodem nepřipuštění lovce k lovu.
Vhodné jsou oděvní doplňky z transparentních zářivých bezpečnostních barev a pro honce bezpečnostní vesty.
Při přesunu na stanoviště a při pobytu na něm se střelci i hosté chovají tiše a nenápadně; výslovně je zakázán hlasitý hovor.
Během leče a při přesunu na střelecké stanoviště je přísně zakázáno používat mobilní telefony vyjma závodčích a vedoucího lovu nebo vzniku nebezpečné situace.
Způsob lovu probíhá v obstavených lečích s křídly; střelci jsou zavedeni závodčími na stanoviště, které opustí teprve po jejich pokynu, vzkazu po řadě nebo na základě signálu.
Po zaujmutí stanoviště je lovec povinen navázat vizuální kontakt se sousedními střelci.
Je zakázáno opouštět nebo měnit stanoviště během leče.
Je zakázáno střílet po ukončení leče, případně v jiné době, která není výhradně určena pro střelbu, a to ani tzv. jistou ránu, výjimečně lze povolit ránu dostřelnou nebo na zraněnou trpící zvěř, a to bez opuštění střeleckého stanoviště a po souhlasu závodčím.
Zbraně se nabíjejí výhradně až po zahájení leče a odjišťují se až těsně před výstřelem; po ukončení leče a při přesunech mimo leče jsou zbraně zásadně vybité, s prázdnými zásobníky, s otevřenými závěry, případně zlomené.
Střílet je povoleno pouze z leče ven, případně v segmentu, který určí závodčí nebo vedoucí honu, a to vždy v bezpečně tam, kde nemůže dojít k žádnému ohrožení; v leči se pohybují honci, psi; v sousedství může být lomené boční křídlo střelců.
Je zakázáno střílet na zvěř po řadě střelců a v ostrém úhlu k jejich řadě; předpokládaná dráha střely musí být minimálně v úhlu 60° k řadě střelců; při zvažování směru střelby je nutno počítat i s možnými nebezpečnými odrazy střel a směr bezpečně přizpůsobit.
Střelba je povolena pouze na zvěř zcela bezpečně obeznanou a směrem kde nejsou bezpečně žádní lidé, psi, auta, komunikace nebo obytné objekty; průběžně je nutné sledovat pozice sousedních střelců, případně honců a psů z důvodů určení bezpečného směru střelby.
Střelba proti horizontu, nepřehlednému terénu a na větší vzdálenosti je nebezpečná.
Po zásahu zvěře střelcem, střelec zachová klid, vizuálně fixuje pravděpodobné místo nástřelu, vyčká příchodu závodčího k dalším pokynům o postupu při vyzvednutí nebo k označení nástřelu a následného dosledu zvěře atd.
I v případě chybené rány střelec sám oznámí závodčímu směr střelby a pravděpodobné místo nástřelu k ohledání.
Střelec v žádném případě neopouští svoje stanoviště k individuálnímu dosledu, který se během leče nepřipouští.
K postřelené zvěři se nepřibližujeme, protože může být velmi nebezpečná; je-li zraněná zvěř stavěna psy, provádí dostřel vůdce psa nebo závodčí, výjimečně střelec, pokud zvěř dále prchá; vždy však dbá zvýšené opatrnosti, aby nedošlo k zásahu psa.
Černá zvěř se loví výhradně kulí nebo jednotnou střelou do brokovnice, zvěř holá jelena evropského pouze kulí; liška se loví brokem; u černé zvěře se loví pouze sele a lončák orientačně do hmotnosti 50 kg a výšky do kolen dospělého člověka.
Po ukončení leče střelec střelenou zvěř vyvrhne a zvěřinu myslivecky ošetří a připraví k transportu.
Lov dospělých kusů černé zvěře (bachyně a kňoura) je na společných lovech zakázán.
Střelci jsou povinni se důsledně řídit těmito pravidly, pokyny vedoucího honu a závodčích a dalšími obecně závaznými předpisy z oblasti myslivosti a používání zbraní a střeliva, jejich nedodržení má za následek okamžité vyloučení z dalšího lovu a účasti na něm.