Časopis Myslivost

Půjdu trošku do historie. Od roku 1993 mám pronajatou honitbu ve volnosti v Chřibech a v roce 1997, když jsem viděl, kam směřuje kvalita trofejové zvěře ve volnosti, a to i díky velikosti honiteb jen v průměru kolem 1000 ha, jsem požádal bývalého ředitele LČR Jiřího Olivu, tehdejšího náměstka ministra zemědělství Pavla Rybníčka a další vlivné osoby, aby souhlasili s vytvořením jelenářské chovatelské oblasti v Chřibech, kde by se na rozloze nejméně pět tisíc hektarů honební plochy dala smysluplně a dlouhodobě chovat jelení zvěř. Po prvních jednáních jsem ale velmi brzy pochopil, že ekonomika LČR a politika Mze je o minimálních stavech zvěře ve volnosti, neboť se nemusí stavět oplocenky, zvěř v minimálních stavech nedělá škody, zachová se přirozená obnova. I pod dojmem z proběhlých jednání jsem se začal rozhlížet po oborách, které slouží k intenzívnímu chovu zvěře, kde bych mohl zhmotnit moje chovatelské představy. V roce 2003 jsem získal ve výběrovém řízení do nájmu jednu z největších obor v ČR, oboru Radějov. Počátek její výstavby spadá do roku 1986 a zkolaudována byla v roce 1989 a do té doby ve své čtrnáctileté historii nezaznamenala téměř žádné výrazné medailové úspěchy, přestože normované jarní kmenové stavy byly 700 kusů daňčí zvěře na asi 1600 ha rozlohy obory. To byla pro mě výzva, jak ukázat kvalitu a správný přístup k chovu spárkaté zvěře.

To víte, že musel, nikdo není na světě takový, aby měl patent na rozum. Po poradě s odborníky v oblasti chovu daňčí zvěře, např. s profesorem Hromasem, panem Klusákem, Višňákem, Ziegrosserem, docentem Koubkem a dalšími jsem přistoupil k opatřením, která měla a mají směřovat k produkci kvalitní trofejové zvěře. Kromě jiných zdrojů jsem ale také čerpal odborné poznatky ze třech konferencí, které jsem inicioval a uspořádal přímo v oboře za účasti dalších asi pěti desítek 50 odborníků.

Prvním důležitým momentem je přikrmování zvěře, výživa je v každém chovu, zvláště oborním, alfou a omegou úspěchu. Zvěř v oboře byla do té doby přikrmována v objemech velmi nízkých, alespoň v posledních letech před mým nástupem, neboť bývalý nájemce - firma CE WOOD, neinvestoval příliš mnoho peněz v oboře nejen v této oblasti. V přiložené tabulce jsou zřejmé náklady na oboru, výnosy v oboře a náklady na krmení v jednotlivých letech od roku 2003, kdy jsem do obory vstoupil.

Druhým neodkladným úkolem byla úprava poměru pohlaví. V roce 2003 byl velmi špatný poměr pohlaví asi 1:10, což bylo potřeba velmi rychle napravit. To jsem také hned v prvních letech učinil a poměr pohlaví upravil.

Nezbytným předpokladem úspěšného chovu spárkaté zvěře je kvalitní genofond. Do obory jsem proto dovezl, zdůrazňuji že po schválení příslušnými institucemi, to znamená například správy chráněné krajinné oblasti, Státní veterinární správy, firmou LČR a dalšími institucemi a subjekty, v letech 2004 a 2005 asi 80 kusů daňčí a jelení zvěře ze světoznámých oblastí chovu v Maďarsku (Gyulaj, Nyírerdo, Lábod).

To jste správně pochopil, teď totiž v pomyslné časové ose přicházíme ke stěžejnímu bodu, k prvním viditelným problémům kolem obory. Kořeny jsou možná ještě hlouběji v historii, ještě za socialismu bojoval Místní národní výbor v Radějově proti zřízení obory. Tuto štafetu převzal v roce 2003 zvolený starosta Radějova pan Knitl a požadoval, aby v oboře byly odstraněny brány a obora byla průjezdná pro cyklostezku. Ve spoustě jednání, kdy jsem starostovi vysvětloval, že pro zvěř je jeden ze základních kritérií klid a při otevřených branách dojde jen k eskalaci dalších problémů, jako je například pytláctví, jsem nabízel řešení, že vytvořím naučnou stezku přes oboru a vybuduji miniobůrku, aby návštěvníci byli vedení pouze v určené části obory, něco viděli, ale zvěři aby byl zachován klid. Přesto jsem neuspěl a stal jsem se doslova třídním nepřítelem především pro pana starostu, Ten na tom postavil svou druhou volební kampaň a média a příslušné orgány dodnes zahlcuje smyšlenkami, polopravdami a dokonce nepravdami.

 

Ano, máte samozřejmě správný postřeh. V roce 2006 správa CHKO Bílé Karpaty se mnou zahájila správní řízení, ve kterém tvrdí, že spárkatá zvěř v oboře ničí předmět ochrany v Přírodní rezervaci Kútky, která se nachází v oboře, má rozlohu 66 ha. Pro své tvrzení o úbytku vzácných vstavačů nemá ale správa CHKO žádný relevantní důkaz v podobě porovnání kolik vstavačů tam bylo před pěti, deseti, dvaceti či více lety. Prostě neexistuje nějaká řada relevantních a hodnověrných výzkumů, sčítání či pozorování, vše jsou to jen subjektivní dojmy. Víte, zastávám názor, že „gumový zákon“ č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny umožňuje této instituci, aby byla nařízena tzv. malá EIA, což je proces, kdy autorizované osoby jmenované Ministerstvem životního prostředí prověřují, zda skutečně došlo ke změně stavu, nebo zda existuje negativní vliv na přírodu. Tady chci upozornit na velké nebezpečí a v podstatě „klacek“ v rukou rádoby ochránců přírody, neboť výklad 114 je takový, že stačí afinita jednoho rádoby ochránce přírody na podezření, že dochází k poškozování přírody zvěří, zahájí se proces EIA, a ten pro mnoho uživatelů honiteb může být doslova likvidační, neboť náklady spojené s řízením EIA, které jsou v řádu několika set tisíců korun budou platit, stejně jako jsem platil já. Takže ona „honba na Novotného“ dnes, může být za týden, měsíc či půlrok učiněna téměř vůči každému uživateli honitby. Uvědomme si, že různý stupeň ochrany je téměř na 43 % ploch honiteb, které spravují LČR a asi na 20 % území celé republiky. Neznamená to ovšem, že tam, kde není nějaký stupeň ochrany, nemůže být EIA projednávána také, například v souvislosti se škodami zvěří. V připojené tabulce uvádím příklad některých větších obor v ČR (celkem je u nás více než 190 obor) s počty jeleních jednotek na 1000 ha, stupněm ochrany a omezením vstupu veřejnosti.

 

Ano, máte pravdu, ale dovolte, abych se vrátil opět trochu do historie. V letech 2002 až 2006 nebyly téměř žádné problémy se Správou chráněné krajinné oblasti ani s Inspekcí životního prostředí. Sčítání probíhala standardním způsobem, běžně za účasti 60 až 80 sčítačů, z toho bylo asi 40 sčítačů z řad pracovníků LČR s.p., zúčastnili se i zástupci příslušného odboru státní správy myslivosti a také jeden až tři zástupci Správy CHKO. Sčítání probíhalo tak, jak ukládá zákon, s tím že normované jarní kmenové stavy nebyly překročeny až do roku 2008. Bohužel plot obory je již více než 20 let starý a „látáme ho“ jak se dá, a přestože jsem pronajímatele opakovaně upomínal o nezbytnou rozsáhlou opravu oborního plotu, tak se tak nestalo. Plot je poslední dobou silně narušován nejen migrující černou zvěří, ale při své délce 19,9 km je často porušován pádem stromů, podemlet vodou apod. a v neposlední řadě také rozplétán vandaly, kteří také ničí brány. Z tohoto důvodu jsme zavedli pravidelnou kontrolu oborního plotu dvakrát týdně zaměstnanci obory. Na slovenské straně je přemnožená daňčí zvěř v řádu tisíců kusů, která se podle nás porušenými místy oborního plotu snaží dostat do obory, protože ještě před vznikem obory zde byla historická říjiště a zimní stávaniště zvěře nehledě na to, že je u nás nesporně více přikrmována. Při leteckém sčítání bylo v sousední honitbě na Slovensku o rozloze asi 4000 ha pozorováno více než 2000 ks zvěře. Stejně se tak děje v okolních honitbách v ČR, kde je pozorována migrace zvěře ze Slovenska. Jen v letošním roce bylo v sedmi okolních příhraničních honitbách uloveno 199 ks daňčí zvěře, přestože je tam zvěř normována pouze na 82 ks NJKS. Při zpětném propočtu podle lovu v posledních třech letech je v těchto honitbách při ideálním poměru pohlaví 40:40:20 a koeficientu očekávaného přírůstku 0,8 jarní kmenový stav asi 590 ks, což je více než šestinásobné překročení NJKS. V sousední honitbě na Slovensku Raková – Chropov mají dlouhodobě odlov zvěře okolo 220 ks, což je přibližně dvacetinásobné překročení NJKS, který mají stanovený na 35 ks.

 

To víte, že snažil, vždyť proto jsem se zástupci okolních příhraničních honiteb, s hospodáři nebo předsedy mysliveckých sdružení Hrubá Vrbka, Hroznová Lhota, Tvarožná Lhota, Radějov, Strážnice a Kněždub požádal orgán státní správy myslivosti, ale i krajský odbor životního prostředí o pomoc při řešení, abychom mohli společně do budoucna předejít také vzniku škod zvěří, které jsou objektivní, to znamená, že uživatel honitby je povinen je hradit a členové mysliveckého sdružení za škody ručí každý svým majetkem. S nadsázkou musím říci, že zvěř jaksi nechce respektovat česko-slovenskou hranici, asi pochopila, možná i díky mediálnímu zviditelnění, že jsme „v Schengenu“.

 

Od roku 2003 jsem do obory investoval asi 50 mil. Kč s jediným cílem, vytvořit podmínky pro špičkový chov zvěře, který by byl nejen dobrou vizitkou pro českou myslivost, ale také trofejově konkurenceschopným chovem v rámci střední Evropy. Když jsem do obory přišel, tak trofejová zvěř byla prakticky vystřílena a v oboře říjeli vařečkáři. Takže úspěchy, ať už menší, nebo větší, se dostavovaly pomalu. První známky vyššího stavu zvěře se objevovaly už v průběhu roku 2008. Domluvil jsem se proto s tehdejším generálním ředitelem LČR s.p. Jiřím Novákem, že uděláme indikativní sčítání v lednu 2009, které by lépe popsalo stavy zvěře v oboře. Sčítání proběhlo za účasti 103 lidí a probíhalo v podobě postupující rojnice. Nebyl jsem u tohoto sčítání fyzicky přítomen, a tak jsem málem spadl ze židle, když mi oborník Arnošt Buček volal že výsledek je dvouapůlnásobné překročení stavů zvěře. Trochu s despektem jsem vzal tuto informaci na vědomí, zvláště když jeden nejmenovaný sčítač z lesní správy sám nasčítal při dotláčení zvěře k obornímu plotu přes 530 ks daňí zvěře a přesně určil i pohlaví. Bylo mi jasné, že do doby dalšího řádného sčítání musíme přistoupit k razantnímu snížení stavu. Ano, je pravda, že množství ulovených kusů v krátké době bylo pro někoho neznalého asi docela nestravitelné, ale snížit stav se prostě musel.

 

Poprvé v historii české myslivosti jsem provedl sčítání za účasti více než 100 lidí, kromě zástupců okolních mysliveckých sdružení – hospodařů i předsedů, orgánu státní správy myslivosti se zúčastnili sčítání i poslanci Parlamentu, starostové okolních obcí, zástupci LČR, s.p., ale i zástupci správy CHKO a České inspekce životního prostředí. Tím překvapením bylo to, že asi poprvé v historii takovýchto mysliveckých sčítání zvěře ověřoval výsledky a měl dozor státní notář. O to více mě mrzí, že, že největší „oponenti“ - botanička CHKO paní Jungepierová, starosta obce Radějov pan Knitl a starosta města Strážnice pan Ljasovský, kteří navíc mají v oboře pozemky, přestože byli mnou osobně i písemně pozváni v dostatečném předstihu, aby byla zabezpečena co největší objektivita, tak nakonec nepřišli. Výsledek sčítání byl 413 ks daňčí zvěře a 25 ks zvěře jelení, normované jarní kmenové stavy jsou přitom 490 ks daňčí zvěře a 30 ks zvěře jelení.

 

Sedm let je v chovu zvěře velmi krátká doba, o výsledků chovu nejvíc napoví tabulka o vývoji počtu medailových trofejí od založení obory. Bohužel jsem v roce 2009 pod tlakem Správy CHKO a nařízení orgánu státní správy myslivosti musel odlovit téměř veškerou jelení zvěř, a tak si zničil genetický základ budovaného chovu zvěře, která byla do obory dovezena. Hlavní příčinou je jako již po několikáté obstrukční jednání Správy CHKO Bílé Karpaty, která již od roku 2006 brání navrženým počtům normované jelení zvěře. Obora byla schválena pro 700 ks daňčí zvěře, postupně se tento stav snižoval až na 490 ks. Návrh uživatele a držitele honitby po provedených studiích Doc. Zabloudila, Akademie věd monitorující vliv zvěře na přírodu, ministerstvem životního prostředí nominovaných odborníků, tzv. autorizovaných osob v rámci procesu malá EIA, byl doporučen na 250 ks daňčí zvěře a 110 ks zvěře jelení. Z přiložené tabulky je zřejmé, že těmito počty se obora Radějov dostává na chvost v počtu tzv. jeleních jednotek na 1000 ha v ostatních oborách s obdobným stupněm ochrany. Přesto je názor botaničky z CHKO paní Jungepierové, která má bohužel v ruce ono „kulaté úřednické razítko“ a v zádech „gumový“ zákon 114 stále stejný - „Nejlépe oboru zrušit!“ A to i za pomoci „odborných“ názorů zástupkyně ombudsmana Jitky Seitlové. A nebo v „nejlepším“ případě nemít v oboře žádnou zvěř jelení a na 1600 ha mít jen 100 ks daňčí zvěře.

 

Za těmito tlaky cítím odpůrce obory, ale pro mě je relevantní názor příslušného orgánu státní správy myslivosti, resp. krajského úřadu, kteří jsou ze zákona odpovědni za správnost uvedení honitby do souladu se zákonem. Ti schválili oboru jak v roce 1993, tak v roce 2003.

 

 

Protože na úrovni místních orgánů, tím myslím hlavně Správu CHKO, po vyhloubení válečných příkopů nejsou schopni konstruktivního jednání, požádal jsem nadřízené odborníky z Agentury na ochranu přírody a krajiny a Ministerstva životního prostředí o pomoc. Ti vypracovali společně s námi návrh managementu chovu zvěře v oboře Radějov. Je to obsáhlý návrh opatření, která mají sesouladit zdánlivě protichůdné směry. Mezi ty nejpodstatnější opatření samozřejmě patří snížení počtu zvěře - za poslední dva roky jsme ulovili téměř 1700 ks spárkaté zvěře.

Nad rámec veškerých doporučení jsem se rozhodl vyplotit oborním pletivem Přírodní rezervaci Kútky o rozloze asi 70 ha tak, aby tam „nevlezla ani myš“. Návrh na stavební povolení jsem podal začátkem prosince 2009 na stavební úřad ve Strážnici.

Dále předpokládám, že v několika málo dnech se stanu majitelem lesa v oboře, kdy jsem státu nabídl směnu mých 1410 ha lesa za 1074 ha státního lesa v oboře. V oboře začnu hospodařit po nové změně lesního hospodářského plánu tak, jak se v lese zvláštního určení, kterým les v oboře je, má. Sice méně ekonomicky, ale snížením zakmenění dosáhnu vzniku bylinného a keřového patra tak, aby zvěř téměř nevycházela na louky, neboť bude mít dostatek potravy právě v lese. Další opatření, kterých je celá řada, jsou řádně popsány a zájemci se na ně mohou podívat na veřejně přístupných webových stránkách obory Radějov. Budu velmi rád, když mi odborníci poradí, jaký jiný stupeň ochrany rostlin mohu ještě udělat, než-li je výše uveden.

 

Ale určitě ano. Proto jsem ve spolupráci s náměstkem sekce ochrany přírody a krajiny AOPK ČR Pavlem Pešoutem vypracoval návrh managementu chovu zvěře v oboře Radějov. Jsme přesvědčeni, že při jeho praktickém uskutečnění je možné všechny tyto zdánlivě protichůdné směry skloubit.

Jsem přesvědčen, že ano. Kdo mě aspoň trochu zná, tak ví, že když jsem začal budovat firmu Hamé doslova z nuly, řekl jsem, že bude nejsilnějším hráčem ve středoevropském a východoevropském konzervárenském sektoru a také se tak stalo. Když jsem šest šéfoval zlínskému hokeji, taky mi mnozí nevěřili, když jsem tvrdil, že vyhrajeme titul v extralize, a vidíte, vyhráli jsme. A stejně tak mi teď mnozí asi nevěří, ale já tvrdím, že za 15 let bude tato obora chloubou české myslivosti. Já tomu prostě věřím.

 

To by bylo super, nebylo by marné, kdyby nás taky řadoví myslivci podpořili, třeba se toho někdo chytí, budu jen rád. Myslivci by si měli uvědomit, že radějovský případ je sice zdánlivě osamocený, ale může být precedensem pro řešení dalších obdobných případů v budoucnu. Takže podporou petice vlastně myslivci brání sami sebe. Petiční archy budou k dispozici na všech OMS i na jednotlivých mysliveckých sdruženích, na které získám adresu. Máte-li zájem podpořit petici, můžete se kontaktovat také na webových stránkách obory Radějov.