Liška obecná je naší nejběžnější šelmou, která se v současné době vyskytuje prakticky ve všech oblastech od nížin až po hory. Původním teritoriem, ve kterém budovala složité struktury nor, byly lesní komplexy, do otevřené krajiny vycházela převážně za potravou.
V podmínkách naší republiky byla až do padesátých let minulého století vysoká úroveň chovu drobné zvěře, početnost zajíců, koroptví, ale i králíků, byla obrovská a myslivci se intenzívně starali o jejich ochranu, která spočívala nejen v chovatelské péči, ale hlavně v intenzíivním lovu šelem a dravců.
Změněnou zemědělskou činností od padesátých až šedesátých let minulého století začala drobná zvěř ubývat, nejdříve nastal pokles u koroptví, později i u zajíců a následně z naší přírody prakticky vymizel králík. Bažant, který se hlavně po II. světové válce dostal do volnosti a rychle se v ní adaptoval a jeho stavy se prudce zvyšovaly, začal z volnosti mizet jako jeden z posledních druhů drobné zvěře, ale v tomto případě se jako záchrana objevila možnost voliérových odchovů a následné vypouštění odchované zvěře zpět do přírody.
Lišky byly v době maxima drobné zvěře velmi intenzívně loveny nejen v polích pro ochranu drobné zvěře, ale i v lesích, kde byl na lovu finančně zainteresován personál, navíc kožešina lišky byla velmi dobře ceněna, bohužel v současné době všechny tyto faktory již nejsou prioritní.
Obecně je možno počítat s tím, že stav lišek představuje přibližně dvou až trojnásobek ročního lovu. V padesátých letech minulého století se lovilo v naší republice ročně 10 – 15 tisíc lišek. Od šedesátých let minulého století jejich lov začal současně s poklesem stavů drobné zvěře narůstat, po roce 1970 již dosahoval až 80 000 kusů ročně, potom nastal mírný pokles a v současné době se ročně loví okolo 70 000 lišek.
Stejný trend v lovu lišek byl zaznamenán i na Pardubicku (Myslivost 40, 7-8, str.22, 1992). V sedmdesátých letech minulého století bylo na Pardubicku 84 % lišek uloveno v lesních honitbách a nárůst počtu ulovených lišek na okrese souvisel z počátku s tím, jak se liška postupně stěhovala do polních oblastí nejen za potravou, ale hlavně si zde začala budovat domovská teritoria. V současnosti odchovávají lišky mláďata ve všech honitbách Pardubicka.
Do konce 70. let minulého století se ročně lovilo do 100 lišek, potom do 200 kusů a intenzívní nárůst lovu lišek nastal po roce 1987. V roce 1990 se již ulovilo přes 300 lišek, v roce 1995 více než 500 lišek a maxima bylo dosaženo v roce 2001, kdy se ulovilo přes 700 lišek. Od roku 2003 poklesly úlovky na hodnoty okolo 400 kusů ročně. V letech 1994 až 2004 probíhala na Pardubicku vakcinace proti vzteklině, nejprve předkládáním návnad s vakcínou přímo myslivci, ke konci již letecky. V současné době již nebyl prokázán žádný případ vztekliny, ale naopak dosti razantně se začíná rozšiřovat prašivina.
V tomto příspěvku se zabývám podrobnější analýzou lovu lišek od roku 1990 do současnosti. Výše lovu je uvedena na grafu č. 1., z něj je patrno, že prakticky až do roku 2001 docházelo neustále k relativně prudkému vzestupu lovu lišek, potom nastal velmi strmý pokles. Rozdělil jsem sledované období na tři časové úseky, prvý představuje začínající strmý nárůst lovu, druhý vrcholek a třetí naopak snížení výše jejich lovu. Průměrná slovitelnost v prvém a třetím časovém úseku je prakticky shodná.
V dalším sledování jsem analyzoval, jak se na výši lovu podílejí jednotlivé typy honiteb. Na Pardubicku převažují polní honitby, čistě lesních je relativně velmi málo. Protože v průběhu sledovaného období došlo k významnému vzestupu a následně poklesu slovitelnosti lišek, také průměrné hodnoty lovu na typ honitby vykazují, kromě lesních honiteb, navýšení lovu ve druhém časovém úseku a ve všech typech honiteb následný pokles ve třetím časovém úseku. Nejvyšší vzestup slovitelnosti v letech 1996 až 2002 vykázaly smíšené honitby (průměr lovu se zvýšil ze 7,49 na honitbu na 10,26), naopak v lesních honitbách poklesly průměrné úlovky jak ve druhém, tak hlavně ve třetím časovém úseku (9,79 - 6,56 - 3,96). Abychom lépe vyjádřili trend vývoje roční slovitelnosti lišek během celého sledovaného období, vykázal jsem jejich slovitelnost pomocí lineárního proložení (graf č. 2). Z něj je patrné, že výše úlovků lišek je nejvyšší v honitbách smíšených a od roku 1990 do současnosti se tento trend příliš nemění. Vzestupný trend slovitelnosti lišek prokázaly honitby polní a naopak v lesních honitbách, ve kterých na počátku sledovaného období byly průměrné roční úlovky nejvyšší, šla slovitelnost lišek výrazně dolů.
Na dalším grafu (č.3) jsem vyjádřil vztah mezi slovitelností lišek a plochou jednotlivých typů honiteb. Na grafu jsou vyneseny roční průměry lovu a současně i lineární proložení, aby se lépe prokázal trend vývoje lovu v průběhu sledovaného období. Podobně jako v předchozím hodnocení do roku 1995 byla slovitelnost nejvyšší v lesních honitbách, ve kterých byla ulovena více než 1 liška na 100 ha plochy. Zvláště v posledním časovém úseku po roce 2002 došlo ale k výraznému snížení úrovně lovu lišek v lesních honitbách, takže průměr slovitelnosti dosáhl pouze 0,41 lišek na 100 ha plochy.
Během celého sledovaného období se výše ročního lovu lišek na 100 ha plochy prakticky nezměnila v polních honitbách (mimo druhý časový úsek, kdy byla na Pardubicku jejich nejvyšší slovitelnost), lineární proložení prokázalo úroveň slovitelnosti okolo 0,65 kusů na 100 ha plochy.
Také ve smíšených honitbách je patrný stejný trend slovitelnosti na 100 ha plochy jako u polních honiteb s tím rozdílem, že v prvém a hlavně posledním časovém úseku je výše lovu na 100 ha plochy nejnižší (0,54 v I. úseku a 0,43 ve III. úseku), takže lineární proložení za celé sledované období vykázalo slovitelnost okolo 0,59 kusů na 100 ha plochy.
Znamená to, že od roku 1990 do současnosti pouze v lesních honitbách došlo v výraznému poklesu úrovně lovu lišek na 100 ha plochy a ke stejným závěrům se dospělo i hodnocením průměrného ročního lovu na typ honitby, jak je patrno z předchozího grafu, naopak ve smíšených honitbách je sice slovitelnost lišek na honitbu nejvyšší, ale na 100 ha plochy nejnižší.
Co konstatovat závěrem?
Jelikož obecně platí, že výše ročního lovu obráží výši populační hustoty, nabízí se závěr, že stavy lišek v lesních komplexech se v posledních letech výrazně snížily, a proto se jich zde i méně loví. S tímto závěrem není ale možno souhlasit, pro lišku je stále les hlavním životním teritoriem a rozšíření do polních oblastí je podmíněno hlavně snadnější dostupnosti potravy a přítomností vhodných krytin jak pro vyvedení mláďat, tak i pro vlastní ochranu. Myslím, že v polních podmínkách stále přetrvává snaha o co nejvyšší ochranu drobné zvěře, a proto je zde o lov jejího hlavního predátora stále velký zájem. V lesních komplexech došlo v poslední době k výraznému zvýšení stavů černé zvěře, na jejíž lov se zaměřuje většina tamějších myslivců a liška již není lovena tak cíleně jako dříve.