Představovat čtenářům Myslivosti jednoho z našich nejznámějších herců, bavičů, člena činohry Národního divadla v Praze Miroslava Donutila je možná zbytečné. Troufám si říct, že asi není jediný ze čtenářů, který by jej neznal. V televizi jsem viděl pana Donutila nedávno v pořadu 3 +1 s Miroslavem Donutilem, kde velmi hezky vyprávěl o myslivcích a myslivosti a také věrně zpodobnil postavy myslivců. V dnešní době, kdy je ve zvyku mnohých v televizi na myslivce házet jen špínu a dívat se na ně skrz prsty, to byla zajímavá a skoro až neuvěřitelná výjimka. Vypravil jsem se proto do Národního divadla, abych si popovídal s Miroslavem Donutilem nejen o myslivosti.
Před nedávnem televize ukončila vysílání cyklu pořadů 3 + 1s Miroslavem Donutilem. V díle nazvaném Hajní a pytláci jste velmi hezky vyjadřoval o myslivcích a myslivosti, dokonce jste uvedl, že i Vy jste se chtěl stát myslivcem. Je tomu tak?
Je to pravda, já jsem chtěl být myslivec. Dokonce se ta profese, kterou jsem chtěl studovat, jmenovala lesní inženýr. Jestli existuje dodnes, nevím. Velmi mě to ale zajímalo, představoval jsem si zelenou kamizolku, flintu přes rameno, chodit po lese, kontrolovat zvěř, stav dřeva a nějakým způsobem se tomu co nejvíc věnovat. Jenomže osud všechno vždy pootočí jinak a já jsem ještě daleko víc v sobě nosil touhu stát se hercem a to zvítězilo.
Dočetl jsem se, že právě námět o myslivcích jste do televize přinesl vy.
Ano, byl to můj nápad, chtěl jsem, aby se námět o myslivcích odvysílal, ale stejně tak i ostatní náměty cyklu 3+1 jsem do televize přinesl.
Jste jistě pracovně velmi vytížený člověk, ale snad i vy si najdete čas na relax a odpočinek. Logicky mi nedá nezeptat se, pokud v nabitém programu najdete alespoň trochu času, chodíte do přírody relaxovat?
Relaxovat chodím jedině do přírody a hlavně k vodě. Nejsem myslivec, nejsem člověk, který by se dokázal v otevřeném boji utkat se zvěří. S rybou se ale utkávám často. Zrovna zítra jedu na Moravu na chalupu a doufám, že budou brát štiky. V okolí mé chalupy je mi dobře, jsem tam šťastný a vím, že mě tam nečeká žádná práce.
Je něco, co Vám na dnešní přírodě vadí?
Nejvíce mi vadí to, co děláme my lidé s přírodou. Jak se k ní někdy brutálně chováme a jakým způsobem zasahujeme do přírody v domnění, že děláme dobrý skutek. Myslím si, že ve všech případech, kdy se člověk pokusí s přírodou manipulovat, tak narazí. Příroda má své zákonitosti a není radno si s nimi zahrávat. Protože pak se dějí věci, kterých jsme v poslední době svědky, a nejsou to věci příjemné. Všechny ty záplavy, klimatické změny a další změny, o kterých se vede velká diskuze, to přece není jen pouhá náhoda. Není radno toto zlehčovat.
Když chodíte na ryby a do přírody, zdá se Vám, že se stav přírody za posledních 20 let zlepšil?
Myslím si, že se stav přírody lepší. Po změnách celospolečenských došlo i ke změně v přírodě. Já to vidím na našem lese na vesnici, kde znovu začínají růst hřiby smrkové, rostou lišky, myslím si, že půda už není tak kyselá a daří se všemožným rostlinám. Sleduji, že se daleko lépe dýchá ve městech, zvlášť v těch, která jsou, respektive byla v minulosti, nejvíce postižená. Myslím si, že se z hlediska ochrany přírody podařilo přesvědčit už alespoň část obyvatel této země, že ochrana přírody je důležitá a prospěšná nám všem.
Ti, kteří se v přírodě pohybují dnes a denně, jsou právě myslivci. Myslíte si, že jsou myslivci pro přírodu důležití?
Myslím si, že určitě. Myslivci jsou lidé, kteří k přírodě cítí lásku a nebudou přece přírodě škodit. Jak jsem již řekl, já sám osobně bych zvěř neulovil, nicméně lov zvěře respektuji a vím, že je nutný. V tomto pohledu je práce myslivců nezastupitelná a má svoje opodstatnění.
Je o Vás známo, že máte obrovskou spoustu známých, přátel a kamarádů, často o nich i ve svých pořadech vyprávíte. Patří mezi ně i myslivci?
Mezi moje kamarády samozřejmě patří i myslivci a hajní a všichni ti, kteří se v lese pohybují. Dost často jezdím na ryby i tam, kde se o vody starají nejen rybáři, ale také myslivci, kde bývá často myslivec a rybář jedna a ta samá osoba. Jsou to záliby, která má mnoho chlapů společné. Takže se s myslivci stýkám a dokonce s jedním se kamarádím už velmi mnoho let.
Zúčastnil jste se někdy myslivecké akce?
Myslivecké akce přímo ne, ale jednou mě můj kamarád pozval na posed na lov srnce. Pamatuji se, že to mělo téměř komický průběh. Seděli jsme na posedu, museli jsme být samozřejmě potichu. Na pole vyšel srnec a kamarád myslivec mi pošeptal: „Teď ho střelím na komoru.“ Ozvala se rána a střela učesala pěšinku na poli vedle lesa. Toho srnce se to ani nedotklo. On se jen tak na nás podíval takovým pohledem jako, že to nemyslíte vážně a hrdě odešel. Potom už zazněla jen jedna věta kamaráda, který střílel: „Doufám, že to nikomu neřekneš.“ Já jsem mu slíbil, že dokud na světě bude, tak to neudělám. Teď už můžu, protože už na světě bohužel není.
Co byste popřál čtenářům Myslivosti do Nového roku 2010?
Popřál bych, aby rok 2010 byl úspěšný pro nás pro všechny. Všem, kteří se zabývají prací v lese, aby měli práci smysluplnou a aby ti, kteří do lesa chodí pro zábavu, nebo lovit zvěř, aby tak činili s rozmyslem. A také ať se časopis Myslivost čtenářům líbí.
Děkuji za rozhovor.