Autoři této statě, stejně jako celá myslivecká veřejnost, nežijí ve vzduchoprázdnu, a tudíž jim neuniklo, že od 1. ledna 2010 nabyla účinnosti zcela nová norma, upravující oblast trestního práva hmotného, konkrétně zákon č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník). Stejně tak jsme oba vnímali poměrně bouřlivou a vášnivou diskuzi, jež se rozpoutala i na stránkách časopisu Myslivost a která souvisela s novou úpravou trestného činu pytláctví.
Onu diskuzi odstartovala dikce ustanovení § 304 zák. č. 40/2009 Sb. – trestní zákoník, v němž je nová úprava trestného činu pytláctví zakotvena. Katalyzátorem mnohdy značně kontroverzních názorů z řad myslivců bylo nepochybně to, že nejen mnohá média, ale i některé subjekty, které mají myslivost ve svém názvu, v souvislosti s touto změnou šířily mezi mysliveckou i nemysliveckou veřejností informace, z nichž by bylo možno usoudit, že po 1. 1. 2010 se pytláctví stalo fakticky nepostižitelné, nebo alespoň beztrestné prostředky trestního práva.
V reakci jak na novou úpravu trestného činu pytláctví, tak na ony výše zmíněné zvěsti stran toho, že pytláci si budou nyní v našich honitbách organizovat beztrestně společné lovy, bychom si dovolili uvést několik stručných postřehů, odrážejících náš náhled na celou problematiku.
Předtím, než se dostaneme k meritu věci, konstatujeme, že jsme samozřejmě vnímali názory, které se k tématu objevily i na stránkách tohoto periodika, ať již z pera Alexandra Šímy (Myslivost 3/2010 a 4/2010) nebo Pavla Hájka (Myslivost 4/2010). Sřadou v těchto článcích vyslovených názorů nelze než souhlasit.
Na samotný úvod musíme upozornit, že to, co bude níže uvedeno, je pouze naším právním názorem (a to nikoli z alibismu, ale proto, že z vlastní zkušenosti velmi dobře víme, že právo není a nikdy nebude exaktní vědou, v níž by bezvýjimečně platilo, že dvě a dvě jsou čtyři). Tím chceme říci, že do doby, než bude soudní praxe případně sjednocena Nejvyšším soudem ČR, popř. Ústavním soudem, se může stát, že při posuzování konkrétního jednání, které bude vykazovat znaky trestného činu pytláctví ve smyslu § 304 zák. č. 40/2009 Sb., mohou být právní názory orgánů činných v trestním řízení (policie, státního zastupitelství či soudů) v konkrétní věci v jednotlivých regionech jiné.
Je třeba bohužel přiznat, že zákon č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník) situaci pro ochranu zvěře proti pytlačení, a potažmo pro myslivost jako takovou, oproti úpravě před 1. 1. 2010, zkomplikoval. Ovšem i přes nesporné zhoršení stavu situaci nevnímáme v tak černých barvách, jak byla vylíčena v mnohých médiích, či jak ji vykresluje řada našich myslivců ve svých příspěvcích na nejrůznějších mysliveckých diskusních fórech. Je skutečností, že současná právní úprava trestného činu pytláctví, tak jak je zakotvena v ustanovení § 304 trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, je pro pachatele tohoto trestného činu příznivější, než byla právní úprava platná a účinná do 31. 12. 2009. Byť se nedomníváme, že dopady nového trestního zákoníku budou pro myslivost v naší zemi zásadně fatální, přesto se domníváme, že by bylo vhodné podporovat snahy o návrat k právnímu režimu platnému a účinnému před 1. 1. 2010.
K posouzení rozdílů mezi právní úpravou trestného činu pytláctví podle stavu do konce roku 2009 a od začátku roku 2010 je vhodné provést alespoň stručné porovnání těchto úprav. Pokusíme se tedy na obou skutkových podstatách demonstrovat nejzásadnější rozdíly.
Do 31. 12. 2009 platila právní úprava daná zák. č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravoval trestný čin pytláctví v ust. § 178a trestního zákona. Základní skutková podstata – tedy definice toho, co bylo považováno za jednání, kterým bylo možno naplnit zákonné znaky trestného činu pytláctví, zněla takto :
Kdo neoprávněně lovízvěř, nebo ryby, nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede, nebo přechovává zvěř nebo ryby neoprávněně ulovené, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, nebo peněžitým trestem, nebo zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
Nová právní úprava, platná a účinná od 1. 1. 2010, definuje základní skutkovou podstatu trestného činu pytláctví v ust. § 304 odst. 1 trestního zákoníku takto :
Kdo neoprávněně ulovízvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné, nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo přechovává neoprávněně ulovenou zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
S přihlédnutím k dříve publikovaným příspěvkům v tomto časopise lze zjednodušeně konstatovat, že oproti původní právní úpravě, platné a účinné do 31. 12. 2009 došlo od 1. 1. 2010 ke dvěma změnám.
První změnou je formulace „uloví zvěř nebo ryby“, oproti původní dikci ve znění „loví zvěř nebo ryby“. Na první pohled by tento významový posun mohl znamenat, že trestné bude až dokonané ulovení zvěře nebo ryb, tedy skolení zvěře či chycení ryby.
Fakticky tomu tak podle našeho názoru ovšem není. Předně si je třeba uvědomit, jak je vlastně definován pojem lov. Trestněprávní teorie i soudní praxe ustálila, že lovem se rozumí jakákoli činnost směřující ke skolení nebo chycení zvěře nebo ryb. Podle našeho názoru není třeba na této definici lovu ničeho zásadního měnit, byť, jak bylo uvedeno výše, skutková podstata trestného činu pytláctví v ust. § 304 zák. č. 40/2009 Sb. doznala, oproti dikci § 178a trestního zákona ve znění zák. č. 140/1961 Sb., jistých změn. Pro úplnost je třeba dodat, že znak „neoprávněně uloví zvěř nebo ryby“ může být naplněn i na pozemcích nehonebních. V každém případě je však pro trestnost jednání třeba, aby pachatel lovil zvěř, tedy ne jakéhokoliv živočicha, ale pouze některého z živočichů uvedených v § 2 písm. c, d/ zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti. V praxi tedy nebude naplňovat zákonné znaky trestného činu pytláctví, pokud pachatel uloví kupř. některého ze zpěvných ptáků, kteří nejsou zařazeni mezi zvěř. Takové jednání by za splnění dalších podmínek mohlo případně naplňovat znaky některého z trestných činů uvedených v hlavě osmé zvláštní části zák. č. 40/2009 Sb., nicméně tato problematika není tématem tohoto příspěvku.
Vraťme se však k onomu pojmovému posunu ve výrazech „uloví“ a „loví“. Je neoddiskutovatelným faktem, že znaky tzv. dokonaného trestného činu pytláctví naplní pachatel až poté, co zvěř či ryby neoprávněně uloví, tedy v případě zvěře až poté, co ji skolí, popř. chytí. V této souvislosti je třeba si uvědomit, jednak to, co bylo uvedeno výše stran definice lovu, tedy že jde o jakoukoli činnost směřující ke skolení nebo chycení zvěře či ryb, a dále, že zák. č. 40/2009 Sb. – trestní zákoník - zná pojem tzv. pokusu trestného činu. V § 21 odst. 1 trestního zákoníku, který tento pojem definuje, je uvedeno, že pokus je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
V souvislostech, o něž se jedná, je klíčové ustanovení § 21 odst. 2 Trestního zákoníku, podle něhož je pokus trestného činu trestný podle trestní sazby stanovené za dokonaný trestný čin. Tedy laicky řečeno, i když pachateli nebude možno prokázat, že zvěř či ryby neoprávněně ulovil, ale prokázáno bude, že vyvíjel jakoukoli činnost, směřující ke skolení nebo chycení zvěře či ryb, bude za splnění dalších podmínek v takovém případě ohrožen stejnou trestní sazbou a tedy stejným trestem, jako pachatel dokonaného trestného činu. Existuje dokonce rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (R 1/1998 – I), podle něhož je dokonaným trestným činem pytláctví jednání spočívající v tom, že pachatel jezdil po honitbě se záměrem vyhledat a skolit zvěř s tím, že je nerozhodné, zda se dostal do kontaktu se zvěří, či zda se tam v kritickou dobu zvěř vůbec nacházela. Je samozřejmě pravdou, že po 1. 1. 2010 není možno tento judikát aplikovat v celé jeho šíři, nicméně podle našeho názoru v duchu tohoto rozhodnutí nic nebude bránit posouzení takovéhoto jednání pachatele jako pokusu trestného činu. Tedy změna provedená trestním zákoníkem po 1. 1. 2010, spočívající ve změně pojmu „loví“ na „uloví“, by podle našeho názoru neměla mít zásadní negativní dopad na trestnost pytláctví jako takového. V zájmu zachování objektivity však musíme dodat, že jsme se setkali i s názory opačnými. K tomu je třeba pouze zopakovat, že konečné slovo v tomto názorovém střetu bude mít až soud, posuzující jednání vykazující znaky trestného činu pytláctví.
Faktorem, který podle našeho mínění může výrazněji zkomplikovat trestnost pytláctví oproti stavu před 1. 1. 2010, je druhá významná změna provedená v definici základní skutkové podstaty trestného činu pytláctví. Tato změna spočívá v tom, že v ustanovení § 304 odst. 1 trestního zákoníku je uvedeno, že podmínkou pro právní kvalifikaci jednání pachatele jako trestného činu pytláctví je to, aby ulovená zvěř či ryby byla v hodnotě nikoli nepatrné. Ve smyslu ust. § 138 odst. 1, 2 Trestního zákoníku se hodnotou nikoli nepatrnou rozumí škoda dosahující nejméně částky 5000 Kč. Toto ustanovení je zcela jasné.
Komplikovanější ovšem bude, jak zjistit výši škody, která vznikla neoprávněným ulovením zvěře či ryb. Při stanovení výše škody se podle § 137 trestního zákoníku vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a na místě činu obvykle prodává. Tato definice není nikterak nová, neboť se z ní vycházelo při stanovení výše škody i před 1. 1. 2010, tedy před tím než nabyl účinnosti zákon č. 40/2009 Sb. Díky této legální zákonné definici je podle našeho mínění pro orgány činné v trestním řízení význam tzv. orientační tabulky hodnot zvěře, vytvořené Ministerstvem zemědělství, poněkud problematický. Je naprosto evidentní, že argumentace osoby, obviněné z trestného činu pytláctví, se bude, pokud se jedná o hodnotu neoprávněně ulovené zvěře či ryb, opírat o výše naznačené ustanovení § 137 trestního zákoníku. S ohledem na tyto skutečnosti se domníváme, že s pravděpodobností hraničící s jistotou bude při stanovení výše hodnoty neoprávněně ulovené zvěře či ryb pro orgány činné v trestním řízení rozhodující, jak bude tato hodnota stanovena v odborném vyjádření či ve znaleckém posudku. Stanoveni výše škody v každém konkrétním případě bude individuální a nezastíráme, že při stanovování výše škody mohou nastat problémy. Nicméně ty existovaly i před 1. 1. 2010.
Jak už jsme uváděli, je třeba přiznat, že právní úprava platná a účinná po 1. 1. 2010 je pro pachatele trestného činu pytláctví z pohledu naplnění zákonných znaků základní skutkové podstaty příznivější, neboť jednání pachatele bude vykazovat znaky trestného činu teprve za situace, pokud výše škody, v zásadě tedy hodnota neoprávněně ulovené zvěře či ryb, dosáhne alespoň částky 5000 Kč.
V této souvislosti jsme se již v různých diskusích setkali s argumentem, že právě díky oné zákonem definované minimální výši škody, která musí být pachatelem trestného činu pytláctví způsobena, nebude fakticky možno postihovat jednání, vykazující znaky pokusu tohoto trestného činu. V této souvislosti předně chceme znovu zdůraznit to, co jsme uváděli na začátku, totiž že právní názor orgánu činného v konkrétním trestním řízení nemusí být v každé konkrétní trestní věci stejný. Tím chceme říci, že nelze zcela vyloučit situaci, kdy v jednom případě bude obdobné jednání pachatele posouzeno jako pokus trestného činu pytláctví a v případě druhém dojde orgán činný v trestním řízení k závěru, že zákonné znaky pokusu tohoto trestného činu naplněny nebyly. Nicméně takové situace je skutečně třeba posuzovat případ od případu a neexistuje nějaký obecně platný vzorec, podle něhož by bylo možno takováto jednání posuzovat.
Přes výše uvedené si troufáme říci, že bez ohledu na nutnost prokazovat výši škody by mělo být jako pokus trestného činu pytláctví posuzováno jednání pachatele, spočívající v pohybu s nabitou zbraní po honitbě a aktivním vyhledávání zvěře v úmyslu zvěř lovit. Je totiž nutno mít na paměti, že předmětem pytlačení se v drtivé většině stává zvěř spárkatá, a pytláci se po honitbách pohybují zpravidla s kulovnicemi, navíc mnohdy s nejrůznějšími úpravami - tlumiče, noktovizory apod., přičemž tyto doplňky mají většinou charakter zakázaných doplňků zbraně. Za takovéto situace je podle našeho právního názoru evidentní, že úmysl takto vyzbrojeného pachatele směřuje k ulovení minimálně jednoho kusu spárkaté zvěře, jehož hodnota by podle našeho nejhlubšího přesvědčení měla vždy minimálně dosáhnout částky 5000 Kč. Podle našeho názoru by se hodnocení výše škody, jako znaku skutkové podstaty trestného činu pytláctví nemělo omezovat pouze na vyčíslení tržní hodnoty zvěřiny. Nicméně, jak jsme již též shora uváděli, při stanovení výše škody bude velmi pravděpodobně nutno vycházet ze znaleckého posudku či odborného vyjádření.
Pokud se jedná o trest, který hrozí pachateli trestného činu pytláctví spáchaného v oné tzv. základní skutkové podstatě, pak zde oproti stavu před 1. 1. 2010 došlo pouze k jedné, nikterak významné změně. Stejně jako do 31. 12. 2009 je i nyní takový pachatel ohrožen trestní sazbou trestu odnětí svobody až na dvě léta, a dále mu může být uložen trest zákazu činnosti, či trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Oproti stavu před 1. 1. 2010 pouze není v příslušném zákonném ustanovení obsažena možnost uložení peněžitého trestu. Je tedy zjevné, že bude-li pachatel uznán vinným trestným činem pytláctví, pak mu i v současné době hrozí fakticky stejný trest jako před 1. 1. 2010.
Jen stručně je třeba se zmínit o tom, že ustanovení § 304 obsahuje i druhý odstavec, v němž je popsána tzv. kvalifikovaná skutková podstata, což je, laicky řečeno, jednání, které také vykazuje zákonné znaky trestného činu pytláctví, ovšem je jednáním závažnějším, a proto je zákonodárce sankcionuje přísněji.
Ve smyslu ust. § 304 odst. 2 trestního zákoníku bude trestem odnětí svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem, nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty pachatel potrestán pokud:
a) spáchá čin uvedený v odstavci jedna jako člen organizované skupiny,
b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného větší prospěch,
c) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost chránit životní prostředí,
d) spáchá-li takový čin zvlášť zavrženíhodným způsobem, hromadně účinným způsobem, nebo v době hájení, nebo
e) byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Oproti předchozí právní úpravě došlo ke změně v tom, že je nově pro trestnost ve smyslu § 304 odst. 2 písm. b) zák. č. 40/2009 Sb. požadováno získání většího prospěchu – tedy ekvivalentu částky dosahující nejméně50 000 Kč. V původní úpravě se hovořilo pouze o majetkovém prospěchu, bez specifikace jeho výše.
Porovnáme-li citovanou dikci ustanovení § 304 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb. s dikcí § 178a odst. 2 trestního zákona ve znění zákona č.140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, zjistíme, že aktuálně platná a účinná právní úprava je pro potenciální pachatele přísnější. Na rozdíl od zmíněného § 178a odst. 2 trestního zákona je totiž sankcionováno též opětované páchání trestného činu pytláctví a rovněž i spáchání tohoto trestného činu osobou, která má zvlášť uloženou povinnost chránit životní prostředí. Je tedy zjevné, že těmito ustanoveními lze sankcionovat širší okruh jednání, než tomu bylo za účinnosti trestního zákona ve znění zákona č. 140/1961 Sb.
Můžeme tedy uzavřít, že je pravdou, že současná právní úprava trestného činu pytláctví je oproti právní úpravě předchozí pro ochranu zvěře méně příznivá. Na druhé straně podle našeho názoru i aktuálně platný a účinný zákon umožňuje sankcionovat jednání potenciálních pytláků. Není tedy podle našeho mínění na místě šířit poplašné zvěsti o tom, že po 1. 1. 2010 je pytláctví fakticky nepostižitelné. Jak jsme již opakovaně uváděli, důležité bude, jak si s novou úpravou trestného činu pytláctví poradí soudní praxe. Nám myslivcům nezbývá než doufat, že orgány činné v trestním řízení zvolí takový výklad zákona, který bude příznivý zvěřia tím pádem i celé myslivosti a společnosti.