Jednou z obecných zásad integrované ochrany rostlin je podle nově přijaté Směrnice 2009/128/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů, že je nutné dát přednost udržitelným biologickým, fyzikálním a jiným nechemickým metodám před chemickými metodami, pokud uspokojivě zajistí ochranu před škodlivými organizmy.
Přesto můžeme tvrdit, že chemická ochrana je v současné době jedním z důležitých elementů zachování konkurenceschopnosti českého zemědělství. Toto konstatování však nebude bezesporu pozitivně přijato ochránci přírody. Alternativou je rozvíjejí se i nechemický způsob pěstování zemědělských plodin, přesto konvenční agrotechnika za použití chemických hnojiv a pesticidů je a v dohledné době i zůstane stěžejní formou rostlinné výroby.
Prakticky každá aplikace pesticidů představuje pro zdraví volně žijících suchozemských obratlovců, takže i zvěře, větší či menší riziko. Z praxe víme, že zvěř je vystavena vlivům pesticidů nejčastěji na okrajích lesa nebo na zemědělských pozemcích. Je třeba zmínit i aplikace prováděné uvnitř lesa, např. se může jednat o použití přípravků na hubení hlodavců při ochraně mladých porostů.
Představa veřejnosti o negativních vlivech pesticidů na zvěř je většinou spojena s přímou toxicitou, tedy akutními otravami. Statistika nám ukazuje, že počet přípravků, jejichž aplikace může mít takovéto důsledky, se v posledních 20 letech dramaticky snížil. V roce 2009 byl registrován pouze jeden přípravek velmi nebezpečný pro zvěř.
Kritéria stanovená předpisy EU pro povolování pesticidů a jejich účinných látek zajistily poměrně vysokou úroveň ochrany necílových živočichů, včetně ptáků a savců. Všechny pesticidní účinné látky prošly od roku 1993 revizním programem, jehož důsledkem bylo, že z původního počtu 983 chemických látek používaných v roce 2004 v zemích EU, zůstalo do roku 2009 pouze 247 látek. Schváleno bylo navíc 53 látek nových, které splnily bezpečnostní kritéria pro složky životního prostředí a necílové organismy. Proto se dnes můžeme při vystavení zvěře účinkům pesticidů setkat častěji se slabšími chronickými otravami nebo celkovým oslabením organismu, jež mnohdy ani není zaznamenáno.
Metody hodnocení vedlejších vlivů pesticidů a požadavky na vědecké studie, kterými se tyto vlivy dokládají, se postupně zdokonalují v souladu s vědeckým poznáním. Prostřednictvím předpisů EU se upřesňují i požadavky na správnou aplikaci a ochranná opatření. V zemích EU se též zpřísnily sankce za jejich nedodržení pro pěstitele. Zemědělec riskuje porušením pravidel pro správnou aplikaci nejen pokutu, ale mohou mu být citelně omezeny finanční dotace.
Zajímavostí je, že mezi současnými členskými zeměmi EU byla Česká republika (Československo) historicky jednou z prvních, které zavedly informační povinnost pro uživatele aplikující přípravky rizikové pro zvěř a včely, a které zavedly specifické požadavky pro jejich ochranu. Na rozdíl od jiných členských zemí EU, které právní zakotvení podobných opatření připravují teprve v posledních letech, byla v tehdejším Československu již v roce 1963 schválena vyhláška „o ochraně včel, vod a ryb při hubení škůdců rostlin chemickými prostředky“. V roce 1978 pak byla vyhláška novelizována začleněním ustanovení k ochraně lovné zvěře. Do současné doby se jen málo změnily tehdy zavedené mechanismy vzájemné součinnosti a informování mezi uživateli přípravků na ochranu rostlin a uživateli honitby. Zástupci dozorových orgánů členských zemí EU, kteří se seznámili se systémem ochrany včel, zvěře a vodních organismů v České republice, jej obvykle označují za jeden z nejpokročilejších v EU.
Zavedený mechanismus zahrnuje tyto kroky (viz též článek Myslivost, ochrana rostlin a související právní požadavky od P. Marady a L. Tyla v Myslivosti 8/2009, str. 42):
A) Posouzení míry rizika pro suchozemské obratlovce plynoucího z aplikace přípravku použitého v souladu s návodem k jeho použití. Toto riziko posuzuje Státní rostlinolékařská správa v rámci povolovacího řízení na základě vědeckých studií a modelů.
B) Vyjádření míry rizika v návodu k použití přípravku (nebezpečný nebo zvláště nebezpečný pro suchozemské obratlovce nebo bez označení, případně další omezení při použití).
C) Informační povinnost uživatele přípravku před provedením aplikace ve vztahu k uživateli či uživatelům honitby a k orgánům Krajské veterinární a Státní rostlinolékařské správy.
D) Součinnost uživatele přípravku a uživatelů honitby při stanovení a provedení opatření na ochranu zvěře v průběhu aplikace a po provedení aplikace (vypuzení zvěře z pozemku, zabránění vstupu na pozemek, opatření omezení úletu aplikační kapaliny, vynechání určitých ploch při aplikaci apod.). Konkrétní opatření mohou být stanovena i orgány Státní veterinární správy nebo Státní rostlinolékařské správy.
E) Sledování případných negativních důsledků aplikace a jejich ohlášení Státní veterinární správě.
F) Místní šetření v případě otrav zvěře provádění Státní veterinární správou v součinnosti se Státní rostlinolékařskou správou a případné sankční řízení.
U některých rizikových přípravků může být Evropskou komisí nebo příslušným orgánem členské země nařízeno výrobci zajistit po určitou dobu od povolení přípravku provádění monitoringu negativních vlivů z použití a hodnocení účinnosti stanovených omezení při aplikaci. Na základě závěrů monitoringu je pak povolení přípravku prodlouženo nebo zrušeno.
Jednou z podmínek funkčnosti popsaných mechanismů je aktivní přístup uživatelů honitby, zejména při prosazování informačních povinností uživatelů přípravků. Často platí, že kde není žalobce, není ani soudce. Má-li uživatel honitby podezření, že zemědělský podnik (subjekt) zanedbal zákonem stanovenou povinnost a provedl aplikaci přípravku nebezpečného nebo zvláště nebezpečného pro suchozemské obratlovce bez toho, že by jej informoval či projednal s ním opatření k ochraně zvěře, může se obrátit na příslušný územní útvar Státní rostlinolékařské správy. Ten v rámci své dozorové činnosti může zjistit, zda k aplikaci takového přípravku došlo či nikoli.
Je smutnou skutečností, že přípravky na ochranu rostlin jsou někdy zneužity, mj. k otravám domácích zvířat i volně žijících živočichů. Vždy se však jedná o hrubé porušení právních předpisů (zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů; zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých souvisejících zákonů; zákon č. 258/2002 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů). V minulých letech docházelo nejčastěji ke zneužití látky carbofuran, zejména při úmyslných otravách šelem a dravých ptáků. Ačkoli přípravky na bázi této látky již nejsou v EU povoleny, dosud se tyto otravy stále objevují. V případě prokázaného úmyslného trávení volně žijících živočichů by patrně šlo o trestný čin.
Závěrem si dovolím vyslovit přesvědčení, že nežádoucí účinky při používání přípravků na ochranu rostlin budou méně časté. Vyloučit zneužití těchto přípravků a prosazovat dodržování právních předpisů při ochraně zvěře je však možno jen při aktivním přístupu myslivecké veřejností a při znalosti příslušných právních předpisů.