Kolem myslivosti existuje řada nejrozmanitějších fám a mýtů. Ti, kterým leží její obraz na srdci, by si na prahu jednání IV. sjezdu Českomoravské myslivecké jednoty měli položit otázku, co sami mohou udělat k tomu, aby tyto fámy vyvraceli, uváděli věci na pravou míru, myslivost před širokou veřejností popularizovali a objektivně hájili. Přes všechna úskalí, která tento proces znamená si myslím, že jsme schopni pozitivního posunu v tomto směru dosáhnout. Všichni, kteří opravdu chceme. Jako novinář s takřka pětatřicetiletou profesionální praxí si troufám říci, že novinářem může být prakticky každý myslivec, který hodlá činnost naší profesní organizace prezentovat a podporovat navenek, a to nejen svou prací v lesích a lukách konkrétních honiteb.
Hned na úvod si zcela otevřeně řekněme, že mediální obraz naší myslivosti není vůbec lichotivý. Především díky mnoha excesům, za něž někteří myslivci - jednotlivci nesou vinu, existují na myslivost dosti vyhraněné, a často značně zkreslené názory. Očistit myslivost od všemožných klišé, jež ji doprovázejí není vůbec jednoduché, už proto, že novinářská veřejnost až na výjimky není této činnosti nakloněna.
Optika denního zpravodajství, zejména v regionech, nám však dává šanci s médii pracovat. To ovšem za předpokladu, že naše myslivost a myslivci budou mít aktivní mediální politiku, jíž se budou snažit ofenzívně rozbít skořápku nepravdivých informací a aktivně sdělovat veřejnosti témata myslivost prezentující pozitivně a především nezkresleně.
Mediální politika však dosud v naší práci absentuje. To se musí co nejdříve změnit. Už proto, že současná společnost klade velký důraz na ochranu přírody a ekologii, přičemž se často střetávají názory ochránců přírody, široké veřejnosti a různých zájmových organizací, myslivce nevyjímaje, na obhospodařování přírodních zdrojů. Část společnosti a řada ochránců přírody, v nejednom případě právě díky mediálním manipulacím, odmítá myslivost jako zabíjení pro zábavu, přežitek z minulého režimu, rozmar vyvolených apod. Čelit těmto okolnostem můžeme jen tehdy, bude-li mediální obraz myslivosti problémem nejen pražské centrály, ale rovněž všech okresních mysliveckých spolků, konkrétních sdružení i všech členů Českomoravské myslivecké jednoty. Podstatné je, aby myslivci konečně začali mediální politiku považovat za svůj problém. Řešitelný problém. Zatím tomu tak bohužel není a dochází k pouhému konstatování, jak že nás ti novináři nemají rádi, jak o nás hrozně píší a nepravdivě informují.
Ještě než se pokusím mediální politiku nějak definovat, tak si dovolím říci, že její stěžejní obsah nespatřuji v tom, že budeme přesvědčovat přesvědčené. Máme skvělý časopis, který díky práci zkušeného šéfredaktora, pracovitého redakčního kolektivu, skupiny stálých redakčních spolupracovníků a dalších pravidelných přispěvovatelů, dělá z časopisu pravidelnou odbornou, názorovou, ale třeba i zpravodajskou či beletristickou platformu sloužící široké myslivecké veřejnosti, ale i jejím příznivcům, blízkým a kamarádům k seznamování se s nejnovějším děním na tomto poli lidské činnosti. Skvělý, ale náš, směřující svým obsahem do našich řad, jen výjimečně navenek.
Mediální politiku nespatřuji ani v tom, že budeme přesvědčené přesvědčovat formou webových stránek Českomoravské myslivecké jednoty či jednotlivých okresních mysliveckých spolků. Neboť ti, kteří jakýmkoliv způsobem stojí proti nám, zde prezentovaných informací využívat rozhodně nebudou, a už vůbec ne k tomu, aby svůj názor na myslivost změnili.
Už vůbec pak nespatřuji mediální politiku v zjednodušení na skutečnost, že Myslivecká rada jmenuje tiskového mluvčího Jednoty, ať už je jím kdokoliv. My si totiž musíme uvědomit, že i v čase elektronických médií jsou tu pořád noviny, rozhlas a televize a základ naší mediální politiky nesmíme hledat v nějakých složitostech, ale v jedné jediné, a relativně prosté skutečnosti - my s médii musíme pracovat, my s médii musíme umět pracovat!
Jak je toho možné dosáhnout? Tím, že za mediální politiku budeme považovat především sérii postupných, trpělivých, ale dynamických kroků k prezentaci naší každodenní činnosti, do kterých se cíleně bude zapojovat co nejširší okruh myslivců. Spolupráci s celostátními médii nechme na pověřeném pracovníkovi, resp. pracovnících Sekretariátu ČMMJ, případně skupině externích spolupracovníků - novinářů. Tito lidé by měli umět nejen média oslovovat, ale rovněž pro ně vytvářet smysluplný servis, tj. organizovat pravidelné tiskové konference, připravovat tiskové zprávy, představovat zajímavé osobnosti a akce myslivosti. Nesmí se v žádném případě orientovat pouze na opožděné reakce na negativní materiály, ale sami aktivně na tisk působit, v předstihu psát materiály, navazovat s novináři osobní pracovní kontakty, zvát je na myslivecké akce, doprovázet je při nich, či je „zásobovat“ nekontroverzními náměty. A těch má myslivost bezesporu dost.
Jak už jsem uvedl, působení na média musí přicházet ze všech stran, a zejména pak z regionů. Nahrává nám skutečnost, že naše největší myslivecká organizace má celorepublikovou působnost, stejně jako fakt, že většina našich celostátních deníků má svá krajská zastoupení, v případě Deníků pak i redakce v bývalých okresech. Vychází rovněž řada ryze regionálních a místních tiskovin. Desítky drobných zpráviček právě v těchto médiích o zajímavých mysliveckých akcích udělají daleko více pozitivního pro myslivost, než jedna těžko prosazovaná a často ještě „redakčně očesaná“ zpráva v celostátním tisku. Ostatně vše, co chceme prezentovat v širším měřítku stejně musí nejprve většinou nastat v regionech.
Obsahově bychom se měli soustředit spíše na témata, která nejsou kontroverzní a vyhraněná, navíc se dají vykreslit na relativně malém prostoru, který redakcí dostaneme. To mohou být třeba kynologické akce, příprava adeptů, práce s mládeží, práce myslivců v rámci Programu rozvoje venkova, v oblasti kulturně společenské, nově třeba činnosti spojené se zajišťováním bezpečnosti v silničním provozu formou pachových odpuzovačů apod.
Publikování článků o myslivosti se zásadně nesmí omezit jen na reakce na antimysliveckou kampaň, na zveřejnění zkreslených, případně nepravdivých informací! Vždy musí jít o aktivní přístup, který směřuje k prezentaci pozitiv či zajímavostí. A těch je kolem nás mnoho, jen se stačí pořádně rozhlédnout.
Výše uvedené skutečnosti se mi v nedávné minulosti výrazně osvědčily při spolupráci se Svitavským deníkem. Podobné zkušenosti pokud vím mají například na Jindřichohradecku, Olomoucku, Českolipsku, Zlínsku, ale i v dalších regionech. Stačí nepodceňovat se a s místními redakcemi navázat osobní kontakt, neboť např. „víkendová“ myslivost je jedním z témat, které mají reálnou šanci dostat se na stránky pondělního vydání. Není přece nic snazšího, než příslušného redaktora pozvat na sobotní akci - na střelby, zkoušky psů, výstavu trofejí, seminář adeptů, rozvoz krmení, výroční schůzi apod. Psát - pokud se tohoto úkolu zhostíme sami - je možné rovněž o tom, že ve většině případů jsou vztahy mezi myslivci, obyvateli vesnic, zemědělci či vlastníky honebních pozemků bezkonfliktní, dobré jméno myslivosti je možné prezentovat i představováním regionálních osobností se vztahem k přírodě a zvěři, amatérských umělců, konkrétních sdružení, seznamovat s životem jednotlivých druhů zvěře. Nemusí vždy jít o obsáhlý článek, často stačí jen pár řádek, případně jen fotografie s rozšířeným popiskem. Podobně je samozřejmě možné spolupracovat s regionálními rozhlasovými stanicemi, případně televizními studii.
Námětů jak mediální politiku ČMMJ vymodelovat a bezodkladně uvést do života je příliš mnoho na to, aby se mohly vtěsnat do jednoho článku. Má-li být živorodá a úspěšná, nemůže být věcí pár jednotlivců či členů kulturně propagační komise, ale širokého okruhu myslivců „z terénu“, kteří ji budou ochotni vzít za své. Kteří mediální politiku skloubí s ostatními mysliveckými činnostmi.
Jako předseda Klubu autorů při Českomoravské myslivecké jednotě chci závěrem říci, že naším konkrétním příspěvkem k této problematice bude jistá forma metodické pomoci. Společně s redakcí časopisu Myslivost připravujeme na jaro pracovní seminář pro vybrané potenciální autory z jednotlivých okresních mysliveckých spolků, případně další zájemce, na kterém je seznámíme s reálnými možnostmi mediální prezentace mysliveckých aktivit. Vyměníme si vzájemně zkušenosti a nabídneme jim rady, jak ve věci mediální prezentace optimálně postupovat. Jsme si přitom vědomi, že zamýšlený projekt zrození a oživení mediální politiky ČMMJ je náročný na lidský potenciál, vyžaduje mnoho mravenčí práce, nicméně nelze už dále být lhostejnými k tomu, jak prostor v médiích, který můžeme využívat my, zaplňují svými názory různí pseudoochránci přírody a zarytí odpůrci myslivosti. Ten prostor musíme dovedně a citlivě uchopit my, myslivci!
Můj skromný příspěvek k této problematice nechť je výzvou pro všechny, kteří by měli zájem se k výše uvedeným námětům připojit, případně je rozšířit o své náměty, připomínky a zkušenosti z mateřských regionů. Rádi je zapracujeme do programu připravovaného semináře a především do konkrétní podoby projektu posjezdové mediální politiky Českomoravské myslivecké jednoty.
Oldřich Koudelka,
předseda Klubu autorů při ČMMJ
Budeme mít „Krajánky“?
Dovolím si ještě navázat na výše napsaná slova Oldřicha Koudelky, která jsme samozřejmě mnohokrát diskutovali, a doplnit je několika konkrétními postřehy a poznámkami.
Již před několika lety, při vzniku našich webových stránek, jsem vyzýval čtenáře časopisu Myslivost, myslivce v regionech, zda by se přihlásili k aktivní spolupráci a stali se našimi „krajánky“, pravidelnými dopisovateli a zpravodaji. Moje představa dále trvá a diskuse s Oldřichem Koudelkou v rámci Klubu autorů tuto představu jen oživila.
Umím si představit, že by se postupně vytvořila pomyslná síť okresních či regionálních zpravodajů, kteří by si „vzali za své“ sledovat myslivecké dění a pravidelně o něm informovat.
Pozor, ale nemyslím si, že by to byla síť pouze pro získávání informací pro časopis Myslivost, resp. web Myslivosti, zprávy by se daly využít a nabídnout ve stejné či modifikované podobě .právě místním a regionálním médiím. Redakce Myslivosti by byla zároveň i jakýmsi styčným bodem, místem, kam by zpráva šla, ale když už do Myslivosti, tak také ve stejné, či modifikované podobě i do jiných médií.
Ze strany redakce a Klubu autorů nabízíme metodickou a případně materiální či finanční pomoc, proto jsme se rozhodli všechny možnosti a náměty prodiskutovat na připravovaných seminářích.
Ze strany redakce ale nabízíme ještě jednu možnost. Pokud by začal systém fungovat a zpravodajství, články, informace a jiné materiály by začaly proudit, mohla by se státe redakce a její web jakýmsi centrálním místem, kde by se soustřeďovaly ty materiály, které je možné využít na více místech a v různých podobách. Jsou totiž zprávy a příspěvky konkrétní v čase a místě (výstavy, závody, kynologické akce apod.), ale i příspěvky dlouhodobějšího charakteru a využití (proč nejsou srnčata opuštěná, jak probíhá jelení říje, proč se musí v zimě krmit zvěř apod.). Pro příklad: Vycházel-li by například seriál příspěvků co se děje v přírodě některého z autorů - spolupracovníků v regionálním tisku například v karlovarském kraji, mohl by se po vyjití dostat do archívu pro případné využití například v pardubickém nebo jiném kraji. Články onoho „obecnějšího typu a využití“ by tak po souhlasu autorů mohly projít stránkami více medií, zužitkovat se vícekrát a oslovit tak podstatně větší část čtenářů či posluchačů. Určité druhy článků by mohla naše redakce po dohodě s autory rozesílat dalším médiím, tak trochu jakoby „malá myslivecká tisková kancelář“. Už tak totiž v řadě případů fungujeme i dnes.
Prostě pokud bychom dokázali iniciovat spolupráci, výměnu informací, kolování námětů a podnětů, bylo by to ku prospěchu zlepšení obrazu celé myslivosti. A umím si představit, že by si redakce Myslivosti vzala na svá bedra jakousi garanci a podporu, bude-li zájem, můžeme pro naše budoucí spolupracovníky uspořádat semináře na konkrétnější témata typu jak psát fejeton, jak fotit, můžeme zajistit konzultace s renomovanými novináři a fotografy, možná by se výhledově i našla možnost materiální podpory například formou výhodnějších podmínek pro nákup diktafonu či fototechniky.
Takže na závěr – vyzývám všechny, které tato myšlenka oslovila, kteří by se chtěli stát našimi „krajánky“, pošlete prosím na redakční mail info@myslivost.cz vaše kontaktní údaje, do předmětu mailu napište prosím heslo „Krajánci“ a my se ozveme s nabídkou konkrétního místa času, kde by se uspořádal první ze zamýšlených seminářů.
S pozdravem
Jiří Kasina,
šéfredaktor časopisu Myslivost