Letos v květnu, roku 2010 uplyne již 115 let od narození a v říjnu 60 let od úmrtí umělce, jehož dílo je nám stále velmi blízké a drahé. Myslivci i obdivovatelé fauny a flóry spolu se čtenáři dobových časopisů tohoto zájmového okruhu, ale také čtenáři knih pro mládež inspirovaných přírodou či historií, nebo milovníci dobrodružné literatury si jeho ilustrace oblíbili už ve dvacátých a třicátých letech minulého století, kdy začaly vycházet.
Čas, jako objektivní kritik hodnot každého lidského díla, potvrdil výjimečné kvality i postavení Jiřího Židlického v kontextu české animalistické tvorby dvacátého století v oblasti mysliveckého pojetí zobrazování zvěře. Tento aspekt „mysliveckého pojetí“ zobrazování zvěře považuji za specifický a prvořadý přínos jeho díla. Vnímám jej jako klíč k pochopení nadčasové obliby až nadšení, s jakým je přijímáno, zvláště mysliveckou veřejností. Jeho vidění zvěře v plenéru vychází z autentických zážitků myslivce i lovce. Je v něm emotivní napětí, které jsme sami zažili při mnoha příležitostech, za nejrůznějších klimatických či světelných poměrů, vždy fascinováni nevýslovnou jedinečností příběhů setkání se zvěří, s dokonalostí jejích tvarů v celku i detailu, grácií pohybu, důstojností její existence a naší pokory před ní. Židlický umí tyto emoce vložit do svých obrazů i kreseb jako do breviáře vzpomínek na setkávání se zvěří a jejím prostředím.
Autentická forma jeho záznamů je umocněna uměním poetické malířské zkratky, schopné vésti diváka dynamickou, ale kultivovanou kresbou do svých výtvarných vizí, tak blízkých realitě našich vlastních zážitků a snů o zvěři. Mistrovství J. Židlického není jenom plodem nesporného talentu. Větší význam a vliv má jeho nesmírné tvůrčí zaujetí přírodou, velké pracovní nasazení, tvarová paměť a fabulační schopnosti myslivce-bohéma. K bližšímu pochopení uměleckého vývoje této neobyčejné osobnosti si připomeňme alespoň nejvýznamnější fakta z jeho života a díla.
ŽIVOT A DÍLO
Narodil se 27. května 1895 v Novém Městě na Moravě otci Ing. Karlu Židlickému, geodetovi a matce rozené Harlasové, která pocházela z pražské intelektuální rodiny. Její bratr Dr F. X. Halas byl malířem, znalcem umění a ředitelem pražského Městského muzea. A byl také podporovatelem uměleckých aktivit Jiřího Židlického od mládí do zralého věku. Když Židlický dokončil pátou třídu Novoměstského reálného gymnazia, vzal jej k sobě do Prahy, kam Jiří přestoupil do reálky v Ječné, na které úspěšně odmaturoval a vstoupil na České vysoké učení technické, na fakultu vodohospodářského inženýrství.
Jeho studia však přerušila I. světová válka, do které musel narukovat v necelých dvaceti letech, jako kadet, na ruské bojiště, kde mu 18. června 1915 střepina granátu vážně poranila pravou ruku. Zranění léčil v Praze až do poloviny května 1916, kdy byl povýšen na poručíka rakousko-uherské armády a přidělen k píseckému 11. pěšímu pluku, který právě prodléval v Maďarsku, odkud zanedlouho přešel na italskou frontu, kde byl Židlický znovu zraněn a znovu léčen v Praze. S 11. pěším plukem byl potom převelen do Maďarska, tam onemocněl a pobyl od listopadu 1917 do dubna 1919 opět v pražské vojenské nemocnici a na dovolené v rodném Novém Městě,
Od července do listopadu 1919 slouží na Slovensku jako důstojník kulometné roty nově budované Československé armády. Na studijní dovolenou byl uvolněn od 7. listopadu 1919 až do srpna 1920 a teprve potom byl propuštěn trvale z armády do zálohy.
V listopadu 1919 přijat jako válečný veterán přímo do 3. ročníku Vyššího lesnického ústavu v Zákupech. Končí však těsně před maturitou pro neukázněný studentský život a následné neshody s ředitelem ústavu, neochotným tolerovat excesy vysloužilých důstojníků v rolích studentů svého ústavu. V období působení v Zákupech se Židlický věnuje výtvarné práci intenzivněji, zaujme své okolí obrazy opice a jelena, karikaturami spolužáků, profesorů a množstvím zdařilých plenérových studií rázovitých venkovských staveb nebo lesních zákoutí.
„POSLEDNÍ VYUČENÝ MYSLIVEC“
V roce 1922 se vrací do rodného Nového Města na Moravě, přijímá místo lesního adjunkta u novoměstského velkostatku na polesí Fryšava a slouží zde pod lesmistrem Laušem, kterého později v nadsázce často vzpomíná jako svého učebního mistra, když mluví o sobě jako „posledním vyučeném myslivci“.
Toto období je velmi významné pro Židlického další profesní orientaci. Poznává z blízka lesnickou i mysliveckou práci, shromažďuje mnoho studijních poznatků i obrazových záznamů fauny a flóry, jejichž výtvarnému zpracování se věnuje vedle běžných povinností a administrativy v lesnické kanceláři s nasazením, na které později bude vzpomínat jako na svou skutečnou „výtvarnou akademii pod buky“ a základní východiskovou bázi svého díla. V tomto období si ověřuje i svůj další talent, literární, v podobě regionálních studií, popisu ornitologických poznatků a pokusů v oblasti fabulační tvorby inspirované přírodou, ale hlavně při psaní své autobiografie „Znamenaný“.
NE LESNÍK, ALE MALÍŘ
Dochází k definitivnímu rozhodnutí, že jeho profesí nebude lesnictví, neboť jej mnohem více oslovuje umění a to především umění výtvarné. Vrací se do Prahy, pod ochranná křídla svého strýce Dr. Františka Xavera Harlase, ředitele pražského městského muzea.
Studuje malířské a grafické techniky v soukromých školách vedených Ferdinandem Engelmüllerem, odchovancem Julia Mařáka a jeho krajinářské školy, grafickým technikám se učí u Bohumila Klimeše, ale rozhodující vliv na Židlického má malířská škola Ludvíka Vacátka, významného českého animalisty proslaveného zobrazováním koní a zdůrazněním atributů jejich fyzické síly a dynamiky.
Židlického jeleni či srnci z třicátých let dvacátého století nesou výrazné stopy tohoto poučení a není jim to ke škodě, neboť genius Židlického tyto znaky absorboval a pozitivně využil, jak už to bývá běžné u mladých malířů osvobozujících své dílo od vlivů učitele, na cestě za vlastním výrazem.
Ludvík Vacátko velmi obdivoval pracovitost i talent svého žáka, jeho nasazení při shromažďování kreslířských studií zvířat i rostlin z nejrůznějších lokalit, uchovávaných v četných skicářích, ze kterých Židlický čerpal a fabuloval ve své ilustrační tvorbě odborné, popularizační i beletristické, které se účastnil také vlastními texty v Lidových novinách, Českém slovu, Venkovu, Národu a jinde.
PLODNÝ A ODPOVĚDNÝ ILUSTRÁTOR
Léta I. světové války jej vedla do nejrůznějších situací a prostředí, z nichž utíkal k malbě a kresbě, zdokonaloval svůj výraz a shromažďoval výtvarné záznamy z Haliče, Maďarské pusty, italského pobřeží, jižního Slovenska, Podkarpatské Ukrajiny, nebo rodného Horácka, Prahy a okolí, či Zákup apod. V celém průběhu svého života si tvořil depozitář kreseb, ze kterého čerpal autentický materiál svých obrazů, nebo jako autor ilustrující vlastní tvorbu pro časopisy, či své knihy, z nichž nejznámější je autobiografická antologie „Znamenaný“, vydaná pod pseudonymem Jiří Harusák již v roce 1925.
Byl nesmírně plodným ilustrátorem knih nejrůznějších žánrů, od přírody, přes historii až po dobrodružnou literaturu. Nikdy nespoléhal na čtenářovu neznalost detailů různých cizích či historických prostředí. Odpovědně studoval příslušné dobové reálie, včetně fauny i flóry, často exotických prostředí, jím ilustrovaných knih. Trpělivě opravoval a zdokonaloval svou kresbu podle odborně-vědeckých korektur autorit, aby výsledek jeho práce vždy splýval s realitou. Ilustroval i odborné publikace Dr. J. S. Procházky o ochraně přírody, Kavinovu Zemědělskou botaniku a Klikovu Dendrologii, nebo časopisy Vesmír a Naší přírodou.
Přesto že mezi dvacátými až padesátými léty dvacátého století Židlický ovládl českou knižní mysliveckou ilustraci, v našich mysliveckých časopisech tohoto období se v jejich ilustraci prosazuje romantizující Václav Leo Anderle a jiní, jemu podobní.
SVOBODNÝ UMĚLEC
Nejistoty hmotného postavení svobodného umělce přiměly Jiřího Židlického, aby si záhy po svém definitivním rozhodnutí opustit lesnickou profesi, vytvořil existenční zajištění jiné, schopné propojení a souběhu uměleckých aktivit s praktickým životem. Vystudoval pojistnou matematiku na ČVUT v Praze, přijal zaměstnání na Ministerstvu sociální péče, odtud později přešel do Státního ústavu statistického, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu dne 1. června 1943. Teprve tehdy, uprostřed hrůz II. světové války a Protektorátu se stává konečně svobodným umělcem, jemuž zbývá posledních sedm let života k dovršení uměleckých záměrů a výzev, zatím deponovaných v početné řadě skicářů, které jsou jeho nejvzácnějším majetkem. Teprve nyní se může plně věnovat jen svému umění. K tomu účelu vybudoval jednoduchý, avšak celoročně obyvatelný atelier na Dlouhé louce u Litvínova, v milovaných Krušných horách, odkud stejně jako dříve z Prahy, vyráží na své spanilé jízdy za zvěří, tady žije a tvoří až do své předčasné smrti, která jej zastihla v Praze, v říjnu 1950, dříve než mohl malířsky dokončit mnohé krásné náměty, letos už šedesát let osiřele spočívající v jeho pozůstalosti.
UMĚLECKÝ ODKAZ DÍLA JIŘÍHO ŽIDLICKÉHO
Jiří Židlický – talentovaný, nadčasový umělec schopný probudit archetypální ostrůvky krásna v lidské duši. Jeho fantastická výtvarná paměť nálad, forem a tvarů umocněná pracovitou kreslířskou posedlostí vládnoucí každému dni relativně krátkého života myslivce – bohéma, vytvořila jedinečně sugestivní, rozsáhlé dílo oslovující další a další generace myslivců i milovníků přírody.
Zanechal nám více než 850 obrazů, 67 ilustrovaných knih a kolem deseti tisíc kreseb, ve kterých s obdivem sledujeme rychlé zrání jeho autentického výtvarného projevu plného dynamické poetiky i esteticky transformovaných tvarů nesoucích optimistické, živé poselství „mysliveckého pojetí zobrazení zvěře“ srozumitelné všem obdivovatelům přírody a jejích krás. Každé jeho dílo se nás zmocňuje živelně, rezonuje s našimi vlastními vzpomínkami a dojmy, které on imaginativně rozvíjí a umocňuje prizmatem okouzleného vidění reality očima i duší umělce rozmařile rozdávajícího ze svého nadání.
Ovládal celou škálu výtvarných technik, kreslil a maloval i na překližku, výtvarně využívaje letokruhů dýh i jejich artefaktů, byl mistrem kresby tužkou, pastelem i tuší. Kresba vždy zůstává dominantní součástí také jeho díla grafického a malířského v akvarelu, tempeře i oleji, kde byl vždy citlivě střídmým koloristou, spíše teplých tonací a jemných valérů nálad. Věnoval se i užité grafice pozvánek k lovu, pasovacích listů, tvorbě Ex libris a myslivecké dřevěné plastice. Rychle eliminoval vliv učitelů ve své tvorbě a suverénně vládl autentickým, nezaměnitelně krásným výtvarným projevem vysoké estetické i obsahové kvality.
České malířství mysliveckého animálního námětu reprezentované v první polovině dvacátého století jmény Anderle, Číla, Kotrba, Liebl, Lolek, Trsek, Zezula, dosahuje v díle Jiřího Židlického pomyslného uměleckého Parnasu nejen svou poetizovanou transformací reality, ale hlavně schopností přesvědčivého zobrazení dynamiky i mechaniky pohybu zvěře v jejím přirozeném prostředí, respektu k etologickým vazbám v kompozicích a tvorbě skupin, v proměnách ročních období a navazujících změn osvětlení krajiny i její vegetace. Jeho výtvarný projev při tom reflektuje nové trendy z kontextu evropského moderního malířství první poloviny XX. století, na příklad v mistrovském využívání výtvarné zkratky i nezpracované, volné plochy v obraze či kresbě, nebo naopak imaginativně působících šrafůr různých intenzit, nemluvě o perokresbách, patřících k originálním českým vrcholům tohoto žánru.
Celoživotní dílo Jiřího Židlického je nezpochybnitelným klenotem zdobícím kulturní a duchovní nadstavbu české myslivosti, která jej inspirovala a přijala jako důkaz své schopnosti obohacovat i kultivovat lidskou spiritualitu.
MVDr. František FEJFAR
DOBRÁ ZPRÁVA NA ZÁVĚR:
V březnu 2010 vychází díky autorskému úsilí Ing. Z. Auerswalda a zúčastněným sponzorům, monografie Jiřího ŽIdlického, která by měla svým polygrafickým zpracováním při asi 150 reprodukovaných obrázcích J. Židlického, nadchnout nejen všechny pravodatné myslivce a obdivovatele J. Židlického
Ing. Zdeněk Auerswald: Malíř zvěře Jiří Židlický
Jiří Židlický (1895–1950) se řadí mezi naše nejvýznamnější malíře a kreslíře zvěře a lesa. Kniha vychází u příležitosti letošního 60. výročí malířova úmrtí a obsahuje dosud nepublikované biografické údaje doplněné bohatou fotodokumentací, přehled knih ilustrovaných Jiřím Židlickým či vzpomínky na malíře. Její základ však tvoří reprodukce obrazů s tématikou zvěře a přírody, vytvořené různými technikami (akvarel, olej, tužka, tuš).