Myslivecká péče o zvěř představuje soubor opatření, jejichž společným cílem mají být přiměřeně početné a zdravotně kvalitní stavy jednotlivých druhů zvěře. Při téměř totální absenci velkých predátorů, kteří by udržovali početní stavy spárkaté zvěře na přijatelných počtech a především by prováděli selekci mladé, slabé či nemocné zvěře, musí tuto roli převzít člověk - lovec. Výsledky jeho „predačního“ tlaku jsou však velmi problematické. Početní stavy spárkaté zvěře stále narůstají a selekce odstřelem je zaměřena především do kategorie samčí zvěře. V honitbách tak narůstají stavy zvěře samičí a mláďat, selekce slabých a nemocných kusů není důsledná a výsledkem je zhoršující se celková kondice a zdravotní stav většiny populací spárkaté zvěře.
Jakoby náhražkou těchto negativ má být intenzivní předkládání krmiv v zimním období (mnohdy však s cílem nalákat za krmeliště černou zvěř za účelem odstřelu) a zimní aplikace antiparazitik.
Cílem tohoto příspěvku není polemika, zda má být zimní podávání antiparazitik nařizováno či doporučováno nebo naopak omezováno či dokonce zakázáno. Současnou skutečnosti je, že se zimní odčervování v České republice provádí a cílem tohoto příspěvku je především upozornit na základní pravidla pro aplikaci antiparazitární léčby volně žijící zvěře. Cílem musí být snaha zvěři skutečně pomoci, nikoliv pouze vykázat „chvályhodnou“ péči o zvěř či v případě špatně provedené aplikace zvěři v době zimního strádání dokonce ublížit.
Základní pravidla pro aplikaci léčiv proti parazitům volně žijící zvěře jsou následující:
1. Léčbu provádět pouze v lokalitách, kde byla na základě veterinárních vyšetření prokázána silná infekce parazitů, případně byly zjištěny nebezpečné druhy parazitů.
2. Na základě veterinárních vyšetření použít k léčbě odpovídající účinná antiparazitika.
3. Bezpodmínečné zajištění dieteticky potřebné přípravné fáze – tzv. podávání návykového krmiva.
4. Farmakologicky a dieteticky správně připravená medikovaná směs.
5. Termínově a provozně správně předložené medikované krmivo.
6. Dodržení zákazu lovu všech druhů zvěře, které jsou zdrojem zvěřiny a mohly by přijmout medikovanou krmnou směs, a to po dobu aplikace medikované krmné směsi a následné ochranné lhůty.
7. Kontrola účinnosti provedené léčby.
K jednotlivým bodům podrobněji:
1. Analýza zdravotního stavu zvěře v honitbě z hlediska výskytu a intenzity parazitárních
infekcí
Analýza zdravotního stavu z hlediska parazitárních infekcí se provádí vždy v konkrétní honitbě, případně ve více navazujících honitbách. Základem této zdravotní analýzy musí být posouzení celkového zdravotního stavu zvěře v honitbě, vyhodnocení zdravotního stavu ulovené zvěře a především parazitologická vyšetření vývrhů, úhynů a trusu.
Vyšetření vývrhů, resp. čerstvých úhynů je optimální metodou, kterou lze posoudit jak intenzitu parazitárních infekcí, tak i druhové složení parazitární fauny.
Pro parazitologické vyšetření trusu se doporučuje dodávat vzorky trusu z konečníku ulovené zvěře. Za předpokladu selektivního odstřelu se tak k vyšetření dostává především trus od zvěře, která vykazuje příznaky onemocnění, je konstitučně či kondičně slabá, pozdě vyměňuje srst či trpí průjmy. Většina těchto příznaků je průvodním příznakem parazitárních infekcí.
Vzorky trusu z konečníku ulovené zvěře je nutné vložit do mikrotenového sáčku, označit datem odlovu a popisem uloveného kusu a ve vhodném ochranném obalu uchovat do doby odeslání (max. do 2 dnů) k vyšetření v lednici. Výše uvedená vyšetření provádí Státní veterinární ústavy, případně akreditované laboratoře.
Vyšetřování vzorků trusu, sbíraného ze země je neadresné (myslivec pouze odhaduje, od kterého druhu a kategorie trus pochází), trus často není čerstvý, je zatížený kontaminací larvami zemních hlístic či je vyschlý a pro parazitologické vyšetření nepoužitelný.
Na základě výsledků veterinárních vyšetření provede soukromý veterinární lékař spolu s uživatelem honitby (souvisejících honiteb) rozhodnutí o nutnosti zimní aplikace antiparazitik. Nelze akceptovat podávání antiparazitik v rámci okresu, kraje či podobného správního celku bez výše uvedených vyšetření. Výjimka může být udělena pouze rozhodnutím orgánů veterinární správy.
2. Cílené použití účinných preparátů
Na základě výsledků parazitologických vyšetření rozhodne soukromý veterinární lékař , která antiparazitika budou použita, určí způsob přípravy návykové směsi, správné dávkování antiparazitik v medikované směsi a na základě termínu podání medikované směsi stanoví datum ukončení trvání ochranné lhůty. V případě, že existuje předpoklad, že podaná léčiva mohou přijmout i necílové druhy zvěře, stanoví se tzv. „standardní ochranná lhůta“, která pro zvěřinu a orgány činí nejméně 28 dní a dle použitého přípravku může být i delší.
3. Příprava návykového krmiva
Z hlediska fyziologie trávení spárkaté zvěře v zimním období je ideální, pokud lze antiparazitika aplikovat zvěři v krmivu, na které je dlouhodobě navyknutá, tedy v krmivu, kterým se v období zimních měsíců pravidelně krmí či přikrmuje. Pokud budou antiparazitika předložena v krmivu, na které zvěř není navyknutá, je bezpodmínečně nutné zajistit přípravné (návykové) období, ve kterém se postupně navyšuje předkládání tohoto krmiva až do dávky, odpovídající následné dávce medikovaného krmiva.
V žádném případě není možné podávat antiparazitika v obilných šrotech bez předchozí návykové fáze či pouze s krátkou, několikadenní návykovou fází. Negativní účinek takovéto aplikace (vznik akutních acidóz) mnohonásobně převyšuje pozitivní účinek antiparazitární léčby a často vede k vážnému poškození zdraví a úhynům, a to především u nejsilnějších (dominantních) kusů. Zcela nevhodné pro přípravu návykové a medikované směsi jsou pšeničné a kukuřičné šroty či jejich kombinace (pokud není zvěř na tyto obilniny dlouhodobě navyknutá). Vhodnou obilninou pro návykovou fázi i medikaci je především hrubě šrotovaný oves, případně ječmen s přídavkem jetelotravních úsušků.
4. Farmakologicky a dieteticky správně připravená medikovaná směs
Uživatel honitby společně se soukromým veterinárním lékařem připraví metodiku medikace krmiva antiparazitikem. Pro odhad potřebného množství medikovaného krmiva je nutné znát skutečné počty zvěře v honitbě, druhové složení zvěře a aktuální spotřebu krmiva v honitbě. Při vlastní přípravě medikované směsi je velmi důležité homogenní promíchání krmné směsi s léčivem. Léčivo se nejprve promíchá s několika kilogramy krmiva a následně se tato směs důkladně promíchá s celým objemem krmiva.
5. Termínově a provozně správně předložené medikované krmivo
Termín aplikace medikovaného krmiva, případně období, ve kterém lze medikované krmivo předkládat, musí určovat orgán veterinární správy. Obecně platí, že optimálně účinná je aplikace antiparazitik v období od poloviny listopadu do poloviny února. Pokud uživatel honitby požaduje provedení léčby antiparazitiky či soukromý veterinární lékař na základě provedených vyšetření rozhodne, že je nutné léčbu provést, musí uživatel honitby tyto termíny respektovat.
Podávání léčivých přípravků volně žijící zvěři s sebou kromě pozitivního léčebného efektu nese riziko přítomnosti reziduí použitého léčivého přípravku ve tkáních ulovených zvířat. K omezení tohoto rizika je nutné respektovat výše uvedená opatření a dále zajistit, aby:
- léčivo v co největší míře přijaly cílové druhy zvěře a v maximální míře se omezil jeho příjem necílovými druhy zvěře,
- s ohledem na migraci zvěře byla léčba v rámci České republiky prováděna koordinovaně a v rámci stanovených termínů, což umožní respektovat všechny nutné předpoklady pro účinné a bezpečné použití léčiv
Po dohodě s ČMMJ bylo stanoveno období aplikace léčivých přípravků s antiparazitárním účinkem u volně žijící zvěře počínaje rokem 2011 na období od 1. 2. do 15. 2. Tento termín je doporučen i ústředním orgánem státní správy myslivosti, tedy Ministerstvem zemědělství.“
Velmi důležité je správné předložení krmiva v honitbě. Podle druhového spektra léčené zvěře je nutné připravit dostatečný počet krmných zařízení tak, aby se k medikovanému krmivu dostala veškerá zvěř. Pokud je počet krmných zařízení malý (byť s velkou kapacitou), obsadí tato zařízení dominantní jedinci (především samci) a samičí zvěř a především mláďata se k medikované směsi nedostanou vůbec či přijmou nedostatečné množství medikovaného krmiva, které je terapeuticky neúčinné, resp. může vést ke vzniku rezistencí. Je nutné si uvědomit, že právě mláďata a samičí zvěř jsou kategorie zvěře nejvíce postižené parazitárními infekcemi.
V honitbách s černou zvěří je nutné předkládat krmivo pro jiné druhy spárkaté zvěře tak, aby nebylo zkonzumováno divokými prasaty dříve, než se k němu ostatní zvěř dostane.
6. Dodržení zákazu lovu po provedené medikaci po dobu stanovených ochranných lhůt, a to u všech druhů zvěře, které jsou zdrojem zvěřiny a mohly přijmout medikovanou krmnou směs
Pro dodržení tohoto požadavku je bezpodmínečně nutné dodržet jednotný termín předkládání krmiv s antiparazitiky na určitém území.
Léčenou zvěř není po dobu léčby a stanovené ochranné lhůty možné lovit za účelem konzumace zvěřiny.
Zveřejnění termínů podání antiparazitika a délky ochranné lhůty pro všechny myslivecké a lovecké subjekty v dané oblasti včetně navazujících území je jedinou možností, jak zamezit konzumaci zvěřiny ze zvěře, která je v místě ulovení považována za neléčenou, ale medikované krmivo mohla přijmout v honitbě navazující či přiměřeně vzdálené.
Myslivecký subjekt, který chce provádět léčení antiparazitiky, musí informovat místně příslušnou krajskou veterinární správu o tom, na jakém území plánuje léčbu provést, jakého živočišného druhu se léčení týká, jaké antiparazitikum bude aplikováno, kdy bude léčení provedeno a do kdy bude trvat ochranná lhůta.
Myslivecký subjekt o provedení medikace a následných ochranných lhůtách také informuje navazující honitby. Při respektování jednotného termínu aplikace může tyto termíny zveřejňovat okresní myslivecký spolek.
Je třeba mít na paměti, že zvěř může migrovat na území, vzdálená i několik desítek kilometrů (zejména prasata divoká).
Orgán veterinární správy je povinen o prováděné léčbě a ochranných lhůtách informovat sousední země.
Záznamy o použití veterinárního léčebného přípravku vázaného na recept musí být uchovávány nejméně po dobu 5 let a musí obsahovat: Datum aplikace, Místo aplikace (lokalita), Název použitého léčivého přípravku, jeho šarži a stanovenou ochrannou lhůtu, Druh zvěře, Důvod použití, Použité množství (dávka), Datum, kdy uplyne ochranná lhůta od poslední aplikace léčivého přípravku a zvěřina může být použita k lidské spotřebě, Označení osoby, která léčivý přípravek vydala, Označení osoby odpovědné za jeho použití
7. Kontrola účinnosti provedené léčby
Na provedenou antiparazitární léčbu by měla navazovat kontrola účinnosti provedené medikace, spočívající ve vyšetření vzorků trusu v období 10 - 14 dní po ukončení léčby a navazující parazitologické kontrole v následné lovecké sezóně tak, jak je popsáno v bodu 1.
Závěrem tohoto příspěvku je nutné zdůraznit, že parazité jsou součásti ekosystémů stejně jako jejich hostitelé. Pokud v honitbách dochází k narůstání intenzity parazitárních infekcí, jsou hlavním důvodem především zvyšující se početní stav zvěře a nedostatečný odlov samičí a mladé zvěře. Svoji roli hraje také omezená potravní nabídka (především kvalitativně omezená), zvyšující se úroveň zneklidňování zvěře a šíření nepůvodní zvěře do nových oblastí.
Aplikace antiparazitik, obdobně jako všech ostatních biologicky aktivních látek, volně žijící zvěři je závažným zásahem do přírodní rovnováhy a především v případech neodborné aplikace může docházet jak k významným poruchám zdravotního stavu „léčené“ zvěře, tak i k nežádoucím zátěžím životního prostředí. Rezidua antiparazitik ve svalovině či orgánech zvěře, ulovené v době ochranné lhůty po medikaci mohou představovat zdravotní riziko pro člověka.
MVDr. Pavel FOREJTEK, CSc. , Středoevropský institut ekologie zvěře, Brno-Wien-Nitra,
Prof.MVDr. Alfred HERA, CSc., Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, Brno,
Doc. MVDR. Milan MALENA, Ph.D., Státní veterinární správa, Praha,
MVDr. Eva VERNEROVÁ, Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, Brno,