Jako zákony související s myslivostí bývají jmenovány veterinární zákon, zákon na ochranu přírody a krajiny, zákon o zbraních a střelivu, zákon na ochranu zvířat proti týrání, trestní zákon, vlastně teď už trestní zákoník – sotva ovšem zákoník práce. Objeví se ale i takové případy – třeba když má jednatel řádnou pracovní smlouvu se svým okresním mysliveckým spolkem a nedělá vůbec, ale vůbec to, co by měl.
MALÁ DOMŮ
„Malá domů“, zněla jedna z hlášek party karbaníků, kteří se sešli na pravidelném středečním mariáši. Trochu raritou bylo, že do jejich čtyřky patřila i Božena, známá místní postava, proslulá jadrnou mluvou i zálibou ve hrách a sázkách všeho druhu. Karta jí moc nepadala, a tak, i když se hrálo při zdi, musela požádat hostinského o půjčku – od spoluhráčů se nepůjčuje, to dá rozum. Pokus o diskrétní žádost nevyšel, protože potenciální věřitel zahlaholil na celý sál: „Zase pučit, Božka? Dyť už máš tady na futru přes tác!“ „Nebuď skoupej jak skotskej ministr financí, Ludvo, přihraj pětikilo, ať to nedrobíme, a vsaď se, že ti sem celej dluh donesu dřív než čáp mimino mladý Bartákový!“ „To se klidně vsadím – vo velkýho ruma?“ „Klidně vo dva, ať taky smočíš pysk,“ prohlásila Božena a za chvíli mohla pokračovat ve hře, když ještě pochválila hostinského: „Seš velkorysej jak dubajskej šejk, Ludvo, a takoví chlapi se mi líběj!“ „No co,“ opáčil hostinský Ludva, „tuhle sázku nemůžu prohrát, buď mi vrátíš prachy nebo koupíš rumy.“ „Jen esli v tom néni ňákej apríl, Ludvíčku, koukni na kalendárium!“ poznamenal ještě jeden z kibiců, ale pak se už všichni zase věnovali hře.
+++
Druhý den se Božena rozhodla provést věc, která jí už delší čas zrála v hlavě při potížích s rostoucími dluhy ze sázek a her – „půjčit si“ z kurzovného, které jako jednatelka okresního mysliveckého spolku vybírala od adeptů, zájemců o první lovecký lístek. Vzhledem k tradičnímu dubnovému začátku kurzu – to aby příští rok už mohli chodit úspěšní adepti na hony – byla právě pokladna plná a potřebovala z ní aktuálně jen peníze na nákup učebnic. Na zbytek se hned tak někdo ptát nebude. Však to tam, jak se karta obrátí, zase vrátí … Zahrála prostě takovou malou domů.
Hostinský Ludva tak sázku k svému překvapení vlastně prohrál, ale za vrácení půjčky rád ty rumy zaplatil. „Vidíš, ty troubo, žádnej apríl,“ poznamenala ještě Božka ke skeptickému kibicovi, když spláchla velký rum notným douškem Budvaru, a začala rozdávat. Problém ovšem byl, že jí karta dál nepadala a ani jiné sázky a hry jí kýženou výhru nepřinášely. A protože když něco nekalého člověku projde, má tendenci zkoušet to znova, malých domů přibývalo, peníze z kurzovného se, jak šel čas, rychle tenčily a došlo i na členské příspěvky. Ty se posílají „nahoru“ vždy až v lednu, takže i v tomhle ohledu byla naše povedená jednatelka v klidu – však to do konce roku nějak zmákne.
Jenže nezmákla, alespoň ne tak, aby mohla vrátit celou „půjčku“. Příspěvky sice z kraje nového roku uhradila z účtu mysliveckého spolku, kde se za léta šetrného hospodaření přece jen nějaká rezerva našla, ale to bylo tak vše. A nezmákla to ani do doby, kdy na dveře zaklepal čas daňových přiznání a s ním kontrola peněžního deníku i dalších účetních a finančních dokladů ze strany dozorčí rady okresního mysliveckého spolku. Ještě, že Božena měla z karet nejrůznější známosti, mezi nimi i jednoho lichváře, který zakrýval pravou podstatu své činnosti bohulibou firmou, půjčující, jak to známe z televizních reklam, „cokoli na cokoli a hned“. Taky si rovnou plácli na jakýsi překlenovací úvěr, Božka tak dodala chybějící finance na bankovní konto spolku i do pokladny a tím pádem byly účty, alespoň na první pohled, v pořádku.
Problém – a Boženčina smůla – ale spočívaly v tom, že členem oné dozorčí rady byl i jistý Teodor, penzionovaný finančák a účetní ze staré gardy a známý „rejpal“, vděčný za každou náplň svých dlouhých staromládeneckých dnů. Tomu se některé záležitosti ve vedení účetnictví nezdály, jakkoli konečné součty souhlasily. Zvláštní byly třeba pohyby peněz mezi pokladnou a bankou, nepříliš hodnověrně vysvětlené výběry a vklady a podobně. Navíc jako notorický „slušňák“ ze, jak už bylo řečeno, staré gardy trpěl výlevy prostořeké jednatelky, která tak rozhodně nepatřila k jeho oblíbencům.
Nic netušící Božena ovšem po kontrole a podání daňového přiznání zase hned vypůjčený obnos – a lichvářský úrok navíc – vyzvedla z bankovního konta mysliveckého spolku a vrátila svému „dobrodinci“.
+++
Přesně do roka a do dne (jako u Jiráska ve věci Lomikar versus Kozina) od onoho mariášového utkání, jímž náš příběh začal, seděla Božena v rámci úředních hodin v kanceláři jednatele, když se najednou po zaklepání otevřely dveře a v nich stál Teodor s jakousi neznámou paní: „Dobrý den!“
„Dobrej,“ pravila Božena, „esli dete platit příspěvky, tak trochu s křížkem po fúnuse.“ „Nejde o příspěvky,“ pravil vážně člen dozorčí rady, „ale o audit, který jsme si objednali tady u paní inženýrky Novákové. A začneme hned!“
„Apríl, ne?“ pravila jednatelka ještě rozverně, ale pak jí pomalu tuhl úsměv na tváři, protože oba příchozí opravdu nepůsobili dojmem, že jde o nějakou legraci. Když bychom výsledek dalších několika hodin a posléze i dnů krátce shrnuli, prasklo všechno. A manko se vyšplhalo na 97 356 korun. Rána, co?!
Pak už vzaly události rychlý spád – trestní oznámení, pravomocné odsouzení za trestný čin zpronevěry a v civilním řízení žaloba o, dalo by se říci, vrácení půjčky do poklady mysliveckého spolku. Ale tam se věci trochu zadrhly. Božce karta pořád nepadala a tak hučela do svého advokáta: „Musíte něco vykoumat, doktore, jako ten Pery Mejson! Prosím vás, kde já bych vzala sto táců … Namáhejte krapet tu svojí študovanou hlavičku!“ Doktor ji namáhal a k radosti své klientky přišel k soudu s námitkou, že nárok okresního mysliveckého spolku je promlčen, protože civilní žaloba byla podána pozdě. „No vidíte, že to jde, když se chce,“ pochválila ho exjednatelka a dodala: „Koukám, že v Plzni jste asi neštudoval …“
Teprve tahle otázka – promlčení nároku – doputovala až k Nejvyššímu soudu, kam se dovolali postižení myslivci, když soudy nižší instance dávaly za pravdu spíše bývalé jednatelce a jejímu právníkovi. Nebudeme vás unavovat všemi kličkami, fintami, paragrafy a termíny, jimiž se soudci museli probrat – právě také za pomoci zákoníku práce, protože naše notorická hráčka byla u okresního mysliveckého spolku v zaměstnaneckém poměru. Výsledek? Pravdu měli myslivci, lhůta, v níž okresní myslivecký spolek podal civilní žalobu, byla přiměřená, Božena bude platit!
Zbývá dodat obvyklé poučení: páni funkcionáři na všech úrovních, i v myslivosti platí „důvěřovat, ale prověřovat“!
Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 47 (lovecký lístek) zákona o myslivosti, § 21 až § 24 (zkoušky z myslivosti) vyhlášky č. 244/2002 Sb., § 248 (zpronevěra) trestního zákona (do roku 2010!), § 250 až § 264 (odpovědnost zaměstnance za škodu) zákoníku práce.
Na motivy judikátu Nejvyššího soudu České republiky připravil Jaroslav Šprongl.