Jak dále v ČMMJ z pohledu předsedy
Logicky na závěr seriálu vyjádření se jednotlivých členů Myslivecké rady k současnému dění v Českomoravské myslivecké jednotě jsem nechal prostor pro samotného předsedu Českomoravské myslivecké jednoty Ing. Jaroslava Palase.
I jeho jsem, podobně jako v předchozích rozhovorech členy Myslivecké rady, požádal nejprve o jakési ohlédnutí za uplynulých pět let funkčního období v čele Myslivecké rady.
Pane předsedo, sám vidíte situaci z nejvyšší pozice v rámci ČMMJ, jste účasten mnoha jednání a diskuzí, z pozice předsedy slyšíte a koordinujete názory a náměty jednotlivých předsedů odborných komisí, měl byste tedy mít co nejobjektivnější pohled. Přece jen než zajdeme do odborné problematiky, jak vidíte po pěti letech vaše zvolení do funkce předsedy?
Do funkce předsedy Českomoravské myslivecké jednoty, o.s. jsem byl zvolen před pěti lety. Byla to pro mě významná změna, ale i zásadní výzva. Nejvíce zavazující byla pro mě skutečnost, že jsem převzal funkci předsedy ČMMJ po české a evropské myslivecké legendě – Prof. Ing. Josefu Hromasovi, CSc., který pro mě a jistě i ostatní myslivce je synonymem spojeným s transformací a vedením ČMMJ po roce 1989. Nicméně jsem převzal vedení ČMMJ v době, kdy bylo zcela nutné rozhodnout, jak dále naložit s neprosperujícím Interlovem Praha, s.r.o. a rozhodnout, jaký bude následující vývoj Halali, všeobecné pojišťovny, a.s. Také složení nové Myslivecké rady ČMMJ bylo z větší části z nových členů a bylo nutné se nejen rychle zorientovat a zapracovat, ale i převzít na sebe zodpovědnost z budoucích, často nepopulárních, rozhodnutí.
Co se tedy podle vašeho názoru podařilo pozitivního prosadit v rámci struktury samotné ČMMJ a co v rámci vztahu ČMMJ vůči státní správě, jiným zájmovým a společenským organizacím a jiným subjektům?
Jako velice zdařilou považuji transformaci společnosti Interlov Praha, s.r.o. Byly ukončeny neefektivní aktivity této společnosti, ztrátové závody byly v rámci řízené likvidace prodány v transparentních aukcích a majetek byl přeměněn na finanční prostředky, které jsou deponovány na výhodně úročených dlouhodobých účtech a připraveny pro cílené využití Interlovu i ČMMJ. Interlov se přetransformoval na servisní společnost ČMMJ a v současné době rozvíjí své obchodní aktivity i směrem k okresním mysliveckým spolkům, mysliveckým sdružením a jednotlivým členům ČMMJ, popř. i nemyslivecké veřejnosti.
Pozitivně vidíte i změny u pojišťovny Halali?
Ano, určitě, významné změny nastaly i u Halali, všeobecné pojišťovny, a.s. Pojišťovna změnila svou filozofii a připravila pro členy ČMMJ bezkonkurenční podmínky mysliveckého pojištění. Můžeme garantovat, že v současné době není na českém trhu tak kvalitní pojišťovací produkt, s tak širokým spektrem ostatních služeb, a za tak příznivou cenu jako má naše pojišťovna Halali. Je jen otázkou času, kdy všichni, kdo se nechali strhnout „lacinými“ lákadly jiných pojišťoven, pochopí výhody našich pojistných podmínek.
V rámci stanovených úkolů, které nám uložil III. sjezd ČMMJ, ale především z důvodu udržení stabilní kvality většiny okresních mysliveckých spolků a zdokonalení služeb pojišťovny Halali se podařilo prosadit zvýšení členských příspěvků. Byl to úkon, který mezi členy ČMMJ vyvolal mnoho emocí, nicméně většina z nás pochopila, že pokud chceme zachovat kvalitní myslivecký servis přímo v regionech, bylo nutné na podporu OMS takovýto nepopulární akt prosadit.
A jak v jednáních se státní správou?
V rámci předchozích pěti let se významně prohloubila spolupráce se státní správou na všech úrovních. Je potěšující, že naši zástupci pravidelně komunikují se Zemědělským výborem Parlamentu ČR a především jeho Podvýborem pro včelařství, rybářství a myslivost. Příkladná spolupráce je s ministerstvy, především Ministerstvem zemědělství do jehož gesce spadá myslivost v ČR a většina našich aktivit, postupně se zlepšuje i spolupráce s Ministerstvem životního prostředí, které zastupuje ČR v mysliveckých otázkách v Evropské komisi, popř. s Ministerstvem pro místní rozvoj, jež podporuje rozvoj venkova. Nebývalá je spolupráce na nejvyšší úrovni s Lesy ČR, s.p. a Vojenskými lesy a statky, s.p., jsou to významní partneři mnoha mysliveckých akcí a aktivit, které pořádá ČMMJ.
V podstatě mohu konstatovat, že se v posledních pěti letech jak v MR ČMMJ, na sekretariátu ČMMJ a OMS ČMMJ, tak především v aktivitách a propagaci české myslivosti událo mnoho pozitivních změn, které přispívají ke zlepšení celkového náhledu nejen na ČMMJ, ale na myslivce jako takové.
Život ale není jen o úspěších, má i tu druhou stranu mince. Co se z Vašeho pohledu naopak nepodařilo, co ČMMJ dlouhodobě trápí a co by potřebovalo přednostně řešit, změnit, vyjednat?
Odpověď na tuto otázku začnu poměrně vše říkající frází: „Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem!“ Tím chci naznačit, že ať já, kdokoliv z Myslivecké rady, ze Sekretariátu ČMMJ či celé ČMMJ udělá cokoliv, vždy se najde někdo, kdo je nespokojen, kdo to haní, či kdo má pocit, že jsme mohli udělat mnohem více… Nikdo není dokonalý, ale především ne vždy je vše tak jednoduché, jak se zdá z prvního pohledu. Ani předseda ČMMJ, ani Myslivecká rada nemůže ze dne na den změnit něco, co se vymyslí při sklence dobrého vína na lovecké chatě. Vše má své vazby, souvislosti a postupy. Vždyť i já sám jsem si jako předseda Zemědělského výboru Parlamentu či jako ministr zemědělství neuvědomoval mnoho souvislostí, které mi došly teprve až jako předsedovi ČMMJ a které je v současnosti velice těžké změnit či upravit. Nicméně od toho je zde právě předseda ČMMJ, Myslivecká rada a Sekretariát, aby jednali na nejvyšších úrovních a vyjednávali co nejlepší podmínky pro ČMMJ a své členy. A pokud se to nepovede hned na poprvé, tak se nenechat odradit a pokračovat všemi možnými způsoby a postupy.
Souhlasím, že i kritik by si měl udržet zdravý nadhled, ale podle Vás, neobjevilo se v poslední době těch kritiků nějak moc?
Možná to tak vypadá a souvisí to s mojí další myšlenkou a přesvědčením, myslím si, že se opravdu nepodařilo a asi bohužel ani nepodaří změnit to, co bych nazval slovy „názorová malost“, a to názorová malost některých našich oponentů o významu, roli a jednotnosti ČMMJ. Uvědomme si, že naši významní předci, kteří před téměř devadesáti lety zakládali Československou mysliveckou jednotu, měli jeden hlavní cíl – sjednotit jednotlivé myslivecké a kynologické spolky, aby jednotně prosazovali své názory, a tím mohli ovlivňovat budoucí vývoj české myslivosti. Proto můžeme být dnes hrdi na naši myslivost, naše tradice, naši kynologii a naše postavení u státních úřadů.
A v této souvislosti mě právě mrzí dlouhodobě určitý odklon některých českých myslivců od klasických mysliveckých hodnot, soudržnosti, kolegiality. Česká myslivost byla vždy založena na spolupráci, na přátelském setkávání, na kolektivních akcích. Dnes se mnohem více prosazuje individualita, despekt z autorit a odborných zkušeností. Na druhou stranu se mnohem více uplatňuje sobeckost, závist a zášť. Devadesát procent problémů v myslivosti si myslivci dělají sami sobě. Třeba nedovedu pochopit, jak uvažují ti uživatelé honiteb, kteří odmítají mezi sebe vzít „na zkušenou“ mladé členy, adepty a absolventy lesnických škol, kteří jsou plni elánu a nemají myslivost, kde vykonávat. Což si nevidíme na špičku nosu? Když slyším takové argumenty, jako že nebude dost podílů zvěřiny, že jsou mladí jen „žhaví“ na ránu, či že mají špatné novopečené názory, tak je mi z toho smutno. Pak se nedivme, že je průměrný věk v mysliveckých sdruženích přes šedesát let! Kdo pak má plnit plán lovu v holé zvěři, kdo má lovit přemnožené divočáky a predátory, kdo bude v budoucnu nositelem tradic české myslivosti?
Nevidíte ale také někdy výrazy rezignace myslivců na dnešní dění?
Ale ano, vidím, a to mě moc mrzí, je to rostoucí nezájem o všeobecné myslivecké dění a narůstající neiformovanost. Nechtějte mě ale přesvědčovat, že jsou myslivci zahleděni pouze do sebe, že je nezajímá nic, co se děje za hranicemi jejich honiteb a že mají pocit, že za ně vyřeší problémy někdo jiný nebo. Je totiž hrozně jednoduché nadávat na poměry a přitom ustrnout na znalostech, které jsme získali před mnoha a mnoha lety při mysliveckém kurzu. Jak je možné, že se neustále setkávám s názory, které byly zastaralé již na konci minulého století? Jak je možné, že se většina členů ČMMJ dozvěděla o zvýšení členského příspěvku, až když šli vloni na podzim uhradit členství na svůj okresní myslivecký spolek, když téměř dva roky probíhala podrobná informativní kampaň na internetových stránkách ČMMJ, v časopise Myslivost, na Sborech zástupců ČMMJ, na aktivech předsedů a jednatelů ČMMJ a na okresních mysliveckých sněmech? Chápu, že volného času v dnešní hektické době stále ubývá, ale pokud chci něco zodpovědně a svědomitě dělat, a myslivost je vysoce odborné hospodaření v přírodě, musím se o to zajímat…
Vše co jste řekl ale úzce souvisí i s obrazem české myslivosti navenek, s pohledem nemyslivecké veřejnosti. Jak se za pět let změnilo postavení ČMMJ, resp. myslivců vůči nemyslivecké společnosti? Jaké aktivity by měla vyvíjet ČMMJ pro zlepšení svého obrazu na veřejnosti?
Zlepšení pozitivního pohledu na myslivost ze strany nemyslivecké veřejnosti bylo jedním z našich hlavních cílů po nástupu nové Myslivecké rady. Zcela zásadní obrat přišel po nástupu Dr. Kostečky na místo jednatele ČMMJ. Jemu se podařilo se svými kolegy po poměrně komplikovaných vyjednáváních prosadit na obrazovky České televize odborně naučný seriál Tisíc let české myslivosti, který je v současnosti vysílán již třetím rokem a má již téměř padesát dílů, mnoho pravidelných opakování a stále neutuchající zájem ze strany diváků. Tento seriál je vlajkovou lodí mediálních prezentací ČMMJ.
Své pravidelné diváky si získal i další oblíbený myslivecký pořad Myslivecký rok, vysílaný na Public TV, kde nás s koloběhem života v přírodě každých čtrnáct dní seznamuje známý autor příběhů o přírodě Václav Chaloupek. Tyto dva pořady představují nemyslivecké veřejnosti aktivity myslivců, o kterých většinou neměli ani tušení. Věřím, že pokud se nám bude dařit zajišťovat dostatečné množství finančních prostředků (a ty jsou poměrně značné) na tyto pořady, budeme mít skvělý nástroj, jak představovat veřejnosti českou myslivost v celé své kráse.
Pokud pomineme „krvavé“ zprávy z nešťastných událostí či odsouzeníhodných excesů některých „rádobymyslivců“, které bohužel naplňují čas od času všechna média, jistě mnozí zaznamenali i časté pozitivní informace o českých myslivcích a myslivosti. Pokud pronikneme do statistických údajů našich médií, tak za posledních pět let tvořily pozitivní informace o mysliveckých aktivitách více než čtyři pětiny všech zpráv. A to především i s aktivitami a přispěním většiny okresních mysliveckých spolků. Věřím, že takto nastavená cesta postupně bude zlepšovat celkový obraz u nemyslivecké veřejnosti.
Samozřejmě nemohu opomenout veškeré kulturní a společenské akce, které ČMMJ a OMS ČMMJ pořádají nebo spolupořádají nejen pro své členy, ale právě především pro nemysliveckou veřejnost. Ať již jde o myslivecké plesy, myslivecké výstavy, přehlídky trofejí ulovené zvěře, myslivecké dny, soutěže pro děti, kynologické, sokolnické, trubačské a střelecké akce apod., vždy se jedná především o prezentaci myslivosti pro veřejnost.
Buďme konkrétní, které proběhlé akce za posledních pět let lze podle Vašeho názoru považovat za reprezentující vhodným způsobem ČMMJ a české myslivce, kterými akcemi a počiny se může ČMMJ chlubit a proč?
Nerad bych vyvyšoval jednu akci nad druhou, protože všechny akce ČMMJ by měly být reprezentující a reprezentativní. Nicméně určitě mezi ty nejvýznamnější patří myslivecké výstavy Natura Viva v Lysé nad Labem s vyzdvižením Mezinárodní myslivecké výstavy Natura Viva 2009, jejíž součástí byla i Mezinárodní výstava trofejí. Dále pak Národní myslivecké slavnosti na Hluboké, Silva Regina a Světová výstava vývoje myslivosti v Brně 2010, Mistrovství Evropy v lovecké střelbě Kroměříž 2006, Země Živitelka v Českých Budějovicích, Reprezentační plesy ČMMJ, Zlatá srnčí trofej, Memoriály Karla Podhajského a Richarda Knolla a v neposlední ředě již zmiňovaný televizní seriál Tisíc let české myslivosti. Všechny tyto akce mají vysokou návštěvnost či sledovanost a prezentují pozitivní význam české myslivosti široké veřejnosti. Mají nejen kulturní, ale především vzdělávací význam a já věřím, že tomu bude tak i nadále.
Je krásném bavit o aktivitách myslivců a ČMMJ, ale vše musí probíhat na základě právních norem. Právě ony jsou určujícím základem, pro naše dění, zvláště základní Zákon o myslivosti je častým námětem diskuzí a debat. Ale nejen on. Jakožto bývalý poslanec, ministr a nyní možná budoucí senátor máte k zákonům a vyhláškám blízko, umíte se v nich dobře orientovat. Které zákonné normy, vyhlášky a předpisy by bylo vhodné změnit či upravit, do kterých by se naopak sahat zrovna nemělo?
Komentování a rozebírání zákonů a jejich prováděcích předpisů, které souvisejí s myslivostí, by vydalo na samostatný obsáhlý článek. Toto se netýká jen zákona o myslivosti, ale i zákona o ochraně přírody a krajiny, veterinárního zákona, zákona o lesích, zákona na ochranu zvířat proti týrání, zákona o zbraních a střelivu a několika dalších.
Odborně nepodložený tlak na otevření zákona o myslivosti je všeobecně známý. Při budoucím otevření zákona o myslivosti (nejdříve po roce 2013) by se mělo řešit zjednodušení tvorby honiteb a hlavně nesnižovat minimální výměru honitby pod 500 ha!
Určitě by se měl přehodnotit současný způsob projednávání Národního lesnického programu. Plán lovu by stačilo odvodit z pětiletého průměru lovu, toto číslo je nejblíže realitě a zcela postačuje, jako údaj k trvale udržitelnému obhospodařování volně žijících živočichů zařazených mezi zvěř. V případě škod je možné plán navýšit, v případě poklesu populace vybraného druhu zvěře, plán naopak snížit. Zcela zásadně by měly být zrušeny tzv. Normované stavy zvěře, stanovené definitivním číslem. Normovaný stav u všech druhů, by měl být stav, který určí držitel honitby tedy vlastník pozemků, popřípadě po dohodě s uživatelem honitby. U šelem, dravců, krtků, žížal, much apod. také nikdo neurčuje, kolik jich má na našich pozemcích být. Určitě by ale zároveň s tím státní správa měla získat zpět některé ze svých kompetencí. Vždyť si vezměme příklad v kontrolní činnosti – skoro nikde se nekontroluje plán lovu holé zvěře na základě předložených markantů, například spodních čelistí. Prostřednictvím organizací, které spravují státní lesy se často neřeší oblasti chovu spárkaté zvěře, přitom je nanejvýš potřebné urychleně a povinně zřídit oblasti chovu spárkaté zvěře založené na skutečném výskytu této zvěře v oblasti, a to jako nástroj na snižování mnohokrát kritizovaných a nám myslivcům za vinu dávaných škod.
Škody zvěří na lesních porostech a zemědělských kulturách jsou časovanou bombou, nemyslíte?
Škody způsobené zvěří jsou dalším tématem, které je v posledních letech velmi diskutováno. Vezmeme-li v úvahu všechny přírodní zákonitosti, dá se konstatovat, že vysoké škody způsobené zvěří jsou v první řadě důsledkem extrémně intenzivního hospodaření, které v přírodním prostředí produkuje nepřirozeně vysoké množství biomasy. Na to přirozeným způsobem reagují populace býložravců a všežravců odpovídajícím nárůstem. Vzhledem k tomu, že v součastné době na našem území neprobíhají žádné závažné epidemie, které jsou přírodním samoregulačním procesem, dá se konstatovat, že nárůst počtu zvěře ještě nenarazil na svoje maximum. Jednoduchá rovnice zní - větší výnosy biomasy = větší počet spárkaté zvěře = vyšší tlak na dané prostředí. Je ale zcela bezpředmětné, aby tyto skutečnosti vedly k vybíjení spárkaté zvěře, tak jako jsme toho svědkem v některých částech Evropy a bohužel v posledních letech i v některých oblastech ČR.
Bylo by velmi jednoduché, ukazovat prstem na myslivce jako na jediné viníky. Svůj podíl na tomto stavu mají všichni, kdo v krajině nějakým způsobem hospodaří nebo ji nějakým jiným způsobem využívají.
Ano, škody zvěří jsou, ale škody zvěří je potřeba vyplácet pouze v případě, že systém hospodaření nenapomáhá většímu nárůstu těchto škod v souvislosti s velkoplošným způsobem pěstováním produkčních monokultur v lesním a zemědělském hospodaření. To znamená, že škody by si mohl nárokovat pouze majitel, správce a nájemce lesní či zemědělské půdy, kde podíl přírodě blízkého či přírodního lesa přesahuje 50 % porostů v lesním hospodářském plánu a monokultura zemědělských plodin není na větší souvislé výměře než 10 hektarů.
Zemědělskou dotační podporu v budoucnu navrhuji uznávat pouze těm žadatelům, kteří sejí zemědělské plodiny do jednotlivých pruhů širokých maximálně 100 m s výjimkou trvalých travních porostů. Současný způsob zemědělského hospodaření a používané zemědělské techniky je totálně likvidační pro drobnou zvěř v celé ČR.
Ale máme tu i problematiku predátorů, nepůvodních druhů, norování ….
Dobrá, začněme postupně. Tak třeba krkavcovití – skupina těchto predátorů je chráněna bez uvědomění si bližších vztahů ve vztahu na ostatní chráněné živočichy, především tetřeva, tetřívka, jeřábka, koroptev a v součastné době i lokálně ohrožené populace zajíce či bažanta. Jsem pro umožnit lov krkavce, sojky a straky celoročně. Problematika predátorů není řešena komplexně. Řada z nich je chráněna, ačkoli jejich populace jsou stabilní a ve svém důsledku ohrožují populace dalších volně žijících živočichů se statutem ochrany. Na základě výjimky by se měl povolit jejich regulovaný lov na základě stanovení jejich počtu na rozlohu plochy honebních pozemků.
Nepůvodní druhy predátorů norek, mýval a psík mývalovitý může lovit pouze myslivecká stráž. Na základě výjimky Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí by bylo nanejvýš potřebné umožnit lov těchto druhů všem držitelům loveckých lístků.
Zajistit je třeba ale také kontaktní norování a kontaktní výcvik na černou zvěř, jako jedinou prevenci ochrany loveckých psů. Při zkouškách ale umožnit řádnou kontrolu ze strany Státní veterinární správy, ÚKOZu a NGO, které mají ochranu zvířat ve svých stanovách.
A jsme-li u zákonů a vyhlášek, v neposlední řadě bych chtěl zmínit také o tom, že bychom chtěli úpravou zákonných norem umožnit prodej dělené zvěřiny přímo spotřebiteli a v rámci Evropské komise iniciovat novelu Směrnice o ptácích a normativu o používání olověných a ocelových broků.
Pojďme ale zpět k vrcholnému orgánu ČMMJ, Myslivecké radě, jejíž jste předsedou. Zkuste stručně charakterizovat hlavní úkoly a poslání Myslivecké rady, co by hlavně a přednostně měla plnit? Jak hájí podle Vás Myslivecká rada a odborné komise zájmy členů ČMMJ, které momenty je možné jmenovat jako sjednocující prvky? V čem by měli vidět řadoví myslivci potřebnost svých vrcholných orgánů?
Myslivecká rada ČMMJ je řídícím orgánem celé ČMMJ a její členové nesou zodpovědnost za svá rozhodnutí v období mezi Sbory zástupců ČMMJ. Myslivecká rada jmenuje členy jednotlivých odborných komisí, které jsou ustanoveny jako poradní orgány, projednává jejich zprávy a rozhoduje o navrhovaných opatřeních. Dále Myslivecká rarda připravuje rozpočet ČMMJ a dohlíží na jeho plnění a celkové hospodaření ČMMJ. V působnosti valné hromady řídí obchodní organizace Interlov Praha, s.r.o. a Služby myslivosti, s.r.o. a prostřednictvím svých zástupců řídí činnost Halali, všeobecná pojišťovna, a.s. a Myslivost, s.r.o. Jejím úkolem je i metodicky řídit a usměrňovat okresní myslivecké spolky. Členové Myslivecké rady reprezentují ČMMJ na různých odborných, kulturních a společenských jednáních, a to jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. Reprezentují ČMMJ navenek, ale především musí komunikovat s okresními mysliveckými spolky a jejich vedením, ale i přímo s jednotlivými členy ČMMJ.
Členové Myslivecké rady jsou zvolení dobrovolní funkcionáři, musíme si uvědomit, že jsou to lidé, kteří pracují bez nároku na odměnu, proto musí souhlasit před volbou, že souhlasí s výkonem funkce, do které jsou navrhováni, že jsou do jisté míry časově a finančně nezávislí a že jsou schopni věnovat práci ve voleném orgánu ČMMJ čas, který si funkce vyžádá. Každodenní úkoly, koncepční rozhodnutí a úkoly, o kterých rozhodne Myslivecká rada a nebo Sbor zástupců, ale musí plnit výkonný Sekretariát ČMMJ. Jeho jednatel spolu s členy Myslivecké rady jsou často jediní, kteří hájí zájmy české myslivosti na nejvyšší politické úrovni. Mnoho myslivců si často ani neuvědomuje, že nebýt zástupců ve vrcholných orgánech ČMMJ, kteří často velice tvrdě vyjednávají a připomínkují např. novely právních norem, nemusel by být výkon práva myslivosti takový, jaký ho známe doposud.
Zásadní věcí ale je přece také přenos informací na úroveň okresů či regionů. Co je dobré nebo co naopak skřípe v komunikaci mezi centrem v Praze a okresními mysliveckými spolky? Jak by měla dobrá komunikace probíhat? Co by měly zlepšit OMSy ve vztahu k ústředí a co naopak by měla zlepšit Myslivecká rada ve vztahu k okresům?
Okresní myslivecké spolky ČMMJ jsou samostatné subjekty se svou vlastní právní subjektivitou, zřizované ČMMJ. To znamená, že Myslivecká rada, může okresy řídit a směrovat pouze metodicky, ne direktivně – tzn. pouze ve smyslu stanov ČMMJ. Z tohoto důvodu jsou OMS ČMMJ plně odpovědny za svou funkčnost a aktivity ve svém regionu. Pro názorové sjednocení jsou Mysliveckou radou a Sekretariátem pravidelně každoročně pořádány Aktivy předsedů a jednatelů OMS ČMMJ a pro jednatele jsou k dispozici i pravidelné vzdělávací semináře a workshopy. Komunikace by měla být zcela bezproblémová, jelikož obě strany mají k dispozici několik možností, a to jak telefonické a poštovní spojení, tak internet a intranet a samozřejmě, pokud si to okolnosti vyžádají, tak jednatel či ostatní zaměstnanci Sekretariátu ČMMJ nebo členové Myslivecké rady jsou k dispozici pro osobní jednání. Záleží na tom, jaký způsob komunikace si která strana zvolí. A měla by být prioritním zájmem okresu snaha o získávání aktuálních informací, musí prostě komunikovat a své členy v okrese nejen zastupovat, ale také informovat.
A v tomto světle pohledu lze zpětně hodnotit právní samostatnost OMSů jako dobrý krok, který se osvědčil? Nebo to byl naopak z Vašeho pohledu krok ne příliš povedený, který přinesl komplikace?
Samostatnost OMS hodnotím jako pozitivum a respektuji, že to byla vůle členské základny. Aktivním OMS se otevřela cesta k prohloubení služeb členům ČMMJ, mohou samostatně hospodařit a řídit myslivecké aktivity ve svých regionech. Negativem je bohužel nestejná úroveň vedení jednotlivých okresů, která do určité míry ovlivňuje výsledky společné práce. Samostatnou kapitolou je vztah jednotlivých mysliveckých sdružení k ČMMJ či k OMS, zde vidím značné mezery, které v případě že nebudou řešeny, by mohly do budoucna pozici ČMMJ jako největší myslivecké organizace v ČR značně zkomplikovat.
Jaký je Váš názor na změnu uspořádání struktury ČMMJ ve vztahu ke krajům? Myslíte si, že by bylo vhodné zvolit cestu krajských zastupitelů v Myslivecké radě?
Jako velice vhodný a důležitý způsob výměny názorů, který jednoznačně podporuji a pravidelně k němu okresní myslivecké spolky vyzývám, je zasedání „Krajských rad“, kde se setkávají zástupci okresů v rámci kraje, ale také zástupci více krajů. Pokud jsme na takováto jednání s předstihem pozváni, vždy se snažíme, abychom se já, místopředsedové ČMMJ nebo jednatel ČMMJ na tyto rady dostavili, jelikož je možno diskutovat o konkrétních otázkách, názorech či požadavcích, na které při celostátních aktivech někdy nezbývá prostor.
Jako hejtman Moravskoslezského kraje bych uvítal užší spolupráci s jednotlivými OMS spojenými volným svazkem v Krajské myslivecké radě. V řadě krajů totiž schází silný partner pro možné vyjednávání uvolňování finančních prostředků pro zájmové organizace včetně myslivců. Na přímé delegování krajských zastupitelů do Myslivecké rady ale nemám jednoznačný názor. Na jednu stranu ho chápu jako zjednodušení hierarchie organizace, na druhou stranu by bylo nutné upravit stanovy ČMMJ a především, práce v Myslivecké radě by měla být otázkou odbornosti a ne o prosazování svých zájmů.
Velkým, Vámi již zmíněným, diskuzním tématem je zvýšení členských příspěvků. Zdražování asi nebude nikdy a nikde populární. Jaké argumenty a skutečnosti byste uvedl jako odpověď na dotaz, co by měl zaplacením členského příspěvku člen ČMMJ získat, jaký servis či pomoc by měl očekávat?
Každý, kdo se chce stát členem ČMMJ, by si měl být vědom, jaké pro něho vyplývají práva a povinnosti a jaké výhody členství přináší. Člen by měl platit členský příspěvek s vědomím, že jeho zájem ve vztahu k ostatním, hájí nejsilnější myslivecká organizace, která je schopná dosáhnout při projednávání na všech úrovních, včetně legislativy, taková řešení, která povedou k zachování bezproblémového výkonu práva myslivosti. Vzhledem ke skutečnosti, že již historicky je součástí členského příspěvku ČMMJ i zákonné pojištění, musí si být vědom toho, že ČMMJ dělá vše proto, aby toto pojištění bylo nejen co nejlevnější, ale především co nejvýhodnější se širokým spektrem služeb. Taktéž by si měl být člen vědom, že více než polovina členského příspěvku zůstává na okresním mysliveckém spolku, že tedy přispívá z podstatné části svého příspěvku i na činnost svého okresního mysliveckého spolku, kde je registrován a finance slouží k zajištění všech mysliveckých aktivit služeb a servisu v „jeho“ regionu. Bohužel často si myslivci myslí, že svým příspěvkem pouze „živí“ centrum v Praze, ale není to tak, z více než poloviny zůstávají finance na okresech a členové by měli po svých okresech žádat služby, servis, řádné zastoupení a oporu. Samozřejmostí členství v ČMMJ jsou také slevy, některé až 50 %, na akcích pořádaných ČMMJ a ocenění práce pro českou myslivost a ČMMJ formou vyznamenání.
Jak by svým chováním a jednáním měl podporovat svoji organizaci každý řadový člen?
Každý člen ČMMJ by si měl uvědomit, že je součástí velké skupiny lidí, která má svou hrdost a stavovskou čest, ale také by měl podle toho jednat. Musí si uvědomovat, že jeho chování a jednání vrhá dobré či špatné světlo na širokou mysliveckou veřejnost jako celek a každý sebemenší prohřešek může znevážit práci celé ČMMJ. Etika a slušné chování k přírodě i spoluobčanům by měla být samozřejmostí, včetně celoživotního vzdělávání a odborné úrovně. Měl by se hrdě hlásit ke své příslušnosti, ale především být zodpovědný za své činy.
Buďme ale realisté a přiznejme si, že v poslední době opustila řady ČMMJ řada členů, číslo není vůbec zanedbatelné. Jaké jsou podle vás důvody, proč dochází k odchodu členů z ČMMJ?
Pokud se někdo rozhodne odejít, většinou proto má své, nezřídka kdy osobní důvody. Málokdy se jedná o jediný důvod. Je-li důvodů více, bývá nesnadné označit jeden za závažnější než druhý. Určitě se ale shodneme na tom, že obecným důvodem většiny odchodů a přechodů je nespokojenost. Snadno vyvedu z omylu každého, kdo tvrdí, že hlavním důvodem odchodu našich členů je například jejich ekonomická situace. Věřte, není tomu tak. Důvody k odchodům se vždy navzájem prolínaly. Bohužel pro nás jsme zatím nebyli schopni přijmout dostatečně účinná opatření proti této vlně odchodů, která podle mého názoru vznikla na základě velmi dobře cílených dezinformací směřujících proti výši členského příspěvku ČMMJ po jeho zvýšení a současně propagujících produkty pojišťoven konkurujících Halali, všeobecné pojišťovně, a. s. Připočteme-li jako jeden z dalších důvodů nepřesné či vysloveně zkreslované informace o nevýhodách, které s sebou členství v ČMMJ přináší, je zde další důvod k nespokojenosti. Jakmile tyto tři skutečnosti pronikly do vědomí myslivecké veřejnosti, nebylo ze strany třetích osob nic jednoduššího, než vystoupit s lacinou kritikou všeho, co papír unese a členové ČMMJ, kteří svůj vztah k myslivosti i ČMMJ dokáží měřit jen přes své peněženky, aniž by se alespoň na chvíli pokusili logicky přemýšlet, odcházejí. Ale musím zdůraznit - už se i vracejí!
Co je podle Vás hlavním podnětem návratu zpět?
Zní to paradoxně, ale mnoho z nich až po svém odchodu z ČMMJ zjistilo, že obchodní podmínky ostatních pojišťoven v sobě skrývají mnohá úskalí. Nebo například že to, oč vydají více na ročním členském příspěvku, dostanou členové ČMMJ zpět slevami pro členy na akcích pořádaných ČMMJ. Mnozí najednou začali umět počítat. A to jsem se nezmínil o tom, že mnozí, kteří odcházejí a nechají se zlákat lacinými jednoduchými argumenty, vlastně ani nevědí, kdo za ně mluví a co ten někdo ze všech svých proklamací dokáže realizovat. Za tím vidím zcela jasně snahu nabourat naši jednotu, a tím i sílu ČMMJ jako sdružení, která je mimo jiné ukryta i v počtu jeho členů. Naše jednota i Jednota je prostě některým nepříjemná. Jsem toho názoru, že pokud někdo má zájem myslivosti v naší republice skutečně pomoci a nesleduje své sektářské, majetkové, společenské nebo jiné podobné ambice, má možnost, a vždycky ji měl, přijít, uplatnit své nápady, obhájit je nebo se o to v ČMMJ alespoň pokusit. Opustit ČMMJ bez jistoty, co se mnou bude dál a co bude dál s naší myslivostí, to udělá jen člověk neprozíravý nebo nezkušený či doslova dezinformovaný.
Dobrá, beru Vaše argumenty a názory, ale přece jen, zdá se mi, že se pozitivní přínosy členství a jednotnosti málo akcentují a propagují. Co by měla celá ČMMJ, resp. Myslivecká rada dělat, aby členové neodcházeli?
Musí vytvořit takové podmínky a atmosféru, aby člen věděl, za co přesně jsou vydávány finanční prostředky, které svým členským příspěvkem do organizace investoval. Musí znát, jaké výhody mu z jeho členství v organizaci plynou. A nyní je na nás, abychom vyvinuli větší aktivitu na všech stupních řízení v tom, aby se v první řadě naši členové, ale i bývalí členové ČMMJ, vždy včas dověděli, co je a co není pravda z toho, co čtou na stránkách odborných mysliveckých periodik nebo i v elektronické poště. Stejně tak bychom jim měli dokázat, co je pro ně a co není výhodné, co jim poskytne jistotu při výkonu práva myslivosti a co je může naopak o příležitost vykonávat toto jejich celoživotní poslání (pro některé samozřejmě třeba jen hobby) připravit.
Kritici často používají argument o „nemorálnosti povinného pojištění v členském příspěvku“. Je vhodné spojení členského příspěvku s pojištěním? Zkuste formulovat argumenty, proč je takové spojení výhodné, případně naopak takové argumenty, proč by se mohlo oddělit.
Kolektivní pojištění je jednoznačně ekonomicky nejefektivnější a nabídka a škála služeb pojišťovny Halali je na trhu bezkonkurenční. Opět narážím na špatnou informovanost části myslivecké veřejnosti, která je schopna krátkodobě ušetřit malou částku do doby, než dojde k plnění pojistné smlouvy. Oddělením tohoto spojení by možná došlo k větší svobodě rozhodování jednotlivých členů, nicméně by museli zodpovědněji přistoupit k svému zajištění v případě nehody, a to si člověk uvědomí, až když se mu bohužel někdy něco takového stane. Jsme si absolutně jisti, kdyby nebylo pojišťovny Halali, bylo by myslivecké pojištění ze zákona násobně vyšší.
Dalším z bolestí naší organizace je to, že obecně se věkový průměr členů jen zvyšuje, členská základna stárne. Jakými způsoby a argumenty by měla ČMMJ získávat nové mladé členy? Lze vůbec něco dělat proti stárnutí členské základny? Co by měla ČMMJ mladým nabídnout?
Českomoravská myslivecká jednota by měla získávat nové mladé členy podporou akcí zaměřených na děti a mládež jako jsou myslivecké kroužky, Zlatá srnčí trofej, Celostátní přebor ve vzduchovce, soustředění mladých střeleckých talentů a dalšími akcemi, které mohou děti a mládež zaujmout a motivovat. Stárnutí členské základny se těžko ubráníme, je to demografický a celospolečenský jev, který doprovází většinu zájmově zaměřených organizací. Je to jev, kterým prošla a prochází celá západní Evropa a jehož jsme mi dnes svědky. ČMMJ může mladým lidem nabídnout vyžití ve střelectví, kynologii, sokolnictví a v dalších aktivitách s myslivostí souvisejících. Hlavním problémem však je, co jim nabídnou nemůže - a to je členství v mysliveckých sdruženích a zapojení se do aktivního výkonu práva myslivosti. Myslivecké sdružení je samostatný právní subjekt. Zde musí vzít rozum do hrsti všichni zástupci vlastníků a nájemců honiteb a uvědomit si, že oni sami také kdysi začínali. Nakonec jsme se o tom již před chvílí bavili.
Jak podle Vás, z pohledu předsedy, fungovaly za uplynulé volební období jednotlivé odborné komise a jak v posledním volebním období splnily svoji úlohu? Co by měly jednotlivé komise ve své činnosti zlepšit? Čím se naopak podle Vás mohou odborné komise pochlubit?
Jednotlivé komise plnily podle mého názoru svoji úlohu dobře, některé dokonce výborně. Všechny akce organizovány prostřednictvím komisí byly zdařilé a reprezentovaly ČMMJ. Hlubší analýza práce jednotlivých komisí bude předmětem mého vystoupení na IV. sjezdu ČMMJ, čtenáře Myslivosti bych s tím rád seznámil až následně a v detailnějším pohledu.
Povznesme se výše nad činnost myslivecké organizace jako takové. Jaký je Váš názor na myslivost a aktivity myslivců obecně? Vnímáte nějaké poslání myslivosti?
Česká republika stejně jako celá Evropa dnes prochází dobou, která s sebou přináší stále větší tlak na přírodní prostředí, jež je domovem zvěře a ostatních volně žijících živočichů. Stupňuje se intenzifikace hospodaření, narůstá doprava, rozšiřuje se zástavba volné krajiny a rostou všechny formy neregulované rekreace. Hlavním posláním myslivosti bylo a je trvale udržitelné obhospodařování populací volně žijící zvěře, ku prospěchu celé společnosti, vlastníků honebních pozemků a samotných myslivců. Jestliže jsme se v minulosti orientovali na ochranu populací jednotlivých druhů zvěře, budeme do budoucna nuceni svoji pozornost obrátit spíše směrem k ochraně krajiny a biotopů zvěře. Je to jediná cesta, abychom mohli dalším generacím předat krajinu a populace volně žijících živočichů ve stavu stávajícím nebo lepším než dnes. Zde vidím úlohu myslivosti zcela jednoznačně. Myslivost se totiž nemůže vyvíjet v krajině, která je využívaná pouze jednostranným, intenzivním, neváhám říci téměř průmyslovým způsobem, jehož výsledkem jsou pouze omezené produkty, které jsou stále více výdobytkem moderních strojů a chemie, nikoli přírody.
Takže vyzýváte ke spolupráci i ostatní, v přírodě činnost vyvíjející subjekty?
Jednoznačně, naše úsilí musí směřovat ke spolupráci se všemi hospodáři v krajině tak, aby hospodaření bylo komplexní, pro všechny strany výhodné, zajišťující vyšší stupeň biodiverzity a kvalitnější produkty, zvláště potraviny nezatížené nadměrnou chemizací, vyrobené i s ohledem na volně žijící živočichy. Nižší intenzitu obhospodařování může myslivost do určité míry vyvážit finančními prostředky z nájmů honiteb, případně dalšími požitky a službami, tak jak jsme toho svědky již dnes.
Nejsme ale jako myslivci tlačeni do pozice nechtěných partnerů k jednání?
Abychom mohli myslivost i nadále ku prospěchu celé společnosti vykonávat, potřebujeme kvalitní legislativu a podporu na všech úrovních státní správy a samosprávy. Nezbývá nám nic jiného než se orientovat na politické a společenské elity, což se nám do určité míry daří. A za to jsme nepokrytě nenáviděni skupinou sentimentálních, pseudohumanistických intelektuálů a fanatických aktivistů, kteří jednostranně interpretují myslivost jako neetickou, anomální zálibu v krvi a zabíjení a jako hobby, které poškozuje práva vlastníků a zájmy většiny společnosti. Bohužel tyto skupiny dostávají značný prostor v médiích. Zde musíme svoji aktivitu ještě více vystupňovat a nepravdivé informace a polopravdy o myslivosti musíme rázným způsobem vyvracet. Myslivost je v této souvislosti nutné prezentovat především jako nedílnou součást ochrany přírody a celospolečensky důležitou aktivitou, která je ve veřejném zájmu.
Na vesnici to problém nebude, ale ve městě ….
Jestliže na venkově je myslivost vnímána více méně pozitivně, jelikož se práce a aktivity myslivců pozitivně promítají do činnosti obcí, problematickým se jeví myslivec „sváteční lovec“ v prostředí velkých městských aglomerací. Je zcela nezbytné veřejnost informovat, že i tito myslivci přispívají významným dílem na podporu přírodního prostředí.
Pak ale stačí jedno postřelení na honu, pytláctví, zastřelení psa a…
Je nutné si uvědomit, že v období soustavné proti myslivecké kampaně není možné tolerovat ani drobné morální a společenská pochybení a s problémovými jedinci je nutné se navždy rozloučit. Pouze toto opatření může vést k navrácení prestiže mysliveckého stavu ve společnosti. Preferujme myslivce vzdělaného s kladným vztahem k přírodě, občanům a společnosti, před člověkem, který se sám sebe nazývá myslivcem, ale pobíhá po lese v montérkách a jeho jediným ideálem je dostatečně plný mrazák.
Proto jednou z oblastí, na které je nutné orientovat naší pozornost je výchova dětí a mládeže k myslivosti. Stále větší procento obyvatel dnes žije ve městech a příroda se pro ně stává pouze místem rekreace, při které nechtějí být žádným způsobem omezováni a regulováni ani vlastníky pozemků ani myslivci. Přesto věříme, že je stále dost dětí a mladých lidí, které myslivost vzhledem ke své široké náplni dokáže dostatečně oslovit. Páteří myslivosti je předávání zkušeností z generace na generaci v rodinách myslivců. Oblasti jako je sokolnictví a kynologie přitahují mládež svojí jedinečnou sounáležitostí zvířete s člověkem. Bohužel musíme konstatovat, že myslivost a ochrana přírody nejsou v současnosti dostatečnou a konkurenceschopnou aktivitou audiovizuální revoluci, která je všudypřítomná.
Cílem myslivců jak jsem konstatoval na začátku, by mělo být především podílet se na komplexním, bezkonfliktním hospodaření s obnovitelnými přírodními zdroji ku prospěchu populací zvěře a ostatních volně žijících živočichů.
Celá naše společnost prochází složitým obdobím. Jednotlivci, kteří nespojí svoje společné zájmy pod jednotnou organizaci, zústanou na okraji zájmu. Myslivost jako taková je pod soustavným mediálním tlakem, který se bohužel promítá i do politiky a následně do legislativy. Naším úkolem je, bylo a bude vytvářet podmínky pro bezproblémový výkon práva myslivosti. Pro tyto cíle musíme mít zdravou ekonomickou základnu. Do budoucna také budeme muset klást zvýšený důraz na informovanost členské základny a hledat cesty jak docílit toho, aby se všechny důležité informace dostaly ke všem členům organizace. Musíme najít novou vizi Českomoravské myslivecké jednoty. Zdali to bude vize nabídnutí společnosti převzetí státní správy myslivosti na svoje bedra, jako to učinila Slovenká pol´ovnická komora, nebo to bude cesta zajištění většího provázání ČMMJ či její restrukturalizace, to dnes nevím. O těchto otázkách se musí vést diskuze, ze kterých by tato nová vize ČMMJ měla vzejít.
Děkuji za rozhovor
Připravil Ing. Jiří KASINA