Před nedávnem jsem narazil v jedné z pražských prodejen s loveckými potřebami a zbraněmi na krabičky s náboji, které měly zcela mě dosud neznámý potisk. Člověk nemůže znát všechno, ale měl by se o to snažit. Takže jsem dvě krabičky zakoupil a začal zkoumat, co jsou vlastně zač.
Výrobcem nábojů je italská firma Cheditte z Livorna. Tuto firmu jsme si vždycky spojoval s výrobou brokových nábojů a případně komponentů pro jejich přebíjení. V tomto oboru je firma zavedeným výrobcem, dokonce jedním z předních evropských výrobců, ale v oblasti kulové munice je referencí poskrovnu a zdá se pro firmu je to poměrně nové pole působnosti.
Nabídka kulových nábojů je nepříliš široká a omezuje se na nejběžnější ráže. Náboje do krátkých palných zbraní pominu, nemyslím, že by pro lovecké účely měly v Česku nějaký význam. Náboje do kulovnic jsou omezeny podle katalogu pouze na čtyři ráže: 222 Remington (v jediné laboraci), 223 Remington (v jediné laboraci), 308 Winchester (2 laborace – střela 150 a 170 grainů – tj. 10,2 a 11,0 gramu) a 30-06 Springfield (dvě laborace – střela 180 a 170 grainů, tj. 11,7 a 11,0 gramu). Já jsem s ohledem na dostupnost kvalitní testovací zbraně nakonec zvolil náboje v ráži 308 Winchester s klasickou poloplášťovou střelou 150 grainů.
Než jsem začal náboje testovat, podíval jsem se, jaké informace Cheddite o své munici poskytuje. Firma je na svých stránkách poměrně hodně otevřená z hlediska laborací své munice a celkově to na mě dělá dojem, že v případě kulového střeliva zastává „přebíječský přístup“. Na tom ovšem nemusí být vůbec nic špatného, začínaly tak mnohé slavné firmy, vysoko mezi nimi dnes ční americký Hornady. V mém pojetí „přebíječský přístup“ znamená, že firma poskytuje o svých laboracích maximum informací a že výroba nábojů probíhá ve velmi pečlivě řízených podmínkách. Výsledkem pak mohou být náboje, které mají dobrý, respektive velmi dobrý přesnostní potenciál a odchylky mezi jednotlivými náboji i výrobními sériemi jsou minimální.
Cheddite svoje náboje laboruje francouzskými prachy Vectan, které se většinou vyznačují čistým hořením a minimem usazenin v hlavni. To není tak překvapivé, Cheddite je totiž součástí nadnárodní skupiny Sofisport, která obsahuje i výrobce prachů Vectan.
U střel jsou informace již podstatně skromnější, ale překvapilo mě, že pro náboje 30-06 a 380 nabízí laboraci s „polomonolitickou“ 170 grainů těžkou střelou GROM z produkce muničky Prvi Partizan ze srbské Užice. Zdá se, že v případě Chedditu se jedná o jakousi formu „jadranské spolupráce“, protože i poloplášťové střely nabízené v katalogu vypadají hodně podobně jako střely, které Prvi Partizan nabízí na svých stránkách.
Kdo dělá nábojnice nevím, dnová razidla mnoho vodítek neposkytují. Skoro by se chtělo spekulovat, že by to mohla být firma Fiocchi, protože nábojnice jsou niklované, ale Fiocchi nenabízí náboje do kulovnic. Prvi Partizan niklované nábojnice nenabízí, ovšem niklování je poměrně jednoduchá technologická úprava, kterou může udělat v podstatě kdokoliv a kdekoliv. Jinak niklování někdo vnímá jako spíš estetickou záležitost, faktem ovšem je, že niklované nábojnice lépe odolávají korozi (povrchové oxidaci). Když se podívám kolem sebe, pak není nic až tak úplně mimořádného, že se setkám u lovců ještě s náboji Sellier & Bellot v „hnědých krabičkách“, které byly vyrobeny před mnoha a mnoha lety. Uživatel prostě nakoupil náboje do zásoby, aby se vyhnul problému změny nastřelení mezi jednotlivými výrobními sériemi. A protože spotřeba nábojů v lovecké praxi není příliš vysoká, zásoba může mít nečekaně dlouhou životnost. A tady se niklování projeví jednoznačně příznivě.
Delaborace 10 nábojů a proměření nábojnic neukázaly žádný problém. Délka nábojnice kolísá v rozmezí asi 0,03 mm, to je hodnota, kterou najdete prakticky u všech solidních výrobců nábojnic. To samé jsem zjistil o celkové délce náboje. Nabíjecí schopnost jsem prověřil vkládáním nábojů do komor tří kulovnic – CZ 550, Mannlicher Classic a Sako 85 Bavarian. Zde problém také nebyl, u zbrusu nového Saka jsem zaregistroval o trochu větší odpor při zamykání závěru, ale to přičítám nezaběhnutosti zbraně.
Jediný komponent náboje, který jsem neprověřil, byly zápalky. Nebylo podle čeho. Firma Cheddite sice vyrábí i vlastní zápalky, ale jenom do brokových nábojů. Kulové zápalky nenabízí. V blízkosti jsou dva zdroje, italská Fiocchi a již zmíněný Prvi Partizan. U zápalek z Prveho Partizanu jsem na internetu nalezl zmínky, že jsou poměrně hodně korozívní. Takže asi bych doporučoval pro jistotu nepodceňovat po střelbě čištění zbraně. Ať již ale zápalky vyrábí kdokoliv, nebyl s nimi během testu sebemenší problém.
Delaborované náboje jsem také zvážil a proměřil. Průměr střely je 7,82 mm se směrodatnou odchylkou 0,013 mm. Průměrná hmotnost střely byla 9,72 gramu (150,4 grainu) kolísala se směrodatnou odchylkou 0,021 gramu. Navážka prachu kolísala se směrodatnou odchylkou 0,012 gramu (0,18 grainu), to sice není nijak zázračné, ale ani nijak špatné. Celkově naměřené hodnoty vykazují znaky lepší běžné sériové produkce a ukazují na péči, věnovanou kompletaci náboje.
Jako referenční vzorek jsem vzal náboje Wichester Super-X Silvertip se střelou těžkou 180 grainů. Také tady je průměr střely 7,82 mm se směrodatnou odchylkou 0,009 mm, navážka prachu měla směrodatnou odchylku 0,014 gramu (0,21 grainu). Průměrná hmotnost střely byla 11,73 gramu (181,0 grainu) a kolísala se směrodatnou odchylkou 0,018 gramu. Rozdíly naměřených hodnot obou druhů munice jsou celkem malé, trochu mě překvapila vyšší směrodatná odchylka navážky prachu v případě nábojů Winchester, ale to nemusí být nijak rozhodující. Mnohem větší význam má v takovém případě rychlost hoření prachu a jeho citlivost na kolísání hmotnosti navážky.
Ověřil jsem také hermetičnost nábojů. Vzal jsem po třech nábojích od každého druhu, přesně je zvážil a pak nechal přes noc v misce s vodou (hloubka asi 15 cm vodního sloupce). Pak jsem náboje vyjmul z vody, papírovým ubrouskem pečlivě osušil a znovu vážil. Hmotnost všech nábojů se během ponoření nezměnila, nedošlo tedy k průniku vody k prachové náplni. To potvrdila i skutečnost, že při měření rychlostí střel tyto náboje nevykázaly žádnou anomální hodnotu.
Nyní tedy konečně nastal čas vyrazit na střelnici a zjistit, co vlastně v nábojnici skutečně dříme. Jako testovací zbraň jsem zvolil zbrusu nové přítelovo Sako 85 Bavarian s hlavní dlouhou 57 cm a stoupáním vývrtu 280 mm, osazené zaměřovacím dalekohledem Zeiss Diavari 2,5-10x50. Napřed jsme na vzorku 10 nábojů změřili rychlost střel v2,5 (m.s-1). Měřili jsme ji hradly Oehler 35 se třemi čidly na bázi 604,8 mm. Výsledky měření ukazuje přehledně připojená tabulka.
Především nelze porovnávat absolutní hodnoty rychlostí a energií střel, tady jsou oba náboje odlišné. Zajímavější je směrodatná odchylka naměřených rychlostí, která je u obou nábojů skoro stejná. Ve spojení se skutečností, že oba náboje mají střely s velmi malými hmotnostními odchylkami, lze usuzovat, že i jejich přesnost bude přibližně stejná. To potvrdily i nástřelky na 100 metrů. Oba náboje shodně vykazovaly pětiranné nástřelky o průměru opsané kružnice asi 3 cm. Pro lovecké účely je to zcela dostačující přesnost i pro lov menší spárkaté zvěře, jako je srnčí nebo mladá černá zvěř, podle mého názoru až do vzdálenosti vysoko přesahující 250 metrů (pokud na takovou vzdálenost vůbec chcete na živou zvěř střílet a umíte to).
Dalším testem bylo chování střely po dopadu. Tady jsem jako zkušební materiál použil staré telefonní seznamy, z důvodu zjednodušení manipulace jsem použil suché seznamy. Ty umožňují poměrně realistickou představu o deformaci střely ve zvěřině, respektive jsou ke střele mírně náročnější (kladou jí vyšší odpor, a pokud střela uspěje v suchém papíru, uspěje s vysokou pravděpodobností i ve zvěřině). Dávají ale výrazně nereálnou (menší) průbojnost. Do seznamů jsme stříleli ze vzdálenosti asi 5 metrů. Hodnoty průbojnosti byly asi 270 mm pro náboje Cheddite a 335 mm pro Winchestery, měřeno na špičku střely. V obou případech se jedná o hodnoty, které jsou plně postačující i pro lov nejtěžší zvěře, jaká se v ČR (a vlastně v Evropě vůbec) vyskytuje.
Z hlediska deformace střel měla navrch jednoznačně munice Winchester. Její střely zůstávaly prakticky vcelku, typicky si střela udržela 75 – 80 % své původní hmotnosti, přitom předek střely se deformoval do hřibovitého tvaru o přibližném průměru 16 mm. Střely Cheddite se v seznamech rozpadaly na 2-3 díly, většinou navzájem hmotnostně velmi podobné. Jejich součtová hmotnost pak byla kolem 90 % původní hmotnosti. Ačkoliv tedy dochází k rozložení střely, nejedná o rozpad na malé střepinky, které znehodnocují zvěřinu a působí obecně spíš rozsáhlá mělká poranění a nemají dostatečnou průbojnost. Nižší průbojnost střel Cheddite je přitom v dobrém souladu s fragmentací střely, která se rozpadne pouze na několik větších kusů a ty si podrží dostatečnou průbojnost a ranivý účinek.
Pokud tedy mám stručně shrnout vše, co jsem během testu nábojů zjistil, tak náboje Cheddite 308 Winchester s poloplášťovou střelou 158 grainů jsou velmi slušně vyrobené náboje, které mají dobré předpoklady pro přesnou střelbu. Jejich střely nejsou sice nejnovější high-tech výkřik dnešní doby, ale je to dobře vyrobená, dobře funkční, konzervativní konstrukce. I v porovnání s jinak prémiovou municí Winchester náboj Cheddite nevyšel nijak zle. Rozhodující tedy je asi dostupnost a cena. Dostupnost ohodnotit neumím, tu si ve vztahu ke svému místu působení musí vyhodnotit čtenář sám; cena se zdá být docela přijatelná. Je tedy o čem přemýšlet.
Ing. Martin HELEBRANT