Sympatickou a věčně usměvavou JUDr. Zuzku Bebarovou - Rujbrovou, poslankyni Parlamentu České republiky, jsem na Světové výstavě vývoje myslivosti a lovectví v Brně potkal ve stánku Klubu autorů při Českomoravské myslivecké jednotě, kde si se zájmem prohlížela nejnovější knižní tituly s tematikou myslivosti. Coby předseda Klubu jsem této příležitosti využil nejen k tomu, abych ji expozicí provedl, ale také vyzpovídal.
Pokud vím, jste dlouhá léta myslivkyní. Jak jste se k této pořád ještě pro ženy méně obvyklé zálibě dostala?
„Asi je obvyklejší historka o dětství u prarodičů na hájence, ale v mém případě neplatí. Myslivci se podobně jako rybáři rádi vytahují, a vytahoval se i můj muž. Měl svůj vlastní zelený svět, kterému dával přednost před divadelními premiérami. Prezentoval ho – jak jinak – jako svět mužský, kde je chlapům dobře, a podle toho, v jakém stavu se z něj vracel, jim zjevně dobře bylo. Napřed jsem tiše záviděla, ale když nám právníkům, které doma zosobňuji já, začal vyčítat nesmysly v zákonech vztahujících se k ochraně přírody, které nerozumíme, usoudila jsem, že je toho tak akorát, a že mu ukážu, že myslivost není žádná věda. Přihlásila jsem se do kursu – pro jistotu v Prostějově – aby se to nedozvěděl. A jak měsíce ubíhaly, tak jsem zjišťovala, že to věda je. Ctižádost mi nedovolila couvnout a navíc mě to začalo bavit. Dřív jsem do lesa chodila jenom na houby, dnes jsem ráda, když nerostou a v lese je málo lidí. Dřív jsem tvrdila, že nikdy neuvidím východ slunce, protože nevydržím tak dlouho vzhůru, dnes mrznu na posedu hodinu před rozedněním. Líbí se mi i ten mužský svět.“
Být myslivcem ještě neznamená vykonávat právo myslivosti v konkrétním sdružení. Nedávno jste však to svoje „mateřské“ našla v Chornicích u Jevíčka. Jaký je to pocit?
„Jsem ráda, že jsem zakotvila v klasickém mysliveckém sdružení. To, kde jsem dělala adepta, se rozpadlo, v řízení o nájem honitby je přeplatili movitější. I když jsem díky kamarádům myslivcům měla lovecké příležitosti a psi mi otvírali dveře do jiných honiteb, myslivost není jenom lov. Teď už budu přebytky ze zahrádky nosit adresně do krmelce, který mi byl přidělen. Chci někam patřit proto, že plním stejné povinnosti jako jiní, ne proto, že jsem ženská a navíc poslankyně.“
Chornické sdružení se jmenuje Jezevec. Musím se tudíž zeptat - ulovila jste někdy tuto krásnou šelmu?
„Tím se pochlubit nemohu, viděla jsem jej pouze dvakrát, a to v době hájení. Můj welshteriér byl úspěšnější. Po dlouhém boji v noře moudře ustoupil a jako trofej si přinesl kousek srsti jezevce. Výměnou tam nechal část své.“
Myslivecká záliba se u vás snoubí s víc než vřelým vztahem k lovecké kynologii...
„Psi jsou součástí naší rodiny a soužití s nimi se přizpůsobujeme ve všem, co děláme. Dovolené trávíme doma, nebo tam, kde snesou naši smečku. Kotce jsme sice zbudovali, ale zůstávají prázdné, protože psi se nám musí motat pod nohama. Sice smějí na pohovku, ale nejsou to žádní gaučáci. Hannoverská barvářka Arinka najde nepobarvenou stopu i po dvoudenním lijáku a mezi jejími šestnácti dětmi už je řada výstavně i pracovně úspěšných následovníků. Patří mezi ně i náš Bonifác. Ano, je to pes, ale to jméno mu dala dcera. V tuto dobu je to nejmladší chovný hannoverák, chovný je i tříletý welshteriér Terry. Ten by se na svém teritoriu pustil i do slona, ale musí-li být se mnou v Praze, promění se ve způsobného plyšáka. Pokud si muž, naštěstí žertem, stěžuje, že když přijedu domů, vezmu psy a flintu a zase zmizím, má pravdu.“
Jste právnička, ale současně i politička. Jak se z těchto úhlů pohledu díváte na současnou českou myslivost? Co ji podle vás nejvíce trápí a rozděluje?
„Myslivost se stala v uplynulých desetiletích masovou záležitostí, dostupnou pro každého, kdo se jí chtěl vážně věnovat. Změna společenskoekonomických poměrů a vlastnických vztahů po roce 1989 omezila příležitosti, a narušila vztahy uvnitř myslivecké komunity. Vlastníci logicky uplatňují práva vyplývající z jejich vlastnictví. Do módy přišla ochrana přírody. Ne ta dosud spojená s myslivostí, ale módní obor orientovaný selektivně na některé prvky flóry a fauny, neberoucí ohled na ostatní flóru, faunu, včetně člověka. Mediální obraz znázornil myslivce jako nepřítele.“
Založením jste optimistka. Proto jistě na té dnešní myslivosti spatřujete i pozitivní a inspirativní věci...
„Asi bych měla zopakovat věci, které většina myslivců pokládá za samozřejmé, ale širší veřejnost, která se uzavřela ve svých bytech na sídlišti a jediný kontakt s přírodou jí zprostředkovává televizní obrazovka, je nevnímá. Tradiční česká myslivost se podílí na ochraně naší přírody a krajiny a zachování pestrosti volně žijících druhů zvěře. Nabízí mládeži zdravou alternativu trávení volného času. Obohacuje naši kulturu. Vedle hasičů je nejčastějším organizátorem společenského života na venkově. Přináší na stůl i těm, kteří lovem opovrhují kvalitní zvěřinu. Mohla bych pokračovat. Pro mě osobně je oázou, do které utíkám ve volném čase před lidmi a počítači.“
Politické reprezentace se jen v málokterých věcech shodnou. Je v tomto úhlu pohledu myslivost výjimkou potvrzující pravidlo?
„I pohled na myslivost je pravý nebo levý. Vzpomeňme např. otázku práv vlastníků a velikosti honiteb. Ale naštěstí je myslivecká „lobby“ zastoupena ve všech politických klubech a koriguje představy spolustraníků tak, abychom dospěli k obecně přijatelnému kompromisu. Kompromis představoval i zákon o myslivosti. Zdaleka není dokonalý a neustále dostáváme náměty k jeho změnám. Řada z nich by byla žádoucí. Ale riziko, že povede ke zhoršení stávajícího stavu není zanedbatelné. Uvidíme, jak budou myslivci zastoupeni v příští Poslanecké sněmovně.“
Procestovala jste kus světa, jste ekonomicky zajištěná, ale přesto vás nelákají nákladné safari lovy. Proč dáváte přednost našim honitbám, naší tradiční myslivosti?
„Opravdu netoužím mít na stěně cizokrajné trofeje. Na safari jsem byla s fotoaparátem. Byl to úžasný zážitek, vidět zblízka stovky kusů antilop nebo velkou pětku. S flintou bych si tam připadala jako řezník. Dozrávám do doby, kdy je pro mne hezčí čekaná, z níž odejdu s prázdnem, protože srnec, který vyšel, byl nadějný a byla by ho škoda.“
Co ještě hodláte pro myslivost vykonat?
„Ta otázka zní až příliš pateticky. Chci pouze přenášet zkušenosti myslivců do legislativní činnosti a vysvětlovat kolegům, že myslivci nejsou zločinci. Vezměme třeba nový trestní zákoník, v němž právní teoretici nově formulovali trestný čin pytláctví. Čas, který zbývá do voleb, neumožňuje z hlediska lhůt předložit návrh zákona, který by chybu napravil. Využila jsem proto projednávaného atomového zákona, který současně otevírá i trestní zákoník a změnu představující návrat k původní úpravě, formou pozměňovacího návrhu předložila. Jak dopadne hlasování, lze v současné vypjaté atmosféře těžko předvídat. Ale nebude-li návrh přijat, předložím ho hned po volbách znovu.“
Co ještě hodláte s myslivostí prožít?
„Spoustu krásných svítání i západů slunce. Radost z práce našich psů. Pocit sounáležitosti při mysliveckých setkáních.“
Připravil: Oldřich KOUDELKA
Foto: Autor, archiv JUDr. Bebarové-Rujbrové