Řád sv. Huberta ve spolupráci s největší mysliveckou organizací v ČR Českomoravskou mysliveckou jednotou a Senátním výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pod záštitou senátorů Ing. Jiřího Stříteského a Jana Nádvorníka, uspořádal 9. června v historickém areálu Valdštejnské sally terreny, setkání významných mysliveckých i nemysliveckých osobností. V duchu svého novodobého poslání ve „společenství spřízněných duší“ vzdal slavnostní hold k poctě české myslivosti.
Pozvání přijali vzácní hosté z celé České republiky. Milým překvapením byla hojná účast moravských myslivců, představitelů státní administrativy, Parlamentu, občanských sdružení a podnikatelské sféry
V programu slavnosti sestaveném ad hoc čtveřicí Dr. F. Fejfar, Ing J. Kasina, Ing J. Stříteský a Jar. Šprongl, zazněla výhradně díla inspirovaná myslivostí a přírodou, v interpretaci umělců – výkonných myslivců. Tématicky byl program rozdělen do tří, plynule navazujících bloků zaměřených na myslivecké tradice, kulturní nadstavbu myslivosti a vize myslivosti třetího tisíciletí.
Průvodním slovem zasvěceně provázel a tradičně živě moderoval MVDr. F. Fejfar, který navzdory hrozícímu dešti úspěšně „splnil“ i svůj riskantní úvodní slib obecenstvu nahromaděnému pod klenbou Sally terreny, že gardenpárty „Pocta české myslivosti“ nezmokne a mohou tedy bez obav zaplnit celou Valdštejnskou zahradu. Svatý Huberte, patrone náš, vyšlo to, vděčně děkujeme!
Program zahájili tradičním Všeobecným vítáním pěvci Mužského pěveckého sboru Řádu sv. Huberta, vedeného Karolem Ozorovským, doprovázení Potštátským loveckým triem řízeným Janou Kozubíkovou. Potom uvedli Arii sv. Huberta a hymnu Řádu sv. Huberta, Šporkovskou árii Bon repos, což vytvořilo velmi emotivně působivou náladu úvodní části, ve které uvítal přítomné hosty pan senátor Ing Jiří Stříteský. Potom jako poděkování všem, kdož hmotně i umělecky zajistili slavnost, zazněla první část Vackovy a Selementovy Svatohubertské mše v podání mužského sboru a Potštátského loveckého tria.
Pak už se ujal průvodního slova jednotlivých programových bloků Dr. F. Fejfar. Nejdůležitější z tématu prvního bloku věnovaném mysliveckým tradicícm bylo asi nejdůležitější toto jeho sdělení: chtěli bychom v Praze založit ve spolupráci s pořádajícími partnery ušlechtilou mysliveckou tradici pokorného díkuvzdání přírodě na prahu léta, kdy ona před námi otvírá svá tajemství nových přírůstků v říši zvířat i rostlin, s důvěrou v naši schopnost tvořit, chránit a trvale udržovat křehkou rovnováhu mezi potřebami přírody a jejich živých tvorů, s nároky a zájmy člověka - zemědělce, člověka - lesníka, rekreanta či sportovce v české i moravskoslezské krajině. Udržování této rovnováhy je nezastupitelným a nenahraditelným úkolem myslivosti i tradičním dokladem její celospolečenské prospěšnosti.
Následoval umělecký přednes výkonné myslivkyně, herečky Kláry Jandové. Zazněly tři kratší básně Petra Třísky - Červen, Modlitba k sv. Hubertovi a Lovecká, ze sbírky Zpívání lesa, hudebně zarámované Potštátským loveckým triem, které uvedlo K. Jandovou Tereziánskou fanfárou Leopolda Koželuha a ukončilo její vystoupení známou parforsní fanfárou Ondřeje Antona - Zvěř směřuje k vodě!
Následovalo průvodní slovo F. Fejfara o myslivecké etice. Myslivost je široký, multidisciplinární obor. Je to specifický životní styl generovaný službou přírodě a jejím nikdy nekončícím poznáváním. Lov je jen malou součástí myslivosti, ale je nejodpovědnější mysliveckou dovedností, kterou lze svěřit jen nejzkušenějším, kteří neomylně obstojí ve chvíli rozhodnutí o životě či smrti zvěře a na lovecké stezce je provází sebeovládání i pokora. Proto k myslivosti patří rozvoj stavovské sounáležitosti, čestnosti, úcty k přírodě a jejím tvorům, stejně jako rozvoj spirituality, prostřednictvím všech forem umění.
Na tomto místě programu vystoupil přední pražský barytonista, náš myslivecký druh, prof. Ivan Kusnjer a za klavírní spolupráce s doc. Ladislavou Vondráčkovou přednesl ve strhujícím stylu „Písně moravské lidové poezie“ z díla Leoše Janáčka a zaslouženě sklidil nadšený aplaus publika.
Druhý programový blok o kulturní nadstavbě myslivosti uvedl F. Fejfar následující úvahou: českou myslivost zdobí bohatá historie a na ní navazující stavovské tradice, které každá generace myslivců v pokoře a úctě rozvíjí i obohacuje vlastním vnosem, než je předá následovníkům. Naše myslivost je v mnoha směrech světovým pojmem (obornictví, bažantnictví, zbrojířství, kynologie, sokolnictví, střelectví, myslivecké preparátorství, lestné lovectví a mnohé další). Velký rozvoj zažila současná česká myslivost v renesanci mysliveckého trubačství. Díky Josefu Selementovi, Petru Vackovi, Petru Dudovi a dalším, jakoby se do naší myslivosti vrátila hudebnost baroka, parforsních honů doby Františka Antonína hraběte Šporka, jeho legendárních trubačů Svídy a Rohliga, Punto Sticha, Leopolda Koželuha a mnoha dalších reprezentantů a šiřitelů slávy české lovecké hudby.
Dnes, díky výše jmenovaným součastníkům, zakladatelům Trubačské školy Josefa Selementa, jejich seminářům a pořadatelství soutěží, disponuje Česká republika více než třemi sty mysliveckými trubači, sdruženými v mnoha souborech a myslivecké troubení se ozývá na většině našich akcí, které ozvláštňuje a zdobí. Výkony našich předních mysliveckých trubačů jsou dlouhodobě excelentní, což dokazují jejich pravidelná čelní umístění v evropských soutěžích.
Následovalo vystoupení Tria trubačské školy Josefa Selementa z Prahy řízené Kristýnou Vackovou, věrnou dcerou svého otce JUDr P. Vacka, která v duchu rodinných tradic tento soubor od jeho založení vede. Soubor přesvědčil slavnostně naladěné auditorium, že suverénně ovládá celý rozsah repertoáru současného českého mysliveckého troubení, včetně slavných, historických lahůdek baroka a sklidil zasloužený úspěch.
Obnovitelé slávy českého mysliveckého trubačství, Selement, Vacek a Duda jsou známi nejen jako výborní učitelé a tvůrci metodik, ale v osobnosti Josefa Selementa a Petra Vacka vstupuje do současné myslivosti moderní autorská dvojice, úspěšně navazující na tradice Dykovy, obohacuje naši trubačskou literaturu nejen o drobné a v praxi často používané znělky na počest jednotlivých druhů trofejové zvěře, ale také o krásnou svatohubertskou mši, hojně oblíbenou doma i v zahraničí.
Následovalo „Agnus dei“ této mše v provedení Mužského pěveckého sboru ŘsH a Potštátského loveckého tria. Ukázka byla nadšeně přijata.
F. Fejfar pak obrátil pozornost publika ke klasikům českého hudebního parnasu a přivádí na scénu další profesionální umělkyni - myslivkyni, sopranistku Martu Hanfovou, která přednesla čtyři písně Bohuslava Martinů: Rosička, Veselá dievča, Prosba a Zvolenovci chlapci. Z tvorby Antonína Dvořáka zpívala s krásným osobitým projevem Cigánské melodie č. 3: „A les je tichý kol“, Čtvero písní č. 4: „Na horách ticho“. Závěr jejího vystoupení tvořilo premiérové překvapení k Poctě české myslivosti, v němž spolu s prof. Ivanem Kusnjerem, za klavírní spolupráce doc. Ladislavy Vondráčkové, přednesli v temperamentně strhujícím stylu duet kuchtíka a hajného z opery Rusalka. Vystoupení mladé, nadějné a talentované sopranistky, stojící na počátku kariéry, bylo jedním z vrcholů večera a po závěrečném duetu zazněl mohutný, dlouhotrvající, zasloužený potlesk.
Moderátor F. Fejfar uvedl i příklady úzkého sepětí myslivosti s výtvarným a slovesným uměním. Od prehistorických rituálních kreseb v Altamiře, přes antická díla s tématikou lovu, přes dílo Shakespearovo, obsahující přes 400 připomínek o lovu a zvěři až k lovecké či myslivecké literatuře 19. a zvláště 20. století s nepřeberným počtem autorů i titulů. Množství obrazů i soch s tematikou zvěře či lovu, od vynikajících, až po řemeslné práce provází trvale kulturu lidské populace v interiéru i veřejných prostorách.
Tento inspirativní náboj, plný emocí nevymizel ani ze současné myslivosti a nutí citově založené myslivce k profesionálním i amatérským tvůrčím činům v oblasti výtvarné i slovesné. Obě tyto tvůrčí oblasti jsou často v jedné osobnosti propojeny jako spojité nádoby, vzájemně se doplňující a umocňující. Skromným příkladem tohoto tvrzení je jak tvorba Ing. Petra Třísky kombinující umění dřevěné skulptury a kresby s poezií, tak i myslivecká poezie MVDr F. Fejfara doplněná malbou obrazů s náměty zvěře.
Myslivecká poezie má svá tradiční specifika už od 19. století. Typické je pro ni barvité líčení krás přírody, obdiv i úcta ke zvěři a mravní apel, či ponaučení o její ochraně. Všechny tyto znaky nese i báseň Františka Fejfara „Čas srnců“ ze sbírky „Myslivcův rok“ poprvé zveřejněná v Mysliveckých zábavách 3/2006. V programu Pocta české myslivosti ji svým velkým dramatickým uměním dovedl k dalšímu zdařilému vrcholu večera milý přítel myslivců, sám výkonný myslivec a populární herec slavného rodu, Petr Štěpánek. Hudební rámec této vrcholové exhibici současného uměleckého přednesu myslivecké poezie tvořila v jeho úvodu úlovková znělka J. Selementa „Srnec“ a závěr korunovalo „Konopišťské halali“ v podání Kristýny Vackové a jejího tria. Veliký emotivní zážitek! Díky Petře Štěpánku!
Třetí, závěrečný programový blok uvedl F. Fejfar sentencí. Budoucnost české myslivosti třetího tisíciletí je zcela v naší odpovědnosti. Záleží na nás, zdali se nám podaří plně obnovit vědomí stavovské sounáležitosti a vzájemné důvěry, vytvořit fundovanou, dlouhodobou koncepci myslivosti, dovolující trvale udržitelné hospodaření se zvěří jako národním bohatstvím a obhájit celospolečenskou prospěšnost myslivosti v souladu s nálezem Ústavního soudu z roku 2006.
Myslivost současnosti musí najít své podnikatelské uplatnění v Programu rozvoje venkova, krajinotvorbě, údržbě krajiny a zlepšování životních podmínek zvěře. Myslivost musí také upevnit svou společenskou prestiž působením na spoluobčany a hlavně na mládež, silou vlastního příkladu vztahu myslivců k přírodě a k sobě navzájem.
V zastoupení pořadatelů, Řádu sv. Huberta, ČMMJ a Senátu PČR moderátor na závěr poděkoval všem, kteří se hmotně i umělecky zasloužilli o první ročník Pocty české myslivosti a slíbil, že tradice oslav Června – měsíce myslivosti v Praze, založená rokem 2010, bude ve zdokonalené podobě pokračovat i v příštích létech..
Závěrem pozval F. Fejfar všechny účinkující sólisty, trubače i sbor na scénu k společnému finále, které vyvrcholilo v krásném chóru Znělky ČMMJ „Ať vzkvétá česká myslivost“ a pokračovalo tradiční „Velkou přestávkou“, nebo-li pozváním ke stolu, k děkovnému přípitku pohárem řádového svatohubertského červeného vína, přivezeného přímo z kroměřížských arcibiskupských sklepů k poctě české myslivosti do Prahy.
Většina zúčastněných osobností ocenila vysokou společenskou i uměleckou úroveň prezentace české myslivosti v krásném historickém areálu Sally terreny Valdštejnské zahrady, hodnotila celou akci jako vysoce přínosnou a prospěšnou s pohledu vnímání myslivosti a jejího celospolečenského významu, občanskou veřejností
Zvláštní poděkování pořadatelů Pocty české myslivosti 2010 patří myslivcům, sponzorům a dárcům, a všem dalším, kteří hmotně podpořili snahy s vědomím, že bez jejich přispění to nepůjde. Velmi si vážíme sponzorské spolupráce s ČMMJ, pojišťovnou HALALI, Ing Jiřím Hnízdem, RONAL Jičín, Mgr. Tomášem Rohanem, doc. MUDr. Martinem Stříteským, JUDr. Jaroslavem Koubou, Ing. Ivou a Radkem Francovými, Vladimírem Pochmanem, doc. MVDr. Karlem Bukovjanem, Ing. Jindřichem Grosserem (Opavská lesní), Ing. Františkem Řípou (KARSIT Jaroměř), Ing. Janem Fenclem (Slovácký statekHodonín), Vladislavem Jaroškem z Mutěnic, a společností Orlík nad Vlt., s. r. o. Všem, hmotně zúčastněným na zdaru této významné myslivecké akce srdečně děkujeme a ujišťujeme je, že jejich prostředky pomohly dobré a zdařilé akci ve službě české myslivosti.
MVDr František FEJFAR,
rytíř a Mistr ŘsH, Prefekt ŘsH pro Prahu a Středočeský kraj, hlavní organizátor a moderátor Pocty české myslivosti, člen Myslivecké komise ČMMJ a Myslivecké rady Ministra zemědělství