Časopis Myslivost

- cituji ze stručně shrnutých zásad Národního lesnického programu II.(NLP II.):

 

Další požadavky jsou například specifikovány Sdružením vlastníků obecních lesů (26. 9. 2009 Ing. Ctibor Záruba) Cituji: 

 

Současný způsob tvorby Národního lesnického programu II (NLPII) ve mně vyvolává hluboké znepokojení z přístupu některých subjektů pramenící z neznalosti zákona o myslivosti a zejména pak s jejich iniciativou na otevření zákona o myslivosti.

Zákon č. 23/1962 Sb. o myslivosti byl novelizován zákonem č. 512/1992 Sb., a tak již od roku 1992 bylo právo myslivosti po 30 letech opětovně navráceno vlastníkům pozemků. Vlastníci pozemků si od tohoto roku sami vytvářeli honitby, jejímiž byli vlastníky a svobodně s nimi nakládali.

Po uplynutí 10 let byl přijat zákon č. 449/201 Sb. o myslivosti, který umožnil vlastníkům honebních pozemků zachování honiteb jejich uvedením do souladu s novým zákonem. Nový zákon posílil a upevnil dosud nevídaným způsobem práva držitelů honiteb, ale i vlastníků honebních pozemků.

Pravdou zůstává, že problémy spojené s uváděním honiteb do souladu se zákonem vyvolaly řadu sporů, rozbrojů a nejistot okolo honiteb a myslivosti. Zákon č. 449/201 Sb. nabyl účinnosti od 1. 7. 2002, avšak dodnes nebyly všechny honitby uvedeny do souladu se zákonem, a tak řada vlastníků pozemků nemůže proto vykonávat právo myslivosti.

Nelze domyslet důsledky, které by nastaly, pokud by stát připustil novelu zákona o myslivosti, zejména snížením výměry minimální hranice honiteb z 500 ha na 250 ha.

 

Argumenty iniciátorů novely zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti vychází z neznalosti platného zákona o myslivosti a nástrojů na řešení některých problémů v myslivosti. Uvedu příklad jejich neznalostí.

Zjednodušit prohlašování pozemků za nehonební (stačí pouze zájem vlastníka honebního pozemku - §17/odst. 2).

Usnadnit rozdělování současných honebních společenstev (lze rozdělit podle § 31, odst. 6, honitba zaniká rozdělením HS, o kterém rozhodují výhradně vlastníci honebních pozemků).

Zajišťování pravidelných schůzí HS (řeší Stanovy HS, vlastníci honebních pozemků si rozhodnou o pravidelnosti schůzí HS).

Zajistit, aby vlastník převažující části honitby nemohl sám rozhodovat (popírání vlastnických práv samotnými vlastníky při majoritním vlastnictví honebních pozemků).

Ošetřit tak, aby nemohlo docházet k ohrožení majetku členů HS (každý majetek je stále ohrožen, odvisí na členech HS).

Usnadnění a urychlení procesu nájemních smluv (řeší jednoznačně § 33, odst. 6).

Stanovení plánů lovů nikoliv na podkladě sčítání, ale na základě zpětného propočtu skutečných stavů (jedná se o běžnou praxi, kterou uživatelé honiteb praktikují a zásada je definována ve vyhl. 553/2004 Sb. – Plán mysliveckého hospodaření v honitbě, písm.G – Upravený stav zvěře …při stanovení výše upraveného stavu zvěře je možno vycházet i ze zpětných propočtů vývoje početních stavů zvěře a prováděných lovů zvěře v předchozích letech).

Omezení rozsahu zakázaných způsobů lovu (žadatelé neberou v úvahu existenci zákonů na ochranu přírody, na ochranu zvířat proti týrání, veřejné mínění atd.).

Požadavek, aby odstřel zvěře, jejíž výskyt není v honitbě plánován, byl v době lovu umožněn bez dalších omezení(jednoznačně a dostatečně řeší § 36. odst. 5, podle kterého lze lovitsamičí zvěř a samčí zvěř do věku 2 let ve stanovené době lovu bez omezení a bez vypracování a projednání plánu!).

Požadavek, aby vlastník pozemků měl reálnou možnost se domoci náhrady za způsobené škody zvěří i bez soudního řízení (nereálný požadavek v rozporu s Ústavou).

Malou novelou zákona o myslivosti řešit nejdůležitější úpravy, které by přispěly k redukci současných stavů spárkaté zvěře (dostatečně řeší § 36. odst. 5, podle kterého lze lovitsamičí zvěř a samčí zvěř do věku 2 let ve stanovené době lovu bez omezení a bez vypracování a projednání plánu. Rovněž je možné využít § 39 o sníženístavů zvěře a zrušení jejího chovu, pokud to vyžaduje zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody anebo zájem mysliveckého hospodaření, aby počet některého druhu zvěře byl snížen, orgán státní správy myslivosti povolí, popřípadě uloží uživateli honitby příslušnou úpravu stavu zvěře. Nelze-li škody působené zvěří snížit technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby, uloží orgán státní správy myslivosti na návrh vlastníka, popřípadě nájemce honebního pozemku nebo na návrh orgánu ochrany přírody nebo orgánu státní správy lesa snížení stavu zvěře až na minimální stav, popřípadě zruší chov druhu zvěře, který škody působí).

Vlastníci středně velkých lesů prý nemají v současném systému tvorby a správy honiteb reálnou možnost ovlivnit výši lovu (tvrzení pramení z neznalosti zákona o myslivosti §36 Vypracování plánu - Uživatel honitby je povinen každoročně provést v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti [§ 59 odst. 2 písm. c)] sčítání zvěře v honitbě …… držitel honitby a držitelé sousedních honiteb mají právo účastnit se svým zástupcem sčítání. §36 (2) Uživatel honitby je povinen vypracovat každoročně plán mysliveckého hospodaření v honitbě (dále jen "plán"). Při vypracování plánu vychází z posouzení celkového stavu ekosystému, výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a výše škod způsobených v uplynulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech, z výsledků sčítání zvěře, ze stanovených minimálních a normovaných stavů zvěře, poměrů pohlaví a koeficientů očekávané produkce, jakož i ze záměrů, které byly uvedeny v návrhu na uznání honitby. V části týkající se mysliveckého hospodaření se uvádí i zamýšlené zazvěřování, výstavba mysliveckých zařízení, opatření v péči o zvěř a při ochraně a zlepšování životních podmínek zvěře. Jestliže je honitba v oblasti chovu zvěře, vychází plán ze závěrů a doporučení orgánu státní správy myslivosti, který vymezil příslušnou oblast chovu zvěře. §36 (3) Vypracovaný plán předloží uživatel honitby držiteli honitby k vyjádření. Jestliže se držitel honitby do 15 dnů od doručení plánu k němu nevyjádří, má se za to, že s ním souhlasí. Pokud po vyjádření držitele honitby nedojde mezi ním a uživatelem honitby k dohodě o plánu, určí jej na návrh některého z nich orgán státní správy myslivosti rozhodnutím. Odsouhlasený, popřípadě dohodnutý plán je uživatel honitby povinen zaslat orgánu státní správy myslivosti.

Diskutovalo se také o snížení minimální výměry vlastních honiteb. Pokud by byl takový návrh nakonec vznesen, bylo by vhodné, aby byl doprovázen i návrhem společného plánování lovu v mnohem větších oblastech, než mají dnešní honitby (již ze samotné formulace požadavku je patrné, že snížení výměry honiteb, podmíněné společným plánováním lovu v mnohem větších oblastech si protiřečí. Navíc platná legislativa dává dostatek prostoru pro plánování chovu a lovu zvěře v oblastech!).

Návrh KR je třeba chápat jako celek, jehož cílem je, a to si nijak nezastírejme, snížit vysoké stavy spárkaté zvěře. Ty dnes představují v průměru přibližně pětinásobek stavů normovaných a v posledních letech průběžně narůstají (ani toto není relevantní argument, neboť překročení normovaných stavů zvěře je neměřitelný pojem, např. ve 27 honitbách spadající pod ORP Sedlčany – výměra 41 441 ha - bylo v loňském roce uloveno 866 divokých prasat, přestože žádná z těchto honiteb nemá normované stavy divokého prasete).

Požadavek na snížení minimální výměry na 250 ha (není předložen žádný racionální argument k tomuto návrhu, jehož důsledkem by byla další destabilizace myslivosti, vysoká finanční a byrokratická zátěž honebních společenstev, jakož i orgánů stáních správ myslivosti. Evropský trend je zcela opačný, vedoucí ke zvětšování minimální výměry honiteb).

Českomoravská myslivecká jednota se prý nezachovala příliš korektně, když svému členstvu předložila jen malou část diskutovaných témat vytržených z kontextu, ale o těch hlavních se nezmínila. Je to škoda, protože přijetím navržených změn by se česká myslivost pomalu začala přibližovat poměrům v sousedních evropských státech (kritika ČMMJ ze strany pana Hrušky za nekorektnost není na místě, jednak proto, že vybočuje z problematiky tvorby NLP II. a jednak proto, že je účelová. ČMMJ informovala o všech aktivitách související s tvorbou NLP II. a nebýt ČMMJ, tak se o těchto aktivitách myslivecká veřejnost nedozvěděla. Bylo by korektní si uvědomit, že mysliveckou veřejnost tvoří z převážné většiny členové ČMMJ, z převážné většiny i vlastníci honebních pozemků).

 

Nechci zpochybňovat fundovanost odborníků a věrohodnost jejich argumentů, ale v předložených návrzích a požadavcích jsem nenašel jedinou oblast, kterou by dostatečným způsobem nebyl schopen řešit zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. Předložené argumenty „odborníků“ mě naopak utvrdily v přesvědčení, že zákon o myslivosti není nutné měnit, že je pouze nutné se seznámit se zákonem. Jako vlastník pozemků problém v zákonu o myslivosti nevidím.

Ještě musím připomenout skutečnost, že snahu o změnu zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, kterou požadovalo 36 poslanců a senátorů v roce 2003, již řešil Ústavní soud. V textu nálezu Pl ÚS 34/03 Ústavní soud dospěl k závěru, že úprava myslivosti a práva myslivosti v jednoduchém právu nezakládá rozpor s ústavními garancemi a ani není v rozporu s jinými ústavně zaručenými právy. Myslivost je z hlediska podstaty právní úpravy činností sloužící k realizaci ústavně zakotveného úkolu státu (čl. 7 Ústavy). Plnění ústavní povinnosti nelze nemít za plnění úkolu v obecném, či dokonce ve veřejném zájmu. Realizace myslivosti a práva myslivosti jsou v obecné rovině legitimním omezením vlastnického práva. Pokud by vlastnické právo bylo vykonáváno takovým způsobem, který by eliminoval myslivost a výkon práva myslivosti, byl by výkon vlastnického práva v rozporu s čl. 11 dost. Listiny.

Závěrem, pro demonstraci nesmyslnosti citovaných argumentů, si dovolím parafrázovat další argument ve stejném duchu, který zvolili předkladatelé: Protože je zřejmé, že vlastníci středně velkých lesů nemají v současném systému tvorby a správy honiteb reálnou možnost ovlivnit výši lovu, diskutovalo se o snížení minimální výměry vlastních honiteb. Návrh KR je třeba chápat jako celek, jehož cílem je, a to si nijak nezastírejme, zvýšit nízké stavy drobné zvěře. Ty dnes představují v průměru přibližně pětinásobný pokles stavů normovaných a v posledních letech průběžně klesají.