Časopis Myslivost

V průběhu první poloviny 18. století kulturní prostředí v českých zemích procházelo dvěma téměř protichůdnými tendencemi, totiž rokokem a posléze klasicismem, který mnohdy pouze programově reagoval na estetickou přebujelost předchozího slohu. Od šedesátých let pak do stávajícího stavu tehdejší společnosti zásadním způsobem zasahovaly josefínské reformy, které měly určující vliv na společenskou, politickou a hospodářskou situaci v českých zemích. Osvícenství přineslo v josefínské podobě řadu velmi zásadních pozitivních změn (zrušení nevolnictví, vyhlášení tolerančního patentu) a ovlivnilo v neposlední řadě také myslivost.

Císař Josef II. (1780-1790) vydává v roce 1786 řád o myslivosti neboli všeobecný honební patent, který uvolňuje poddaným v robotách, upravuje ochranu polních plodin, ukládá hradit škody působené lovem a zvěří, nařizuje černou zvěř uzavřít do obor atd. Vzhledem k nedostatku bezplatné pracovní síly nastává odklon od chovů velké zvěře a zintenzivnění chovů zvěře drobné, snižují se stavy vysoké. Podle patentu Josefa II., který však v praxi nebyl příliš respektován, bylo každému dovoleno hubit škodnou a také byla uzákoněna ochrana polních a lesních kultur proti škodám zvěře. Řádem o myslivosti z r. 1786 byl pak zrušen trest smrti za pytláctví. Začátkem 19. století také nastává největší rozvoj bažantnictví, importují se nové druhy bažantů, muflon a jelenec viržinský, koncem století jeleni sika, rozšiřuje se chov kamzíků. S rozvojem brokové střelby se proslavuje české puškařství. Myslivost se podřizuje lesnímu hospodářství. V zákonech korigujících myslivost v Čechách pokračuje i císař František Josef I. (1848-1916), když vydává v Olomouci dne 7. března 1849 říšský zákon o myslivosti č. 154, kde ruší robotu honební a majitelům souvislých pozemků o minimální výměře 115 ha povoluje provozovat na vlastní půdě myslivost. Působením odborného spolku, který sdružoval jak lesníky či myslivce z povolání, tak i myslivce ze záliby, byla v roce 1869 založená "Pražská lesnická jednota Hubertus" a v osmdesátých letech vznikl "Spolek honební a ochrany zvěře“.

Změny v zákonodárství odrážely změnu v pojetí myslivosti. Klesal její význam pro zásobování, zanikal způsob mysliveckého hospodaření jako „řemeslo“ a rozšířil se okruh osob, které mohly lovit pro zábavu.

Co se týče výtvarného umění, tato perioda českých dějin příliš příznivá nebyla, což pochopitelně mělo vliv také na četnost loveckých motivů mimo sféru užitných předmětů.  Sekularizací a centralizací státní politiky Josef II. totiž nepřímo citelně omezil dřívější velkorysé zakázky šlechty, stěhující se nyní za úřady a císařským dvorem do Vídně.

Poté, co byly v osmdesátých letech zrušeny také některé kláštery a kostely, doposud poskytující zakázky monumentálního typu, a také pražský malířský cech, aristokraty následoval také značný počet sochařů a malířů. Těm, co v Čechách setrvali, nezbývalo nic jiného, než se snažit uživit pomocí jiných živností a řemesel.

To byl případ také Josefa Navrátila (1798-1865), který představuje způsobem své tvorby i celkovým životním stylem jakousi spojnici mezi rezidui 18. století a nastupujícím novým řádem „moderního“ světa.

Po studiích na nově vzniklé akademii si Navrátil založil malířsko-dekoratérskou živnost a do jisté míry tak navázal na specifické propojení řemesla a výtvarné činnosti  v jedné dílně, jak to známe z baroka. Mistr uměl vyjádřit všechno, co přinášela jeho doba a její atmosféra. Byl vyhlášený nádhernými iluzivními nástěnnými malbami a jeho výzdobu můžeme dodnes obdivovat například na zámku v Liběchově, Ploskovicích, Zákupech nebo v Jirnech, přičemž v posledně jmenovaném objektu došlo v poslední době k velice významné, profesionálně a citlivě provedené rekonstrukci spojené se záchranou vzácných mistrových maleb.

Po polovině století se malíř začal plně věnovat námětům z Krkonoš a Šumavy, pohledům na lesní a horské potoky, osamělé kapličky, ale také loveckým zážitkům z honů (často na lišky), ve kterých mísil romanticky laděný ráz s realistickým zájmem o přírodní detail.

Z této doby také pochází první reprodukovaný obraz, a to olej na dubové desce komorních rozměrů „Na čekané“, který je v současné době uložen ve sbírkách Národní galerie. Výjev zobrazuje autentickou scénu s lovcem a jeho psem, přičemž je důraz kladen na postižení krajiny, která je provedená zřejmě podle skic v přírodě, avšak evidentně komponovaná až v ateliéru. Navrátil tento postup používal poměrně často a máme možnost jej pozorovat také v dalších jeho pracích s loveckou tématikou, ke které měl blízko, jako v případě kvašů „Lov na lišku“ (kterou provedl hned v několika variantách, jež jsou rovněž v NG) nebo „Ptačí úlovek“.

Obliba krajinomalby jako žánru sílila v závislosti na rozšiřujícím se romantismu, který brzo ovládl takřka celou Evropu, a tak se i vývoj loveckých scén stal částečně závislý na tomto trendu. Situace vykulminovala v polovině 19. století v dílech Maximilána Haushofera (1811-1866) a jeho žáků. Haushofer, původně právník a malířský samouk, přišel na pražskou Akademii v roce 1844 z Mnichova a celých dvacet dva let zde učil zobrazovat německé náladové pohledy na krajinu s malebnými, ale i dramatickými zákoutími. Díla tohoto autora se na trhu vyskytují skutečně zřídkakdy, a tak když se na loňské jarní aukci Galerie Kodl objevilo monumentální plátno „Návrat z lovu“, bylo jasné, že jeho dražba bude skutečně událostí. Dílo, zachycující do 17. století velice oblíbené, tehdy však již poněkud upadající sokolnictví, nakonec dosáhlo světové rekordní ceny 1 500 000 korun. V současné době je možné jej zhlédnout ve Sbírce umění 19. století v Jiřském klášteře nebo se o plátně dočíst v samostatné publikaci, kterou Národní galerie v Praze pro tuto příležitost vydala a jež je k zakoupení na místě nebo v Galerii Kodl na Malé Straně.

Haushoferovým ateliérem prošla za ona dvě desetiletí jeho působení řada výborných malířů, mezi které bezpochyby patřil Hugo Ullik, Adolf Kosárek, Alois Bubák a v neposlední řadě také Bedřich Havránek (1821-1899). Ten se ve své tvorbě soustředil na věrné zobrazení jednotlivých krajinných úseků, pečlivě studoval rozmanité druhy stromů, rostlin, ale snažil se také o co nejživotnější postižení skalnatých útvarů nebo balvanů. I on si několikrát vybral námět ze světa lovectví, když provedl technicky bravurní skici „Sv. Hubert“ a „Myslivec“. V jeho signálním plátně „Terasa zámku Clamm na Dunaji“ z roku 1856, dokumentujícím výjev šlechticů oslavujících po návratu na své sídlo úspěšný lov, je jasně cítit umělcův důraz kladený na celkovou slunečnou, přesto nostalgickou atmosféru babího léta.

Náměty, spojenými s tématikou myslivosti, se zabýval také o několik let později Karel Purkyně (1834-1868), syn významného českého přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně, který své mládí prožil ve Vratislavi, studoval ovšem také v Mnichově a Paříži. Tento malíř, navazující na barokní linii loveckých zátiší, však postupoval ve srovnání s Havránkovou náladovostí lovecké scény odlišně, když se zcela soustředil na co možná nejpravdivější vylíčení výjevu a podání reality naprosto bez příkras. Proto působí jeho plátna „Zátiší s bažanty“ (1861), „Zátiší s cibulí a koroptvemi“, monumentální (154 x 120 cm!) „Sova sněžná“ (1862), ale také drobný olej „Obchodník se zvěří“ až zarážející živostí a divák má dojem, že se může ulovených koroptví a zajíců téměř dotknout.

Opomenout nemůžeme ani Franze Xavera von Pausingera (1839-1915), jehož práce detailně studující život daňků, kamzíků či tetřevů jsou na evropském trhu velice oblíbené pro své minuciézní provedení dokonale zachycující anatomii zvířat a dokumentující jejich chování v přírodě. Je svým způsobem příznačné, že Galerie Kodl, jejíž majitel PhDr. Kodl je ornitolog, ale i zkušený myslivec a dlouholetý ochránce přírody, do své tradiční podzimní aukce na pražském Žofíně zařadila dílo právě tohoto autora, a to reprezentativní velkoformátovou kresbu uhlem „Jelení říje“, jež se zájemcům bude nabízet za 25 tisíc korun.

Dalším autorem, který by neměl chybět ve výčtu umělců, zabývajících se v 19. století mysliveckými scénami, je čtenářům jistě známý Jaroslav Věšín (1859-1915). Tento absolvent pražské Akademie se posléze natrvalo usadil v Bulharsku, kde dosáhl velkých úspěchů, když se stal profesorem v Sofii a dvorním malířem bulharského cara. Věšína proslavily nejprve obrazy dokumentující události 1. balkánské války, později se však stal ceněný především pro své kvalitní vesnické a lovecké výjevy, ve kterých se specializoval na zobrazení domácích zvířat, a to především různých plemen koní a psů, ale také zvěře lesní, jako divokých prasat, srnčí a jelení zvěře, i medvědů, jak můžeme sledovat na reprodukovaném akvarelu, jenž se v naší galerii v minulosti úspěšně obchodoval.

Několikrát jsme zde narazili na téma aukce, což nemůže být náhodné a nabízí se proto na závěr určitá paralela. Honitby a dražby, jakkoli se tato dvě témata mohou zdát vzdálená, mají mnoho společného, obě dvě se stala společenskou událostí a do jisté míry i adrenalinovým sportem, při kterém je nutné mít vycvičené a pohotové oko a za potencionální kořistí včas vyrazit a nepustit ji. Protože jak lovecká, tak aukční sezóna právě vrcholí, nezbývá než popřát dobrou mušku a mnoho kvalitních úlovků.