Kritéria, možnosti monitoringu a dopady na myslivost
Situace v našem mysliveckém hospodaření sice pomalu, ale jednoznačně spěje k výrazné změně, kterou je opuštění systému plánování založeného téměř výhradně na sčítání. O potřebnosti této změny sice můžeme pochybovat, ale s tvrzením, že „když to vydrželo 40 let, tak proč zrovna teď“, asi neprorazíme. Zvlášť za situace, kdy posledních dvacet let žijeme pod tlakem, abychom hospodaření se zvěří vrátili na reálné základy, dokázali respektovat zákon a realizovali vytyčené cíle a koncepce.
Času na uvedení současného systému do provozu bylo dost a dnes jen těžko najdeme někoho, kdo uvěří, že právě teď se nám to podaří. Pro důkazy, jak na tom jsme, stačí nahlédnout do statistik lovu a sčítání a prakticky v každé honitbě najdeme závažné nelogičnosti, které nelze vysvětlit jinak, než, že některé z uváděných čísel nemůže být pravdivé. Zdá se proto, že změna systému plánování je nevyhnutelná.
Co ale opuštění tabulek s přesnými, byť nereálnými čísly o stavu zvěře přinese? Nebude v zájmu snížení tlaku zvěře na les nutné vystřílet celé populace? A jak se ty únosné stavy vlastně budou definovat a kdo a jak je bude měřit?
To vše jsou závažné otázky, které by podle nás měly být předmětem otevřené diskuse, protože najít optimální řešení nebude jednoduché. Určitě by bylo škoda vytvořit další nepoužitelné měřítko, které bude zrovna tak málo přesné a funkční jako všechna předchozí. A radost bychom neměli mít ani z toho, že se nový systém ukáže stejně nespolehlivý, jako ten předchozí. Naopak by zvěři i myslivosti určitě prospělo, kdyby se nový systém fungoval a umožnil stabilizaci hospodaření v honitbách.
Osobně se řadíme spíše mezi zastánce změny dosavadního systému, na kterém nám vadí zejména to, že: 1. vyžaduje zjištění skutečných stavů zvěře (v praxi velmi náročné a nepřesné); 2. nerespektuje obrovské rozdíly mezi honitbami a nedává jejich uživatelům potřebný prostor; 3. chybným nastavením příliš nízkých normovaných stavů vlastně zakazuje vykazovat skutečná čísla i v těch případech, kdy by je poctiví a odpovědní uživatelé honiteb byli schopní a ochotní zjistit.
Fungování takového nefunkčního systému je možné jen díky tomu, že se pravidla dodržují jen na papírech a všichni zúčastnění tuto skutečnost tiše přehlížejí. Nebylo by lepší ta nesmyslná pravidla zrušit a nechat honitbám volnost v hospodaření? Zas tak moc by se nestalo a alespoň bychom se dozvěděli něco pravdy z výkazů, kam by se ji hospodáři nebáli napsat.
Pravděpodobný vývoj je takový, že plánovací vyhláška bude změněna tak, aby se vedle sčítání zvěře zohledňoval stav vegetace, a to buďto přímo na vybraných plochách pro každou honitbu, případně pro nějakou větší oblast. Lov může být plánován tak, že do určité hranice poškození se tento faktor nebude zohledňovat a lovit budeme podle sčítání, případně podle minulých let. Při vyšším poškození se plán lovu přiměřeně zvýší bez ohledu na sčítání, které by v tomto případě mělo pouze informativní charakter.
Při přijetí tohoto způsobu hospodaření by maximální přípustné stavy býložravé zvěře v honitbě závisely na míře poškození dřevin. Čím méně by zvěř škodila, tím větší stavy půjde přezimovat a naopak. Princip je poměrně jednoduchý, ale jeho realizace je závislá na vyjasnění řady navazujících problémů a dohodách na metodikách.
Definice únosného poškození
První zásadní otázkou je definice únosného poškození, to znamená takového, při kterém nejsou ekosystémy nadměrně narušeny a není třeba provádět žádné opatření proti poškození (to není jen zvýšený lov, ale i ochrana kultur, přikrmování, soustředění zvěře mimo ohrožených ploch aj.). V připojené tabulce uvádíme příklady možných kritérií, podle kterých by bylo možno hodnotit únosnost pastevního tlaku zvěře.
Všechna výše uvedená kritéria jsou využitelná pro stanovení únosných stavů zvěře. Je možné vybrat jedno či několik a únosnost tlaku zvěře hodnotit jejich průměrem, případně hodnotit to, které je nejhorší.
Výběr kritérií únosnosti a jejich tolerovatelných hranic je velmi důležitým krokem, který bude skutečně rozhodovat o tom, jaký tlak bude na stavy zvěře v honitbách vyvíjen. Je to mnohem důležitější než změna metodiky a neobejde se bez rozumných kompromisů všech zúčastněných stran. Bohužel, zatím mám signály hlavně o neochotě jakéhokoliv ústupku a zdá se že nikdo nemá jasnou představu, jak hospodaření zvládnout. Zástupci myslivců by tuto dobu mohli využít pro to, aby si opatřili podklady a mohli je využít při jednáních o kritériích únosnosti. Ne, že by bylo možné tyto hranice prosadit v benevolentní verzi, ale přece jen lze dosáhnout jejich úpravu tak, aby se zbytečně nehodnotil vliv zvěře např. na atraktivní náletové dřeviny, které trpí silně okusem, ale z porostů jsou stejně odstraňovány při výchovných zásazích.
Způsob zjišťování podkladů a jejich vyhodnocení
S definováním kritérií a jejich hranic bezprostředně souvisí i způsob zjišťování podkladů a jejich vyhodnocení. To znamená kdo, jak, v jakých intervalech bude poškození sledovat, jak tyto údaje vyhodnotí a jak budou dále promítnuty do plánu lovu. Připomeňme, že současný zákon o myslivosti sice v části věnované plánování uvádí, že: „při vypracování plánu uživatel honitby vychází z posouzení celkového stavu ekosystému, výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a výše škod způsobených v uplynulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech, z výsledku sčítání zvěře, ze stanovených minimálních a normovaných stavů zvěře, poměru pohlaví a koeficientů očekávané produkce, jakož i ze záměrů, které byly uvedeny v návrhu na uznání honitby.“ Když si tuto část zákona přečte někdo neznalý zdejších poměrů, tak si musí říct, že je vše vyřešeno a nemáme co dalšího vymýšlet. Praxe ovšem za tímto apelem hodně pokulhává a v naprosté většině honiteb se přihlíží pouze k číslům o normovaných stavech a sčítání, které ovšem musí vyjít tak, aby nebyly překročeny normované stavy, protože jinak hrozí pokuty.
O posuzování celkového stavu ekosystému raději nepřemýšlíme. Jedinou pojistkou, která může hospodaření uživatele honitby ovlivnit, je souhlas držitele honitby. Státní správě se tento plán již dává pouze na vědomí. Pokud se změní vyhláška, která bude vyžadovat monitoring některých charakteristik prostředí, jsou v zásadě čtyři možnosti, jak potřebné údaje zjistit:
1. lze tuto práci ponechat na uživatelích honiteb. V tomto případě by pouze přibylo několik políček do formulářů a asi by zůstalo vše při starém. To ale není cílem těch, kdo za změny v hospodaření se zvěří bojují.
2. lze pověřit státní správu. To je možnost spíše teoretická, protože se jedná o poměrně časově náročný úkol, který by úředníci zvládali jen za cenu osobní oběti, nebo by to dělali jako uživatelé honiteb z tepla své kanceláře.
3. třetím možným vykonavatelem této práce jsou vlastníci pozemků a držitelé honiteb, kterým je možno uložit sledovat škody. Asi by to fungovalo u honiteb LČR, které mají odborně zdatný personál a zázemí velké firmy, ovšem ze systému by vypadly honitby s převahou zemědělské půdy a nestátních lesů.
4. udělají to na zakázku firmy. Buďto centrálně zaplacené ze státního rozpočtu, případně bude držitelům či uživatelům honiteb uložena povinnost zajistit každoroční audit poškození lesa. V živých barvách vidím, jak se vyrojí firmy nabízející za příslušnou úplatu vyjádření přesně podle požadavků zadavatele. Asi nejobjektivnější data nabízí nezávislé organizace, např. ÚHÚL. Toto řešení bylo ověřeno v rámci projektu Ministerstva životního prostředí a ukázalo se jako vhodné pro zjišťování poškození lesa na větších územích a za delší dobu. Pokud by ovšem bylo nutné zajistit podklady pro všechny honitby a každý rok, asi by tento úkol byl nad finanční možnosti státního rozpočtu. Legislativa ovšem plánuje z roku na rok a zásadně pro honitbu a tento rozpor je největším nedostatkem takového řešení.
Z našeho pohledu by bylo zřejmě nejvhodnější zvolit kombinaci údajů držitelů a uživatelů honiteb, vlastníků pozemků a státní správy s údaji centrálně zjištěnými nezávislou organizací. Uvědomme si, že už dnes je teoreticky k dispozici dost údajů, o kterých většina uživatelů honiteb ani neví (v lesních honitbách mají být údaje za kontrolní a srovnávací plochy, státní správa myslivosti a lesů má za úkol dbát na soulad mezi zvěří a prostředím, ÚHÚL provádí národní inventarizaci lesů a firma IFER prováděla inventarizaci škod zvěří na lesních porostech). Kde ale skončily a jak byly využity výsledky těchto průzkumů, na které státní rozpočet vynaložil nemalé prostředky? Najít využitelné kritérium tak rozhodně nebude snadnou záležitostí.
Promítnutí výsledků poškození lesa do plánu lovu
Ani poslední fáze tohoto způsobu hospodaření, tedy promítnutí výsledků poškození lesa do plánu lovu pro daný rok, není bez problémů. Plán vypracovává uživatel honitby a dává jej na vědomí držiteli. Státní správa nezasahuje. Jak asi uživatelé honiteb budou upravovat plány lovu ve smyslu zjištěného poškození, když jim dnešní stav v zásadě vyhovuje? Návrh ÚHÚL počítá s tím, že by se plán lovu odvíjel o minulosti s tím, že od určité hranice poškození by se lov zvýšil minimálně o 10 %. Tato verze není optimální, protože pokud konstatujeme nevyhovující stav, měli bychom navrhnout cesty k jeho zlepšení, včetně časového harmonogramu (tzn. ideální závěr by mohl znít tak, že pro dosažení únosného poškození lesa je třeba stav zvěře snížit o x kusů a z toho vypočítat plán lovu na příští sezonu). Z mého pohledu reálnou cestou by bylo hodnocení stavu prostředí jak uživateli honiteb, tak nezávislou organizací. Jak intenzitu dopadů zvěře na les zmenšit by už bylo v režii uživatelů a držitelů honiteb.
Z uvedeného stručného přehledu možných nástrojů pro změnu hospodaření se zvěří můžete mít pocit, že se jedná o tak komplikovanou oblast, že není možné nějaký funkční systém vytvořit. Tak to ale není. Když bude ochota zúčastněných subjektů se domluvit, tak může být nový systém mnohem jednodušší, než ten dnešní a přinejmenším by přinesl možnost vykazovat pravdivé údaje bez nebezpečí postihů od státní správy. Logicky by více dbal na soulad mezi zvěří a únosností lesa, ale s tím je třeba se smířit jako s naší nejzákladnější povinností.
| příklady možných kritérií, podle kterých by bylo možno hodnotit únosnost pastevního tlaku zvěře |
| Kritérium únosnosti |
jehličnany (SM, BO, MD,…) |
listnáče (BK, DB, LP,…) |
atraktivní dřeviny (JD, JS, JV,…) |
| Roční poškození cílových dřevin v kulturách okusem terminálu |
10% |
10% |
10% |
| Roční poškození cílových dřevin v kulturách bočním okusem |
20% |
20% |
20% |
| Podíl opakovaně poškozených jedinců s narušeným růstem |
10% |
10% |
10% |
| Roční míra ohryzu a loupání |
2% |
2% |
2% |
| Roční podíl zničených cílových jedinců |
1% |
1,50% |
2% |
| Oddálení doby zajištění u přirozeně obnovených porostů |
2 roky |
4 roky |
6 let |
| Oddálení doby zajištění u uměle obnovených porostů |
1 rok |
2 roky |
3 roky |
| Celkový podíl zničených cílových jedinců v době zajištění |
5% |
8% |
9% |
| Podíl ochraňovaných kultur |
20% |
40% |
60% |
Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D. a Ing. Radim Plhal
Autoři působí na Ústavu ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty, Mendelovy univerzity v Brně