Časopis Myslivost

 

Kokcidie jsou druhově specifičtí parazité, nepřenosní s výjimkou experimentálních podmínek na jiný druh zvěře. U bažantů jsou nejdůležitějšími druhy Kokcidií Eimeria colchici, E. phasiani a E.duodenalis. Kromě těchto tří druhů Kokcidií bylo u bažantů popsáno dalších 8 druhů Kokcidií rodu Eimeria a také 1 druh rodu Isospora (Gassal 2003). U koroptví se vyskytují především Eimeria kofoidi a E. procera. Kokcidióza se může vyskytovat také u farmově odchovávaných mláďat divokých krocanů a je způsobována především druhy E. adenoides a E. meleagridis. U vodní pernaté zvěře (kachny, husy) se nejčastěji vyskytují druhy E.anseris, E. anatis, E. nocens a E. truncata (posledně jmenovaná způsobuje ledvinou formu kokcidiózy). U tetřevů je nejčastější Kokcidií Eimeria lyruri a E. ventricosa, u tetřívka potom E. tetricis. U dravých ptáků (sokol, poštolka, raroh) byly v našich podmínkách diagnostikovány i kokcidie rodu Caryospora (C. kutzeri a C.neofalconis) s lokalizací v tenkém střevě.

Vývojový cyklus Kokcidií je obdobný jako u savců. V buňkách střevní sliznice, napadených kokcidiemi (sporozoity) dochází k opakovanému nepohlavnímu rozmnožování tohoto parazita (merogonie) a následnému pohlavnímu rozmnožování (gametogonie), jehož produktem je oocysta, která opouští společně s trusem tělo hostitele. Ve vnějším prostředí dochází k tzv. sporulaci oocysty, ve které se vytváří sporozoity. Po opětovném pozření vysporulované oocysty novým hostitelem dochází ve střevě k rozpadu oocysty a uvolněné sporozoity napadají buňky střevní sliznice.

Největší význam má kokcidióza v chovech bažantí zvěře. Kokcidie se vyskytují i u volně žijící bažantí zvěře (dle různých autorů se zjišťují u 13 – 82 % vyšetřených bažantů), největší význam však má kokcidióza v umělých odchovech bažantí zvěře. V těchto chovech je nutné počítat s každoročním výskytem kokcidiózy u odchovávaných bažantů. Intenzita a následný průběh onemocnění závisí na mnoha faktorech, z nichž nejdůležitější je koncentrace bažantích kuřat v odchovně, zoohygiena odchovu, kvalita krmení a napájení kuřat, přítomnost více věkových kategorií v jedné odchovně atd. Onemocnění kokcidiózou se vyskytuje u bažantích kuřat mezi 2. – 8. týdnem věku. Ojediněle, většinou v souvislosti s výskytem jiného onemocnění, se zjišťuje kokcidióza i u bažantů ve věku 9 – 14 týdnů. Výskyt oocyst kokcidií v trusu dospělých bažantů je běžný, výskyt onemocnění kokcidiózou je však u dospělých bažantů výjimečný.

Klinický průběh onemocnění kokcidiózou je charakterizovaný nejprve sníženou spotřebou krmiva, na kterou navazuje fáze shlukování se bažantích kuřat pod zářiče, do koutů odchovny či okolo napáječek či krmítek. Bažantí kuřata mohou mít v počátečních fázích kokcidiózy načepýřená peříčka na hřbetě a mírně spuštěná křídla, tyto příznaky však nejsou typické pouze pro kokcidiózu. Objevuje se řídký až průjmovitý trus, ojediněle s příměsí krve, ptáci jsou málo pohybliví, působí ospalým dojmem. K úhynům dochází především v důsledku dehydratace organizmu. K největším ztrátám však dochází v důsledku shlukování bažantích kuřat, kdy k úhynům dochází ušlapáním a zadušením. Léčiva musí být aplikována co nejrychleji po zjištění prvních příznaků onemocnění (dokud ještě bažanti mají zájem o příjem vody).

Při pitvě bažantích kuřat, uhynulých na kokcidiózu, se zjišťuje zánět sliznice střeva (dle jednotlivých druhů Kokcidií je postiženo buď tenké střevo, tlusté střevo či slepá střeva, u smíšených infekcí je postižené celé střevo), charakterizovaný ztluštěním střevní stěny, střevní sliznice je pokryta zvýšeným množstvím hlenu a časté jsou krváceniny na sliznici. Ve slepých střevech se velmi často vytváří sýrovitá náplň, vyplňující celou střevní dutinu.

Pro diagnostiku onemocnění je kromě klinických příznaků a pitevního nálezu důležité parazitologické vyšetření trusu, ve kterém se zjišťují velká množství vylučovaných oocyst. U nejmladších bažantích kuřat nemusí být v době úhynu ještě plně vyvinuté oocysty a pro diagnózu onemocnění je nutné provádět seškraby, resp. otiskové preparáty ze změněných částí střevní sliznice a v nich hledat vývojová stádia Kokcidií.

K léčbě kokcidiózy se používají sulfonamidy (Sulfadimidin, Sulfakombin, Esb3) či toltrazuril (Baycox) v dávkování dle příbalové informace výrobce. Pokud se neprovádí pravidelné vyšetřování trusu na přítomnost oocyst kokcidií, lze doporučit systém opakovaných léčebných zásahů každý týden vždy dva po sobě následující dny v rozmezí od 3. až do 6. týdne. Při léčbě kokcidiózy ve velkochovech mladých bažantů je nutné počítat se skutečností, že po úspěšné léčbě infekce kokcidiemi se následná nová infekce může klinicky projevit již za 5 – 7 dní po ukončení předcházející léčby.

 V prevenci kokcidiózy je možné použít tzv. kokcidiostatika, což jsou látky, které se preventivně přidávají do krmiva a brání vzniku klinické kokcidiózy.

V návaznosti na probíhající infekce kokcidiemi či těsně po prodělané infekci se u bažantů ve stádiu „rekonvalescence“ často objevují další protozoární infekce, především trichomonóza.

 

Trichomonóza je parazitární onemocnění, způsobené jednobuněčným bičíkovcem Trichomonas gallinae. Onemocnění se vyskytuje u holubů, dravců, papoušků a mnoha jiných druhů volně žijících ptáků. Z pernaté zvěře se vyskytuje především u bažantů, kde je původce popisován jako Trichomonas phasiani, u divokých kachen a hus byly popsány Trichomonas anatis a Trichomonas anseris.. Blízce příbuzné druhy způsobují závažné infekce u lidí (Trichomonas vaginalis) či u skotu (Tritrichomonas foetus). Onemocnění ptáků je známé již ze středověku, kdy způsobovalo významné problémy v chovech dravců pro sokolnické účely. Původce onemocnění byl popsán až v 19. století. Hlavním hostitelem trichomonád jsou holubi, následují dravci a sovy, s rozvojem umělých chovů bažantů se právě bažant stal významným hostitelem této parazitózy, hromadné infekce byly popsány také u koroptví, perliček a divokých krocanů. U zpěvného ptactva byly zjištěny infekce trichomonádami u vrabce domácího, zvonka zeleného a pěnkavy obecné. Právě volně žijící ptactvo je nejčastějším zdrojem infekcí pro farmové chovy bažantů.

Trichomonády mají tělo hruškovitého tvaru, velikosti 12 – 20 um. V méně příhodném prostředí jsou trichomonády schopné vytvářet kulovité, bezbičíkaté pseudocysty, které dokáží přežívat zhoršené okolní podmínky a mohou se opět přeměnit v pohyblivou formu (tzv.trofozoit). Tyto pseudocysty se významně uplatňují při přenosech onemocnění. Trichomonády se rozmnožují podélným dělením na dva jedince. Ve vnějším prostředí jsou velmi citlivé na změny teploty (pokles), na sluneční záření a na vysychání (v trusu postižených ptáků).

U holubů jsou infekcí trichomonádami postiženy především dutina zobáku a navazující jícen. U bažantů a koroptví probíhají infekce trichomonádami především v tlustém střevě a slepých střevech, při generalizované formě se trichomonády nacházejí nejen v celém průběhu střeva, ale také v žaludcích a voleti. Krevními cestami mohou být trichomonády zavlečeny také do jater a plicní tkáně, kde vyvolávají tvorbu nekrotických uzlíků. Při pitvě se u holubů zjišťují sýrové nálepy na sliznici zobákové dutiny a v jícnu. U hrabavých ptáků (bažant, koroptev) jsou nápadné změny pozorovány na tlustém střevu a slepých střevech. Sliznice střev je zeslabená, působí „průsvitným“ dojmem, na povrchu jsou viditelné drobné tečkovité krváceniny. Střevní obsah je vodnatý, v důsledku probíhajícího zánětu je zmnožený (střeva jsou silně naplněná zakalenou tekutinou) a v některých případech lze v trusu zjistit odloučené části krvácející sliznice. Důsledkem úporných průjmů je silná dehydratace organizmu, způsobující výrazný úbytek prsní svaloviny (kachexie).

Onemocnění se zjišťuje především u mladých ptáků, přítomnost trichomonád u dospělé zvěře nemusí způsobovat zdravotní problémy. U bažantů se onemocnění nejčastěji vyskytuje v 3. až 6. týdnu života, infekce s letálním průběhem však byly zjištěny i u desetidenních bažantích kuřat a akutní onemocnění trichomonózu jsou pozorována často i u bažantů ve věku 10 a více týdnů. Typickým obdobím výskytu trichomonádových infekcí jsou déletrvající horké letní dny. Infekce trichomonádami vznikají velmi často v návaznosti na probíhající infekci kokcidiemi, které způsobí snížení obranyschopnosti střevní sliznice (Forejtek, 2006).

Klinické příznaky jsou u bažantů charakterizovány nejprve sníženou pohyblivostí, postižení ptáci ospale posedávají se svěšenými křídly, nepřijímají krmivo a shlukují se ke zdrojům tepla či do rohů odchovných zařízení. Charakteristický je trus nemocných zvířat, který je vodnatý, mírně zpěněný a má světle hnědou barvu („hořčicový trus“). V akutních případech a především u mladších bažantů (3. – 6. týden) probíhá onemocnění velmi rychle a k úhynům dochází během několika hodin po rozvinutí klinických příznaků. Mortalita může dosahovat u postižených jedinců 80 – 100 %.

K léčení trichomonózy se dříve úspěšně používal ronidazol, metronidazol, dimetridazol či carnidazol. V současné době však není použití těchto léčivých látek u potravinových zvířat povoleno. Experimentálně se ověřují nové látky, které by bylo možné u ptáků použít a výsledky, především u skupiny tzv. chalkonů naznačují, že by mohly být úspěšnou náhradou zakázaných přípravků (Atkinson a kol., 2008).

Preventivně je nutné dodržovat především zoohygienické parametry v chovech bažantí zvěře, příp. koroptví, tj. držet v odchovnách přiměřené množství zvěře (nepřekračovat kapacitu odchoven), mladé bažanty držet na suché podestýlce, zajistit kvalitní krmení a napájení nezávadnou vodou, udržovat správné mikroklima v odchovných zařízeních (nebezpečné je především přehřívání objektů) a pravidelně mechanicky čistit a následně dezinfikovat krmná a napájecí zařízení. Velmi důležitá jsou preventivní, resp. terapeutická opatření proti kokcidióze.

 

Histomonóza je infekční onemocnění krocanů, bažantů, koroptví, perliček a dalších druhů především hrabavých ptáků, způsobené jednobuněčným parazitem Histomonas meleagridis. Parazit se vyskytuje především ve slepých střevech, tlustém střevě a napadá také jaterní tkáň. Významnou roli v šíření tohoto parazita hraje roup kuří (Heterakis gallinae), do jehož těla a následně především do jeho vajíček histomonády ve slepých střevech pronikají a s vylučovanými vajíčky tohoto parazita jsou schopné přenášet se ve vnějším prostředí na další vnímavé hostitele. Významným faktorem v epizootologii histomonózy jsou také zemní žížaly, v jejichž těle se hromadí vajíčka roupů a po pozření žížaly mladým bažantem může docházet k masivní infekci jak roupy, tak také histomonádami. Prokázaný je také přímý přenos histomonád z infikovaného trusu do kloaky dalších ptáků (např. kontakt kloaky s vlhkou, trusem infikovanou podestýlkou).

Onemocnění se vyskytuje především u mladých bažantů a krocanů ve věku od 3 týdnů, chronický průběh onemocnění s průběžnými úhyny je však častý i u starších kategorií odchovávané pernaté zvěře.

Parazit se vyskytuje v dutině slepých střev a na sliznici v pohyblivé formě, opatřené jedním či dvěma bičíky, ve tkáních (stěna střeva či jaterní tkáň) se vyskytuje ve formě bezbičíkaté, tzv. ameboidní.

Onemocnění se projevuje sníženou pohyblivostí a ospalostí nemocných kusů pernaté zvěře, objevují se vodnaté průjmy, u postižených ptáků dochází velmi rychle k vyhubnutí (kachexii) a následným úhynům. U krocanů dochází v důsledku ovlivnění cévního systému k změnám ve zbarvení hlavy (tzv. černohlavost krůt ).

Při pitvě uhynulých ptáků se zjišťují zánětlivé změny na sliznici slepých střev, charakterizované zánětlivými uzlíky s nekrotickým středem, obsahujícími sýrovitou hmotu. Typické pro histomonózu jsou terčovité nekrózy, které vznikají v jaterní tkáni.

Průběh a intenzitu onemocnění zhoršuje současně probíhající kokcidióza a přítomnost některých bakterií (Clostridium perfringens). Také vlhká podestýlka negativně ovlivňuje průběh onemocnění (přežívání původce ve vlhké podestýlce).

Zásadní metodou prevence proti histomonóze je pravidelné odčervování chované pernaté zvěře s cílem naprosto vyloučit přítomnost roupa kuřího u odchovávaných ptáků. Kvalita a především nízká vlhkost podestýlky jsou dalším základním preventivním opatřením. Je také nutné zabránit kontaktu mezi odchovávanými ptáky a volně žijícím ptactvem či volně se pohybující domácí drůbeží. Používání dříve velmi dobře účinných léčiv na bázi nitroimidazolů je v současné době u potravinových zvířat zakázané. kazeózním a žlutozeleným

Původcem onemocnění jsou prvoci rodu Sarcocystis, v jejichž rozmnožovacím cyklu mohou ptáci představovat jak definitivního hostitele (S. microti), tak také mezihostitele (S. accipitris). Ve střevním epitelu definitivních hostitelů (např. dravci – káně, jestřáb) probíhá pohlavní část rozmnožování s výslednou produkcí infekčních oocyst, v těle mezihostitelů (např. zvonek zelený, ale také různé druhy savců) se v různých orgánech - svalovina, játra, mozek - vytváří nepohlavní cysty, ze kterých se po pozření definitivním hostitelem uvolňují sporozoity a napadají buňky střevní sliznice, ve kterých následně probíhá pohlavní část rozmnožování. Příznaky onemocnění jsou jak u definitivních hostitelů, tak i mezihostitelů nespecifické, v orgánech mezihostitelů se mohou vytvářet makroskopické nekrotické změny.

 

Původcem onemocnění je Toxoplasma gondii, jejiž vývoj byl popsán v předcházející kapitole u srstnaté zvěře. Onemocnět mohou všechny druhy pernaté zvěře. Onemocnění většinou probíhá bez zjevných klinických příznaků, popsány byly pouze nervové příznaky této choroby u tetřevů a tetřívků v umělých chovech. Diagnóza se stanoví teprve při mikroskopickém vyšetření a nálezu cyst nebo pseudocyst v orgánech, zejména ve slezině, játrech a mozku. Makroskopické změny se mohou projevit jako drobné nekrózy v játrech.V současné době je diagnostika toxoplazmózy založena především na serologických, imunohistochemických a molekulárních metodách. T. gondii byla u nás izolována z bažantů, koroptví, tetřívků, kachen divokých a dravců. Onemocnění se na pernatou zvěř přenáší jak příjmem oocyst z prostředí infikovaného trusem koček, tak zejména u dravců také infikovanými tkáněmi mezihostitelů toxoplasem.

 

U ptáků se vyskytuje nejčastěji druh Cryptosporidium bailey, který se lokalizuje především v dýchacích cestách, může však napadat i gastrointestinální trakt. Onemocnění se projevuje především dýchacími potížemi (záněty vzdušných vaků, plic a dýchacích dutin). U krůt se vyskytuje C. meleagridis, které se lokalizuje především ve slepých střevech. Jsou popsány případy infekce člověka tímto druhem kryptosporidií, projevující se především průjmy. O výskytu kryptosporidiózy u naší pernaté zvěře nejsou dosud podrobnější údaje.

 

 

MVDr. Pavel Forejtek, CSc., Prof. MVDr. Karel Chroust, DrSc.

Středoevropský institut ekologie zvěře, Brno-Wien-Nitra