Ochrana přírody a krajiny je zcela jistě zásadním pilířem tradičních i budoucích mysliveckých aktivit. Její kvalita, intenzita a způsob provádění může významně „promluvit“ do tolik v dnešní době žádaného vylepšení image myslivců v očích stále více kritické veřejnosti. V souvislosti s ochranou přírody a krajiny však musíme konstatovat, že se jedná v mnoha případech o kritiku oprávněnou, kterou s ohledem na různé důvody odmítáme přijmout. Přijmout kritiku ve věci zanedbávání ochrany přírody a krajiny není jediným problémem; v mysliveckém prostředí je samotným problémem pochopit, co ochrana přírody a krajiny znamená a následně, jak se vlastně ochrana přírody a krajiny provádí. Vzhledem k tomu, že Českomoravská myslivecká jednota stejně jako většina mysliveckých sdružení prostřednictvím svých stanov proklamují ochranu přírody, je důležité se tímto termínem a skupinou činností zabývat.
Myslivost je zjednodušeně chápána též jako nástroj (skupina činností) určený k obhospodařování a péči o vybrané části honiteb (biocentra, biokoridory, meze, remízky, terasy, biopásy, zatravněné údolnice, okraje polí, polní cesty). Není to však pouze o péči nebo hospodaření na tom, co v honitbě zbylo neobděláno zemědělci a lesníky. Podstatné a v dnešní době velmi významné je zakládání nových (v přírodě a krajině) potřebných krajinných prvků. Prvků, které byly v minulosti z různých důvodů odstraněny, v současnosti absentují a které jsou v krajině potřebné a významné za účelem ochrany vody, půdy, ovzduší a zachování druhové rozmanitosti rostlin a živočichů.
Tyto činnosti jsou zakotveny v platném zákoně o myslivosti. Právní předpis pojednává především o činnostech prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému (vymezení pojmu myslivost), o povinnostech pečovat o zakládání remízků a jiných vhodných úkrytů pro zvěř (povinnosti uživatelů honiteb) a dále o ochraně a zlepšování životních podmínek zvěře (plán mysliveckého hospodaření). Jasný výklad nám však dává zákon o ochraně přírody a krajiny. Podle tohoto právního předpisu se ochrana přírody a krajiny (s ohledem na myslivost) vyznačuje vymezenou péčí fyzických a právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, péčí o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. Podstatný je způsob, jakým se ochrana přírody a krajiny zajišťuje; jedná se zejména o:
* ochranu a vytváření územního systému ekologické stability (zakládání biocenter, biokoridorů…),
* obecnou ochranu volně žijících živočichů a zvláštní ochranu těch druhů, které jsou vzácné a ohrožené, pozitivním ovlivňováním jejich vývoje v přírodě a zabezpečováním předpokladů pro jejich zachování (záchranné programy pro tetřeva, tetřívka, koroptve…),
* ochranu dřevin rostoucích mimo les (...soliterní stromy),
* spoluúčast v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny (účast mysliveckých subjektů v rámci řízení, kde hrozí negativní vliv na přírodu a krajinu),
* účast na ochraně půdního fondu, zejména při pozemkových úpravách (v rámci tvorby plánu společných zařízení ve sboru zástupců vlastníků pozemků),
* ovlivňování vodního hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život mokřadních a vodních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků, ploch a mokřadů,
* obnovu a vytvářením nových přírodně hodnotných ekosystémů, například při rekultivacích a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny.
Na základě této jasné definice a přehledu činností si může každý myslivecký hospodář sám odpovědět na otázku, zda je, jakým způsobem a do jaké míry ochrana přírody a krajiny v jeho honitbě prováděna.
V průběhu roku 2009 byla prováděna série odborně vzdělávacích akcí o „Využití výsledků pozemkových úprav v zemědělské praxi“ (projekt podpořený z Programu rozvoje venkova MZe ČR), součástí kterých byla návštěva devíti regionů Moravy (Břeclav, Hodonín, Zlín, Kroměříž, Uherské Hradiště, Prostějov, Olomouc, Blansko, Vyškov). Cíleně byla provedena exkurze v devíti konkrétních katastrech obcí. Jednalo se o obce a katastry obcí, v rámci kterých se podařilo založit významné a funkční biocentra, biokoridory či obnovit mokřadní ekosystém (obce byly doporučovány příslušnými pozemkovými úřady). V rámci návštěvy těchto aktivních a úspěšných „ochránců přírody a krajiny“ byla provedena anketa s dotčenými zástupci obcí, v rámci které byla pokládána osobám znalých místních poměrů následující otázka Jak se do předmětných aktivit zapojovali uživatelé honiteb - myslivci, a to:
* v rámci projektové přípravy?
* v rámci realizace opatření?
* v rámci následné péče o vybudované zařízení?
Důraz byl kladen pouze na zjištění informace o aktivitách myslivců ve vztahu k ochraně a vytváření prvků konkrétního územního systému ekologické stability.
Výsledky ankety byly zarážející. Myslivecké subjekty (dotčení uživatelé honiteb) v drtivé většině neparticipovaly na projektové přípravě (tvorba projektu a podání žádosti), myslivecké subjekty nerealizovaly předmětné opatření (včetně ozeleňování) a též následná péče o vybudovaná zařízení nebyla výsadou místně hospodařících myslivců.
Naopak zkušenosti představitelů obcí s myslivci ve věci realizace krajinotvorných opatření byly velmi negativní. Ze strany myslivců se např. jednalo dokonce o úmyslné a prokázané porušování pletiva oploceného nově založeného biocentra za účelem zajištění přístupu pro zvěř; vytváření negativní kampaně ve smyslu „nově vytvořený a oplocený biokoridor bude bránit migraci zvěře“ nebo „nové polní nezpevněné cesty umožňující průchod intenzivně zemědělsky obhospodařovanou krajinou“, zaznělo i radikální „Ne - nechceme, aby nám někdo chodil do revíru“ či ve směru k výsadbě ovocných solitérních stromů typických krajových odrůd zaznělo opět radikální „Ne – nechceme, aby nám chodily do přírody děti“.
Bohužel, lídry v těchto žádaných aktivitách a úspěšnými realizátory ochrany přírody a krajiny jsou vedle obcí převážně Ti, které myslivci nazývají „ekologickými aktivisty“, kteří podle myslivců umí pouze škodit dobrému jménu naší myslivosti. Výsledky ankety ale bohužel vyzněly pro myslivce (převážně myslivecká sdružení hospodařící v zemědělské krajině) jednoznačně velmi negativně. Můžeme spekulovat, do jaké míry je vzorek respondentů reprezentativní, do jaké míry jsou odpovědi objektivní apod. Daleko podstatnější je odpověď na otázku, co je příčinou tohoto pro myslivce nežádoucího zjištění. Na základě provedené analýzy, pohovorů a zkušeností z předmětných regionů můžeme konstatovat, že:
* myslivecké organizace (zástupci) nejsou kompetentní v dotační politice a souvisejících právních požadavcích Ministerstva zemědělství (Program rozvoje venkova) a Ministerstva životního prostředí (Operační program životní prostředí, Program obnovy přirozených funkcí krajiny, Program péče o krajinu),
* mysliveckým subjektům chybí informační, komunikační a výpočetní technika pro administraci žádostí a následně schválených projektových opatření včetně personálu,
* mezi myslivci absentuje personál, kompetence, vybavení a další infrastruktura pro realizaci a následnou péči o vybudované prvky územních systémů ekologické stability,
* u mysliveckých subjektu absentují právní důvody užívání pozemků vhodných pro realizaci krajinných prvků.
Řešení těchto problémů bude vyžadovat s ohledem na finanční zdroje delší časové období. Především v oblasti zajištění potřebné infrastruktury – výpočetní a komunikační techniky, techniky pro zemní a lesnické práce a samotný nákup či pronájem pozemků. Jiná situace se však nabízí v možném povýšení kompetencí, získání odpovídajícího povědomí v oblasti ochrany přírody a krajiny pro myslivecký personál. V podmínkách myslivecky hospodařících subjektů je nutné vytipovat vhodné kandidáty na vzdělávání. Svoji roli by zde měla sehrát samotná Českomoravská myslivecká jednota, která by se měla zasadit o zahájení cyklu kurzů, přednášek a seminářů s cílem výchovy svých členů přímo v okresech a regionech. Není asi reálné, aby v každém mysliveckém sdružení byl jeden vyškolený myslivec, který by byl schopen zpracovat veškerou agendu spojenou s výše popsanými činnostmi. Ale zcela jistě by nejméně jeden takový vyškolený a věci znalý myslivec mohl fungovat v rámci příslušného okresního mysliveckého spolku. Osvědčují se zástupci zemědělsky či lesnicky hospodařících subjektů, kteří současně v dotčených katastrech vykonávají myslivost. Tímto způsobem by ČMMJ zároveň naplnila jednu ze svých úloh, a to pomoc a podporu řadovým myslivcům, tak by se projevil prakticky mnohokrát diskutovaný servis svým členům. Nakonec vždyť snad i z tohoto důvodu byla v poměrně nedávné době vytvořena Ekologická komise ČMMJ, která měla mít v kompetenci právě tyto aktivity a z centrálního pohledu by měla iniciovat vytváření sítě vyškolených spolupracovníků – zpracovatelů ekologických mysliveckých projektů.
Díky současné nadstandardní podpoře ochrany přírody a krajiny, které se dotčeným subjektům (myšleno i myslivcům) v České republice dostává prostřednictvím evropských a národních dotací, a vzhledem k tomu, že dotační tituly pokrývají i environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu, nabízí se mnoho možností odborného vzdělávání i pro myslivce – hospodařící zemědělce.
Velmi vhodné vzdělávání opět i pro tento rok připravil tým pedagogů z Mendelovy univerzity v Brně a odborníků z praxe.Cílem vzdělávacího projektu je povýšit kompetence osob (nejlépe myslivců) podnikajících v zemědělství v oblasti uplatnění agroenvironmentálních a krajinotvorných programů za účelem:
* ochrany přírody a krajiny,
* podpory biodiverzity flóry a fauny,
* diverzifikace činnosti zemědělského podnikání s důrazem na přístupy šetrné k přírodě,
* rozvoje venkova.
Témata budou prakticky předvedena v podmínkách katastrů obcí, které jsou situovány bezprostředně v okolí vzdělávacího zařízení. Nabízí se jedinečná příležitost vidět přínosy těchto aktivit a získat teoretické i praktické zkušenosti z tohoto perspektivního oboru. V rámci terénních exkurzí budou prezentována užitečná témata.
Témata při terénních exkurzích
* Biopásy - zakládání a péče.
* Zakládání, péče a využívání vodních prvků (mokřady, malé vodní plochy) v krajině.
* Obnova a výsadba nelesních dřevin a ovocných stromů původních krajových odrůd.
* První zalesňování zemědělské půdy, zatravňování orné půdy, zatravńování údolnic.
* Zakládání a údržba biokoridorů.
* Zemědělství v extenzivně obhospodařovaném ovocném sadu a myslivost.
* Zemědělství v ekologické vinici a myslivost.
* Použití odpovídající techniky a technologie.
* Získávání prostředků pro tyto žádané aktivity (tvorba projektů a žádostí o dotace).
V příspěvku bylo využito výsledků z projektu č. 2E06036 „Poradenské centrum na MZLU v Brně“ MŠMT NPVII.
Dr.Ing. Petr Marada
Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky,
Mendelova univerzita v Brně