Význam myslivecké statistiky spočívá jednak v zachycení historických dat, ale především je významným nástrojem kontroly a řízení mysliveckého hospodaření v rámci honiteb, oblastí i celého státu. V současné době se stalo moderním kritizovat nepřesnosti, i systémové chyby sčítání zvěře a statistiky vůbec – bohužel ne jen mezi odpůrci myslivosti, ale i v mysliveckém tisku. Sami kritici však někdy velmi rychle zapomínají na „nevěrohodnost“ těchto údajů a využívají dlouhých statistických řad sčítaných stavů zvěře nebo úlovků v jiných populárních nebo odborných publikacích.
Podívejme se však na údaje myslivecké statistiky v porovnání s podobnými systémy monitoringu populací. Pokud se nebudeme zabývat metodikami, které jsou specifické pro jednotlivé druhy v rámci malých území, a které jsou využívány pro účely výzkumu, můžeme porovnávat celostátní údaje o zvěři jen s tak zvaným „kvadrátovým sčítáním“. To ovšem nemá tak dlouhou tradici. Uvedený systém je mezinárodní a spočívá ve sčítání ptáků, savců, ale i obojživelníků nebo vybraných druhů hmyzu. Základní jednotkou této zoologické metodiky monitoringu živočichů byly nejdříve kvadráty 10 x 10 km (např. při prvním mapování hnízdního rozšíření ptáků v letech 1973 - 1977). To je plocha 100 km 2 (10 000 ha), později 12 x 11,1 km, to znamená, že na celou republiku připadlo 846 a později 679 sčítacích kvadrátů. Na jeden kvadrát pak připadlo většinou několik sčítačů.
Vznikají tak velmi cenná data, která jsou periodicky publikována ve formě atlasů, a to jak pro Českou republiku, tak pro celou Evropu. Jsou pak velmi často využívána například pro stanovení stupně ochrany druhu, nebo jeho celkový management (včetně zvěře). Výstupem jsou mapy a počty druhem osídlených kvadrátů a jejich střednědobé změny. Trendy populací jsou zde vyjádřeny v procentech, a pokud jsou uváděna konkrétní čísla, jsou například počty bažantů pro období 2001 - 2003 v ČR stanoveny na 150 až 300 tisíc exemplářů. V rámci 29 evropských zemí pak byly počty bažantů stanoveny na 3 800 856 až 4 686 590 ks.
Výše uvedené otevřeně deklaruje, s jakou přesností metodika pracuje. Exaktní porovnání obou metodik rozhodně není cílem našeho příspěvku, při zjednodušení problému by mohlo dojít k „míchání jablek s hruškami“. Jen je třeba si uvědomit, že sčítací jednotkou myslivecké statistiky je honitba, kterých je v ČR 5753 (průměrná výměra 1193 ha) a na většinu z nich připadá více než 10 myslivců,kteří mají honitbu rozdělenou ještě na úseky (počet majitelů loveckých lístků v ČR je 94 714).
Uvedeným příkladem jsme chtěli dokumentovat, že je třeba si jasně definovat o čem, a s jakou vypovídací schopností myslivecká statistika hovoří. Proto se nepřikláníme na stranu těch, kteří se snaží tento velmi cenný nástroj myslivecké dokumentace a řízení myslivosti zpochybnit jako celek.
Myslivecká statistika jako historický dokument
Myslivecká statistika, především údaje o úlovcích jednotlivých druhů zvěře v regionech, ale i v rámci států jsou velmi cenné, jak z hlediska historického, tak z hlediska rekonstrukce krajiny a současného managementu populací. Jedná se o jedinečná, často velmi zajímavá data, jak ukazuje například tabulka, která porovnává úlovky zvěře v roce 1994 a v období před sto lety v Čechách.
Myslivecká statistika jako podklad pro řízení myslivosti
Hlavními pilíři myslivecké statistiky jsou sčítané stavy zvěře a úlovky v jednotlivých letech. Je nezpochybnitelné, že tato data mohou velmi dobře sloužit pro posouzení trendů populací v rámci Evropy, ČR i menších regionů včetně honiteb, s následným uplatněním v řízení myslivosti a ochraně zvěře.
Použitelnost české myslivecké statistiky pro management v konkrétních honitbách a oblastech je někdy zpochybňována vzhledem k její vypovídací schopnosti. Zde je však třeba si uvědomit, že máme k dispozici velmi jednoduchý nástroj kontroly – zpětný propočet. Jeho správnému použití a interpretaci výsledků se zde nebudeme věnovat, neboť tato problematika by jistě vydala na samostatný článek. Můžeme však konstatovat, že oproti jiným systémům sčítání volně žijících živočichů a hodnocení trendů populací, má v tomto myslivecká statistika a její aplikace velkou výhodu.
Zpochybňování myslivecké statistiky, které je jak již bylo dříve řečeno trochu „módou“ a jindy cílenou snahou rozrušit současný systém mysliveckého hospodaření, nepovažujeme za právě šťastné. Není pochyb o tom, že v rámci managementu prostředí a populací zvěře (především spárkaté) je v současnosti třeba akcentovat metody hodnocení stavu ekosystému (například úroveň škod na lese). Na druhé straně by však bylo chybou omezit uplatnění dat myslivecké statistiky v řízení chovu zvěře, jak je někdy navrhováno. Konec konců výše odstřelu zvěře musí být vždy ve formě konkrétního čísla. Jeho stanovení bez zpětné vazby na číselné údaje o stavech a předcházejícím lovu, potažmo přírůstku a celkové populační dynamice by nebylo jistě správné.
Kruh se tedy uzavírá a můžeme konstatovat, že řízení populace bez stanovení konkrétních počtů – tedy i statistiky, je neospravedlnitelné a pokud vím, není úspěšně využíván ani v rámci managementu druhů, které nejsou zvěří.
Myslivecká statistika v Evropě
Systémy shromažďování dat o populacích zvěře (sčítání, úlovky atd.), jsou součástí mysliveckého managementu ve většině evropských zemí, ať již se jedná o velmi podobné systémy střední Evropy, nebo odhady stavů a přidělování kvót lovu v severských zemích. Porovnání takových údajů může byt velmi zajímavé jednak z hlediska posouzení vypovídací schopnosti naší statistiky, a jednak z hlediska posouzení populačních trendů v jednotlivých zemích. Pokud se při takovém porovnání objeví mezi některými státy rozdíly v populační hustotě zvěře a dynamice jednotlivých druhů zvěře, je velmi důležité hledat jejich příčinu – mohou to být přírodní podmínky, způsoby zemědělského hospodaření a jistě také metody řízení myslivosti.
V připojených grafech úlovků jednotlivých druhů zvěře jsou státy uvedeny v následujících zkratkách CR - Čechy, SR - Slovensko, DE - Německo, A - Rakousko, HU - Maďarsko, PL - Polsko a DN - Dánsko. Proto, aby byly křivky grafů porovnatelné a měly odpovídající vypovídací schopnost, byly statistické údaje o úlovcích v jednotlivých státech přepočteny na 100 ha.
Je zřejmé, že stavy a lov hlavních druhů spárkaté zvěře (jelen, srnčí) všeobecně narůstají. Především v případě jelení zvěře se nepodařilo najít vhodný systém regulace, přičemž v ČR je výše lovu této zvěře na středoevropském průměru. Přitom je třeba přihlédnout k faktu, že lesnatost České republiky je relativně vysoká (např. proti Maďarsku), což vytváří vhodné podmínky pro prosperitu této zvěře.
Obdobná je situace v případě zvěře srnčí (průměrné lovy a pravděpodobně hustota populace?).
Pokud se podíváme na graf výše lovu černé zvěře, zjistíme že v ČR je relativně vysoká, porovnatelná se stavem v Maďarsku a nižší než například v Německu. Jednoznačně můžeme konstatovat, že na populační expanzi divokých prasat se doposud nepodařilo najít lék nikde.
Trendy populací drobné zvěře jsou jak vidíme na grafech obecně klesající již po řadu desetiletí. Jsou shodné i pro období, kdy byly systémy zemědělské výroby z politických a ekonomických důvodů rozdílné v zemích východních a západního bloku. Smutné ovšem je, že propad populace zaječí zvěře je právě v ČR nejhlubší. Z řady prověřovaných stanovištních charakteristik se zdá, jakoby tento propad souvisel s vysokou intenzitou pěstování řepky.
Údaje o úlovcích bažantů a kachen zřejmě hovoří do značné míry o rozšíření intenzivních chovů zvěře v jednotlivých státech (snad kromě Dánska).
Úlovky lišky jsou v České republice v evropském měřítku spíše vyšší, více lišek se loví jen v Německu a Dánsku.
Co nám tedy ukázalo porovnání údajů myslivecké statistiky středoevropských zemí?
Především to, že přestože se její systémy v jednotlivých státech poněkud liší, dávají porovnatelné výsledky, což podporuje věrohodnost těchto údajů. Za druhé se potvrdilo, že populační trendy zvěře mají na úrovni střední Evropy „globální“ charakter a za třetí, že pro řešení propadu populací drobné zvěře a exploze populací zvěře spárkaté, nebyl i přes určité systémové diference mezi jednotlivými státy, nalezen nikde vhodný způsob řešení (na celostátní úrovni).
Myslivecká statistika je i nadále jedním z významných nástrojů, který nám může pomoci tyto problémy řešit, a proto nepodceňujme její význam, jak při zpracování, tak při využívání.