Myslivci a rybáři jsou spřízněné duše. Jedni tráví dlouhé hodiny u hladin řek a rybníků, druzí se toulají po lesích. Jejich cesty se prolínají, protože řeky se často klikatí pod korunami stromů. Není divu, že mezi myslivci a rybáři jsou muži a ženy nacházející smysl života u vody i v lesích, spřízněné suše nad nimiž společně bdí svatý Hubert a Diana i svatý Petr, patron rybářů. V duchu jsem přesvědčen, že všichni tři svatí od pradávna společně dohlíží na rozlehlé království matky přírody a lidi, kteří ji mají rádi. K vyvoleným patří taky nožíř a rybář Jan Hermach, jenž nade vše miluje šum modré vody a zelených hájů.
Narodil v roce 1954 ve městě Kladně a pár desítek let tam žil. Vyučil se zámečníkem a dvě desetiletí pracoval ve válcovnách oceláren Poldi. Po roce 1989 vystřídal několik zaměstnání. Od roku 1999 žije s manželkou v Rudě u Nového Strašecí, kam se odstěhovali, protože chtěl mít blízko do zeleného království. „Přírodou jsem se toulal od dětství,“ říká Honza. „Spoustu dnů jsem s kamarády trávil couráním po lesích a horách, cestou necestou, s batohem na zádech. Nakonec, někdy v roce 1985 jsem začal rybařit. V okolí Rudy máme kromě lesů spoustu rybářských revírů. Nejblíže mám k vodě sotva 10 minut.“
Jak dlouho se věnuješ výrobě nožů
Nože vyrábím asi 30 let, ve větší míře od roku 1990. Původně jsem dělal nože na vandry, a občas vyrábím pracovní případně dárkové nože pro členy ozbrojených složek. Nejdéle a nejvíce však dělám nože myslivecké. Pilky na mysliveckých nožích mi vybrušuje kamarád. Rytiny do paroží, které rád používám na střenky mysliveckých nožů, pro mě vytváří Miroslav Třmínek z Mariánských Lázní. Pouzdra z hovězí kůže pro mě ručně šije Hana Procházková, žijící u nás v Novém Strašecí.
Prozradíš jaké používáš materiály a některé osvědčené finesy při výrobě?
Nejčastěji používám nerezové oceli AK 9 (17 029), a AK 9 Molyben, na přání vyrábím nože z oceli RWL 34, D2 nebo Böhler 720. Na čepele z damascénské oceli používám buď švédskou ocel damasteel nebo kované damascénské oceli, které mi ková kamarád kovář. Čepele kalím a posléze popouštím na tvrdost 54 – 59 HRC. Tvrdost závisí na konkrétní oceli. Střenky vyrábím výhradně z přírodních materiálů, z kůže, dřeva, paroží, rohoviny, kostí různé zvěře nebo jader ořechů piasava a takva. Občas, na přání zákazníka použiji mamutovinu nebo jiný přírodní materiál. Záštity vyrábím z klasické mosazi nebo z tak zvané bílé mosazi alpaky, nevyhýbám se ani duralu, nerezovým ocelím nebo ocelím damascénským. Některé záštity a hlavice ve tvaru zvířecí hlavy vyrábím z odlitků. Snažím se, aby mé nože byly trvanlivé a dobře sloužily svým majitelům. Proto dutinu, která vznikne ve střence mezi řapem čepele vyplňuji epoxidovou pryskyřicí, jenž celek dobře zpevní. Dělené střenky nýtuji, střenky z jednoho kusu a střenky kožené stahuji na šroub. Jen pro zajímavost, u střenek sestavených z kroužků kůže jednotlivé kroužky navzájem lepím. Je to možná trochu pracnější, ale chci mít jistotu, že jsem nic nezanedbal.
Poskytuješ na své nože nějaké záruky?
Mám ověřeno a garantuji, že můj myslivecký nůž vydrží nejméně pět kusů vyrušení zvěřiny do prvního broušení, samozřejmě při běžné myslivecké činnosti. Podle ohlasů od myslivců mé nože vydrží do prvního broušení ještě více. Mám radost, když mi zákazníci zavolají, že jsou s mým nožem spokojeni.
Hovoří myslivec
Vedle Jana Hermacha sedí a usmívá se pan Jiří Brož, čtyřiapadesátiletý myslivec a lesník, pracující u lesní zprávy v Lánech, který pracuje jako hajný od roku 1982. „Honzovy nože používám asi 10 let,“ přitakává. „Ostří jeho čepelí je natolik kvalitní, že vydrží bez nabroušení vyrušení deseti kusů spárkaté zvěře, včetně odřezání běhů. Cením si Honzův cit pro ergonomii, s nímž vytváří střenky i špičkovou kvalitu a odolnost ocelí jeho nožů. Honzovy nože se skvěle drží a dobře se s nimi pracuje. Výborně se mi osvědčují při rušení černé zvěře i zvěře vysoké. Nože vydrží i páčení, jsou dostatečně pevné a pružné.“
Dejme opět slovo Honzovi. V úvodu jsem zmínil, že jsi rybář a máš rád přírodu. Kde rybaříš nejčastěji?
Většinou chodím na bílou vodu, na rybníky a přehrady nebo řeky v okolí, sem tam zajedu i dále. Jen občas si občas si koupím hostovací povolenku na pstruhovou vodu.
Co tě táhne k vodě?
U vody, ale taky v lesích si vždy oddechnu. Rád pozoruji život v přírodě. Ryby rád chytám, ale od vody je nosím jen zřídka. Jestli přinesu deset ryb za rok tak je to hodně. Maso není můj důvod lovu.
Jakému dáváš přednost rybolovu a máš nějaké větší úlovky?
Baví mě lovit dravce, hlavně ryby, které bojují. Je krásné chytat amury, to jsou ryby bojovníci. Amur nejvíce bojuje u břehu, kde je málo vody a on cítí nebezpečí. Miluji lov štiky. Největší úlovek mám na rybníku Senec na Rakovnicku. Před nějakým časem jsem tam měl políčenou živou rybičku na úhoře. Jenže se to zvrhlo a rybička zblbla sumce. Na vlasec 0,27 mm jsem s ním bojoval dlouhých 62 minut. Když jsem nad ním zvítězil a vytáhl ho na břeh nestačil jsem zírat. Sumec měřil 150 cm a vážil 24 kg. Byl to jeden z nejhezčích lovů, který jsem zažil. V údolní nádrži Nové Strašecí jsem ulovil trofejního tolstolobce pestrého, jenž měřil 105 cm a měl hmotnost 18 kg. Ten však příliš nebojoval a na vlasci 0,30 mm jsem ho zdolal asi za 10 minut.
Co ty a myslivost?
Myslivec nejsem, a už se jím asi nestanu. Na hony ani na lovy nechodím. Ačkoli jsem aktivní střelec a střílím z krátkých i dlouhých zbraní, na zvěř bych nevystřelil. Mezi myslivci mám spoustu skvělých kamarádů a nejvíce zákazníků. Rád poslouchám jejich historky.
Jan Hermach (www.noze-vylon.cz) každému doporučuje, aby o nůž pečoval a udržoval jej čistý. Kožené střenky je dobré jednou za čas přetřít přírodním tukem, nejlépe máslem. Nůž, který vyrobil, každému zákazníkovi rád zdarma opraví a nabrousí. V budoucnu se připravuje na výrobu zavíracích nožů, které jeho přátelé myslivci stále více žádají. Kromě nožů s pevnou čepelí vyrábí myslivecké pasovací tesáky a malé nože vhodné k nošení na krku. Některé jsou spíše malé ostré šperky a kupují si je myslivci i myslivkyně.