Trichinelóza je častým námětem parazitologických článků v časopisu Myslivost. Opakovaně byli čtenáři Myslivosti informování o tom, že trichinelóza je závažné parazitární onemocnění vázané na požití syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa zvířat. Také bylo často zdůrazňováno, že maso černé zvěře představuje v našich podmínkách nejpravděpodobnější možný zdroj infekce trichinelami pro člověka.
V posledních deseti letech byly trichinely zjištěny celkem u 9 kusů černé zvěře, přičemž první nález byl potvrzen u divokého prasete uloveného v květnu 2001 v katastru obce Krásná v Moravskoslezských Beskydech v okresu Frýdek-Místek.
Podle současných předpisů musí být vyšetřeno na přítomnost larev trichinel maso domácích prasat, divokých prasat, koní a maso volně žijící zvěře a také jiné maso, které může obsahovat parazity rodu Trichinella. Z formulací uvedených v nařízení Komise ES č. 2075/2005 vyplývá, že musí být vyšetřeno maso volně žijící zvěře, jehož požití, pokud je napadeno trichinelami, může způsobit vážné onemocnění člověk a následně by měla být zavedena opatření, která by předcházela onemocněním lidí způsobeným požitím masa napadeného trichinelami.
Nařízení Komise ES č. 2075/2005 neuvádí, které další druhy volně žijící zvěře by měly být vyšetřovány na přítomnost larev trichinel. V poslední době jsou do laboratoří zasílány vzorky masa jezevců a nedávný nález trichinel u jezevce uloveného v okolí Mostů u Jablunkova vyžaduje podrobnější rozbor situace k posouzení výskytu trichinel u jezevců v České republice.
Nejprve je potřeba uvést některé základní informace o jezevcích. Jezevci patří mezi lasicovité šelmy, které se podobají tvarem těla a způsobem života spíše medvědům než typickým lasicím. Minimální odhadovaná populace jezevců v Evropě je 1,2 miliónu jedinců. Jezevec lesní je v současné době chráněným druhem v řadě evropských zemí a počty jezevců v Evropě mají mírně vzrůstající tendenci. V našich podmínkách je také pozorován nárůst počtu jezevců ve volné přírodě. Zatímco v roce 2001 uvádějí myslivecké statistiky, že na území České republiky žilo 16 520 jezevců, v roce 2009 to bylo již 25 119 jezevců.
Jiná čísla uvádějí pracovníci Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kteří jezevce dlouhodobě sledovali. Podle jejich šetření provedených na základě sčítání jezevčích nor na severní a jižní Moravě v období 1997 - 2000 byl poněkud nižší extrapolovaný odhad populace jezevců lesních v České republice a činil kolem 14 000 jedinců, při průměrné hustotě 0,179 jezevce na km2.
Oficiální statistiky uvádějí v celé Evropě kolem 118 tisíc ulovených jezevců. Náš zákon o myslivosti stanovuje, že jezevec lesní je hájený, lovit se smí pouze od 1. října do 30. listopadu. Celoročně se smí lovit tam, kde se vyskytuje tetřev hlušec, tetřívek obecný, jeřábek lesní a koroptev polní. Počet ulovených jezevců každoročně roste. V našich honitbách bylo podle mysliveckých statistik uloveno v roce 2001 695 jezevců a v roce 2009 to bylo již 2367 ulovených kusů.
K posouzení významu jezevce lesního jako potenciálního zdroje infekce trichinelami pro člověka je potřeba zmínit několik aspektů. Prvním z nich je motivace lovu jezevců a následná konzumace jezevčího masa. Ze starší odborné literatury můžeme zjistit, že ještě koncem 19. století nebyli jezevci vnímáni jako škodná; převažovaly názory o jejich prospěchu v honitbě a jejich celoroční lov byl zakázán.
Počátkem 20. století došlo ke změně názoru na prospěšnost jezevců v honitbě a jezevci se mohli lovit celý rok s dobou lovu od 1. srpna do 15. listopadu. V zákoně o myslivosti z roku 1962 byl jezevec definován jako tzv. srstnatá škodná s dobou lovu od 1. srpna do 30. listopadu.
V roce 1988 bylo ustanoveno celoroční hájení jezevce a lov bylo možné povolit jen na základě řádně zdůvodněné žádosti.
V roce 1992 bylo v zákoně o myslivosti zrušeno rozdělení zvěře na škodnou a užitkovou a jezevec patří do kategorie zvěř srstnatá. Přesto dlouhodobé vnímání jezevců jako škodné přetrvává. Nedávný průzkum názorů myslivců na jezevce provedený pracovníky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci prokázal výrazně převažující negativní hodnocení a pozitivní vliv jezevce v honitbě připustilo pouhých 9 % oslovených. Většina myslivců spatřuje negativní vliv jezevce především v likvidaci hnízd kachen, bažantů, koroptví a požírání mláďat. Z výše uvedeného vyplývá, že motivace k lovu jezevců je mezi myslivci velmi silná.
Při lovu jezevce jsou uznávanými trofejemi lebka, kůže, srst a penisová kost. V některých oblastech je maso jezevců velmi oblíbené a velmi ceněné v lidovém léčitelství je jezevčí sádlo. K posouzení četnosti konzumace jezevčího masa mezi myslivci stačí navštívit některé myslivecké webové stránky s kulinářskými recepty. Najdete zde řadu doporučení, jak maso jezevce připravit a také četná gurmánská posouzení kvality jezevčího masa.
Jak časté jsou tedy případy infekce lidí trichinelami po konzumaci jezevčího masa?
Je všeobecně známo, že kulinářská tepelná úprava masa případné larvy trichinel usmrtí. V našich podmínkách nebyl zaznamenán žádný případ trichinelózy lidí po pozření jezevčího masa. Jiné je to například v Rusku, kde zaznamenali v rozmezí let 1998 až 2002 celkem 47 epidemií lidské trichinelózy, při kterých se nakazilo 864 lidí. Při 5 epidemiích bylo zdrojem infekce trichinelami nedostatečně tepelně opracované jezevčí maso.
Ve vztahu k trichinelóze jezevců je třeba zmínit i možnosti infekce jezevců trichinelami. Je známo, že další hostitel se nakazí pozřením masa infikovaného larvami trichinel. Podle nedávných analýz frekvence výskytu potravy v trusu jezevců v České republice bylo zjištěno, že množství a druh potravy výrazně nekolísá v závislosti na oblasti. Průměrná potrava jezevce skládá ze žížal (42,3 %), rostlin (20,1 %), savců (23,8 %), obojživelníků (0,5 %) a hmyzu (13,3 %). Z uvedeného je zřejmé, že maso savců, často ve formě mršin, představuje potenciální zdroj trichinel pro jezevce.
V odborné literatuře je pouze několik údajů o rozšíření trichinelózy u jezevců. Například v evropské části Ruska byla zaznamenána v 90. letech minulého století infekce trichinelami u 27 % vyšetřovaných jezevců. V Rumunsku v 60. letech minulého století zjistili trichinely u necelých 6 %, o dvacet let později kolem 5 % vyšetřovaných jezevců. Podobné rozšíření trichinel u jezevců bylo zaznamenáno nedávno také v Bulharsku, Slovinsku, Itálii a Polsku. Vyšší výskyt trichinelózy jezevců byl hlášen z Finska a Estonska. Naproti tomu při vyšetřování jezevců v Tatranském národním parku na Slovensku nebyly trichinely u jezevců prokázány.
Pro trichinelózu je typický místní (endemický) výskyt, který vyplývá ze způsobu infekce, tj. pozření infikované svaloviny. Nedávný nález trichinel u jezevce uloveného v honitbě Písek - Mosty u Jablunkova není první zjištěný případ trichinelózy jezevce v okresu Frýdek-Místek. Několik kilometrů od tohoto místa byl v říjnu 2004 uloven jezevec, v jehož mase jsme také potvrdili larvy trichinel. Je zřejmé, že okres Frýdek-Místek je oblastí, ve které je třeba věnovat zvýšenou pozornost trichinelóze volně žijících zvířat, neboť v této lokalitě byl uloven také již zmíněný divočák, v jehož mase byly trichinely prokázány v květnu 2001. Při nedávné studii zaměřené na trichinelózu lišek jsme také zjistili ve stejné oblasti čtyři pozitivní lišky.
Závěrem tohoto příspěvku lze konstatovat, že nový záchyt trichinelózy u jezevce činí tuto parazitózu velmi aktuální a je třeba, aby také myslivci věnovali trichinelóze velkou pozornost nejenom v okresu Frýdek-Místek.
Finančně podpořeno grantem Národní agentury pro zemědělský výzkum QH81069.