Dovezená a u nás aklimatizovaní jeleni sika jsou u nás chováni ve dvou poddruzích: jelen sika japonský (Cervus nippon nippon) dovezený z Japonska a jelen sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii) dovezený ze Sibiře. Podobně je tomu s jejich nepříbuznými jelenci, když v Čechách je chován jelenec běloocasý viržinský (Odocoileus virginianus virginianus) dovezený z Ameriky a na Moravě jelenec běloocasý severní (Odocoileus virginianus borealis) dovezený z Finska, ale jehož původem je severní Amerika.
Ze všech těchto druhů či poddruhů je u nás ve volných honitbách nejvíce rozšířen JELEN SIKA JAPONSKÝ, a to především v Plzeňském kraji, ale také na rozhraní krajů Olomouckého a Pardubického a v kraji Jihomoravském. Je chován i v oborách.
Počty medailí za trofeje jelenů sika japonských na mezinárodních výstavách k letům 2000, 2005 a 2009 jsou uvedeny v tabulce č. 1. Je zřejmé, že počty siků s medailovými trofejemi narůstaly, a to zejména z chovů ve volných honitbách. K rokům 2000a 2005se jednalo i o úlovky z více let před těmito výstavami, zato v roce 2009 se jednalo o trofeje pocházející především z úlovků předcházejících čtyř let. Obě oborní trofeje jelenů sika z poslední výstavy pocházely z obory Kanceláře presidenta republiky v Lánech. Od minulých výstav nám tentokrát přibylo poměrně hodně jelenů s bronzovými medailemi. Důvodem jsou zřejmě především vysoké odstřely tohoto druhu zvěře v posledních letech, ale svou vinu na tom má s velkou pravděpodobností metoda hodnocení trofejí siků i jelenců založená na obtížně v přírodě zjišťované pravidelnosti všech měřených parametrů.
V tabulce č. 2 jsou uvedeny medailové trofeje siků ulovených v posledních čtyřech letech. Je samozřejmé, že ve všech čtyřech letech 2005 – 2008 i v celkových součtech bylo vždy loveno nejvíce jelenů s trofejemi bronzovými oproti jelenům stříbrným a ovšem i zlatým. Opět je vidět, že rok od roku medailových trofejí přibývalo ve všech kvalitách, což je nepochybně svým způsobem potěšitelné, i když zejména zlatých trofejí bychom si nepochybně přáli více.
Také proto se nabízí otázka, jaké jsou souvislosti mezi bodovými kvalitami trofejí siků a věkem, v němž byli sikové loveni, což je patrno z tabulky č. 3. Opět se ukazuje, že sikové s medailemi bronzovými jsou loveni v nižším věku než jeleni s medailemi kvalitnějšími, což se projevuje zejména na přírůstcích délek lodyh a jejich obvodů. Bronzovou trofej měl už jelen tříletý, který by s největší pravděpodobností získal ve vyšším věku i vyšší bodové ocenění své trofeje. Zřejmě bychom neměli lovit jeleny sika japonské dříve než v jejich šesti letech, což je výhodné nejen pro jejich trofeje, nýbrž i pro kvalitní potomstvo, které po sobě ještě mohou zanechat.
Lepší přehled o věku siků, jejichž trofeje dosáhly na medaili, podává tabulka č. 4. Nejvíce siků s medailovými trofejemi bylo loveno ve věku jejich pěti až šesti let. Nejvyšší bodové hodnoty trofeje dosáhl jelen sika jako sedmiletý a byl uloven v lánské oboře P. Kocourkem v roce 2007 – trofej byla oceněna na 291,60 b. CIC. Ve věkui sedmi let dosahovali i další jeleni sika nejen nejvyšších, ale i vysokých průměrných bodových hodnot. Nicméně v průměrných bodových hodnotách nedosáhli sikové v žádném věku nad zlato (255,00 b. CIC a výše) a dokonce byli pouze jako sedmiletí či desetiletí a starší v průměru stříbrní (240,00+ b. CIC). Při průběrném a zejména při sklizňovém odstřelu je tedy nejvýš nutno posoudit věk loveného siky a pravděpodobnost možného dalšího zkvalitnění jeho trofeje. A to i přesto, anebo možná právě proto, že si musíme být vědomi rozdílu mezi užívanými hodnotitelskými metodami založenými v tomto případě na posuzování pravidelnosti jednotlivých měřených znaků.
Informace o všech vystavovaných trofejích oceněných některou z medailí jsou nepochybně zajímavé, ovšem větší vypovídací schopnost mohou mít trofeje nejsilnější. Proto jsou v tabulce č. 5 uvedeny bodové hodnoty a také věk deseti siků s nejsilnějšími trofejemi. Zatímco minimální bodové hodnoty uvedených deseti nejsilnějších trofejí siků v podstatě rok od roku narůstaly, u trofejí s maximálními bodovými hodnotami to bylo (s výjimkou roku 2007 kdy byl v oboře uloven jelen sika s nejsilnější vystavovanou trofejí) naopak. Průměrné bodové hodnoty deseti siků s nejsilnějšími trofejemi však v posledních čtyřech letech mírně narůstaly, i když tento průměr převýšil hranici pro udělení zlaté medaile pouze v roce 2008.
Minimální věk tří let u siky uloveného v roce 2005 byl skutečně pouze minimální, ale ani s minimálním věkem 4 roky u siků lovených v letech 2007 a 2008 nemůžeme být spokojeni. Vyplývá to i z průměrného věku deseti siků s nejsilnějšími trofejemi ulovených v posledních čtyřech letech, které se obecně pohybuje kolem šesti let. Pod tento věk, ale raději pod sedm let, by sikové s nadějnými trofejemi loveni být neměli. Už také proto, aby po nich zůstalo kvalitní potomstvo.
Při tendenci stále vyšších odstřelů této zajímavé zvěře je také třeba se zamyslet nad počtem kvalitních (medailových) trofejí ve vztahu k počtům lovených jelenů siků. Přehled je uveden v tabulce č. 6. Protože trvale lovíme nejvíce siků s trofejemi oceněnými na bronzové medaile, je logické, že takových siků musíme ulovit na jednu medaili méně, než jich lovíme na medaili stříbrnou či dokonce zlatou. Obecně se ale dá říct, že podíl medailí vztažený k počtu lovených siků se rok od roku bez ohledu na počty lovených kusů zlepšoval, což znamená, že se kvalita našich chovatelských měřítek neustále zvyšuje. S tím můžeme být spokojeni, zejména bude-li tato tendence pokračovat i v následujících letech.
Zbývá se zamyslet nad tím, na jaké kvalitativní výši s chovem siků jsou jednotlivé kraje či okresy, příp. obory. Pokud se jedná o obory, byla už zmíněna obora Lány, z níž pocházely jediné dvě zlaté trofeje. Sikové s medailovými trofejemi pocházeli nejčastěji z kraje plzeňského (5 trofejí zlatých, 25 stříbrných a 81 bronzových), nejčastěji z okresu Plzeň sever (4, 15, 56), za nímž následoval okres Tachov (1, 11 25). Hodně medailových trofejí siků bylo uloveno i v kraji Karlovarském (3 trofeje zlaté, 17 trofejí stříbrných a 76 trofejí bronzových), především v okresu Karlovy Vary, méně již v okresech Cheb (0, 0 8) a Sokolov (0, 1, 5). Z Olomouckého kraje (1 trofej zlatá, 1 stříbrná a 11 bronzových) pocházely úlovky především z okresu Šumperk a vcelku zanedbatelný počet jich byl uloven v okresech Olomouc (0, 0, 2) a Prostějov (0, 0, 1). V návaznosti na tuto populaci byli uloveni 4 jeleni sika s medailovými trofejemi na území kraje Pardubického, na okrese Svitavy (1 trofej stříbrná a 3 trofeje bronzové) a v návaznosti na plzeňskou populaci bylo uloveno 6 siků s bronzovými trofejemi v kraji Středočeském na okrese Rakovník.
Lze říci, že i přes zvyšující se odstřely jelenů sika japonských se, také díky skutečně pozorným myslivcům – chovatelům, kvalita jejich trofejí nesnižuje, i když nám jsou známy např. výše popsané cesty jak dosáhnout trofejí ještě kvalitnějších – pokud možno zlatých.
JELEN SIKA DYBOWSKÉHO nemá u nás ve volnosti zdaleka takovou početnost jako jeho blízký příbuzný, spíše se proto spoléháme na jeho chovy v oborách. Vývoj počtů jejich medailových trofejí na třech našich posledních výstavách je uveden v tab. č. 7. Výstavu od výstavy tedy medailových trofejí dybováků přibývalo, což lze opět konstatovat s potěšením, zejména s ohledem na kvalitu těchto trofejí.
V posledních čtyřech letech před výstavou Natura Viva v Lysé nad Labem 2009 však ale ani jediná tato trofej nepocházela z roku 2005, dvě byly uloveny v roce 2006 (1 zlatá, žádná stříbrná a 1 bronzová), čtyři z roku 2007 (3, 1, 0) a čtyři z roku 2008 (0, 3, 1).
Z chovatelského hlediska je ovšem zajímavé v jakém věku byli tito jeleni loveni. Přehled je uveden v tabulce č. 8. Jedná se sice pouze o malý počet případů, nicméně i přesto je možné odvodit, a to i přes odlišný způsob hodnoceni trofejí než je tomu například u našich jelenů, že by dybováci neměli být loveni dříve než v šesti, ale ještě lépe až v jejich osmi anebo případně i ve více letech.
I přes malý počet medailových trofejí, je možno uvést přehled o bodových hodnotách těchto trofejí ve vztahu ke stáří lovených jedinců, jak je uvedeno v tabulce č. 9. I když nejsilnější trofej jelena siky Dybowského s bodovou hodnotou 425,80 b. CIC byla ulovena již ve čtyřech letech věku v oboře Vidlice na okrese Ústí nad Orlicí Pavlem Dunglem, nelze nepomyslet na možnost dosažení ještě vyšší bodové hodnoty této trofeje, pokud by se uvedený jelen dožil vyššího věku. Nemluvě již o kvalitě jeho potomků, kteří by po něm nepochybně zůstali.
Jeleni sika Dybowského jsou tedy u nás chováni především v oborách. Z těch pak nejvíce jelenů, jejichž trofeje byly oceněny v Lysé některou z medailí, pocházelo z obory Volský Žlab na okrese Havlíčkův Brod (1 trofej zlatá, 1 stříbrná a 2 bronzové), z hlediska kvality následována zmíněnou oborou Vidlice (2, 0, 0), z hlediska počtů ale oborou Rovensko na okrese Semily (0, 3, 0), za nimi pak byli úspěšní dybováci z obory Podražice na okrese Domažlice (1, 0, 0) a z obory Vlková na okrese Benešov (0, 0, 1). Trofeje z jiných obor ani z volnosti se na výstavě Natura Viva v Lysé nad Labem 2009 neobjevily.
Z nepochybně zajímavých trofejí JELENCE BĚLOCHVOSTÉHO SEVERNÍHO byla tentokrát hodnocena pouze jediná trofej ulovená p. G. Večeřou v roce 2008 v oboře Sovinec na okrese Frýdek Místek. Byla oceněna na 372,40 b. CIC, což znamená zlatou medaili a nosil ji jelenec sedmiletý, což zřejmě znamená, že byl uloven na svém vývojovém vrcholu.
Problém je, že i tyto trofeje se hodnotí na základě jejich pravidelnosti, která se může rok od roku měnit. Nicméně právě v oborách je možno zvěř důkladně znát a ulovit tehdy, kdy už má něco za sebou. Tak by to mělo být vždy a doufejme, že tomu tak i bude. A že budeme následně sklízet nejen kvalitní trofeje jelenců (včetně druhého uvedeného poddruhu, jehož trofeje ale na výstavě zastoupeny nebyly), nýbrž i jiných druhů zvěře.