Majitelé zbraní, myslivci nevyjímaje, mají zákonem danou povinnost zbraně zabezpečit proti zneužití a odcizení. Snad všichni chápeme rozumné nařízení zákona, ale zároveň hledáme v příbytcích vhodné místo, kam bychom mohli umístit ocelovou skříň, aby nerušila interiér našich bytů. Na letošní Natuře Viva, v expozici truhlářství Jiřího Drábka z Osíku, jsme viděli trezory v pláštích z přírodního dřeva. Dřevěné pláště trezorů ukazují, že trezory mohou být vyrobeny v souladu s mysliveckými tradicemi, lahodit očím, vhodně doplňovat nábytek a přitom zůstat funkční a nenápadné.
Dvacetiletá tradice
Truhlářství Jiří Dábek bylo založeno již v roce 1991 a původně se specializovalo na výrobu zakázkových truhlářských výrobků z masivu dřeva, atypické stavební truhlářské výrobky, a stylové dveře a okna vycházející z historických vzorů. Jiří Drábek starší, zakladatel firmy a zkušený truhlář, si původně pronajal dílnu v zemědělském družstvu. Když družstvo začalo rozvíjející se firmě neúnosně zvyšovat nájem, v roce 1995 rekonstruoval budovu v Osíku u Litomyšle a založil vlastní truhlárnu, v níž působí dodnes.
„Původně jsme chtěli vyrábět skříně s čelní prosklenou stěnou, umožňující pohled na zbraně, ale když se změnily předpisy na uložení zbraní, začali jsme vymýšlet dřevěná pláštění trezorů a zahájili spolupráci s výrobci trezorů,“ říká Jiří Drábek starší a dodává. „Nápad oblékat trezory do slušivých kazajek vyplynul z mé velké záliby myslivosti. Původně tady byla firma, která vyráběla trezory podle našich požadavků, v podstatě šlo o skříně na zbraně. Tehdy ještě nebyly předpisy ani testy nařizující vlastnosti trezorů. Když se změnily zákony, začali jsme spolupracovat s firmami, které se specializují vysloveně na výrobu trezorů, mají příslušné testy a certifikáty. Zpočátku jsme jen oplášťovávali jejich výrobky, ale později jsme navrhli některé změny v konstrukci. Výrobce nám vyhověl a na naše přání vznikly speciální trezory s upravenými závěsy dveří a dalšími změnami umožňujícími dokonalejší obložení dřevem. Spolupracovali jsme taky na zdokonalení trezorů a navrhli změny uspořádání jejich vnitřků, aby uložení zbraní bylo praktičtější.“
Vyházeli jste z nějakých požadavků při designu pláštění?
Navrhování dřevěných plášťů trezorů nám značně ulehčila znalost mysliveckých tradic a zkušenosti s výrobou stylového nábytku. Navrhli jsme dřevěné opláštění umožňující sladění s designem nábytku.
Jaké používáte materiály?
Opláštění vyrábíme pouze z dřevěného masivu, převážně ze dřeva dubu nebo jasanu. Podle přání zákazníků používáme rovněž dřevo borovice nebo olše. V podstatě jsme schopni použít jakékoli dostupné dřevo. Na přání povrch moříme. Jednou, na přání zákazníka, jsme dělali opláštění trezoru laminovanou dřevotřískou. Není to náš styl ani cíl, jednoznačně dáváme přednost práci s kvalitním dřevěným masivem. Tehdy jsme vyhověli požadavkům zákazníka.
Kromě pěkného dřeva na vašich trezorových pláštích mě zaujaly povedené a stylové řezby. Vznikají rovněž ve vaši dílně, nebo spolupracujete s řezbářem?
První řezby pro nás vytvářel kamarád Jan Rejman z Osíku, pak se stejné práci začala věnovat jeho dcera Květa, s níž spolupracujeme dodnes.
Můžete přiblížit jaká opláštění trezorů vyrábíte?
Děláme dva druhy opláštění. Při tom prvním trezor vsazujeme do dřevěné skříně. Je na zákazníkovi, jestli oplášťujeme trezor, který již má, nebo který si vybere. V tomto případě mají dřevěná skříň a trezor své vlastní dveře. Výhodou takové skříně je možnost instalace dalších polic, takže pláštění plní více funkcí.
Druhá varianta představuje opláštění trezorů s pláštěm namontovaným přímo na trezorových dveřích. Dveře pláště se šroubují nebo lepí na dveře trezorů. V současnosti takto provádíme asi devadesát procent našich zakázek. Oba druhy pláštění samozřejmě umožňují pevné ukotvení trezorů do budovy.
Připravujete nějakou novinku?
Na četné dotazy zákazníků, jsme přesvědčili výrobce, aby zhotovili prosklený trezor. Trezor je atestován, certifikován a připraven k výrobě. Očekáváme, jaká bude reakce zákazníků.
Máte nějakou prodejnu, výstavní síň nebo pracujete na základě závazných objednávek?
Opláštění trezorů vyrábíme pouze na konkrétní objednávku, na sklad nevyrábíme. Zákazník dostane přesně to, co si přeje. Výrobce nám vyrábí trezory podle našeho přání. Podle požadavků zákazníka můžeme změnit směr otevírání dveří, rovněž dokážeme zařídit malé změny ve vybavení trezorů. Máme navázanou dobrou spolupráci s firmami Justra Děčín a SAFEtronics, ale jinak dokážeme opláštit trezor od jakéhokoli výrobce.
Může zákazník ovlivnit vzhled pláště trezoru?
Každý zájemce si může zvolit, kromě použitého dřeva, hladkou čelní výplň, nebo si může vybrat čelní výplň podle fotografií opláštění, které jsme již vyrobili. Především si však může navrhnout vlastní motiv. Umíme vyrobit monogramy, erby, takřka cokoli. Květa Rejmanová nám vychází vstříc a jsme s její prací velice spokojeni. Myslivci žádají například řezbu svého loveckého psa nebo úlovku, případně zvěře, kterou mají ve své honitbě. Mají cit pro detail a vztah k přírodě. Zakázky často ovlivňují manželky myslivců, které chtějí, aby trezor doplňoval nábytek, protože klasicky vypadající trezor hyzdí obývací nebo lovecký pokoj, nebo například kancelář. Opláštěný trezor je bezpečný a pěkný, a stává se součásti interiéru. Navíc takto uschované zbraně jsou uloženy v komfortním prostředí.
Samozřejmě se nemůžeme vyhnout otázce na cenu pláštění.
Když dodáváme trezor s opláštěním tak říkajíc na klíč, cena se odvíjí od ceny trezoru, dále druhu dřeva, naší práce a nakonec od ceny řezby.
Příští rok oslavíte dvacet let od založení truhlářství. Udržet a vést firmu tak dlouho není snadné. Máte nástupce, který po vás převezme živnost?
Firmu jsem předal svému synovi Jiřímu již v roce 2001, když jsem začal mít zdravotní problémy. Vyměnili jsme si posty, Jiří převzal místo šéfa a majitele, já se stal jeho zaměstnancem. Dnes jsem na důchodu, ale stále funguji jako poradce a příležitostně pomáhám v dílně
V úvodu jste zmínil, že jste myslivec. Převzal jste zálibu k přírodě a myslivosti od někoho z rodiny?
Myslivec byl děda z Borové, jehož si pamatuji ho jako kluk. Myslivec je taky můj starší bratr Vít, který mě k myslivosti přivedl a 40 let zastával funkci hospodáře. Zkoušky jsem složil v roce 1971. Jsem člen MS Osík. Jsme tady vysloveně polní honitba, býval zde dostatek drobné zvěře a lišek. Díky liškám jsem se dostal k lovu trofejové zvěře. Divočáci se tady vyskytují jen v létě. Drobná, zajíc a bažant se už asi 15 let nestřílí, máme srnčí, kachny a škodnou. Když jsem začínal s myslivostí, na honě jsme ulovili třeba 360 zajíců. Kde jsou ty časy...
Můžete se pochlubit nějakými zajímavými úlovky?
V Osecké honitbě jsem ulovil přes padesát srnců, pět jezevců a přes sto lišek. Přes lišky jsem se dostal do honitby vojenských lesů k odstřelu vzácnější trofejové zvěře, dvou jelenů, tří muflonů a tří daňků.
Vychováváte si ve sdružení pokračovatele?
Před dvaceti lety jsem vedl myslivecký kroužek, který skončil činnost v roce 1989 a teď, před dvěma lety, když mi začínají dorůstat vnoučata, jsem se ujal vedení kroužku znovu. Jsme jediný myslivecký kroužek v okrese, máme deset stálých členů kluky i holky ve školním věku, kterým se snažíme maximální věnovat. Kromě vedení kroužku píši mysliveckou kroniku a vedu foto album. Máme zakládací listinu sdružení z roku 1902, tehdy to byla střelecká společnost. Od padesátých let vedeme mysliveckou kroniku a třetí foto album. Podařilo se nám shromáždit a uchováváme archiválie dokládající celou dobu existence našeho sdružení.
Máte loveckého psa?
Psa mám od začátku a nedovedu si představit, že bych ho neměl. Celý život jsem měl angličany, irského setra, tři gordon setry a teď mám velkého münsterlandského ohaře. Na škodnou jsem měl také jezevčíka a jagteriera.
Jaké používáte lovecké zbraně?
Mám kozlici ZH ráže 16/16 a výměnný svazek hlavní v rážích 7x57R/16. Teď mám novou kulovnici ráže 7x57, vyrobenou ještě ve Zbrojovce Brno.
V Lysé nad Labem jsem viděl v mysliveckém oděvu taky vašeho syna. Pokračuje rodina v myslivecké tradici?
Myslivci jsou kromě bratra také syn Jiří a synovec.
Jiří Drábek mladší
Jiří Drábkovi mladšímu je 33 let, a stejně jako jeho letos dvaašedesátiletý otec se vyučil truhlářem. Později si vzdělání doplnil maturitní nástavbou. Jak říká, dělá především v dílně a rovněž se musí starat nutné a nezáživné papírování. Myslivec je od roku 1994 a pokračuje v tátových šlépějích. „Když jsem byl malý, říkal jsem, že chci být truhlář, myslivec a jednatel sdružení, jako táta,“ přidává se k našemu rozhovoru. „Truhlář jsem, myslivec taky a nedávno, po tátovi, jsem se stal jednatelem. Bohužel na myslivost nemám moc času, chodím pravidelně na brigády, podle času na posed nebo na škodnou. Do lesa se chodím spíš odreagovat, než honit trofeje. Především se musím věnovat firmě. Ve sdružení děláme každý rok myslivecký ples. Má tradici už 47 let a v poslední době jsem se začal podílet na jeho přípravě. Mám uloveného srnce, nějaké lišky a další škodnou. Se psem je to horší. Měl jsem gordona. Když mi po patnácti letech dosloužil, tak jsem si kvůli práci dalšího psa nevzal. Ale do budoucna bez psa nezůstanu. Lovím brokovou jednuškou Brno ZBK 110 ráže 16, kozlicí ZH ráže 12 a lehkou kulovnicí Brno ZBK 110 ráže 222 Remington. S manželkou máme rok a půl letou dceru. Rád bych, aby měla přírodu ráda a třeba ještě dostane bratříčka.“
Stačíte při své práci vnímat zájem médií o myslivost?
Pozitivně hodnotíme především seriál 1000 let myslivosti. Je to povedený seriál, který ukazuje myslivost se všemi problémy i úspěchy. Kriticky hodnotíme jednostranně zaměřené novináře, kteří si všímají výhradně nešvarů, mysliveckých i jiných a nepíší o něčem, co se povedlo a co je dobré a přínosné. Když se myslivci objeví na DVD, většinou pouze střílí a střílí. Chybí nám tam alespoň malý celkový pohled na myslivost, příprava lovu, vzdání pocty zvěři, péče o zvěř a dodržování tradic. Laik a všichni nezasvěcení vidí na výstavách především trofeje a pamatují si střílení, což je špatné. Bohužel nikdo nenatočí, jak jde myslivec do lesa se senem na zádech. Vše krásné co lovu předchází, co je po lovu, s lovem a myslivostí spojeno se nikde neobjeví. Zprávy z televize a novin se nevěnují, zprávám hovořícím o stržení zvěře psem, škodách způsobené zemědělskou mechanizací nebo zvěři poražené auty. Píší jen o zastřelených psech, ačkoli nemají ve volné honitbě co dělat, případně když se něco nepovede. Jediná možnost jak zlepšit názor na myslivost a myslivce je působit na lidi a vychovávat je ve vztahu k přírodě. To je především náš cíl, který sledujeme v mysliveckém kroužku. Děti, které o myslivosti mluví, zase vychovávají členy své rodiny a rodiče ke vztahu k přírodě.
Máte u vás problémy s pytláky?
U nás máme málo zvěře, takže problémy s pytláky zatím naštěstí nemáme. Spíš nám sem tam někdo pustí psa na rybník, kde plaší vypuštěná káčata. Největší paseku teď udělal nový zákon. Už jsem slyšel, že myslivecká stráž má strach někoho kontrolovat. Pytláci mají moderní zbraně, noční vidění a zákon je pro ně pouze kus papíru.
Myslivci myslivcům
Ačkoli v truhlářství Jiřího nebo spíše otce a syna Drábkových dokáží vyrobit cokoli ze dřeva, vyrábí taky kuchyně, jakýkoli nábytek, pergoly, schody a další věci. Oba však hrdě říkají, že pláštění trezorů je vlajková loď jejich firmy. Jako dlouholetí a zkušení myslivci se při výrobě pláštění trezorů dokáží vcítit do touhy zákazníků a pochopit potřeby myslivců. Na jejich práci je to znát...
Text a snímky Pavel KLOZÍK