Rapidní úbytek zajíce polního, který byl zaznamenán v honitbách v ČR od poloviny 70. let minulého století byl zaznamenán i v honitbě MS Postoupky – Hradisko v příměstské oblasti města Kroměříž. Příčiny tohoto jevu jsou dostatečně známé a existuje celá rada odborných publikací, ve kterých je poukázáno na to, co tento pokles zaječí populace způsobil.
Po zásadním poklesu v posledních 10 – 15 letech nastala v naší honitbě určitá stabilizace zaječí populace, přesto se tu projevuje určitá roční proměnlivost ve výši odlovu zaječí zvěře. Tento poznatek byl impulzem k tomu, abychom se pokusili objasnit, co to hlavně způsobuje. Z vlastní iniciativy jsme od roku 1998 – 2007 postupně shromažďovali terénní podklady a po deseti letech byly výsledky podrobené matematicko-statistické analýze. Výsledky této analýzy v krátkosti prezentuje tento příspěvek.
Charakteristika honitby
MS Postoupky – Hradisko se nachází v oblasti střední Moravy, v povodí řek Moravy a Hané v příměstské oblasti města Kroměříž. Celková výměra je 712 ha, z toho 605 ha zemědělská (orná) půda, 42 ha remízky, 38 ha vodní plochy a 27 ha ostatní plochy. Honitba leží v zemědělské výrobní oblasti řepařské. Je zařazena do II. jakostní třídy.
Normovaný stav zaječí zvěře je 144 ks (minimálně 30 ks), koeficient očekávaní produkce 0,8, poměr 1: 1.
Využívání honitby
Způsob využívání pozemků po II. světové válce byl typický pro toto období. První polovina 50. let minulého století byla ve znamení kolektivizace zemědělské výroby spojené s první etapou HTÚP (hospodářsko-technické úpravy půdy), což se projevovalo slučováním parcel (nástup blokace pozemků), likvidací mezí, postupným rušením polních cest a likvidací rozptýlené zeleně. V této etapě se vytrácejí z honitby koroptve polní, ale zase se zvyšují stavy bažantů a zaječí zvěře. Po roku 1960 nastupuje druhá etapa HTÚP a to slučovaní družstev (výměra nad 800 ha) spojená s další blokací pozemků do větší půdních celků a pokračování likvidace zeleně, polních cest a počátek specializace zemědělské výroby. V této etapě se z drobné zvěře v podstatě již úplně vytratily koroptve polní a dále kupodivu pokračovalo mírné zvyšování stavů zaječí a bažantí zvěře. Toto trvalo přibližně do první poloviny 70. let minulého století. Přibližně v tomto období začalo další slučování družstev a vytváření kooperačních celků o výměře 15 000 až 30 000 ha. Byla to doba takzvané „gigantizace“ zemědělské výroby. Pro toto období byla charakteristická maximální blokace pozemků, specializace pěstování zemědělských plodin i živočišné výroby a likvidace poslední zeleně.
V tomto období nastal v naší honitbě prudký pokles bažantí a zaječí zvěře.
Ráz krajiny se i po roce 1990, kdy došlo k restrukturizaci zemědělské výroby, v zásadě nezměnil. O aspoň částečné revitalizaci krajiny se zatím neuvažuje. Struktura rostlinné i živočišné výroby se od druhé poloviny 90. let minulého století stabilizovala. Rostlinnou výrobu tvoří 60 % obilnin, 15 % kukuřice na zrno, 2 % okopanin, 11 % travní porosty, 8 % řepka olejná, 8 % len, sója, mák.
Vzhledem k nadmořské výšce 191 – 230 m a charakteru využívaní krajiny (převážně orná půda) se jeví současně i do budoucna jako hlavní lovnou zvěří zajíc polní, a proto je v naší honitbě této zvěři věnována zvýšená pozornost.
Možní příčiny roční proměnlivosti zaječí populace v honitbě
Příčin může být několik: nerespektování reprodukčních ukazatelů, způsob obhospodařování zemědělské půdy, meteorologické vlivy, potravní nabídka, přístup k vodě, vliv predátorů, nemocnost, doprava, rekreační zatížení honitby i další příčiny, o kterých zatím ani nevíme.
Z uvedeného výčtu příčin se jevilo, že by mohly být hlavní a sledovatelnou příčinou především meteorologické vlivy (teplota, srážky, sluneční svit), protože ty se každoročně měří a mohou mít výrazný vliv na zaječí populaci. Ostatní uvedené příčiny, které by mohly ovlivňovat stavy zaječí populace se za posledních 10 – 15 let v zásadě neměnily, tedy neměly by mít výrazný vliv na rozkolísanost zaječí populace v naší honitbě.
Metodika terénního šetření
Terénní šetření bylo uskutečňováno na ulovené zaječí zvěři a to po každé leči či výřadu. Věk se určoval podle Strohova znaku (epifyzálního hrbolku na loketní kosti a to palpačně). I když k této metodě jsou určité výhrady kvůli její přesnosti (podhodnocování mladých zajíců), pro svoji jednoduchost, rychlost a možnost použití v terénu se jevila jako nejvhodnější. Přesnější určení věku podle hmotnosti vysušením oční čočky bylo nad finanční i technické možnosti mysliveckého sdružení.
Věk zajíců se rozlišoval na dva stupně. První skupinu tvořili mladí zajíci do sedmi až osmi měsíců věku (omezená přesnost Strohova znaku) a druhou skupinu tvořili dospělí zajíci nad 7 až 8 měsíců věku. U obou skupin bylo zjišťováno pohlaví adopekcí.
Meteorologické údaje byly převzaty od Českého hydrometeorologického ústavu, stanice Holešov, která je od honitby vzdálená vzdušnou čarou 12 – 14 km.
Lov probíhal kruhovými lečemi, jen v ojedinělých případech nadháňkou.
Výsledky analýzy ulovených zajíců
Za období 1998 – 2007 bylo vyšetřeno celkem 514 ks ulovené zaječí zvěře. Výsledky rozboru struktury zajíců jsou obsažené v tabulkách 1, 2, 3. V roce 2003 nebyl v naší honitbě uskutečněn lov pro nízké stavy zaječí populace. Tento rok se vyznačoval velmi suchým a teplým obdobím v jarních i letních měsících. V letech 2004 a 2005 byl uskutečněn lov, ale z organizačních důvodů se rozbor neuskutečnil. Ulovení zajíci byli ale začleněni do analýzy vztahů vlivu meteorologických faktorů a výši odlovu.
Poměr pohlaví
Výsledky hodnocení poměru pohlaví jsou uvedeny v tabulce 1 – 3. Z celkového počtu vyšetření 514 ks bylo 48,6 % samců a 51,6 samic, tedy poměr (♂ : ♀) 1 : 1,06. Při hodnocení podle samostatných tříd bylo u třídy dospělých průměr za roky ((♂ : ♀) 1 : 1,19 a u třídy mladých (♂ : ♀) 1: 0,88. Při podrobnějším rozboru tab. 3 je vidět, že poměry v jednotlivých letech kolísaly.
Všeobecně se uvádí, že přirozený poměr pohlaví u zajíců by měl být 1 : 1. U dospělých zajíců by měly převládat mírně samice a u mladých zajíců zase samci.
Výsledky získané v naší honitbě korespondují s hodnotami, které se uvádějí v odborné literatuře. Je nutné také podotknout, že i způsob lovu může ovlivnit poměr pohlaví. V naší honitbě se také potvrdilo, že při nadháňkové leči převyšovali samci.
Podíl mladých zajíců na výřadu (PMV)
Věková struktura, ale hlavně podíl mladých jedinců na výřadu (PMV), je základním ukazatelem pro stanovení výši lovu jak v kalendářním, ale především v příštím roce. V odborných materiálech se uvádí, že pokud chceme, aby byla zachována prostá reprodukce je potřeba, aby PMV měl hodnotu 50 %, při 60 % PMV se hodnotí rok jako průměrný, při 70 % PMV se hodnotí rok jako dobrý.
Zhodnotíme li naše výsledky (viz tab.1), pak nejvyšší hodnoty PMV byly zjištěny v roce 1999 – 54,6 % a v roce 2001 – 52,2 %. Ostatní roky vykazovaly hodnoty pod 50 %, zvláště v roce 2006, kde PMV bylo jen 21,2 %. Tento rok se vyznačoval poměrně tuhou a dlouhou zimou, neobvykle s vysokým stavem sněhu až do konce března, s vlhkým březnem, dubnem, květnem a srpnem, suchým červnem, červencem a teplým dubnem, květnem, červnem, červencem. Pozoruhodné je, že i přes nízký stav PMV se v následujícím roce 2007 ulovilo rekordních 139 ks zaječí zvěře, nejvíce za posledních 10 let.Tento rok se vyznačoval mírnou zimou, suchým jarem, (úhrn srážek za duben 3,4 mm), velmi teplým jarem a létem (ø 2 – 3,5 ºC, tedy nadnormál).Toto období bylo ale srážkové v normálu.
Při analýze hodnot PMV se došlo k závěru, že nízké hodnoty PMV neznamenaly současně klesání početních stavů zaječí zvěře v následujícím roce. Tento poznatek byl podroben matematicko-statistickému vyšetření, kde se došlo k závěru, že z 81,3 % (hladina významnosti) neexistuje závislost mezi počtem mladých zajíců v populaci v jednom roce a celkovém úlovkem zvěře v následujícím roce. Další hodnota (koeficient determinace) poukázala na to, že počty mladých zajíců měly jen 50,7% vliv na počty ulovených zajíců a příštím roce.
Jestliže dosažené výsledky zestručníme, pak nemůžeme tvrdit, že relativní zastoupení mladých zajíců má rozhodující vliv na celkový lov zaječí zvěře v následujícím roce, což naznačuje, že na výši lovu mají vliv i jiné faktory.
K uvedenému závěru je nutné podotknout, že hodnocení podle Strohova znaku jsou PMV podhodnocené, protože mladí zajíci narození v jarním období (březen, duben i v polovině května) jsou nesprávně zařazeni do dospělých, což následně ovlivnilo (snížilo) význam vlivu výšky PMV na lov pro zaječí populaci, což je nelogické.
Na základě tohoto závěru bylo v letech 2008 – 2009 rozšířeno určování věku zajíců o metodu založenou na vývinu genitálií. Výsledky za 2 roky potvrdily to, co se předpokládalo, že procento PMV je daleko vyšší než podle Strohova znaku. V roce 2010 bude určovaní PMV rozšířené o další metodu založenou na základě vysušené oční čočky. Výsledkům vzájemného porovnávaní uvedených metod bude věnovaný samostatný příspěvek v některém z budoucích čísel časopisu Myslivost.
Reprodukční ukazatele
Rozmnožovací koeficient (R) je poměr počtu mladých k počtu dospělých zajíců, neboli kolik se na dospělých zajíců ulovilo mladých jedinců. Jeho význam spočívá při plánování chovu a lovu zaječí zvěře. Jeho hodnoty jsou uvedené v tab. 2. Z tabulky je vidět, že jeho hodnoty jsou rozkolísané (od 0,27 až po 1,20). Je to hodnota, která v žádném roce nedosáhla úrovně 1,50 a přitom taková úroveň je minimálně potřebná k tomu, aby se populace zvyšovala. K tomuto předpokladu nedošlo, zvláště je to zřetelné při porovnání s rokem 2006, kdy hodnota R dosáhla výše 0,27 a v následujícím roce 2007 došlo k nejvyššímu odlovu 139 ks zaječí zvěře.
Příčiny je třeba hledat hlavně v systematické chybě určování věku mladých zajíců podle Strohova znaku, tj. podhodnocovaní mladých zajíců.
Reprodukční činitel (r) udává počet mladých zajíců, které průměrně odchovala dospělá zaječka. Hodnota tohoto ukazatele, by neměla klesnout pod 2,0, aby se populace zaječí zvěře stabilizovala. Z tab. 2 je vidět značná rozkolísanost tohoto činitele od 0,97 do 2,50. Příznivě vyzněly roky 1999 a 2001, kdy hodnoty dosáhly úrovně 2,5 a 2,11. V ostatních letech dosahuje hodnotu pod 2,00, ale přesto se zaječí populace nesnižovala. Pátráme-li po příčině, proč je tomu tak, pak je to opět v systematické chybě, tj. podhodnocování mladých jedinců podle Strohova znaku.
Vliv meteorologických faktorů na lov
V odborné literatuře je dostatek poznatků o tom, že meteorologické faktory (srážky, teplota, sluneční svit) mají vliv (kladný či záporný) na meziroční proměnlivou strukturu zaječí populace. Na základě toho byly terénní podklady za roky 1998 – 2007 podrobené matematicko-statistické analýze. Při vyhodnocování se postupovalo v různých alternativách, ze kterých uvádíme následující nejdůležitější poznatky.
Při samostatném hodnocení vlivu srážek, teploty a slunečního svitu na výši lovu je pořadí následující: srážky 42 %, teplota 24 %, sluneční svit 18 %. Zhodnotíme-li ve skutečnosti dosažené hodnoty, pak dosahují poměrně nízkého vlivu, což poukazuje na to, že nelze z jednoho faktoru, a to buď jen ze srážek, teploty či slunečního svitu učinit závěr, že rozhodujícím způsobem ovlivňují výši lovu zaječí zvěře.
Vyšší síla závislosti byla zjištěna při analýze dvojice meteorologických faktorů na výši lovu a to: srážky a sluneční svit 62 %, sluneční svit a teplota 67 %, srážky a teplota 91 %. Ze statistického hlediska je jediný přijatelný výsledek, který výrazně ovlivňuje výši lovu, spolupůsobení srážek a teploty (index korelace 0,95).
Při analýze určení hlavního reprodukčního období se došlo k závěru, že jsou to měsíce březen až srpen, což je o měsíc dříve, než se předpokládalo. Z uvedeného rozsahu měsíců jsou rozhodující jarní měsíce, které mají (kladný či záporný) vliv na výši lovu zaječí zvěře.
Shrnutí poznatků
Hodnocení věku ulovených zajíců podle Strohova znaku způsobuje podhodnocování mladých zajíců, následně ovlivňuje hodnoty reprodukčních ukazatelů a v důsledku vede k nesprávným závěrům o stavu zaječí populace v honitbě.
Rozhodující vliv na meziroční kolísaní v lovu zaječí zvěře (při ustáleném zemědělském využívaní) mají srážky spolu s teplotou, a to především v jarním období.
Za dobrý zaječí rok v naší honitbě lze považovat ten, kdy srážky v hlavním reprodukčním období se pohybovaly okolo dlouhodobého normálu nebo mírně nad tímto normálem a teplota se udržovala o 2 – 3 ºC nad dlouhodobým normálem (takovým teplým obdobím byly např. roky 2005 a 2007). Za špatný zaječí rok se může považovat rok, kdy srážky jsou výrazně pod dlouhodobým normálem (suché období, nedostatek vody v honitbě) a teplota výrazně (3 – 4,5 ºC) nad dlouhodobým normálem (teplé až horké období), např. rok 2003.
O jarních kmenových stavech se v tomto článku nezmiňujeme, protože přes každoroční sčítaní nemůžeme zjištěné hodnoty považovat za věrohodné pro další matematicko-statistickou analýzu. To neznamená, že bychom je neměli respektovat, protože od nich pak na základě získaných poznatků můžeme usuzovat o vývoji zaječí populace v daném roce.
Na úplný závěr lze podotknout to, že pokud nemáme dostateční znalosti o zaječí populaci v honitbě, je vhodné v úvodu lovecké sezóny (začátkem listopadu) uskutečnit průzkumný (testovací) hon. Na základě dosaženého výsledku potvrdit či upravit výši lovu zaječí zvěře v honitbě tak, aby nebyly v zásadě ohrožené normované kmenové stavy.