Před více než dvěma roky uveřejnil náš časopis rozhovor s vedoucím dramaturgem Centra publicistiky, dokumentaristiky a vzdělávání České televize Mgr. Milanem Vackem a dramaturgem Miloslavem Vydrou při příležitosti zahájení vysílání cyklu dokumentárních pořadů „Tisíc let české myslivosti“. Tito dva dramaturgové takříkajíc dostali na starost ve veřejnoprávní televizi nás, myslivce, a úspěšná spolupráce pokračuje dosud. Leccos se ovšem za ty dva roky změnilo – například v kolonce počtu odvysílaných pořadů vystřídalo nulu číslo 42 a Milan Vacek se stal čerstvým držitelem loveckého lístku.
Co vás vedlo k tomu udělat si myslivecké zkoušky – přesněji tedy absolvovat kurs, praxi a posléze zkoušky uchazečů o první lovecký lístek?
Jednou z pobídek byla moje profese a druhou zájem o přírodu. V naší branži platí, že dramaturg se musí na čas stát expertem v tom oboru, o kterém točí pořad. A tak jsem se postupně stával odborníkem např. na bezpečnost silničního provozu pro krátké pořady s hercem Pavlem Soukupem, znalcem počasí pro pořad Skoro jasno s našimi rosničkami ČT. Nebo jsem musel nastudovat rozhledny, památné stromy a prameny pro pořady s Luďkem Munzarem. Když přišla nabídka na pořad o myslivosti, logicky jsem se začal zajímat o myslivost. Nejdřív nákupem literatury, pak konzultacemi s odborníky a nakonec to skončilo přihláškou. Kdybych neměl o přírodu zájem, tak bych do něčeho takového určitě nešel. Ale protože stejně do lesa chodím, tak proč ne jako poučený.
Budete teď, vybaven teoretickými znalostmi a brzy již také praktickými zkušenostmi, na tvůrce pořadu z odborného hlediska při schvalovacích projekcích přísnější?
Copak přísnější, to samozřejmě. Ale čím víc o nějaké oblasti víte, tím víc vás napadá možností, jak pořad udělat. Neučíte se to vlastně pro sebe, ale ve výsledku pro diváky. Přece zahrádkáři by také nechtěli, aby jejich pořad připravoval někdo, kdo nerozezná okurku od rajčete.
Jakou roli má při přípravě pořadu dramaturg a jak vlastně se dostala tato tématika do České televize?
Nejtěžší na každém televizním pořadu je jeho vymýšlení. Nejen co točit, kdo to napíše, jak se to bude točit a za kolik, kdo sežene a dá peníze, jakou technikou. Bude v tom spíkr? Měly by tam být nějaké animované obrázky? Jak bude vypadat znělka? Kdy to vysílat? Tím, kdo tenhle celý proces řídí, je pro diváka neviditelný člověk – dramaturg. Nejen, že musí rozpoznat, které téma je to správné, ale musí ho také umět prosadit. Musí vybrat nejvhodnější autory. To všechno probíhá daleko, daleko předtím, než se pořad dostane na obrazovky. Podobně tomu bylo, když přišla před lety nabídka od Českomoravské myslivecké jednoty vysílat pořad o myslivosti. Předložené náměty a pilotní pořady se nám v ČT moc nezdály. Oslovil jsem tehdy zkušeného dramaturga, o kterém jsem věděl, že je také dlouholetým myslivcem, pana Miloslava Vydru. Člověka, který stojí za vznikem spousty celovečerních filmů, má přehled o autorech a schopných režisérech. On první vyslovil jméno současného režiséra cyklu, Jana Mudry. Společně jsme pak v této trojici vymysleli budoucí podobu pořadu. Teda nikoliv magazín, ale řada menších dokumentíků, propojených do jednoho pořadu.
Jaký bude teď další osud pořadu „Tisíc let české myslivosti“? Už se rýsují termíny vysílání nových dílů?
Pořad se ukázal jako úspěšný. Má slušnou sledovanost, našel si své diváky, určitě v něm chceme pokračovat. Otázka je samozřejmě jako v poslední době skoro všude – finance.
Změní se do budoucna nějak tvář pořadu?
Přesto, že to spousta diváků nerada slyší, tvář pořadů se musí neustále vyvíjet. My to vidíme skoro každý den na sledovanosti pořadů. Každý pořad se po určité době vyčerpá, dojdou témata, štáb třeba začne brát svou práci jako samozřejmost. A takovému stavu musí dramaturg předcházet. U myslivosti nemám strach z nedostatku témat, štáb je kvalitní. Spíš musíme společně hlídat, aby se z pořadu nestala uzavřená „myslivecká“ záležitost. Rád si čtu ve vašem časopisu články odborníků z brněnské univerzity o vztahu veřejnosti k myslivosti. Přesně s nimi souhlasím a potvrzuji, že masová média mají klíčovou úlohu při získávání zájmu zejména mezi mladšími. Věřím, že pro myslivce je pořad hezké a poučné pokoukání, ale byl bych rád, kdyby takový pořad byl třeba motivací k zájmu o přírodu a třeba i myslivost u širší veřejnosti. Určitě každý myslivec zná omyly a mýty, kterých se dopustí laik – jelen má takové parohy, kolik je mu let, mládě srnce je koloušek apod. Moc by se mi líbilo, aby část pořadu byla takovým nahlédnutím do myslivosti pro laiky. Zkrátka je na chvíli vzít mezi sebe.
Vraťme se ještě k Vaší myslivosti. Pořídíte si loveckého psa? Těm přece v našem pořadu věnujeme značný prostor … A těšíte se už, až vyrazíte s puškou do lesa?
Od kolegů myslivců vím, že bez psa v lese o hodně přicházím. Možná jednou. Zatím by se mnou pes trpěl. Jsem hodně pracovně vytížený a hlavně nepravidelně. Zrovna včera jsem ve střižně skončil ve tři hodiny ráno. S puškou do lesa. Asi bych měl. Mám zbroják teprve chvilku, takže spíš hodně trénovat na střelnici, abych si byl jistější. Stejně je mi jasné, že těch mých úlovků bude vždycky víc fotografických a záběrových, než opravdových.
Děkuji za rozhovor – a těším se na další setkání, ať už ve schvalovacích projekcích České televize na Kavčích horách nebo třeba někde v té naší krásné české a moravské přírodě při honu na drobnou!