V trávicím traktu volně žijících ptáků včetně druhů, které označujeme jako pernatá zvěř, se vyskytuje celá řada rodů a druhů hlístic, intenzita výskytu těchto parazitů je však většinou velmi nízká a až na výjimky nezpůsobují závažné poruchy zdravotního stavu hostitelů. Zásadně odlišná je však situace v intenzivních chovech pernaté zvěře – bažantnicích, koroptvárnách či odchovnách divokých kachen, kde některé druhy hlístic trávicího traktu mohou způsobovat závažné poruchy celkového zdravotního stavu či být významným vektorem při šíření jiných infekčních či parazitárních chorob.
Hlavními příčinami těchto intenzivních infekcí jsou především dlouhodobá promořenost prostředí odchoven vývojovými stádii parazitů a snížená odolnost odchovávaných ptáků, způsobená především průběžně působícím stresem (vysoká koncentrace jedinců na malé ploše) či současným výskytem jiných onemocnění infekčního či alimentárního původu.
Některé hlístice trávicího traktu pernaté zvěře mají druhově specifickou lokalizaci, např. roupi rodu Heterakis se vyskytují výhradně ve slepých střevech, naopak jiné druhy mohou parazitovat na několika místech trávicího traktu (rod Capilaria může parazitovat v jícnu, voleti, dvanáctníku či slepých střevech). Také vývoj těchto hlístic je různý.
Hlístice rodu Capillaria patří mezibiohelminty (heteroxenní vývoj za účasti mezihostitele), naopak škrkavky (rod Ascaridia) či roupi(rod Heterakis) patří mezi geohelminty (monoxenní vývoj ve vnějším prostředí bez mezihostitele).
V současné době patří mezi nejzávažnější parazitární infekce trávicího traktu pernaté zvěře, způsobené hlísticemi především kapilarióza, heterakidóza a askaridióza, v chovech divokých kachen potom amidostomóza.
Kapilariózu způsobují vlasově tenké hlístice rodu Capillaria, které se v mnoha druzích vyskytují u většiny ptáků a savců. U bažantů bylo popsáno 9 druhů kapilárií, z nichž 8 druhů bylo popsáno i u bažantů v České republice. Mezi nejčastěji se vyskytující druhy u bažantí zvěře patří Capillaria obsignata, C. caudinflata, C. contorta a C. phasiani. Lokalizace dospělých hlístic je nejčastěji ve střevě (C. obsignata, C. caudinflata), ve slepých střevech (C. phasiani), ale také v jícnu či voleti (C. contorta, C. annulata). Extenzita infekcí je dle jednotlivých autorů různá a pohybuje se od jednotlivých nálezů přes pozitivní nález u 23 % vyšetřených bažantů z volnosti v Polsku až po 73 % pozitivně vyšetřených bažantů ve volnosti v Dánsku.
Dospělí samci rodu Capillaria mají délku těla 11 – 25 mm a tloušťka těla dosahuje pouze 0,1 mm. Samice mají délku těla 10 – 80 mm a tloušťka těla je 0,15 mm. Vývoj těchto parazitů je nepřímý (heteroxenní), mezihostitelem jsou různé druhy zemních žížal, které společně s potravou pozřou vajíčko, v jejich střevě se uvolňuje larva a ta se usidluje ve vazivové tkáni a během 2 - 3 týdnů z ní vzniká infekční larva. Definitivní hostitel, tedy např. bažant se nakazí pozřením žížaly, která obsahuje infekceschopné larvy kapilárií. Z pozřené žížaly se larvy kapilárií uvolňují již ve voleti a okamžitě napadají sliznici volete (C. annulata) či jsou s potravou unášeny dále a osídlují různé části střeva, kde napadají střevní sliznici a během 3 - 4 týdnů dospívají.
Některé druhy kapilárií (C. obsignata, C. contorta) však mezihostitele nepotřebují a vývoj larvy probíhá ve vnějším prostředí uvnitř vajíčka. K infekci definitivního hostitele dochází po pozření vajíčka, obsahujícího infekceschopnou larvu.
Infekce druhy C. annulata a C. contorta způsobují zánětlivé změny na sliznici volete a jícnu, občas vyůsťující až v odlučování postižené sliznice. Ostatní druhy kapilárií postihují sliznici střeva a dle intenzity infekce mohou způsobovat až difteroidní zánět střeva s rozsáhlými defekty slizničního epitelu. Postižení ptáci hubnou, jsou chudokrevní, posléze dochází ke kachexii a úhynům. Průběh onemocnění negativně ovlivňuje současný intenzivní výskyt kokcídií. Spektrum hostitelů zahrnuje kura domácího, bažanty, perličky, krocany, koroptve, kachny divoké, pěvce, bahňáky a dravce.
Dalším závažným parazitem trávicího traktu pernaté zvěře je roup kuří (Heterakis gallinarum, resp. H. isolonche). Výskyt této hlístice je u bažantů velmi častý, literární údaje uvádějí pozitivní nálezy těchto červů u 50 – 100 % vyšetřených bažantů. Zajímavé jsou také údaje o intenzitě infekcí, kdy u bažantů v ČR bylo zjištěno nejvíce 206 exemplářů těchto relativně velkých hlístic, zatímco při vyšetřování bažantů ve Velké Británii bylo nalezeno až 2116 roupů u jednoho bažanta.
Samci roupa kuřího (Heterakis gallinarum) mají délku 5,3 – 10,5 mm, tloušťka těla je 0,2 - 0,4 mm. Samice jsou delší, jejich tělo měří 7,2 – 12,8 mm a tloušťka je 0,2 – 0,4 mm. Druh H. isolonche je větší, samci mají délku 7 – 15 mm a tloušťku 0,33 – 0,6 mm, samice mají délku 7 – 17 mm a tloušťku 0,32 – 0,55 mm. Oba druhy patří mezi geohelminty (monoxenní druhy), ve vajíčku se při teplotách 10 – 35 oC vyvine infekční larva, která může být dle vnějších podmínek infekceschopná až 1 rok. Pasivním vektorem mohou být zemní žížaly, které vajíčko pozřou a pokud je následně tato žížala pozřena bažantem, dochází k uvolnění vajíčka v trávicím traktu hostitele. Po přijetí infikceschopného vajíčka se larvy roupů ve střevě uvolňují a napadají sliznici a podslizniční vrstvu slepého střeva, do kterého se následně vracejí a zde dospívají. Toto období trvá 24 – 34 dní.
U druhu H. isolonche je vývoj stejný s tím rozdílem, že uvolněné larvy napadají sliznici, ve které však zůstávají až do dospělosti a vytváří typické hráškovité změny, ve kterých se nachází 1 – 3 parazité.
Infekce roupy ve většině případů nezpůsobují výrazné změny celkového zdravotního stavu pernaté zvěře. Pouze při masivních infekcích dochází k hubnutí postižených kusů, u bažantích slepic může silná infekce heterakidy negativně ovlivňovat snůšku.
Zásadní je však význam roupů rodu Heterakis v přenosu a šíření histomonózy. Původci tohoto nemocnění, prvoci rodu Histomonas, nejsou schopni přežívat ve vnějším prostředí, resp. jsou ve vnějším prostředí vlivem vysychání a účinky slunečního světla rychle devitalizováni. Z toho důvodu již v trávicím traktu bažantů či jiných druhů ptáků pronikají histomonády do těla roupů a v pohlavních orgánech samic pronikají do vajíček. S vajíčky roupů se dostávají do vnějšího prostředí a v této podobě jsou schopné přežívat i několik týdnů. Pravidelné odčervování voliérované pernaté zvěře je tedy zásadním preventivním opatřením proti možnosti zavlečení histomonózy do chovu.
Také rozdílná vnímavost jednotlivých druhů pernaté zvěře k infekcím histomonádami hraje v šíření této choroby závažnou roli. Za předpokladu téměř shodné vnímavosti všech druhů pernaté zvěře k infekcím roupy rodu Heterakis je nutné mít na paměti, že kachny jsou k onemocnění histomonádami velmi odolné, vnímavost bažantů a koroptví je vyšší a krocani jsou k infekci vysoce citliví (histomonóza krůt = černohlavou krůt). Proto musí být základním protinákazovým požadavkem vyloučení společného chovu těchto druhů v jednom odchovném zařízení.
Další hlísticí trávicího traktu je škrkavka kuří (Ascaridia gali). Výskyt této hlístice není v současných podmínkách v chovech bažantí zvěře či odchovnách kachny divoké častý a zjišťované infekce jsou slabé, z literatury však existují zprávy o masivních infekcích a významných chovatelských ztrátách, způsobených tímto parazitem.
Jedná se o největší hlístici trávicího traktu pernaté zvěře, žlutobílí červi dosahují délky až 11 cm (samec 3,0 – 7,6 cm a samice 6,0 – 11,6 cm) a žijí v tenkém střevě. Škrkavky mají přímý vývoj, larvy se vyvíjejí ve vajíčku a při teplotách kolem 30 oC trvá proces vzniku infekceschopné larvy kolem 5 dnů, při nižších teplotách dozrávají infekční larvy později. V šíření infekceschopných vajíček se mohou uplatňovat také zemní žížaly, které pozřou vajíčka škrkavek a jako velmi atraktivní potrava pro bažanty mohou být zdrojem infekcí. Vývoj dokončují škrkavky již ve střevě definitivního hostitele. Při silnějších infekcích dochází k zánětům střevní sliznice, u postižených ptáků dochází k anemii, zpomaluje se jejich vývoj a u zvláště silných infekcí se objevují i nervové příznaky onemocnění.
Ve svalnatém žaludku hus se vyskytuje hlístice Amidostomum anseris, jejíž obdobou u kachen je A. boschadis. Samečci mají délku těla 10 - 17 mm, samičky 12 - 24 mm. Vývoj těchto hlístic je přímý, ve vnějším prostředí se vyvinuté larvy uvolňují z vajíček a ulpívají na trávě, odkud jsou zpět přijímány husami. Ve vodním prostředí jsou larvy schopné plavat a mohou napadat mladá housata, do jejichž těla jsou schopné pronikat přes kůži. Do žaludku se larvy dostávají prostřednictvím krevních cév přes plíce a průdušnici, odkud jsou vykašlány a polknuty s potravou. Dospělci se ve sliznici svalnatého žaludku živí sáním krve. Při silnějších infekcích dochází k výrazným ztrátám krve, především mladé husy trpí chudokrevností, zpomaluje se jejich růst, dochází k vyhubnutí a úhynům.
Prevence výše uvedených parazitárních onemocnění v umělých chovech pernaté zvěře spočívá především v nepřekračování početních stavů odchovávaných ptáků v zařízeních, kvantitativně i kvalitativně odpovídajícím krmení a dodržování všech pravidel zoohygieny farmového chovu pernaté zvěře. Nevhodné je společné držení odchovávaných mláďat společně s dospělými ptáky a zcela nežádoucí je společné držení více druhů pernaté zvěře na jedné farmě.
Parazitární infekce pernaté zvěře, způsobené hlísticemi rodů Capillaria, Heterakis, Ascaridia či Amidostomum lze léčit medikováním krmné směsi antiparazitiky. V současné době lze použít flubendazol (přípravek Flubenol 5 % plv. ad us. vet.) v dávce 60 ppm po 7 dní, fenbendazol v dávce 60 ppm po 3 dny či mebendazol v dávce 60 ppm po 7 dní. Pro aplikaci v pitné vodě je určený přípravek Chemisole 20 % oral. sol. ad us. vet., který se podává 1 den (12 hodin) v dávce 100 ml léčivého roztoku na 100 l vody. Za 14 – 21 dní se doporučuje léčbu opakovat, aby byly postiženy i rané formy parazitů, na které byla první aplikace neúčinná.
MVDr. Pavel FOREJTEK, CSc., Prof. MVDr. Karel CHROUST, DrSc.
Středoevropský institut ekologie zvěře, Brno – Wien-Nitra