Asi u nás není mnoho myslivců, kteří by změnu dosavadního systému plánování lovu bez pochybností vítali, byť jsou nuceni se každoročně prát s jeho nedokonalostí. Logickým důvodem tohoto postoje jsou obavy z nestability systému, změn honiteb, možného snižování stavů zvěře. Převládá názor: „proč měnit něco, s čím jsme se naučili žít“ a dá se říct, že úspěšně. Na tom je samozřejmě velký kus pravdy a životních zkušeností, ovšem uvědomme si, o jak vratké nohy se při tom opíráme.
Vždyť současný zákon nám nařizuje chovat zvěř v rozmezí minimálních a normovaných stavů, provádět sčítání a plán lovu upravovat tak, abychom normu nepřekročili. Celá desetiletí naší myslivosti jsou tak založena na tom, že zvěř nikdo nespočítá a rozdíl mezi skutečností a plány je často i desetinásobný.
Jsme přesvědčeni o tom, že kdybychom dodržovali současný zákon, tak škody zvěří by prakticky neexistovaly a vlastníci lesů ani ekologové by neměli žádný důvod myslivost napadat a žádat změnu předpisů. Redukce zvěře na normované stavy by ovšem přinesla konec rozumného hospodaření ve velké části honiteb.
Pokud se tedy vyrovnáme s tím, že jsme donuceni si vymýšlet sčítané stavy a lov plánovat zcela mimo realitu v honitbě, měli bychom si uvědomit riziko, že nám někdo „pomůže“ zjistit skutečné stavy zvěře a my podle nich budeme muset naplánovat a splnit lov. Znamenalo by to masakr, při kterém by šly stranou všechny naše představy o myslivecké etice, morálce, úctě ke zvěři a rozumném hospodaření. S tak nízkými stavy, které uvádí naše plánovací vyhláška, se totiž hospodařit nedá ani ve velkých honitbách, natož u nás. S tímto vědomím, na rozdíl od různých ekologů, chápeme, že dnes vlastně ani nejde předpisy o myslivosti dodržovat.
Co nás rozhodně nectí a neomlouvá, je to, že jsme připustili namnožení spárkaté zvěře do míry, kdy na řadě míst skutečně zdevastovala lesy a nebrali jsme ohled na žádné protesty vlastníků a dalších. Za tento stav zákon a plánovací vyhláška nemohou, jen nám neschopnost státní správy umožnila se svobodně projevit. To, že dnes zažíváme někdy i neúměrné tlaky na změnu v plánování zvěře, jsme tedy do značné vyvolali sami svojí snahou o maximalizaci stavů zvěře a přehlížením požadavků ostatních a měli bychom přijmout svůj díl odpovědnosti. Toto konstatování prosím berte jako celkový obraz mysliveckého hospodaření v ČR za poslední desetiletí, jak jej vnímá většina vlastníků a správců lesů a lidí z ochrany přírody.
Jaké stavy zvěře vlastně budou z pohledu poškození dřevin únosné?
Ministerstvo životního prostředí dnes vehementně prosazuje změnu plánování lovu, ke které s velkou pravděpodobností dojde. Co od takové změny ale můžeme očekávat a jaké stavy zvěře vlastně budou z pohledu poškození dřevin únosné?
Jako únosné budou hodnoceny takové stavy zvěře, při kterých bude docházet k malému poškození lesa. Z přehledu možných kritérií uveřejněných v minulém čísle Myslivosti vyplývá, že pravděpodobně hlavním měřítkem bude míra okusu s maximální hranicí kolem 10 % poškozených jedinců.
V honitbě s únosnými stavy zvěře by také mělo docházet k odrůstání přirozené obnovy, včetně atraktivních listnáčů, byť bude tolerováno zpoždění vlivem okusu o několik let. Znamená to, že únosné stavy zvěře se v různých honitbách budou výrazně lišit. V honitbách s bohatou potravní nabídkou a přirozeným zmlazením bude možné hospodařit se stavy zvěře, které jsou dnes běžné. V takových prostředích se vlastně nic nezmění, jen bude legalizován současný stav zvěře. Naopak v honitbách, kde je druhové složení porostů nevyhovující, převažují tam uměle obnovované jehličnaté monokultury a potravní nabídka je omezena na paseky, bude únosný stav zvěře výrazně nižší.
Asi nejbolestnější změny nastanou v prostředí, kde probíhá přeměna neúživných lesů na druhově bohatší. Zvěř instinktivně vyhledává každou novinku v jídelníčku každou listnatou výsadbu bude výrazně poškozovat. I v těchto nepříznivých podmínkách ovšem bude mít uživatel s držitelem honitby možnost spolupracovat a poškození dřevin snižovat preventivními opatřeními a tím udržovat lovitelné stavy. Nakonec každý lesní hospodář, který do neúživného prostředí uměle zavádí potravně atraktivní dřeviny, musí se soustředěním zvěře na novou výsadbu do jisté míry počítat a přizpůsobit tomu intenzitu ochrany kultur.
S jakými skutečnými stavy můžeme počítat?
Přesný počet kusů zvěře, které prostředí unese, není logicky možné určit bez důkladné analýzy podmínek honitby a ani tak nejde o objektivní informaci, ale pouze o odhad zatížený poměrně velkou chybou. Z analýzy početnosti zvěře v různých prostředích, kterou jsme udělali z literatury, ovšem vyplývá, že zvěř se na vegetaci téměř nijak neprojevuje při stavech do 30 ks/1000 ha, a to ani v prostředích, která úživností příliš neoplývají. Pastva zvěře začíná být vidět v závislosti na úživnosti prostředí až při početnosti 40 – 100 ks/1000 ha. Stavy nad 150 ks/1000 ha už znamenají poměrně silnou zátěž a musíme počítat s tím, že atraktivní druhy potravy budou omezovány.
Musíme počítat s tím, že výrazně vzroste závislost myslivosti na způsobu hospodaření v lese, rušení zvěře, naší péči a dalších faktorech. Bude hlavně na nás, jaké podmínky zvěři vytvoříme a jak si dokážeme poradit s dopady její pastvy. Bohužel těžko zabráníme turistům v chození do lesa, ale i tak zbývá dost možností. Vedle dohody na kritériích únosnosti a jejich hranicích je dobré i získat více informací o vztahu mezi stavy zvěře a využitím vegetace. Nejběžnější typ závislosti je ukázán na připojeném grafu pro tři modelové druhy dřevin. Tento graf je pouze orientační a nemá obecnou platnost. Naznačené únosné stavy pro vybrané dřeviny proto prosím berte jako orientační. Cílem je ukázat rozdíly v tlaku zvěře na různé druhy rostlin a také závislost mezi mírou okusu a stavy zvěře. Všimněte si, že do určité hranice zústává okus nízký (pod hranicí viditelnosti a významu), aby po překonání kritické početnosti zvěře se začal prudce zvyšovat až do dalšího zlomu. Tento průběh je zcela typický a vyplývá z něj, že: 1. do určité hranice je možné stavy zvěře zvyšovat, aniž by došlo k nějakým výraznějším škodám; 2. od určitého počtu zvěře se každý další kus výrazně projeví a 3. při extrémně vysoké početnosti nemusí ani silná redukce zvěře výrazněji snížit poškození lesa. V honitbách, kde jsou stavy zvěře takové, že je zcela znemožněna obnova některé dřeviny by hospodaření systémem únosných stavů mohlo znamenat i nutnost snížit početnost zvěře na polovinu i více.
Je na tomto konstatování něco pozitivního?
Každá změna přináší práci navíc a řešení nečekaných problémů spojených s nepopulárním opuštěním hluboce vyjetých kolejí. Podobně je to i s přechodem na nový systém hospodaření se zvěří, který při realizaci bude zejména po mysliveckých hospodářích vyžadovat pochopení principů, osvojení si metodik a případně i zajištění redukce zvěře. Asi málokterý myslivec bude jako pozitivum vidět to, že zjistí, kolik zvěře má zredukovat, aby její stavy byly únosné. Přesto se i z této redukce dá něco získat.
Pokud by se stav zvěře snížil odpovědně, tak bude výsledkem vysoce kvalitní populace s optimálním poměrem pohlaví a věkovou strukturou. Zvěř v menší početnosti, avšak zato v bohatém prostředí bude mít vyšší přírůstek a nižší ztráty, což přinese relativně vyšší plán lovu, než bychom očekávali od populace, která žije v trvalém stresu a ještě je nucena se pást na málo kvalitní potravě.
Z dlouhodobého horizontu povede zmenšení tlaku zvěře na les poměrně rychle k zarůstání všech příhodných míst náletovými dřevinami a další potravně atraktivní vegetací, což zvýší úživnost honitby a úměrně se zvýší i únosný stav zvěře.
Proto i přes současnou nejistotu vyhlížíme budoucnost s nadějí, že se podaří najít systém hospodaření se zvěří, který bude přiměřeně jednoduchý, zajistí omezení problémů s vlastníky lesů a zabezpečí stabilitu myslivosti. Záležet bude samozřejmě na tom, jaká pravidla budou přijata a v této souvislosti by určitě bylo dobré nenechávat veškerou aktivitu na Ministerstvu životního prostředí, ale mít připraveny vlastní jasné, podložené a realistické představy o tom, jak by hospodaření mělo vypadat.
Doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D. a Ing. Radim PLHAL
Autoři působí na Ústavu ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.