Volně žijící zvěř je součástí biocenóz a v nich hledá všechna zvěř vhodné životní prostřední, které je založeno kromě klimatických podmínek na dostatku potravy, klidu a také krytu. Drobné zvěři, koroptvím, zajícům a bažantům vyhovují především nížinné oblasti s menšími klimatickými výkyvy, kde je dostatek druhové skladby zeleně na menších plochách s místy porostlými různými druhy nejen travin a bylin, ale také křovin a nízkých dřevin, které mohou využít v době nebezpečí. Tento požadavek na prostředí je již po mnoha desetiletích značně a bezohledně zájmově využíván ve prospěch zemědělství a lidské společnosti.
Úbytek drobné zvěře v našich honitbách je zaviněn mnoha negativními vlivy, které se projevují v honitbách v celé republice. Drobná zvěř se však nedokázala přizpůsobit technickým změnám v krajině jako třeba černá a další spárkatá zvěř, neboť životním prostředím je drobná zvěř závislá na malé plochy a při změnách prostředí těžce hledá nová životní teritoria.
Život nejen drobné zvěře, ale i dalších volně žijících živočichů, je značně narušen a je mnoho honiteb, kde již nejsou koroptve, kde jsou dřívější divoké stavy bažantů nuceně doplňovány z voliérových chovů, což chovu zcela jistě neprospívá. Rovněž stavy zajíců, v některých honitbách, jsou pod reprodukčními počty.
Hospodaření na značných rozlohách většinou jedním rostlinným druhem, který je pro zemědělce ekonomicky atraktivní, má za následek to, že zvěř má možnost v podstatě pouze monodietní potravy, což vede k oslabení jedince, končící nemocí a později úhynem. Navíc k tomu značné využíváním chemických látek jak pro růst, tak i na ochranu plodin, spěje často k úhynu zvěře. Asi největší a nejzásadnější změny v krajině nastaly při kolektivizaci zemědělství odstraněním jiné zeleně s cílem celoplošného obdělávání. A nezbývá než konstatovat, že se nenaplnily představy o tom, že po roce 1989 nastane v zemědělství proces tvorby menších soukromých hospodářství, dřívější státní statky a zemědělská družstva se přetransformovaly do zemědělských či jiných akciových společností, které pokud ještě hospodaří, tak pod stále sílícím ekonomickým tlakem mají permanentní snahu o scelování pozemků, snižování nákladů na přejezdy techniky a pak se logicky staví odmítavě k znovuobnovování zeleně či střídání ploch plodin.
Velmi negativní vliv na podobu krajiny má zvláště kolem větších měst neustálé zastavování celých bloků kvalitní orné k zástavbě satelitních městeček a skladových areálů. Jak uvedlo Ministerstvo životního prostředí, odebere se takto denně 18 ha životního prostředí zvěře a volně žijících živočichů! Nehledě na to, že novou výstavbou se jen zvětšuje intenzita rušení krajiny, denně vstupuje mnoho občanů do polí a lesů se psy, s motoprostředky, koňmi, pořádají se hlučné společenské akce a sportovní závody s účastí mnoha osob. Tím dochází k následné koncentraci zvěře v posledních zbytcích krytin a lesních mlazin spojené se vznikem škod na plodinách i lesních porostech.
Škody pernatými dravci a jinými ptáky
Kromě tlaku vytvářeného člověkem a jeho hospodářskou a jinou činností jsou populace drobné zvěře pod stále sílícím tlakem dravců a jiných ptáků. Konkrétně lze jmenovat tyto druhy: havran polní (Corvus frugilegus), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), káně lesní (Buteo buteo), káně rousná (Buteo lagopus), kormorán velký (Phalacrocorax carbo), krahujec obecný (Accipiter nisus), krkavec velký (Corvus corax), moták pochop (Circus aeruginosus), poštolka obecná (Falco tinnunculus), sojka obecná (Garrulus glandarius), volavka popelavá (Ardea cinerea), výr velký (Bubo bubo). Jedná se o druhy, které se již více let chrání (neloví) a jejich reprodukce je značně vysoká a rozšířená právě v oblastech s chovem drobné zvěře. Uvádění ptáci dělají značné škody nejen na drobné zvěři, tedy koroptvích, bažantech a zajících, ale také volně žijících ptácích, kteří se již často vyskytují jen v malých počtech a není je v krajině vidět. Z volně žijících druhů ptáků jsou takto pod tlakem například tyto druhy: červenka obecná, komipas horský, strnad rákosní, konopka obecná, bramborníček hnědý, pěnice černohlavá, ťuhýk obecný, špaček polní, drozd zpěvný a nebo i dříve běžný vrabec polní. Dalo by se ale vyjmenovat více druhů místního drobného ptactva.
Pernatí dravci loví ze zvěře koroptve, bažanty, zajíce a vodní ptactvo. Podle ročního období se stavy pernatých dravců značně zvyšují. Navíc jsou u nás také další přelétavé druhy dravců, kteří se neevidují např. luňáci, včelojedi atd. Krkavci se přizpůsobili dané současnosti a již hnízdí v lesních okrasných částech měst a přímo v městských parcích.
Středoevropský institut ekologie zvěře v Brně spolupracuje na našem území s několika honitbami a sleduje dlouhodobě chov drobné zvěře, výskyt onemocnění a další negativní vlivy na populace drobné zvěře.
Tak například honitba s chovem koroptve polní na Českomoravské vysočině na jaře v roce 2009 označila 50 koroptví GPS vysílačem a podle sledování přes vegetační období zůstalo jen 6 koroptví, z nichž zasedly na vejce pouze 2 koroptve. Celkem posloužilo 44 koroptví za potravu dravcům. Příčinou vysoké mortality v této honitbě jsou pernatí dravci. Konkrétně se jednalo o jestřába lesního, káně lesní, motáka pochopa, raroha velkého a výra velkého.
Při sledování byla zjištěna návštěvnost honitby těmito dravci denně v počtu kolem 15 jedinců. Při potřebě jen 0,20 kg na jednoho dravce je tedy celkem spotřeba 3 kg za den za celou honitbu. I přes intenzívní péči myslivců je těžké stavy drobné zvěře udržet. Proto každým rokem kupují koroptve z voliérového chovu a doplňují zatím ještě volně žijící populaci odchovanými jedinci. V podstatě ale podle výsledků sledování předkládají potravu dravcům!
Pro objektivitu takového tvrzení je třeba zdůraznit, že v podstatě totožné výsledky a podobné ztráty byly sledovány v honitbě Polabské nížině a v honitbách střední a jižní Moravy s výskytem stejných druhů uváděných dravců.
V dřívějších letech se lovilo značné množství dravců právě v honitbách, které chovaly drobnou zvěř ve větších počtech, neporovnatelných se současnými stavy. Udržení drobné zvěře v našich honitbách bude do budoucna za současné situace velmi náročné, neboť současné prostředí nedává jednotlivým druhům drobné zvěře, tj. koroptvím, bažantům i zajícům dostatek různorodé potravy, dostatek klidu a krytu. Proto je nezbytné kromě snahy o znovuvytvoření drobné zeleně a dosažení větší pestrosti krajiny také co nejdříve rozhodnout, jak snížit počty pernatých dravců na úměrnou výši v honitbách. Není to volání po vyhubení dravců, ale po nastolení rozumného náhledu a hospodaření i s populacemi dravých ptáků.
Doc. Ing. František ZABLOUDIL, CSc., Ing. Jiří PETR
Středoevropský institut ekologie zvěře Wien – Brno - Nitra