„Tisíce racků se na Olomoucku otrávily jedem na hraboše“, „Stovky uhynulých ptáků v přírodní rezervaci Chomoutovské jezero odklízeli ornitologové a myslivci“ , „Uhynulí racci versus zákeřní hraboši“, tak těmito titulky se v dubnu letošního roku plnily regionální deníky, zpravodaje a informační webové servery.
Zdánlivě lokální přírodní katastrofa v jedné z největších hnízdních kolonií racka chechtavého nejen v ČR, je dalším případem otravy necílových organismů použitými rodenticidy (pozn. látkami k hubení hlodavců). Na Olomoucku byly zaznamenány hromadné úhyny zajíců, srnčí zvěře a predátorů již v roce 2006. Obdobné události jsou však popisovány i z jiných zemí, konkrétně z Francie, USA či Nového Zélandu.
Problematika otrav necílových organismů je tedy velmi závažná. Při dnešním způsobu zemědělského hospodaření a při naprosto běžném, někdy téměř preventivním používání rodenticidů (především na bázi antikoagulantů) je riziko otravy celé řady necílových organismů vysoké a téměř všudypřítomné.
Domnívám se, že již nestačí o problému jen vědět, ba dokonce se s ním, s vnitřním politováním, smířit. Je nezbytné ve vzájemné spolupráci všech zainteresovaných stran a prostřednictvím odborných argumentů a fyzických důkazů s tímto problémem aktivně bojovat.
Antikoagulanty II. generace, jejich účinek a toxicita
Hraboš polní (Microtus arvalis) je jedním z našich nejhojnějších hlodavců a právem je považován za významného hospodářského škůdce. Podle některých zdrojů se roční škody v ČR působené hrabošem odhadují na 1 mld. korun. Státní rostlinolékařská správa monitoruje intenzitu výskytu hraboše polního pomocí tzv. pozorovacích bodů, na základě nichž vyhodnotí hustotu výskytu hraboše polního v lokalitě. Biologické ochrana prostřednictvím dravců (káně lesní, poštolky obecné), kteří se v postižených lokalitách podporují umísťováním berliček, je málo efektivní. Některé odborné výstupy dokonce ukazují, že je kontraproduktivní, neboť zvyšují akceleraci populací hrabošů v lokalitě.
Jediným možným účinným řešením je chemická ochrana ploch za použití deratizačních přípravků. V posledních letech jsou k tomuto účelu používány tzv. antikoagulanty – vysoce účinné organické preparáty, jejichž společným mechanismem účinnosti na teplokrevné obratlovce (savce a ptáky) je inaktivace důležitých srážecích faktorů krve. Při perorální intoxikaci dochází v těle živočicha k narušení syntézy vitaminu K (zodpovědného za správný proces srážení krve), živočich je apatický a k úhynu dochází po pomalém vnitřním krvácení přibližně 4. – 10. den po pozření jedovaté návnady. Otrava antikoagulanty tedy nastupuje pomalu, až za několik dnů po přijetí jedu. Živočich v této době již potravu nekonzumuje, tudíž se v žaludcích otrávených a později vyšetřovaných živočichů nenachází potrava. Jed je následně laboratorně detekován v játrech.
Nejčastěji používaným antikoagulantem II. generace je přípravek prodávaný pod obchodním názvem Lanirat Micro, jehož účinnou látkou je 0,005 % bromadiolon (hydroxikumarin). Jedná se o požerové nástrahové granule červené barvy, které se smí používat v souladu s vyhláškou 327/2004 Sb a dle návodu k použití.
V návodu k použití přípravku Lanirat Micro jsou však určité nesrovnalosti a protiřečení: Mimo jiné v něm stojí: „Přípravek je nebezpečný pro zvěř a ostatní suchozemské obratlovce“.„Přípravek je jedovatý pro ptáky, a proto nemůže být použit v místech , kde by mohl být ptáky přijímán jako potrava“
V dalším odstavci pak: „Přípravek je určen pro volný rozsev na povrch půdy, včetně plošné aplikace rozmetadlem. „Lanirat micro je určen i k plošné aplikaci v zemědělských plodinách včetně sadů a vinic“
Zde je patrný jasný antagonismus, neboť polní ekosystémy jsou místa, kde několik desítek ptačích druhů přijímá potravu a je tedy potenciálně ohroženo otravou. Při postupu podle návodu k použití tak stejně není dodržena či zabezpečena ochrana ostatních živočichů.
Nebezpečnost bromadiolonu nespočívá nejen v primární otravě (tedy přímým pozřením nástrahy), ale také v sekundárních otravách. Při nich dochází k intoxikaci pozřením hynoucích nebo uhynulých hlodavců. Hlodavci jsou apatičtí a lehce ulovitelní. Navíc většinou pozřeli mnohem vyšší dávku jedu, než je dávka letální (což je způsobeno pomalým nástupem účinku). Sekundární otravy jsou velice nebezpečné především pro predátory, a to jak ze skupiny savců (lasice, kuny, lišky apod.), tak ptáků (poštolky, káně, čápi apod.) Dochází tak ke kumulaci nebezpečného bromadiolonu v potravinovém řetězci.
V odborných kruzích je obecně známo, že na účinky přípravku jsou vnímavější savci než ptáci. Při registraci přípravku v roce 1998 byly dokonce předloženy odborné posudky z Institutu ekologie zvěře, z nichž vyplynulo, že pernatá zvěř (testováno na druhu bažant obecný) nemůže přijmout dostatečně velkou letální dávku.
Na příkladu úhynu stovek racků je však toto tvrzení vyvráceno. Je jasné, že každý druh má jinou vnímavost k účinné látce přípravku. Podle vyjádření Státní rostlinolékařské správy „nesmí mít přípravky na ochranu rostlin nepřijatelný vliv na necílové organismy; současné metodiky zmiňují, že nesmí dojít k viditelné mortalitě“.
Antikoagulanty II. generace mají jednoznačně nepřijatelný vliv na necílové organismy a k viditelné mortalitě necílových organismů pravidelně a prokazatelně dochází. Vysoká nebezpečnost a jasné neselektivnost přípravku je naprosto zřejmá a je opravdu alarmující, že je povoleno tento přípravek používat ve volné přírodě, a to zejména proto, že nelze zamezit otravám necílových živočichů.
Otrava racků na Chomoutovském jezeře
Přírodní rezervace Chomoutovské jezero na Olomoucku je jednou z největších hnízdních kolonií racků chechtavých (Larus ridibundus) na Moravě a největším hnízdištěm racků černohlavých (Larus melanocephalus) v ČR.
Počty racka chechtavého v naší republice v posledních letech prudce klesají. V roce 2008 byl dokonce Českou společností ornitologickou vyhlášena jako „pták roku“. V jedné oblasti jižní Moravy v roce 1977 hnízdilo 70 000 párů, v roce 1988 pak 30 000, v roce 1988 jen 10 000, ve 2002 6000 a v roce 2009 pouhých 5000 párů.
Co se týká potravy, je racek chechtavý potravním oportunistou, přijímající rostlinou i živočišnou potravu. Je velmi přizpůsobivý a umí využívat zdroje, které jsou právě k dispozici.
Zemědělské podniky hospodařící v blízkém okolí Chomoutovského jezera řádně nahlásily Státní rostlinolékařské správě a Státní veterinární správě použití přípravku Lanirat micro proti hrabošům, především na plochách osetých ozimy.
Dne 8. 4. 2010 byl strážci přírody zpozorován první uhynulý racek. Dne 9. 4. byli další dva uhynulí racci odevzdáni na Státní veterinární ústav k provedení rozboru a zjištění příčiny jejich úhynu. V dalších dnech byl již nález uhynulých racků masový. o)
Dne 19. 4. 2010 byl dokončen úklid kadaverů, na němž se za přítomnosti zástupců ČIŽP podíleli pracovníci správy CHKO Litovelské Pomoraví a myslivci mysliveckého sdružení Horka nad Moravou. Tito dobrovolníci zaslouží za několikadenní namáhavou a nepříjemnou práci poděkování a obdiv.
Konečné číslo 1440 uhynulých jedinců představuje velkou přírodní katastrofu. Další obrovské ztráty navíc vznikly na nevylíhnutých vejcích.
Dne 21. 4. 2010 byly známy výsledky vyšetření vzorků odebraných z těl uhynulých racků. V protokolu stojí: „dobrý výživný stav, těla bez známek poranění, sliznice bez patologických změn, průdušnice a játra, srdce, plíce, vzdušné vaky, gonády, střevo, ledviny beze změn. Ve všech případech nalezeny rozsáhlé krevní výlevy v podkoží krajiny prsní a vnitřní ploch stehen. V jednom případě hemoragické prosáknutí prsní svaloviny. Chemickým vyšetřením vzorku obsahu žaludku byla prokázána přítomnost antikoagulačního rodenticidu bromadiolonu, který se vyskytuje v běžných návnadových jedech na hlodavce. Závěr: pitevní nález a výsledky toxikologického vyšetření ve všech případech svědčí pro intoxikaci bromadiolonem“.
Racek chechtavý je druh orientující se především zrakem a červená barva granulí ho lákala k jejich konzumaci (primární otravě). Rovněž ztráta plachosti hrabošů či jejich apatie vyvolávala v raccích predační chování, které vedlo ke konzumaci otrávených hlodavců (sekundární otravě). Není zcela podstatné, zda se jednalo o primární či sekundární otravu, popř. kombinaci obou.
Je však naprosto zásadní, že ani při správné aplikaci přípravku, za dodržení návodu k použití a za dodržení legislativních povinností (jak tomu ze strany zemědělských podniků v případě Chomutovského jezera bylo) není možné zamezit rozsáhlým otravám necílových organismů. Je to asi podobné, jako kdybychom s vědomím ošetřili zemědělskou plochu neselektivním herbicidem a veškeré úroda přišla hned na jaře vniveč.
Po zveřejněných výsledcích vyšetření je potěšující, že Česká inspekce životního prostředí dle § 66 zákona 114/1992 o ochraně přírody a krajiny omezila používání přípravku Lanirat Micro či jiných rodenticidů s bromadiolonem a to ve vzdálenosti 10 km od středu Chomoutovského jezera.
Tuto problematiku by však bylo nutné řešit více komplexně:
1. odborně posoudit nezbytnost použití přípravku, na základě fundovaného monitoringu výskytu hraboše polního
2. prohloubit systém kontroly správné aplikace za dodržení všech legislativních povinností
3. snížit vizuální atraktivnost přípravku (například změnou barvy)
4. shromažďovat údaje o otravách necílových organismů, zajišťovat podklady a odborné studie vedoucí k zakázání (zrušení) registrace těchto toxických a vysoce neselektivních přípravků.