Na našem území se v posledních letech využívají některé druhy rostlin, některé u nás dříve pěstované, některé ale také druhy k nám dovezené, všechny za účelem využití jejich energetické hodnoty. Proto se používá název energetické či technické plodiny. Častokrát se jedná o hybridy (křížence) druhů, jejichž hlavním důvodem k pěstování je vysoká a energeticky bohatá sklizeň. S těmito pěstovanými rostlinami se setkává stále častěji i naše zvěř, která porosty jmenovaných plodin navštěvuje jak za účelem získání potravy, tak ale také jako místa klidu a krytu. Zamysleme se ale nad tím, jak se v důsledku rozšiřování ploch takovýchto plodin projeví jejich pěstování v životních nárocích a zvycích myslivecky obhospodařované zvěře.
Nové energetické plodiny, vyšlechtěné z původních i dovezených druhů rostlin, nebo jejich kříženců, které jsou u nás pěstovány, musí být povoleny Ministerstvem životního prostředí. Tato povinnost vyplývá s ustanovení § 5 od. 4 a 5 zákona 114/ 1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, které podmiňuje zaváděním geograficky nepůvodních druhů rostlin do krajiny se souhlasem orgánu ochrany přírody. Již v letech 1996 - 1999 probíhalo na Ministerstvu životního prostředí posuzování druhů rychle rostoucích dřevin (RRD) a podle zákona byl vydán seznam doporučených klonů dřevin jako součást metodického pokynu ministerstva k nařízení vlády 505/2000 Sb. Tento seznam byl aktualizován v roce 2004 včetně popisu základních klonů a je uveřejněn ve Věstníku MZe č. 1/2004. Rozloha plantáží rychle rostoucích dřevin byla v době schvalování a aktualizace kolem 120 ha, od té doby se plocha podstatně zvětšila a rozšířila asi ve všech částech naší republiky.
Některé energetické rostliny, resp. plodiny – dřeviny i byliny – byly již uznány jako vhodné v zemědělské praxi. Zakládání těchto porostů a jejich pěstování je podporováno nejen ze strany Evropské unie, ale i samotného státu. Sbírka zákonů ČR - částka 98 ze dne 27.6.2006 obsahuje zákon 219/2003 Sb. v příloze č. 1, kde je uveden druhový seznam rostlin, které podléhají registraci a také povolené druhy k pěstování v ČR před vydáním uvedeného zákona.
Většina druhů rostlin schválených pro pěstování energetické biomasy (technické plodiny) je uvedena v samostatné příloze tohoto článku na webových stránkách časopisu Myslivost k využití pro pracovníky v myslivecké praxi. Jedná se o způsoby založení porostů (agrotechnika), přímé škody na zvěři, účinky a prevence v chovech zvěře.
Základní a prioritní vlastností energetických plodin je jejich vitální růst a zejména vysoká produkce biomasy, která výrazně převyšuje průměrné hodnoty od ostatních plodin v daných pěstebních lokalitách. Například pro dřeviny se v našich klimatických podmínkách považují druhy, které mají nadprůměrné výnosy objemu hmoty přes 10 m3/ha/rok, což odpovídá přibližně 4,5 tun sušiny/ha/rok (lesnické kritérium dle IUFRO). U nedřevnatých plodin patří mezi nejvýnosnější plodiny dříve intenzivně pěstovaná cukrovka, s výnosy 50 - 70 tun surové biomasy, která se ale zatím mezi energetické plodiny nepočítá. Obsah vody v čerstvě sklizené biomase výrazně ovlivňuje možnosti energetického využití – u dřevin se pohybuje okolo 50 % (zimní sklizeň) a u cukrovky 70 - 80 %. Výnos surové biomasy se proto přepočítává na sušinu.
Na území ČR, ve vybraných a vhodných klimatických podmínkách je testováno více než 160 rostlin „druhé generace“ technických plodin.. V současnosti se pěstují a testují téměř výhradně na zemědělské půdě (ZPF) jako alternativní zemědělské plodiny. Naše sledování druhů povolených energetických rostlin v polích, tedy v honitbách, je zaměřeno k případné preventivní ochraně zdravotního stavu zvěře. Jedná se o přímý vliv a působení druhové skladby technických plodin v chovech zvěře, s ohledem na její zdravotní stav, aby bylo možno provést případnou a včasnou preventivní ochranu a dále při výskytu onemocnění také k eventuálnímu léčení zvěře v životním prostředí.
Seznam energetických rostlin (plodin) připadajících v úvahu pro záměrnou produkci biomasy v České republice je zpracovaný Výzkumným ústavem pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích. Tento seznam najdete v tabulce jako přílohu tohoto článku na webových stránkách Myslivosti.
Na přijímání potravních druhů zvěří má vliv více faktorů, z nichž je druhová (preventivní) vlastní přirozená ochrana zvěře již při přijmu potravy.
Výběrový způsob přijímání potravy, který mají druhy zvěře s upravenou trávící soustavou v daném čase a fyzické vyspělosti. Jedná se o zajíce polního, polní a lesní kury, srnčí zvěř i jelence viržinského. Pokud musí přijímat nevyhovující potravu, dochází k narušení zdravotního stavu. Zvěř nejdříve hledá vhodnou druhově zastoupenou potravu ve svém životním teritoriu a pokud ji nenachází, odchází do vzdálených míst, kde je dostatek vhodné složení a atraktivní potravní skladby porostů.
Kvantitativní příjem potravy – dotéto skupiny jsou zahrnuty druhy spárkaté přežvýkavé zvěře (jeleni, daňci, mufloni,). Také prase divoké se často vyskytuje v porostech technických plodin, jednak je konzumuje a také je využívá pro kryt i klid.
Z praxe je známé, že zvěř nepřijímá všechnu rostlinnou potravu na pastevních plochách a zůstávají vždy tzv. nedopaskyz druhů rostlin, které zvěři za potravu nejsou vhodné. Chomáče nepřijatých rostlinných druhů však ponechává většina zvěře. To znamená, že chuť, čich i barva ve volné přírodě chrání jednotlivé druhy zvěře při různorodém zastoupení rostlin před nevhodnou potravou. Jiná je situace u domácích zvířat v uzavřených prostorách, která jsou hladem nucena vzít předkládanou potravu. V honitbách je ale často vytvořena podobná situace v místech monokultur na značných plochách životního prostředí zvěře, např. osetí řepkou na stovkách hektarů je důvodem úhynů nejen zaječí zvěře, ale také přežvýkavé spárkaté zvěře proto, že jiné vhodnější potravní druhy jsou pro ni nedosažitelné. O vlivu pěstování bezerukové řepky na zdravotní stav srnčí zvěře již bylo napsáno mnoho článků a pojednání, není proto asi zapotřebí myslivcům tento problém podrobněji vysvětlovat. Mnohem důležitější je snaha o když ne zabránění, tak aspoň co největší minimalizaci negativních vlivů na zvěř.
Některé u nás zaváděné rostlinné druhy byly již v dávné minulosti pěstovány k technickým účelům (len, konopí aj.). K pěstování energetických plodin se postupně zařazuje celá řada plodin dosud pěstovaných převážně k potravnímu zabezpečení zvířat a lidí (pšenice, kukuřice a jiné). S těmito rostlinnými druhy se zvěř setkává ve svých životních teritoriích a využívá je hlavně jako potravu, proto je potřebné znát její účinky. Později dovezené druhy jsou nejdříve pěstovány na výzkumných plochách, kde se ověřuje vhodnost jejich využití v dalších polnohospodářských i jiných stanovištích.
Současný stav v honitbách
Zvěř i ostatní volně žijící druhy jsou ve svých teritoriích značně ohroženy průmyslovým hospodařením v krajině, bez ohledu na složení druhů a jejich životních potřeb k zachování do budoucna.
V agrární krajině převážně s chovem drobné zvěře je třeba apelovat na blokové rozmístění různých plodin a rozlečnit pěstování jedné plodiny na značných výměrách. Pokud se to nepodaří, zvěř žije v monodietním prostředí, navíc pod vlivem chemických látek (hnojení, ochrana) a v nebezpečí před rychlostní mechanizací, zároveˇale na mnoha místech také bez střídání plodin. Proto je reprodukce zvěře velmi omezena a některé druhy pomalu mizí (např. koroptve, křepelka aj.).
V lesnaté krajině je situace spárkaté zvěře velmi podobná, zvěř žije v prostředí stejnorodých porostů s minimálním zastoupením vhodných často plevelných dřevin (jíva, osika, vrba atd.). Způsob hospodaření v lesích a volný vstup do všech částí lesa, turistika, sportovní aktivity, jízda motorovými prostředky a další vlivy narušují životní prostor zvěře natolik, že zvěř odchází na vegetační období do polních monokultur a dostává se opět do stresující situace.
Kromě již běžně pěstovaných energetických druhů rostlin jsou k pěstování využívány i méně známé traviny, byliny a křoviny, které mají negativní vliv na zdravotní stav zvěře, jejich přehled je uveden v tabulce Nevhodné potravní druhy rostlin pro zvěř.
Z dosavadních zkušeností s pěstováním energetických plodin v životním prostředí zvěře lze uvést následující zásadní skutečnosti:
* Pěstování energetických plodin na rozlehlých plochách je pro zvěř nevyhovující a tím donutí jednotlivé druhy zvěře k tzv. monodietě, která způsobí oslabení a snadné onemocnění zvěře.
* Energetické rostliny mají svůj časový postup růstu a sklizně, tím často dochází i k nevhodnému načasování nuceného hladovění, obzvláště u drobné zvěře.
* Způsob pěstování těchto druhů je převážně ovlivňován chemickými látkami na zvýšení produkce a dále látkami proti rostlinným i živočišným škůdcům, které mají negativní účinky na zvěř.
* Značné množství zvěře je likvidováno při mechanizačních pracích širokozáběrovými stroji s vysokou pojezdovou rychlostí.
* Pěstování energetických rostlin by mělo zachovat určité rozmístění v krajině tak, aby nepřesáhly plochu jednoho bloku více než 15 ha.
* S ohledem na chov zvěře by bylo prospěšné častější střídání jednotlivých plodin v rámci současných bloků s malou šířkou do 50 m bez omezení délky bloku jedné plodiny
* Obdělávání polí provádět po vrstevnici, aby byla zadržena vláha polí a tím zabráněno splachování ornice do recipientů.
* Pokud se týká energetických dřevin, je vhodné využívat ještě další dřevnaté druhy, které mají rovněž velkou energetickou kapacitu.
* S vhodným rozmístěním plodin v agrárních ekosystémech obnovit dříve odstraněnou dřevnatou zeleň energetickými druhy.
* Pro pěstování energetických druhů plodin využít v současnosti ladem ležící půdy. Obděláváním se zároveň sníží výskyt nežádoucích plevelů.
Doc. Ing. František Zabloudil, CSc., Ing. Jiří Petr
Středoevropský institut ekologie zvěře Brno – Wien - Nitra